„Chceme společnost, kde se nezpochybňují ničí práva, ani práva LGBT lidí. Cestu polototalitního Maďarska odmítáme,“ říká Vít Rakušan
„Volební“ spojení STAN s Piráty bylo od počátku mnohými vnímáno jako kontroverzní. V nedělních otázkách Václava Moravce zaznělo, že aktuálně STAN právě koalice s Piráty co do volebních preferencí poškozuje. Nelitujete tedy tohoto kroku?
Rozhodně nelituji, tady na jedné straně mluví pocity a na straně druhé fakta a čísla. A čísla ukazují, že STAN výrazně vyrostl až v koalici s Piráty. Mediální zmínky stouply o 200 procent, moje známost se zvýšila ze 34 na 75 procent, takže nám to prospělo. Ten základní předpoklad, který stál na počátku koalic, byl vytvořit sílu, která má možnost přinést změnu, vrátit zemi budoucnost, změnit nedobrý stav, který tady je. A na tom nemohou útoky z vnějšku, hejty, dezinformace a ani pokusy někoho rozhádat nic změnit.
Hejty a dezinformace se bohužel šíří, a to nejvíce mezi seniory – právě ti jsou v tomto případě „nejvděčnějším publikem“. Lze proti tomu nějak bojovat?
Příliš bych to negeneralizoval. Za námi v posledních týdnech – a možná víc než kdy dřív – úmyslně přichází řada seniorů a říkají nám: my víme, co jsou dezinformace, nevěříme lžím, ani současné garnituře, nás si ale nekoupí a ani nás nevystraší. Je příjemné to slyšet. Co se ale samotného boje s dezinformacemi týká, jsou samozřejmě nějaké technické metody – můžeme upozorňovat servery, že se v jejich síti šíří spam, ale je to náročné. Jediná efektivní metoda tak je vysvětlovat. A další možností je vystřídat vládu těch, kteří lži, polopravdy a dezinformace úmyslně šíří, a začít naši společnost spojovat. Dát jí cíl a směr, kterým se bude vyvíjet. Právě cíl dle mého názoru sjednocuje a my jako stát zatím takový cíl nemáme, od vstupu do EU se potácíme ode zdi ke zdi a pod vlivem falešných mesiášů. Ty je třeba porazit.
Bez ohledu na to, jaká část seniorů o směr s jasným cílem stojí, minimálně (nej)mladší generace má zřejmě jasno. Ve studentských volbách vaše koalice docela přesvědčivě zvítězila. Čemu přikládáte tento úspěch?
Mladí lidé chtějí mít konkrétní představu o budoucnosti a já si troufám říct, že my jsme jediní, kteří mají ucelenou vizi, jak by měl svět a ČR vypadat za 10, 15 či 20 let. Je to svět, ve kterém budou mladí lidé žít a aktivně tvořit hodnoty – a my jim tuto možnost nabízíme. Dnešní mladí lidé jsou vzdělání, mají cit pro životní prostředí, je to skupina digitalizovaná a nakloněná změnám. Stát by měl tedy tvořit jen pomyslnou střechu, když prší, ale do života nijak přehnaně nezasahovat, nezpochybňovat ničí práva, ani práva LGBT lidí na rovný život. Tato odvážná témata otevíráme jen my – a nabízíme demokratickou zemi, ne cestu k Orbánovi do polototalitního Maďarska.
Právě Viktor Orbán byl přitom před pár dny hlavní „hvězdou“ při návštěvě premiéra Babiše v Ústeckém kraji – to je možná také jeden ze signálů, kam by příští vláda v Česku mohla v případě vítězství hnutí ANO směřovat…
Pan premiér často říká „můj přítel Viktor“, často ukazuje tyto priority. Líbí se mu stát, kde jsou omezeny univerzity, svobodná média, stát, kde se výrazně zasahuje do práv lidí a také kde je možné řídit, kdo a co smí říkat. Líbí se mu autoritativní režim v čele s jedinou osobností, my naopak nabízíme svobodu a liberální demokracii.
V tom, jak lidé vnímají politiku – a také politickou kulturu – jistě sehrává roli také vzdělání. Důležitý je nejen širší přehled, ale třeba i schopnost pracovat s moderními technologiemi, mediální gramotnost. Sám jste jako pedagog působil, tak můžete vyjít i z vlastní zkušenosti – drží české školství „krok s dobou“?
