Barbora Urbanová (STAN): Nová Sněmovna by se měla víc otevřít lidem. Někteří poslanci stále žijí v časech, kdy jim občan nemohl napsat přes Facebook

Barboru Urbanovou přivedla do politiky předvolební debata před krajskými volbami, kterou jako mladá studentka zorganizovala ve své rodné obci. Vystoupení předsedy STAN Víta Rakušana ji tehdy oslovilo natolik, že se nejprve stala voličkou a poté i členkou této strany. Politické prostředí zná ve všech úrovních: jako zastupitelka obce, pracovnice krajského úřadu i asistentka poslance. V nadcházejících volbách kandiduje za koalici Piráti a Starostové ve Středočeském kraji.

Starostové a nezávislí mají svůj institut moderní politiky Istar a vy jste jeho ředitelkou. Jaké myšlenky z něj dosud vzešly?

Hnutí STAN si založilo politický institut, protože mělo potřebu se programově vyhranit. Hodně dlouho nám lidé říkali, že máme zůstat na komunální úrovni a ve velké politice nemáme co dělat. Vedení STAN chtělo ukázat, že máme co říct a že program konzultujeme s odborníky a je stejně kvalitní jako u ostatních stran, ne-li lepší. 

Politický institut se zaměřuje na velká programová témata, jako je vzdělávání, řešení klimatických změn, důchodová reforma. Od začátku se nám daří přizvat odborníky a organizovat tematické konference tak, aby byly zajímavé pro odbornou společnost i pro veřejnost. Musím pochválit hlavně naše straníky, kteří na konference institutu opravdu chodí. Je vidět, že i starosta menší obce s 800 obyvateli chce vědět, co si má myslet o důchodech a z čeho vychází náš program. Trojúhelník odborníci – politici – veřejnost se tak propojí, tyto tři skupiny si porozumí a nad každým tématem opravdu společně přemýšlejí.

Jaké byly vaše osobní motivace vstoupit právě do STAN?

U mě je ten příběh navázaný na osobnosti hnutí STAN. Když jsem v 25 letech dostudovala politologii na VŠE, myslela jsem si, že budu taková ta chytrá paní, která chodí do studia komentovat politiku – a vlastně by mě to strašně bavilo. V roce 2016 jsem jako aktivní studentka u nás v Dolních Břežanech zorganizovala debatu před krajskými volbami, protože ty jsou voliči podceňované a moc lidí k urnám nechodí.

Před tou předvolební debatou jsem, zcela upřímně, neměla žádného favorita. Ale po debatě už ano. Hrozně se mi líbilo vystoupení Víta Rakušana. Zaujal mě a stala jsem se voličkou STAN. Starosta Dolních Břežan Věslav Michalik, současný kandidát koalice Piráti a Starostové na ministra financí, byl tehdy zvolen krajským radním v koalici s ANO a Vít Rakušan se stal náměstkem hejtmanky pro oblast bezpečnosti a cestovního ruchu. Nabídli mi práci na krajském úřadě – a tak to všechno začalo. Po roce se sice koalice s ANO v kraji rozpadla, ale STAN tehdy šel poprvé do sněmovních voleb se samostatnou kandidátkou a získal šest mandátů. To už jsem se podílela na kampani a od té doby jsem vlastně součástí dění. Moje politické působení je hodně propojené s mým osobním životem, protože tomu, co děláme, strašně fandím.

Klasickou bolestí české politiky je nedostatek žen. Jak se v politickém prostředí cítíte?

Musím říct, že situace ve STAN je odlišná od ostatních stran. Starostek je totiž hodně. Přímo ve STAN mi to tedy jako velké téma nepřipadá. Ale obecně v politice to velké téma je. Sama říkám, že mít děti, tak to taky nemůžu dělat. Třeba volební štáby máme ve středu v sedm hodin večer. To je přeci čas, kdy lidé běžně vaří večeři nebo koupou děti. 

Celé politické prostředí je strašně nepřátelské vůči jakémukoli osobnímu životu – je jedno, jestli se jedná o ženy nebo o muže. Nicméně naše společnost je nastavená tak, že muži to mají trošku jednodušší. Nejsou tím primárním pečovatelem, zatímco ženy jím pořád jsou. Dokud v politice nebude víc žen a nezačnou si vydupávat, že v sedm ráno se prostě nemohou s nikým sejít, protože nebudou moct vypravit své děti do školy, nic se nezmění. Je to do jisté míry i generační záležitost. Mám pocit, že dnešní mladé rodiny mají vztah žena – muž nastavený malinko jinak. Dnešní otcové pečovatelskou roli hodně přijímají. Myslím, že k lepšímu zastoupení žen v politice směřujeme mílovými kroky.

Nahlédněte do atlasu sexuálního občanství: v otázce manželství pro všechny patří Česko jednoznačně k Západu, ale jinak se u nás queer lidé nesvěřují ani svému lékaři31. 8. 2021

Co si myslíte o tolik diskutovaných kvótách pro ženy?

Kvóty nepovažuji za efektivní nástroj. Myslím si, že by se nic nemělo dělat násilně. Spoustu opatření můžeme udělat bez toho, abychom napsali do stanov, že v nějakém orgánu musí být 50 % žen. Dosud máme zavedený systém, který preferuje muže, a proto ho musíme od základu změnit. Toho nedosáhneme tím, že určíme, že 5 z 10 členů předsednictva strany musí být žena. Chci žít ve společnosti, kde ženy mají zájem být v politice a vědí, co tam chtějí reprezentovat.

Jste také asistentkou poslance a předsedy STANu Víta Rakušana, takže atmosféru Sněmovny už trochu znáte. Jak na vás dosud zapůsobila?

