Pirát Ondřej Profant: Stát má o občanovi shromažďovat co nejméně dat a sbírat je digitální cestou, která šetří čas. Obliba e-shopů ukazuje, že lidé mají o digitalizaci zájem
Jaké kroky zaměřené na práva LGBTQ lidí se Pirátům, nebo přímo vám, za uplynulé čtyři roky podařily?
Udělali jsme mnohé, řadu návrhů ale bohužel blokovaly ostatní strany. Nejviditelnější byla snaha o manželství pro všechny. To se sice v tomto volebním období nezdařilo, ale pozitivní je už to, že jsme první strana, která manželství párů stejného pohlaví důsledně podporuje. A návrh znovu předložíme v dalším volebním období. Pokud je pro vás toto téma prioritou, dosud jste neměli zastání, ale s námi ho teď máte.
Manželství pro všechny se primárně věnoval můj kolega František Kopřiva, ale já sám jsem řešil příbuzné záležitosti, například konec kastrací trans lidí. Bohužel se ho nepodařilo dotáhnout do konce, ale na výboru jsme tu bitvu prohráli velmi těsně – k doporučení této úpravy chyběl jediný hlas. Myslím, že i v těchto stojatých vodách se začínají hýbat nové proudy.
Podařilo se mi také domluvit s Českým statistickým úřadem, aby vedl registrovaná partnerství ve statistikách. Dosud měl údaje jen o manželství, takže nebyla oficiální data o registracích, rozvodovosti apod. Byla to jasná ukázka plíživé diskriminace. Ano, není to ta nejdůležitější věc na světě, ale na druhou stranu je opomenutí registrovaných partnerství urážlivé a úplně zbytečné.
Na diskuzi o manželství pro všechny během Prague Pride jste řekl, že Sněmovna je plná „konzervativních bílých páprdů se sklony k fašismu“. Sklidilo to mediální bouři. Proč myslíte, že na to lidi tak citlivě reagovali?
Dovolím si trošku ten výrok rozebrat. Byl kontroverzní a provokativní, zpětně vím, že slova nebyla vhodně zvolena.
Narážel jsem ale hlavně na podreprezentovanost žen ve Sněmovně. A také si stojím za tím, že lidé, kteří schvalují zákony například proti invalidním důchodcům, mají sklony k určitému radikalismu či extremismu. Příkladem je třeba zákon, který podporovala drtivá většina Sněmovny a který má vystěhovat invalidní důchodce z jejich bytů za to, že tam mají plíseň (jedná se o změny v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, který Sněmovna schválila počátkem července – pozn. red.). To je bohužel realita současné Poslanecké sněmovny. Zasedá v ní například strana SPD, kterou zmiňuje ve své zprávě o extremismu i ministerstvo vnitra. Připomeňme, že jejího člena chtěla policie stíhat za podezření na popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.
Co by podle vás prospělo nové Sněmovně z hlediska diverzity a inkluze, aby byla schopná lépe pracovat?
Nejdůležitější věc je pracovní charakter lidí. V Poslanecké sněmovně je mnoho těch, kteří se nad tématy nezamýšlejí, nestudují je. Samozřejmě chápu dělbu práce. Já se taky podrobně nevěnuji třeba dopravě. Pokud ale něčemu nerozumím, dojdu za naším garantem a zeptám se ho. Když se ale snažím bavit o lidskoprávních tématech s lidmi z jiných stran, mají jen pokyn od jejich garanta, že daná úprava v žádném případě nesmí projít. Absolutně nechtějí slyšet argumenty, nechtějí o tom komunikovat. Je vidět, že se tam nevede dialog.
Je jasné, že v 200členné Sněmovně nemůže být zastoupená každá skupina. Ale prací politika je naslouchat lidem. Já jsem taky spoustu témat dříve neznal. S transgender lidmi jsem se nesetkal, dokud jsem nebyl poslanec. Ale když jsem je potkal, pochopil jsem, že čelí problémům a že je lze vyřešit změnou v zákoně, která ani nebude mít dopady na jiné lidi či na státní rozpočet. Seznámil jsem se s tou problematikou a pak jsem za ty lidi bojoval. Stejně by to mělo být s každou znevýhodněnou skupinou.
