Aktivista Kryštof Stupka: „Smyslem boje za lidská práva je, aby lidé byli šťastní, včetně LGBTQ+ komunity. Aktivismus je rozhodně potřeba“ (2. část)
V první části rozhovoru (ZDE) jsme primárně hovořili hlavně o odpůrcích LGBTQ+ lidí mezi heterosexuály, ale spousta jich je i mezi homosexuály, kteří odmítají manželství, adopci, ale třeba i festival Prague Pride… Jaký máš na to názor?
To je jedna z věcí, která se podle mého zhoršuje. Nedovolím si říct, proč se takhle chovají, a i kolem mě je spousta lidí, kteří mi říkají: „Kryštofe, to už je trochu moc! Ty ten aktivismus děláš špatně!“ Ale já si myslím, že je to takové to „čecháčkovství“, kdy máme neustále potřebu někomu říkat, co je špatně. Chtěl bych tím říct, že postoj těchto duhových lidí se bude muset změnit, protože extremistická společnost se aktivizuje, ti lidé si brzo uvědomí, že aktivismus je potřeba, a začne jim docházet, že to tady není úplně v pohodě a že nechtějí být napadeni, když drží partnera nebo partnerku za ruku. Takových lidí se totiž nikdo nebude ptát, jestli jsou v partnerství nebo v manželství a jestli s tím souhlasili nebo ne.
Je důležité jim vysvětlit, že manželství je hlavně symbolické. Já si třeba myslím, že jsme nikdy neměli mít registrované partnerství. Měli jsme raději deset let počkat, více se aktivizovat a ukázat, že chceme rovnost a že nechceme být druhořadí občané. Registrace je automaticky označení jinakosti. Je škoda, že to těmto „duhovým odpůrcům“ nedochází, protože to, co dělá Prague Pride, Transparent a další organizace, není nějakým způsobem vycucané z prstu, to jsou věci, které jsou opřené o data a studie. LGBTQ+ aktivismus existuje od 60.–70. let, ale je jasné, že vždy budou existovat i gayové a lesby, kteří chtějí „zmizet“, nechtějí vyčnívat a chtějí být „normální“, a já jim hrozně přeju, aby žili ve společnosti, ve které to může fungovat, ale bohužel to aktuálně nefunguje a myslím si, že si to brzo uvědomí. A když ne, ať si říkají, co chtějí, a ať mi do toho klidně mluví, ale nikdy to nebude nějakým způsobem reflektovat to, co komunita opravdu chce, protože v první řadě je důležité mít rovná práva a potom se můžeme bavit o tom, jak má vypadat pride a co vlastně bude aktivismus znamenat. Ale rovná práva tady nejsou a jen kvůli tomu, že se dva lidé drží za ruce, jsou stále někteří jiní schopní je napadnout…
Takže aktivismus nás zaručeně dostane ke světlým zítřkům?
Určitě ano, ale nebude to rychle. Bude potřeba ještě spoustu úsilí. Já věřím a doufám, že je tady většina těch, kdo tolerují a respektují. Řekl bych, že většině lidem je to jedno, ale i když je to někomu jedno a vidí, že se na ulici děje nějaké násilí, odsoudí to. Napadení lidé se prostě musí více ozývat, a když se něco stane, měli by s tím jít ven. Pokaždé, když se něco stane, měl by to být velký příběh, aby se ukázalo, jak to může lidi z LGBTQ+ komunity ohrozit. Lidé si neuvědomují, že když vám na Twitteru nebo na Instagramu napíšou zprávu: „Táhni do plynu“, tak jsou to věci, které člověka určitě negativně ovlivní a je důležité o tom mluvit.
Tím se dostáváme k další otázce: co by každý z nás měl udělat, abychom pomohli k lepším podmínkám pro LGBTQ+ komunitu a lepší náladu ve společnosti?
Jednou z věcí je nálada ve společnosti, ale i když se něco schválí na legislativní úrovni, neznamená to, že extremismus a útoky ze společnosti vymizí. Proto je důležité být otevřený mezi svými známými a rodinou a ukazovat, že to není nic nenormálního a že queer lidé jsou plnohodnotní občané, kteří jsou součástí společnosti. Každý z nás by se měl vlastně stát takovým malým influencerem a ukazovat, že neděláme nic špatného a zlého a zasazujeme se o budování země stejně jako každý jiný a že naše životy jsou stejně důležité jako život každého jiného. Měli bychom třeba také ukazovat, čím jsme si museli projít, abychom takhle mohli žít, což je něco, co si lidé neuvědomují. Vyrůstat v Česku jako LGBTQ+ není jednoduché a já jsem si už jako mladší říkal, že za deset let už takhle mluvit nebudu, ale bohužel se tak nestalo. Ve městech je to sice lepší, ale na vesnici je to pořád strašné. Nebo ani ne na vesnici, ale spíše kdekoliv mimo Prahu je to pořád vachrlaté. Je to hrozná škoda a společnost kvůli tomu celkově trpí, protože vždy bylo důležité, aby i ty nejslabší články společnosti měly podporu a byly chráněny, aby se z nich mohly stát silnější články, protože čím silnější je každý člověk, tím silnější je celek.
