Mladí lidé se zbavují přátel i vztahů, to vše ve jméně nové podoby minimalismu. Může být život v totální prázdnotě zdrojem štěstí?
Vyprázdnit skříně, provést třídění a důkladnou organizaci, přesně to je princip minimalismu, k jehož popularizaci nepochybně přispěla také Marie Kondo. Ta pak všem, kdo se rozhodli udělat ve svém bytě pořádek, doporučovala, aby na své věci začali nahlížet zbrusu novou perspektivou – tedy z hlediska toho, jaký význam pro ně mají. V případě, že člověk nebyl schopen na tuto otázku odpovědět, měl daný předmět vzít a zbavit se jej (někomu jej např. darovat). V praktické rovině tak řada lidí začala skutečně své věci třídit a ty, které se ukázaly jako zbytečné, vyřazovat. Minimalismus jako forma „životního stylu“ ale zachází ještě dál – soustředí se totiž na život s omezeným vlastnictvím věcí či nemovitostí, ale záběr rozšiřuje vlastně na celé nastavení mysli. A právě to se nyní stalo východiskem také pro minimalismus aplikovaný na mezilidské vztahy.
Udělej si pořádek!
Zjednodušit si život, osvobodit se od „nepořádku“ (a to i v rovině ryze nemateriální), to vše rozhodně není žádná novinka – např. v buddhismu je vyhýbání se shromaždování hmotného majetku běžnou praxí po tisíce let. Až nyní si ale mnozí lidé v plné míře začínají uvědomovat, že „méně je více“. Jak upřesňuje certifikovaný odborník na zdraví a pohodu, Caleb Backe, „minimalisté se cíleně zaměřují jen na to, na čem opravdu záleží. Pro někoho to znamená zbavit se všeho, co jej nečiní šťastným, ovšem předměty a věci jsou pouze jednou částí rovnice.“ Minimalismus je tedy možné uplatňovat např. i v pracovním životě (kdy se lidé snaží omezovat přílišné pracovní vytížení), ale i v životě soukromém, potažmo ve vztazích. A vztahový minimalismus je právě tím, co v poslední době zajímá čím dál více mladých lidí – ti se tak (vlastně v souladu s obecnými pravidly aplikovaného minimalismu) záměrně zbavují vztahů, které jim nepřinášejí radost, nemají pro ně smysl, příp. je přímo vystavují tzv. „emočnímu nepořádku“. V praktické rovině to ale znamená, že volí nejen méně kvalitnějších vztahů (na čemž by nemuselo být nic špatného), ale vlastně „zahazují“ i vztahy, které jsou v daný moment problematické. A ve snaze omezit zbytečné interakce dokonce odkládají i chytré telefony a opouštějí sociální sítě. Mění se tak i jejich kompletní styl života.
„Snažím se začít žít naprosto jednoduše – třeba iPhone dnes stojí tisíce, já chci jen takový telefon, z nějž bude možné v případě nouze zavolat,“ popisuje tak jedna z vyznavaček životního minimalismu Kelly Stamps. Sama obývá prakticky holobyt, její šatník obsahuje jen položky ryze nezbytné – což jí prý umožňuje změnit místo pobytu dle nálady. Ano, mnozí ti, kteří se pro tento specifický způsob života rozhodnou, klidně původní metodu Marie Kondo aplikují nejen na věci kolem sebe, ale i na lidi a místa. Pokud jim nic z toho nepřináší radost, jednoduše udělají tlustou čáru a jdou dál (bez věcí, sami a jinam…). „Raději budu sama než s lidmi, kvůli kterým se budu sama cítit,“ vysvětluje tak Stamps, proč své přátele může spočítat na prstech jedné ruky. Údajně se právě díky tomu vyvinula více jako člověk, nalezla řadu nových zájmů a odhodlala se ke změnám v kariéře. Ani v této fázi ale minimalismus nemusí končit…
Vztahy = ztráta energie
I když život mezi čtyřmi (holými) stěnami a s pár (doslova) přáteli se již sám o sobě může zdát poměrně extrémní, někteří lidé se již ve jméně minimalismus vzdávají i vztahů partnerských, tedy vyhledávání intimních vztahů i sexu. „Přestal jsem vztah hledat a chodit na rande, protože si myslím, že je to ztráta času a energie. Tu přitom mohu směřovat do jiných oblastí mého života,“ popisuje tak další minimalista s tím, že aktuálně partnerský život není jeho prioritou. A protože se zbavuje všeho, co jej vyčerpává a nepřináší mu uspokojení, přestal se právě na tuto oblast zcela soustředit. Dokonce se přestal bavit i s několika málo přáteli, které ještě měl, aby otestoval, zda se mu sami ozvou, když je nějaký čas nebude kontaktovat. „Zpočátku jsem byl v šoku, když jsem viděl, kdo si mě neváží stejně jako já jeho. Byl to těžký proces, ale poskytl mi nový pohled na lidi okolo mě,“ shrnuje.
Minimalismus vs. totální prázdnota
Ačkoliv je samozřejmě obtížné zjistit, jaká je realita – a zda všichni ti, co do světa hlásají, jak jsou šťastní v bytě s matrací na zemi, jedním příborem a dvěma páry ponožek, jsou v takto nastaveném světě (navíc bez přátel a vztahů) šťastní skutečně – postupně se začínají ozývat hlasy, že minimalismus se změnil v nezdravý kult, který navíc mnozí vyznávají jen navenek. Nemluvě o tom, že dnešní tolik populární minimalismus se i podle těch, kdo jej stále považují za jednu z možných cest, značně proměnil. „Vyhazovat všechny své věci, méně vydělávat, to se může zdát jako určitá vzpoura proti konzumu, ale jako by se z toho všeho stávalo ortodoxní přesvědčení, že je třeba koupit si ty správné věci a následovat tu správnou strohou estetiku,“ vysvětluje tak Kyle Chayka, autor knihy The Longing for less: Living with minimalism. Dodává také, že z minimalistického stylu, který si mnozí osvojili, je vlastně nešťastný. „Ti lidé nemají nic, bíle stěny, holé podlahy, to vše je tak tísnivé – je to totální prázdnota.“ A je tak zároveň velkou otázkou, zda se tato totální prázdnota netýká i životů minimalistů jako takových – zaměření se jen na přínosné a neproblematické vztahy zní totiž možná krásně (kdo by se hadrkoval s kamarády, kteří mají jiný názor, nebo jsou zrovna zaneprázdněni tak, že nemají čas vyjadřovat svůj nepřetržitý zájem, že), jenže idylický a neproblematický svět neexistuje. A tím, že jej budeme přehlížet, rozhodně nezmizí.