Zabýváte se digitalizací státní správy, jejímž cílem je, aby si člověk s úřady vše zařídil přes počítač z pohody domova. Je o to ale vůbec ve společnosti zájem? Ukázalo se, že spousta lidí se raději očkuje bez registrace a nevadí jim stát frontu…
Jsem přesvědčen, že o skutečnou digitalizaci, která lidem ušetří práci, zájem je. Vidíme to na statistikách využívání e-shopů nebo elektronického bankovnictví. Problém je, že ze strany státu se setkáváme s nekvalitní digitalizací, která šetří málo času a je drahá. Část lidí se taky bojí, že bude do digitálních metod tlačena. My jsme ale pomohli prosadit zákon o právu na digitální služby, který zavádí právo občana být obsloužen digitálně, a zároveň právo opačné, tedy že občan nemusí digitální formu využít.
Důležité je vybudovat digitální transformaci opravdu od základu. Musí se nejdřív změnit proces. Takové to, že nám přijde dopis, my ho naskenujeme, přepošleme si ho mailem, pak si ho vytiskneme – to není digitalizace. Nešetří to žádnou práci, naopak ji přidělává. Stát musí udělat to, co známe z opravdu digitalizovaných odvětví – například smsky si taky netiskneme.
Zaměstnanci státu, kteří se dnes věnují skenování a tisknutí, se budou moci začít věnovat klientům. Vizí je přesunout úředníky k opravdovým potřebám lidí. Pak se mnou budou úřady proaktivně komunikovat ve smyslu: vy v tomto formuláři máte chybu, když si ji opravíte, nedostanete pokutu. Na úřad budete moci přijít s tím, že si nemůžete dovolit zaplatit bydlení, a nebudete muset vědět, jestli chcete Příspěvek na bydlení nebo Doplatek na bydlení. Když vám úředník pomůže, v reálu vám pomáhá i důstojně žít, a tím pádem se i dostat z problémů. Čím víc je totiž člověk zlomený, tím méně má energie dát si svůj život do pořádku. Dnes sice máme velmi robustní sociální systém, ale velmi nepřístupný.
Spousta lidí ale zatím nezískala důvěru v technologie. Preferují zajít si na podatelnu a dostat úřední razítko. Čím je přesvědčíte, aby přešli na digitální cestu?
Ono to souvisí i s tím, že ty služby nejsou propojeny. Například já mám obdobu zaměstnaneckého poměru jako poslanec a vedle toho jsem živnostník, i když ze živnosti teď nemám pochopitelně žádné příjmy. Od zaměstnavatele dostanu potvrzení o příjmech ze závislé činnosti a ty kolonky musím přepsat do formuláře daňového přiznání. Pak ty samé kolonky přepisuji ještě na formulář pro sociálku. Na těchto dvou formulářích se ani neshoduje názvosloví, což je pro mě jako technického člověka velmi matoucí. To vše je spousta zbytečných úkonů.
Některé soukromé služby jsou v tom mnohem dál – přihlásím se do nich datovou schránkou, takže mi samy předvyplní nacionále. Pak přepíšu kolonky z potvrzení o příjmech a pak se mě služba zeptá, zda mám děti, zda chci slevu na dani za charitativní dary, zda mám nemovitosti nebo příjmy z pronájmu. Všemu rozumím, otázky jsou logické. Když se mě daňový formulář zeptá, zda mám příjmy podle paragrafu 16 zákona, tak vůbec netuším, o čem se mluví.
Nemůže být pochopitelně vše zcela automatizované, protože stát o mně spoustu věcí neví. Ale bylo by logické, aby mi formulář poslal předvyplněný. Třeba taková daň z nemovitosti – kolikrát za život člověk mění nemovitost? Ve skandinávských zemích vám přijde vyplněné přiznání k této dani a úřad se jen zeptá: „Máte k tomu nějaké námitky? Jestli ano, uplatněte je do měsíce. Jestli ne, považujte to za odevzdané.“ Až tyto procesy budou stejně přívětivě probíhat u nás, lidé k nim rychle získají důvěru.