Jsem přesvědčen o tom, že naše školství nepřipravuje na 21. století – je pro něj typická nadmíra biflování, frontální výuka a diktování zápisků místo vzdělávání k informační či čtenářské gramotnosti, gramotnosti na pracovním trhu a orientaci ve světě plném změn. K tomu je řada cest, např. jiné typy výuku, jinak stanovené osnovy, projektová výuka, aktivní přístup studentů, kteří sami vyvozují, nejen přijímají, více aplikování znalostí. Stěžejní je také práce s informacemi – dnešní mladá generace se musí připravit na moderní svět, což ale naše školství nedělá. My máme v programu řadu souvisejících věcí – změnu pedagogického vzdělávání tak, aby do praxe mohli lidé, kteří chápou, že způsoby vzdělávání se změnily, ale také změnu školského systému tak, aby střední školy byly mnohem prostupnější. Nechceme ani státní maturitu v současné podobě, ale spíše středoškolské minimum složitelné kdykoli, a následnou profilaci dle konkrétních zájmů studentů…
Není ale problémem dnešního školství také to, že jej „drží“ především starší ročníky a ty mladší se mu vzhledem k platovým podmínkám raději vyhýbají?
Musím říct – a to i proto, aby bylo vidět, že stávající vládu nekritizuji „za každou cenu“ – že za působení ministra Plagy se konečně do školství podařilo dostat více peněz a platy učitelů skutečně narostly. My jsme ještě před volbami chtěli skrze zákon o pedagogických pracovnících zafixování platů učitelů tak, aby od roku 2023 měli 130 % průměrné mzdy. Tento zákon byl důležitý ale i proto, že např. definoval třídnické příplatky a především obsahoval super důležitou věc – otevíral totiž dveře do škol odborníkům z praxe, a to bez překážek, jen s pedagogickým minimem. Největší paradox je, že tento návrh byl z dílny vládní koalice, my jsme jako „zlá opozice“ tento zákon velmi podporovali a tlačili jeho projednání. Vládní koalice, ANO, ČSSD s KSČM, ho ale zablokovala a vlastně tak ukázala, že jí na vzdělávání zase tak moc nezáleží.
Školství také platí za extrémně feminizované – což ovšem rozhodně nelze říci o politice. A vlastně to dokazuje i kritika, která se na vaši koalici snesla právě v souvislosti s drtivou dominancí mužů-volebních lídrů. Co je dle vašeho názoru hlavní překážkou pro ženy při vstupu do vysoké politiky?
Je to nastavení naší společnosti, a to i v těch nejpraktičtějších věcech – a vlastně se to netýká jen politiky. Neumožňujeme ženám, aby se po mateřské dovolené mohly vracet do zaměstnání na částečné úvazky, nemáme dostatek dětských skupin a jednoduše míst, kde by děti mohly aktivně trávit čas. Celkově je naše prostředí nastaveno nepřívětivě. Co se týká politiky, mohu říci, že do STANu patří také řada komunálních politiků a političek – právě na komunální úrovni jsou ženy mnohem aktivnější. Komunál se dá lépe sladit s těmi ostatními nároky, které jsou na ženy společensky kladeny. Na druhou stranu si ale myslím, že počet žen v politice by se měl zvýšit, jejich pohled na věc je kultivující a dává „uhádanému“ mužskému světu určitý zjemňující racionální prvek.
Nedojde právě na „uhádaný mužský svět“ v rámci povolebních vyjednávání? Přeci jen koalice PirSTAN vystupuje jako progresivní. Prakticky jediná případná spolupráce je pak možná se SPOLU – kde je ona „progresivita“ přinejmenším diskutabilní. Jaká je tedy šance, že se „domluvíte“ – a např. i prosadíte některé liberální zákony (např. umožnění sňatků párů stejného pohlaví apod.)?
Případná spolupráce není „volba z lásky“. Díváme se pragmaticky na stávající politickou scénu – a máme tu extremisty, populisty, nenávistné populisty… A tak ta volba jednoznačně padá na koalici SPOLU. Myslím, že ta současná doba vyžaduje zejména ochranu liberální demokracie a tam se i přes řadu dalších rozdílů shodneme. Chceme uchránit směřování na západ, jsou před námi objektivní ekonomické výzvy, tedy skončit se zadlužováním a zahájit postcovidovou obnovu dotčené ekonomiky, a v tom všem se shodneme. Jsou tu i další témata jako systém vzdělávání, důchodová reforma, kdy jde zejména o vytyčení základního programu na následující čtyři roky. Samozřejmě tu ale zůstává možnost jednotlivých stran a hnutí prosadit si na parlamentní úrovni svá témata, a to klidně i mimo koalice a napříč politickým spektrem. Co se týká LGBT, my si nenecháme diktovat žádnou smlouvou, že nemůžeme něco prosazovat. Já jsem předkladatelem zákona o manželství pro lesby a gaye a nikdo mi nezabrání v tom, abych v jeho prosazování pokračoval.