Především jsem přišla o naivní představy, když jsem viděla, kdo všechno nás ve Sněmovně reprezentuje a jak se ti lidé občas chovají. Určitá část občanů má k politikům až nábožný postoj a o ten by přišli, kdyby měli šanci do Sněmovny pořádně nahlédnout. Pochopili by, že politici jsou jen lidé, a to se všemi chybami, které lidé mohou mít.

A pak jsem si odnesla poučení, že politika je strašně náročná na psychiku. Pořád jste před kamerami, musíte se správně tvářit, vystupovat, jsou na vás kladeny vysoké nároky. I proto bychom občas měli mít pochopení, když se politikům něco nepovede tak, jak bychom si představovali. Když pak chodí emaily s kritikou, že se politikovi nějaké vystoupení nepovedlo, je potřeba mít na mysli, že to bylo 10. vystoupení v řadě a je přeci pochopitelné, že ne vždy člověk zareaguje úplně pohotově, jak by chtěl.

V čem by měla být podle vás nová Sněmovna jiná oproti té staré, která nyní končí?

Měla by být míň uzavřená vůči lidem. Někteří poslanci pořád ještě žijí v časech, kdy nebyl Facebook a občané nemohli snadno napsat svému volenému zástupci. Sice vás to jako poslance vystavuje veřejnosti a jste před ní úplně odhalení. Ale já bych byla ráda, aby v politice byla otevřenost a blízkost k lidem. To, že někdo sedí ve Sněmovně od roku 1991, neznamená, že je nějaký polobůh a měli bychom ho za to uctívat. Politiky bychom měli posuzovat podle toho, co reprezentují.

Podle vašich vlastních slov máte pocit, že problémy, které kolem sebe vidíte, současná politika vůbec neřeší. Jaké to podle vás jsou?

Především samoživitelky. Já sama jsem z rozvedené rodiny, ale měla jsem štěstí, že můj náhradní tatínek mi vytvořil skvělé zázemí. U svých kamarádek a známých vidím, že založení rodiny je vstup do neznámých vod. Žena potřebuje podporu partnera, dnešní svět není přizpůsoben tomu, aby se sama stoprocentně uživila. Systém je nastaven tak, že pokud ji muž opustí, ona se nemůže rychle vrátit do práce, protože nesežene péči pro děti. A jejich otec může stát stranou a dělat, že se ho to netýká. Pak dochází k hrozně smutným situacím, kdy se manželství rozvádí a žena se vrací ke svým rodičům se svými dětmi. Chtěla bych, aby se na tyto lidi víc myslelo.

Zrovna STAN není strana, která by chtěla vyrabovat státní rozpočet. Během covidu jsme ale chtěli pomoct lidem, kteří to opravdu potřebovali. Renomovaní ekonomové nám ukazovali stohy papíru s daty, že nejohroženější skupinou jsou samoživitelky. Navrhli jsme dát jim jednorázový příspěvek 6000 Kč, což by státní rozpočet stálo miliony, ne miliardy. Prosili jsme poslance, aby návrh schválili, ale oni odpovídali: „Nojo, ale vždyť lidi podvádí! My nevíme, kdo jsou skuteční samoživitelé.“ Přitom ve svém okolí jsme viděli, že by to těm maminkám opravdu pomohlo. Sněmovna přeci má dělat opatření pro lidi, kterým to pomůže, a ne kvůli pár podvodníkům nepomoct nikomu.

Olympiáda v Tokiu jako zlomový bod pro LGBT sportovce? Hostí jich celkem 1724. 8. 2021

Ráda cestujete. Premiér Babiš koncem srpna řekl, že Schengen (evropská zóna volného pohybu bez hraničních kontrol – pozn. red.) je nefunkční a že by se vrátil k systému státních hranic. Co na to říkáte?

Pro moji generaci je Schengen něco, díky čemu jsme poznali, co je svoboda. Jestli mají lidé pod 30 let věku nějaký společný jmenovatel, tak je to vděčnost za Schengen. Umožňuje nám studium v zahraničí, výuku jazyků, otevírá nám dveře. Taky nás zbavuje totalitního myšlení. Zahraniční zkušenost nám pomáhá pochopit, že se lidé ve světě mají různě a že některé věci máme společné a jiné ne. Svoboda pohybu je něco, co naši generaci neuvěřitelným způsobem obohacuje. Že to nechápe pan premiér, to mě vůbec nepřekvapuje.

Jak budete v případě svého zvolení hlasovat ohledně zákona, který umožní manželství pro gay a lesbické páry?

Hlasovala bych pro. Já dokonce oddávám gaye a lesby – nejdřív jen svoje kamarády a teď už mi píšou lidé, které vůbec neznám. Podle zákona to samozřejmě nejde. Tyto páry jeden den podepíšou formulář na úřadě a druhý den si udělají svatbu jen jako – i když je to svatba jako každá jiná. Před obřadem se snoubenci nebo snoubenkami vždy řešíme, jaká slova budeme používat, a vždy se rozhodneme pro „manželství“, protože jejich svazek opravdu naplňuje skutkovou podstatu manželství.

Dovolte mi k tomu jednu poznámku: dle mého se nedá diskutovat o tom, zda svazek dvou lidí stejného pohlaví nazývat manželstvím, nebo ne. Nelze brát vážně námitky, že z historického hlediska je manželství jen pro muže a ženu. Pokud chceme gaye a lesby zrovnoprávnit s heterosexuálními páry, musíme dát i stejný název jejich svazku. Když se bude manželství párů stejného pohlaví jmenovat jinak, rovnoprávnost to ze své podstaty nebude.

 

Zdroj: Bohdana Rambousková