Digitalizační transformace ale působí jako obrovské penzum práce…
To množství práce je relativně představitelné. Jsou to páteřní systémy jako základní registry, jednotná identita, Czech POINTY, datové schránky. Pak jsou dílčí systémy, s nimiž se občané setkávají, ale ono jich zas tolik není. To jsou daně, sociálka, registr vozidel a řidičů… bude to asi 15 položek. Zbylé úkony státu už jsou raritnější, s nimi se setká jen úzká skupina lidí. Myslím, že dobře digitalizovat je zvládnutelný úkol.
Jak daleko v tom jsme v porovnání se západní Evropou?
Třeba překvapivě Německo nebo Benelux na tom s digitalizací nejsou příliš dobře. V Německu je to z důvodu ochrany osobních údajů, která tam je velmi přísná. Naopak velmi dobře na tom jsou skandinávské země, Británie, ale i Polsko. Je zkrátka spousta států, kde se můžeme jednoduše inspirovat.
Zvlášť ten polský e-government mě překvapil, ale oni nevymýšleli nic složitého – koukli na okolní státy a udělali to podobně. To, co ho dělá snadno použitelným, jsou detaily. Můžete tam například jednoduše vzít elektronický dokument a na webové stránce, kam se přihlásíte údaji z datové schránky, si ho nechat elektronicky podepsat. Což je velmi jednoduchá metoda. U nás sice taky máme elektronický podpis, ale někdo vám ho musí speciálně vystavit, musíte mít správný software, musíte se s ním naučit zacházet. Taková drobná věc tvoří ohromný rozdíl v použitelnosti pro běžného člověka.
Jaké informace má stát chtít o občanovi vědět a co považujete za zbytečnou byrokratickou šikanu? Narážím tím i na diskuze o uvádění pohlaví na občance, které otevřeli právě Piráti.
Stát má obecně vzato shromažďovat co nejméně dat. Na druhou stranu u spousty agend je logické, že data jsou potřeba. Je škoda, že je stát shromažďuje, ale neumí je využít. Samozřejmě s tím musíme postupovat velmi opatrně. Musí být jasná datová politika, nemůže jen tak někdo přistupovat k základním registrům a jiným zdrojům dat. Třeba u základních registrů je to tak, že vám každoročně do datové schránky chodí výpis, kdo do nich kdy nahlížel. A vidíte tam například, že se na vás dívala policie. Stejně tak bych ocenil, kdybych tam viděl, že se finanční správa dotázala sociálky a díky tomu mi předvyplnila daňové přiznání. Není žádný důvod, aby to nebylo volitelné. Pokud někdo nemá zájem, aby o něm úřady sdílely informace, ať jim to ve svém případě zakáže.
Máte dvě pozice ve vládním týmu – ministerstvo informatiky a místního rozvoje. Jak moc se na případnou funkci ve vládě chystáte už teď?
My se na vládní funkce odborně připravujeme dva roky, protože to bereme jako součást práce opozice. Přeci nemohu něco kritizovat, pokud nejsem ochotný převzít zodpovědnost. Každý kandidát zná svoje ministerstvo, je v kontaktu s náměstky, zná spoustu řadových zaměstnanců a jejich práci, pravidelně připomínkuje materiály daného ministerstva.
Já se zabývám digitální transformací veřejné správy. Ministerstvo informatiky, jak ho máme ve vládním týmu uvedeno, je mojí hlavní volbou. Nicméně toto ministerstvo v současné době neexistuje. Jednou z pracovních úvah je přetvořit současné ministerstvo pro místní rozvoj, které je relativně malé a agendy mu budou ubývat, – například koalice Spolu chce přesunout cestovní ruch, dále evropské fondy budou mít mnohem menší význam, protože už nebudeme dostávat tolik peněz – na ministerstvo veřejné správy. To by se zabývalo procesy veřejné správy včetně toho, jak je digitalizovat.