Je hrozně důležité říct, že ne všichni jsou v pozici, kdy něco takového, jako být ve své rodině otevřený, můžou udělat. Stále je možná někdy lepší neříkat rodičům, že jsem gay nebo lesba. Někdo je na rodičích závislý, a i když by chtěl coming out udělat, nemůže, protože má doma šílené podmínky a šílené rodiče, kteří volí extremisty, případně jsou fanatičtí věřící. V takovém případě je možná lepší si to nechat až na dospělost, kdy se člověk může postavit na vlastní nohy. Tak či onak je důležité ovlivňovat lidi kolem sebe, ať už je to rodina, nebo kamarádi.
Oba víme, jak je na tom Česko, ale často se podmínky pro LGBTQ+ komunitu srovnávají s ostatními zeměmi a aktivisté se opírají o to, co se děje v západních zemích, naopak odpůrci zase o to, co se děje v Maďarsku, v Rusku či v Polsku… Často se do toho, stejně jako do voleb, zapojují a olej do ohně přilévají i různí trollové. Co si o tom myslíš?
Před nedávnem v Evropském parlamentu prošla rezoluce, která žádá po Evropské komisi, aby vyšetřila, jak jsou kampaně proti LGBTQ+ lidem sponzorovány z Ruska, což je jeden z kroků, které se musí udělat. Už jen to, že se něco takového děje, je strašné. My všichni víme, že se něco takového děje, ale musíme mít důkazy. Nicméně do Evropy proudí miliony eur z Ruska, které například sponzorují Ordo Iuris v Polsku a další šílené fanatiky. U nás často říkáme, že chceme být západ, ale i tam se extremismus vyvíjí a zhoršuje a je to úplně ten stejný extremismus, o kterém tady spolu hovoříme. Takže ani členské státy Evropské unie nejsou z obliga. Je důležité mít se neustále na pozoru!
Jak by členské státy EU měly reagovat třeba na Maďarsko, které nedávno schválilo antiLGBTQ+ zákon?
Na úvod je nutné říct, že žádná z mezinárodních organizací nefunguje stejně jako Evropská unie. Jednou z mezinárodních organizací je například Evropský soud pro lidská práva, ale ten členské státy nemusí vyloženě poslouchat, což vidíme například na tom, že už v roce 2017 rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že sterilizace trans osob je protiprávní a není v souladu s lidskými právy, a stejně s tím u nás vesele pokračujeme dál. Když byl Robert Pelikán ještě ministrem spravedlnosti, napsal novelu, která by to zrušila, ale Hamáček ji od té doby vesele blokuje a jeho argument pro to je, že na to české matriky nejsou připravené, což je úplná blbost, protože matriky procházejí změnami, digitalizují se a ve spojitosti s utrpením, které trans lidé musí prožívat, to není vůbec relevantní. Trochu problém vidím v tom, že Evropská unie začala jako ekonomický projekt a na začátku se na lidská práva vůbec nehledělo jako na něco, o čem by se mělo přemýšlet. Až pak se zjistilo, že to s lidskými právy musí být spojeno, protože jinak to nikdy nebude fungovat.
To, co se stalo v Maďarsku, je problém. Maďarsko má v Evropě spoustu spojenců, a když se bavíme o Evropské unii, je hrozně důležité říct, že ten kolos není tak mocný. Vím to, protože jsem tam pracoval. Rozhodnutí EU, na která lidé často nadávají jako na rozhodnutí Bruselu, nejsou úplně rozhodnutí EU, často jde o rozhodnutí, která v některých zemích dělají ministři nebo premiér. Premiéři mají v Evropské unii mnohem větší moc, než jaký se jim dává kredit, takže Orbánovi se povedlo dělat si, co chce, protože má podporu Polska, Česka, ale také Pobaltí. Bohužel to není ojedinělý incident a myslím si, že teď se s tím začne trochu hýbat, a to i kvůli tomu, že bylo přijato nové nařízení „Rule of law conditionality mechanism“, které vlastně říká, že když se nerespektují lidská práva, nebudou moci členské státy čerpat peníze z Evropské unie, což je docela fajn myšlenka. Proč by měli Švédi, Němci a Holanďané, kteří lidská práva dodržují, sponzorovat chování diktátorů, kterým je i Orbán?
