Naučit se cizí jazyk, zhubnout a dosáhnout svých cílů – vše může být hračka díky metodě kaizen, v níž spočívá i úspěch japonských firem
Pro různá moudra a životní inspiraci se lidé nezřídka obrací směrem ke knihám, náboženstvím či tradičním filozofiím. A ačkoliv označení i původ americko-japonské metody kaizen by mohly v někom vzbudit pocit, že se jedná právě o nějaký tradiční a tisíciletími ověřený postup, opak je pravdou. Ve skutečnosti se jedná o velmi moderní způsob neustálého zlepšování, jehož kořeny lze hledat v japonských podnicích, resp. automobilkách.
Právě do Japonska zavítal po skončení druhé světové války Američan Edwards Deming, aby místním pomohl se zdokonalením jejich výrobních závodů – a řekl jim, že pokud chtějí produkovat skvělé výrobky, musí si každý den položit zásadní otázku: Jaký skutečně malý krok mohu udělat pro zlepšení procesu výroby nebo samotného produktu? Sami japonští dělníci následně této praxi začali říkat „kaizen“ – a právě díky ní se Japonsko dokázalo vzpamatovat z dopadů války a stát se výrobní velmocí. Ačkoliv je ale metoda kaizen nezřídka spojována s rozličnými obchodními modely a zefektivňováním fungování různých organizací, základ tohoto přístupu je možné využít i pro celkové zdokonalování jednotlivců. A díky čemu tato metoda prakticky zaručuje stoprocentní úspěch? Na rozdíl od honby za velkými cíli a jednorázovými velkými změnami pracuje s tím, že díky dosažitelným drobným změnám člověk ke kýženému výsledku dojde postupně a s chutí.
Proč velké cíle nefungují?
Mít sny a toužit dosáhnout něčeho velkého je nepochybně skvělé, ovšem ve skutečnosti plány na radikální změny vedou k tomu, že člověk se vůči nim stává odolnějším. A může za to část mozku označovaná jako amygdala – právě ta je totiž zodpovědná za naše reakce v ohrožení či nebezpečí. „Amygdala je zásadní pro lidské přežití, řídí související reakce a určuje, zda bude člověk bojovat, nebo utíkat, je to vlastně takový poplašný mechanismus,“ popisuje klinický psycholog Robert Mauer s tím, že amygdala v dnešním moderním životním stylu spustí poplach pokaždé, když se chceme odchýlit od našich běžných rutin. A přesně tomu lze zabránit díky metodě kaizen, která je dle jeho slov jakýmsi utajeným obejitím této funkce mozku. „S tím, jak člověk ve změnách pokračuje postupně a pomalu, mozek začne také vytvářet určitý ´software´ pro požadovanou změnu – začne tedy budovat nové nervové dráhy a upevňuje nové návyky,“ vysvětluje.
Malými krůčky k velkému vítězství
Jak již bylo řečeno, metoda kaizen spočívá v tom, že velké cíle jsou rozprostřeny do řady drobných krůčků – malých cílů, chcete-li. A právě v tom spočívá její „kouzlo“. Mozek totiž nerozlišuje mezi tím, zda člověk dosáhl úspěchu malého, nebo velkého – a tak jednoduše v obou případech uvolní do nervového systému určitou dávku dopaminu, hormonu štěstí, který se zároveň stává také nezpochybnitelnou motivací v tom, proč ve zvoleném úsilí pokračovat. Nakonec se všechny tyto drobné cíle „sečtou“ a v podstatě každý tak může skutečně dosáhnout velkých změn. Metoda kaizen totiž reakci „strachu“ účinně obejde, drobné změny se utuží v běžné návyky a díky tomu člověk svou snahu nevzdá.
Kaizen v praxi
První krok v případě aplikace metody kaizen je v podstatě stejný jako u jiných metod stanovování cílů a směřování k osobnímu rozvoji – a stojí a padá na tzv. introspekci, tedy určení toho, co chce člověk změnit nebo rozvíjet. V této fázi je možné využít deníkové zápisky, poznámky nebo jednoduše bodové určení cílů, kterých je záměrem dosáhnout – právě tehdy ale platí, že v případě velkého cíle je nutné rozložit jej na řadu cílů malých. To vše v praktické rovině tedy znamená, že pokud se např. chcete naučit cizí jazyk, měli byste se denně pár minut věnovat listování ve slovníku a naučení jednoho slova – váš cíl by měl být tak snadný, aby jednoduše nebylo možné selhat. Jakmile se z této praxe stane rutina, můžete samozřejmě náročnost zvýšit – ovšem i tehdy by mělo platit, že vytyčený cíl by měl být snadno zvládnutelný.
Odborníci se také shodují, že účinnost metody kaizen je možné zvýšit, pokud je implementována již do existujících návyků. Banálním příkladem může být např. naučení se užívat pravidelně zubní nit nebo mezizubní kartáček – tehdy stačí přidružit tuto činnost k pravidelnému čištění zubů, a dokonce stačí začít jen s jedním či dvěma zuby a časem danou praxi rozšiřovat. Totéž ale platí třeba i pro pohyb – namísto nárazového intenzivního cvičení v posilovně je při snaze dopřát tělu vyšší míru pohybu mnohem efektivnější jednoduše protáhnout si denně cestu z práce třeba o svižnou procházku parkem.
Metodu kaizen je ale možné aplikovat v podstatě na jakoukoliv lidskou činnost – rádi byste více četli? Začněte jednou stránkou denně. Chcete přestat kouřit? Nedokuřte cigaretu celou, nebo si každý den jednu cigaretu odepřete. Rádi byste ušetřili více peněz? Odkládejte si do prasátka každý den dvacetikorunu. A přesně takto by bylo možné pokračovat v podstatě do nekonečna. Metoda kaizen je vhodná úplně pro každého a vlastně každý, kdo se rozhodne tímto způsobem něco změnit, nakonec k tomu, po čem touží, postupně dojde. Tedy – směle (a po malých krůčcích) do toho!
