Změna života naruby – novodobý Robinson, který strávil přes 30 let na opuštěném ostrově, objevuje v 82 letech výhody civilizace
I když dnes již klasický román Daniela Defoea v dětství nejspíše četl téměř každý (a jistě se také nechal unést představou vlastního „ztroskotání“ na opuštěném ostrově), rozhodně se nedá říci, že by po světě běhaly zástupy trosečníků. Minimálně jeden podobný příběh ale již v minulosti média zaujal. Jeho hlavním hrdinou byl Mauro Morandi, který po dlouhých 33 let obýval (zcela sám) opuštěný ostrov Budelli ve Středozemním moři. Ne náhodou si tedy vysloužil přezdívku „italský Robinson Crusoe“. Ačkoliv žít na Budelli bylo jeho svobodnou volbou, v řadě dalších aspektů se knižnímu hrdinovi nepochybně minimálně přiblížil. Množství lidí jej za tento životní styl obdivovalo – a samozřejmě, že někteří i tajně záviděli. Jenže pohádce je konec (resp. konec vznikl dílem úřadů, které muže z ostrova po dlouhých 33 letech vystěhovaly) a novodobý Robinson byl nucen vrátit se do civilizace. A jak se zdá, vlastně se mu to (oproti původním očekáváním) docela líbí.
Ital původem z Modeny se na ostrově Budelli rozhodl usadit docela náhodou – objevili jej v roce 1989 při (neúspěšném) pokusu o plavbu z Itálie do Polynésie. Když se Morandi na ostrov stěhoval, vlastně byl rozhodnut opustit veškerého pohodlí. Na Budelli žil ve staré kamenné chatě na pláži, spal na improvizované matraci a vychutnával si ticho, samotu a veškerou přírodu, která jej obklopovala. Jeho jedinými přáteli byli ptáci a kočky. Idylka ale po vleklém boji s úřady, které na ostrově usilovaly o vybudování speciální observatoře zaměřené na životní prostředí, skončila. Letos v květnu se tak Morandi nechal slyšet, že se vzdává – a ve svých 82 letech z ostrova, za jehož „správce“ se označoval, opouští. Ačkoliv by se ale mohlo zdát, že kompletní změna životního stylu je velkou výzvou i pro mnohem mladší ročníky, senior se k situaci postavil čelem a tvrdí, že „jít dál“ je možné v jakémkoliv věku. „Jsem živým důkazem, že druhý – nový – život je možný. Vždycky je možné začít úplně od začátku, i když je vám přes osmdesát. Můžete zažít jiné věci i úplně jiný svět,“ uvedl tak přímo v rozhovoru pro CNN.
A tak Morandi nyní žije na obydleném ostrově La Maddalena nedaleko svého původního útočiště a seznamuje se s tím, jak se svět za uplynulých 33 let změnil. Jelikož v minulosti působil jako učitel, mohl svůj důchod využít k zakoupení bytu s veškerým luxusem, kterého se po dlouhá desetiletí dobrovolně vzdal. Spí v pohodlné posteli, užívá si klasickou sprchu a také vaří v plně vybavené kuchyni. Co bude znít možná docela neuvěřitelně – konečně si dopřává také ryby, pro které vyráží na rybí trh. Ačkoliv totiž žil na strově, neměl loď, a tak byl z hlediska jídla závislý jen na zásobách, které mu dovezli druzí, příp. na tom, co si sám dokázal sehnat. Po dlouhých letech si znovu vychutnává řadu svých oblíbených jídel a dopřává si posezení s přáteli u skleničky vína či likéru. To vše mu dle jeho vyjádření znovu vrátilo chuť do života. „Jsem šťastný a znovu jsem objevil potěšení ze života a užívání si každodenního pohodlí,“ dodal přímo s tím, že znovuobjevuje i celou řadu dalších běžných věcí – třeba komunikaci s druhými. Po letech samoty přerušované jen příležitostnými návštěvníky objevil dokonce i kouzlo sociálních sítí, kde se všemi svými sledujícími čile konverzuje. Pracuje také na tvorbě svých pamětí.
Ačkoliv nový Morandiho byt má velkou panoramatickou terasu a nachází se v tišším koutě turistického města La Maddalena, přesto seniorovi jedna věc z „předchozího života“ schází, a to ticho. Dle vlastních slov není zvyklý na nepřetržitý hluk osobních automobilů, nákladních vozů, motorek apod. Na druhou stranu jinak svůj nový životní styl považuje za docela relaxační. Ostatně, zimy na Budelli byly stále problematičtější – a ta poslední byla prakticky bez slunce, což znamenalo problém i pro jeho na solární energii fungující lednici.
I když tedy ještě loni Morandi vůbec nepřipouštěl, že by se kdy z opuštěného ostrova odstěhoval, nyní si užívá komfortního života. „Ráno snídám na terase, dám si doutník a pak se jdu projít do přístavu. Po cestě si nakoupím čerstvé potraviny a potkávám řadu lidí – ti mě také často svezou zpět, takže nemusím nosit těžké tašky,“ pochvaluje si. „Jsem ohromen, kolik přátelských lidí potkávám, často mě zvou také na kávu, oběd či večeři,“ dodává s tím, že na La Maddaleně hodlá již strávit zbytek života. Na Budelli se i přesto nárazově vrací – např. pro zbytky svých věcí. Nevylučuje ale ani to, že kdyby mu úřady nabídly působit na ostrově jako správce za řádný plat (což dle svých slov údajně činil po celých 33 let zdarma, jiní ale hovoří spíše o tom, že ostrov obýval naprosto nelegálně), znovu by se vrátil.
