Mužské akvabely boří stereotypy a mění i světový sport. Naráží ale na nálepku gayů či přehlížení ze strany sportovních institucí

Označení „akvabela“ pravděpodobně každému evokuje ženu, která je profesionální uměleckou plavkyní. Ovšem jak známo, výjimky potvrzují pravidlo – a akvabelami mohou být klidně i muži. Ovšem jejich cesta za úspěchem a uznáním je v tomto případě mnohem trnitější než v případě sportovkyň ženských...

O tom, jaké rozdíly se pojí k jednotlivým pohlavím, by bylo možné dalekosáhle diskutovat – a to jak v rovině fyzické, tak i psychické. Právě od určitých rozdílů (ale vlastně i nerovností) se následně odvinula celá řada společenských uspořádání a stereotypů, dle nichž ženám a mužům přisuzujeme (ale i upíráme) nejen určité role, ale třeba i činnosti, profese či sportovní aktivity. Pokud bychom zůstali specificky u sportu, např. hokej, fotbal či rugby jsou považovány za sporty dominantně mužské, zatímco např. o moderní gymnastice (což je mimochodem také jeden ze dvou sportů, v němž na olympiádě soutěží jen ženy) či plážovém volejbalu je uvažováno spíše jako o sportech ženských. A přesně to platí také pro tzv. synchronizované (dnes oficiálně označované jako umělecké) plavání, pro jehož aktérky se vžilo označení „akvabely“. Ovšem jak praxe ukazuje, takovou akvabelou klidně může být i muž. Jen se musí obrnit proti řadě předsudků, urážek a také přehlížení…

Coming out mi ovlivnil politickou kariéru, ve Sněmovně jsou homofobové – LGBT politici a političky otevřeně promluvili o nenávisti ve stranách12. 8. 2021

Ženský sport pro muže?

Ačkoliv dnes je synchronizované plavání považováno za doménu žen, je to vlastně docela paradox – zakladateli této disciplíny, která se poprvé objevila kolem roku 1890, totiž byli muži. Zpočátku se však jednalo ryze o revuální typ „zábavy“, k oficiálnímu uznání jako sportu došlo až v roce 1956, kdy bylo synchronizované plavání začleněno také do Olympijských her v Melbourne. Ovšem jednalo se o sportovní kategorii určenou výhradně ženám. A tak to vlastně zůstalo dodnes – zatímco tedy v podstatě o žádném sportu nelze říci, že by byl ryze mužský (přeci jen, ženské hokejové, fotbalové i rugby týmy existují), synchronizované plavání donedávna platilo za skutečně výhradně ženskou disciplínu – tedy, minimálně co se vrcholové úrovně týká. Určitou změnu tak přinesl až rok 2015, kdy se na mistrovství světa v Kazani mohli prezentovat první muži-akvabely, a to v rámci smíšených párů. Přesto je ale řada mužů, kteří se uměleckému plavání navzdory mnoha překážkám věnují.

Hlavou proti zdi (a pravidlům)

„Je to tanec ve vodě. Možná, že lidé jsou více zvyklí vídat ženy, které dělají tyto věci. Ale stejně jako v klasickém tanci také v uměleckém plavání působí i muži,“ popisuje tak 23letý italský plavec Nicolò Ogliari. A s tím, že je třeba bourat stereotypy, souhlasí i jeho „kolega“, Giorgio Misini. „Být mužem neznamená, že člověk musí být konkrétním typem muže. A být ženou zase neznamená, že je třeba být určitým typem ženy. Každý může být, kýmkoliv být chce,“ vysvětluje s tím, že právě rozdíly jsou tím, co dělá život pestrým a krásným. Ostatně, Misini je také prvním mužem, který v Itálii v roce 2021 získal první sólový titul na národním mistrovství v uměleckém plavání – a porazil 13 ženských soupeřek. „Vždy jsem věděl, že chci plavat jinak než ženy a přinést do uměleckého plavání něco nového,“ dodal také s tím, že se rozhodl následovat amerického sportovce Billa Maye. Ten je vlastně v určitém slova smyslu průkopníkem, jelikož je jedním z úplně prvních mužů, kteří se začali synchronizovanému plavání věnovat na profesionální úrovni. Ačkoliv v době, kdy byl na svém sportovním vrcholu, nebylo mužům v dané disciplíně umožněno soutěžit, a tak působil v Cirque du Soleil, právě mistrovství světa ve zmiňované Kazani se rozhodl (i přes vyšší věk) zúčastnit. A uspěl. S partnerkou zvítězil v technickém programu a ve volném programu obsadili druhé místo. Na mistrovství světa v roce 2017 pak s partnerkou získali dvě bronzové medaile.

Ovšem ani Misiniho cesta za vítězstvím a obecně celá jeho kariéra uměleckého plavce rozhodně nebyla nijak idylická – v prvé řadě proto, že v počátcích jeho plavání ještě vůbec nebylo jisté, že jako muž bude vůbec v této specifické disciplíně moci soutěžit. Prvním milníkem se tak stalo právě zmiňované mistrovství světa v ruské Kazani, kde mohli konečně začít soutěžit i muži – a tehdy devatenáctiletý Misini zde získal dvě bronzové medaile. „Myslím, že nejlepší na tom bylo soutěžit po boku dalších mužů, kteří se nikdy nevzdali,“ zavzpomínal právě i na Billa Maye, kterému tehdy již bylo přes třicet, a také další mužské plavce, kteří poprvé mohli soutěžit na mezinárodní úrovni.

Kromě toho, že umělecké plavání bylo pro muže dlouho zapovězeným sportem, ale ti, kteří se mu i přesto věnovali/věnují, také naráží na řadu stereotypních předsudků. Jak sám Misini přiznal, ostatní si o něm automaticky poté, co zjistili, že se věnuje uměleckému plavání, začali myslet, že je gay. „Mužští umělečtí plavci se bohužel stále potýkají s homofobií a předsudky,“ dodává s tím, že sám svým příkladem třeba přispěje ke změně k lepšímu.

„Sex positivity“ neznamená jenom mít rád sex, ale především umět o sexualitě bez uzardění mluvit27. 7. 2021

Cesta ke změně?

A ve změnu pak doufá i řada dalších mužských plavců. Ačkoliv mistrovství světa v uměleckém plavání již účast mužů připouští, na olympiádu stále nemohou – soutěžit ve smíšených párech totiž ani dnes není možné. „Olympiáda vypadá vlastně jako potvrzení poněkud zastaralého způsobu jak tento sport vnímat a jak mu rozumět,“ dodává Ogliari. Ačkoliv Mezinárodní olympijský výbor se zatím k tomuto problému nevyjádřil, řada mužských plavců doufá, že na olympiádě v Los Angeles v roce 2028 by již startovat mohli. „V roce 2028 mi bude 32 let. To už sice nebudu v nejlepší formě, ale olympiáda je olympiáda. Takže bych se jí zúčastnil klidně i s jednou nohou, abych si tento sen splnil,“ shrnuje s nadsázkou Misini s tím, že především si ale přeje „vyšlapat“ cestu dalším mužským plavcům, kteří se uměleckému plavání věnují nebo by se věnovat chtěli. „Měli bychom příštím generacím nabídnout vstřícnější svět k životu a více příležitostí, které by mohli využít,“ uzavírá. 

Zdroj: cnn.com, teamusa.org, bbc.co.uk