Teď se čeká na Evropskou komisi, aby to nějak vyřešila, ale mělo by to dopadnout dobře, protože se většina dost hlasitě ozývá proti Orbánovi. Je otázka, jak to ten kolos v Bruselu, který je často neefektivní, zvládne a jak na to bude Orbán reagovat, protože ve výsledku jsou to dva velké vlaky, které se řítí naproti sobě, a nikdy není jisté, kdo „uhne“ první a co se stane, když neuhne ani jeden. Jestli by to znamenalo, že Orbánovi nepotečou peníze, myslím si, že by to bylo pro Maďarsko šílené. Maďarsko na tom dříve bylo dokonce lépe než my, co se týče života a práv LGBTQ+ komunity, ale stačilo pár extremistů a to, že si Orbán uvědomil, že potřebuje hlasy lidí, kterým se LGBTQ+ komunita nelíbí, a stačiloto k tomu, aby udělal, co udělal. On ten zákon de facto okopíroval od Putina. Teď jsou po celém Maďarsku billboardy, které vyloženě říkají: „Chcete, aby vaše děti byly sexualizované? Jestli ne, běžte na uvedené webové stránky a reportujte a nahlaste jakýkoliv případ.“ To je dost komunistický přístup. Hodně mě děsí i to, jak se k tomu postavili čeští politici.
Pokud vím, ty jsi v Praze k této události dokonce organizoval protest?
Ano, akce se jmenovala „Duhové vlajky pro Maďarsko“ a během ní jsme donesli duhové vlajky na maďarskou ambasádu. Bylo zajímavé, kolika lidem jsme nabídli účast a kolik z nich řeklo, že nás podporují, ale nemají čas přijít. Jediní lidé z veřejného světa přišli z Pirátské strany a paní Stehlíková z Liberálně ekonomické strany, která tam hlavně byla kvůli tomu, že je známou LGBTQ+ aktivistkou. To, čím si mí kamarádi v Maďarsku procházejí, je fakt hrozné. Oni se opravdu bojí a chtějí z Maďarska odejít. Kdo tam zůstává, tak to dělá kvůli tomu, že se snaží věci změnit, ale nemají to jednoduché.
Naštěstí jsme na tom v Česku daleko lépe a sám říkáš, že vývoj v Česku vidíš pozitivně, nicméně dost závisí na tom, jak dopadnou volby…
Česká republika v právech LGBTQ+ lidí dlouhodobě stagnuje, ale jednou všechno určitě dobře dopadne. Teď je hlavní zaměřit se na schválení manželství pro všechny, protože to je věc, která je velmi symbolická, a pokud to nedopadne, byl by to velký problém, protože tenhle zákon už se řeší tři a půl roku. Ačkoliv celkově vývoj vnímám dobře, stejně si reálně myslím, že po těchto volbách to nevyjde, alespoň podle průzkumů, které teď přicházejí ze všech stran. Nevím, jestli jsi to slyšel, ale například Barbora Kořenová z ANO je jedna z nejaktivnějších poslankyň, dvakrát dostala cenu za nejlepšího legislativce, ale strana ji nechce na kandidátce kvůli tomu, že je moc pro LGBTQ+, což mi přijde zvláštní, když se tohle stane straně, která se tváří liberálně. Takže jestli to opravdu dopadne tak, že ve sněmovně bude ANO, Okamura, Přísaha a hlavně za ANO tam nebudou liberální lidé, zákon prostě neprojde…
O to víc je důležité, abychom každý z nás hovořili se svým okolím. Když má člověk tu možnost a okolí ho podporuje, myslím si, že je hrozně důležité říct své rodině a kamarádům, kteří třeba volí KDU-ČSL nebo nedejbože nějaké extremisty, že to může hrozně negativně ovlivnit váš život. Tohle stačí. Tím neříkám volte Piráty a STAN, také nejsem spokojený se vším, co dělají, ale lidé mohou alespoň kroužkovat ty lidi, o kterých ví, že jsou pro LGBTQ+. Kromě extremistických seskupení jsou takoví lidé v každé straně. I ten malý kroužek může realisticky velmi ovlivnit naše životy a bude je ovlivňovat dalších pět let, což je z lidskoprávního hlediska hrozně dlouhá doba. Mně je teď 22 let a představa, že ve 27 letech tady budu sedět a mluvit o stejných věcech kvůli tomu, že pořád nemáme základní práva, je hrozná, nehledě na to, že už 22 let musím žít v tom, že všechna práva nemáme, a jsou tady i lidé, kterým je 50 nebo 60 a musejí s tím žít celý život jen proto, že se politici tohoto tématu bojí nebo jej využívají jako antitéma.
