Každý muž by měl být „silný“. Co to v dnešní době znamená a proč svaly vlastně nejsou důležité?
Na sílu je nepochybně možné nahlížet z mnoha různých perspektiv. Řeč může být o síle osobnosti, charakteru, o síle psychické, ale také o síle ryze fyzické. Právě ta je přitom tradičně mužům přisuzována, resp. je od nich očekávána, ne-li přímo vyžadována. Ostatně, vlastně není divu – vypracované svaly, které sílu demonstrují vizuálně a navenek, jsou i dnes určitým kritériem hodnocení mužství. Ovšem je možné setkat se i s tvrzením, že body building (práce na tvorbě svalstva, chcete-li) nejenže pozitivně ovlivňuje mužské sebevědomí a také vystupování, ale že specificky fyzická síla je i určitým „jádrem mužství“, jelikož právě od ní se odvíjí všechny další mužské kvality.
Muž jako ochránce
I když dnešní společnost do jisté míry překonala řadu archetypálních vzorců – a ženy již v mnoha aspektech dosáhly zrovnoprávnění – určité principy týkající se rolí žen a mužů ve společnosti stále (minimálně kdesi hluboko v podvědomí) přetrvávají. A faktem je, že právě fyzická síla je také jedním z nezpochybnitelných rozdílů mezi pohlavími. I když dnes není třeba posílat muže na lov večeře (velkým úspěchem pak je, když se vypraví do supermarketu) či do boje s protivníky, fyzická síla je stále jistým hodnoticím faktorem „adekvátního mužství“ – a také nesporným měřítkem přitažlivosti. Řada výzkumů tak již prokázala, že lidé považují muže s vypracovanými svaly (potažmo muže, kteří působí fyzicky zdatně) nejen za silnější a zdravější, ale také za slušnější, více autoritativní, přitažlivější a ve výsledku celkově mužnější než „muže-střízlíky“. I to má ale určitý logický základ – posilování totiž přispívá k produkci testosteronu, což je přímo esence mužství. Je tedy možná docela paradoxní, že v určité části společnosti se zabydlela také představa, že posilování není nic pro intelektuály. To se přitom snažili vyvracet již mnozí myslitelé v časech dávno minulých s tím, že bez silného těla nelze rozvíjet další mužský potenciál.
Odolnost a pokora
Před nástupem doby ryze (post)moderní byla fyzická síla naprostý základ pro každého, kdo chtěl přežít a zajistit také pokračování svého rodu. Právě fyzickou sílu bylo třeba uplatňovat nejen v boji s protivníky, ale třeba i s řadou nepříznivých přírodních živlů – a pravdou je, že skutečně jen ti nejsilnější následně mohli předat své geny dalším generacím. Z toho pak plyne, že našimi předky jsou muži nejsilnější, nejstatečnější a nejodhodlanější.
I když v minulosti muži houfně nemířili do posiloven, fyzická aktivita byla běžnou součástí jejich životů. Není tedy divu, že dnes je scházející přirozený pohyb nutné nahradit třeba i pohybem cíleným – tedy tím v posilovně – přičemž dnes, úplně stejně jako před stovkami let, platí, že cvičení neutužuje jen tělo, ale i mysl. Bez odhodlání a vytrvalosti totiž nelze čekat kýžené výsledky (ostatně, jak známo, bez práce nejsou nejen koláče, ale ani svaly…), což nepochybně neplatí jen a pouze pro výkony v posilovně. Ovšem ten, kdo si právě tento základní princip osvojí, jej může uplatnit i v řadě dalších životních sfér. Nemluvě o tom, že právě skrze dobrý pocit ze sebe sama lze získat také potřebnou sebeúctu a sebevědomí. O sportu a posilování pak také platí, že poskytují ideální rámec pro utváření životních hodnot a morálních zásad.
Zdroj: Giphy
Jak být „silný“?
Ačkoliv lidské tělo je tvárné, ne každý muž touží být ryzím svalovcem – a na tom není vůbec nic špatného. Dnešní svět, v němž se z pravidelných návštěv posilovny stal vyzdvihovaný životní styl, v podstatě postavil „ideál síly“ a piedestal, na nějž lze vystoupat díky intenzivní dřině, ale také konzumaci spousty rozličných koktejlů, speciální stravě apod. Naši předci přitom rozhodně nepřemýšleli nad vhodným příjmem bílkovin a ani třikrát týdně neposilovali triceps. A tak je namístě uvědomit si, že není „síla“ jako „síla“. Oslnivé svalstvo může být sice něčím, nač je muž pyšný, na druhou stranu tím, co by mělo být důležitější, je síla funkční. Tedy ne jednorázové zdvihnutí činky, ale schopnost odvádět fyzickou práci, vydržet fyzické vypětí po delší dobu, ale třeba i aktivně střídat dynamický režim se statickým. I když i funkční síla je tedy spojena s vytrénovanými svaly, rozhodně po nikom nevyžaduje, aby vypadal jako špičkový kulturista.
Všeho moc škodí – i síly
Jak již bylo řečeno, síla je z perspektivy jistého odlišení žen a mužů dle mnohých jádrem mužství – a nemuselo by na tom být nic špatného, kdyby se ovšem ti muži, jimž se jiných kvalit nedostává, nezřídka nesnažili svou sílu uplatňovat za každou cenu. Právě na tento problém pak upozorňuje řada psychologů s tím, že odtud pramení zbytečná agrese, ale třeba i násilí ve vztazích apod. „Naše současná definice mužství je velmi omezená a právě toto limitované chápání toho, co znamená být mužem, může vést až k násilí,“ vysvětluje tak jeden z nich, Hector Torres, s tím, že i dnes by muži měli umět být silní, ale je třeba zbavit se aspektů síly, které působí více problémů než užitku. Někteří dokonce přílišné (a nevhodné) projevy síly považují za jeden z aspektů tzv. toxické maskulinity, která je vlastně protipólem určitého „ideálního“ mužství tak, jak jej vnímáme dnes. A v této perspektivě se lze opět kruhem vrátit k tomu, že ačkoliv „síla“ může být zdrojem určité „mužské identity“, je tomu tak jen tehdy, je-li vhodně využita a zúročena.
