Ubývá žen, které chtějí děti, a přibývá gayů, co touží po vlastní rodině. Je heterosexualita univerzální „patent“ na rodičovství?
Ačkoliv v Česku to zatím není úplně běžná praxe, minimálně v zahraničí (směrem na západ) se gay/les rodičovství stává docela obvyklou věcí. Samozřejmě, že důležitá je i legislativa toho či onoho státu, v některých zemích již ale mohou lesby a gayové děti bez problémů adoptovat, gayům je pak dostupné také tzv. surogátní mateřství. To sice vyžaduje jistý kapitál, ale jedná se zároveň o cestu, jak mohou gayové předat své geny další generaci. I když ne všude jsou oba partneři uznáni jako rodiče, minimálně jeden je právoplatným otcem (ostatně, surogátního mateřství lze využít i u nás, zákon jej sice blíže nespecifikuje, ale ani nijak explicitně nezakazuje).
Ovšem vzhledem k tomu, že nastávající otec by měl náhradní matce hradit minimálně veškerou lékařskou péči (a konkrétně v USA se jedná o službu, kterou dokonce zajišťují specializované agentury), alespoň zatím se jedná o možnost, které využívají většinou různé veřejně známé osobnosti. I to lze ale kvitovat s povděkem, jelikož právě slavné gay páry jsou v centru zájmu médií a mohou tak na vlastním příkladu ukazovat, že i dva muži mohou poskytnout dětem milující rodinné zázemí. Po Neilu Patricku Harrisovi, Eltonu Johnovi, Ricky Martinovi, Tomu Daleym a řadě dalších nyní záměr stát se otcem oznámil další slavný gay, herec Russell Tovey.
Období překotných změn ve jménu lidských práv a svobod
Že by chtěl založit rodinu, to britský herec zmiňoval již v roce 2019. Aktuálně ale v rozhovoru pro britský Guardian přiznal, že již zjišťuje, jaké možnosti se mu vlastně nabízí. „Náhradní mateřství, adopce, to vše je k mání,“ dodal s tím, že si sice přál stát se otcem ještě před svými čtyřicátými narozeninami, což už pravděpodobně nestihne (40 let mu bude letos), ale otcovství je dle jeho slov „absolutně v plánu“.
Zároveň ale také neopomněl zmínit, jak moc se posledních pár dekád změnilo. Sám se sice vyoutoval již ve svých 18 letech, což ale dle jeho slov rozhodně neznamená, že by zcela unikl určitému zahanbení, které se k minoritní sexuální orientaci v minulosti pojilo. „Jsem součástí celé generace queer lidí, kteří mají v krvi stále článek 28,“ shrnul také.
Článek 28 byla zákonná norma z dob Margaret Thatcher (přijata byla v roce 1988 a definitivně zrušena až v roce 2003) nastavená proti „podpoře homosexuality“. Jak Tovey shrnul hlavní poselství tohoto předpisu, vlastně z něj měl každý queer člověk mít pocit, že je zvrhlík a ve společnosti pro něj není místo – a pokud chce uspět a být šťastný, nesmí se ke své orientaci hlásit. „Já jsem měl štěstí na prostředí, ale mnoho lidí má tento zákon zakořeněný v sobě. Dnes ale žijí ve světě, kde již dospívající děti hlásí světu, že jsou třeba pansexuální. A to je prostě skvělé,“ shrnuje. A kromě toho je to také svět, kde nejenže každý může být sám sebou, ale zároveň je lesbám a gayům postupně otevírána cesta k rodičovství.
Duhové rodiny jako přirozený vývoj společnosti?
Samozřejmě, že odpůrců gay/les soužití, natož rodičovství, je na světě (a to včetně Česka) nespočet. Na druhou stranu minimálně někde se daří tento odpor prorážet – a jak již naznačuje praxe, lesby i gayové mohou být dětem skvělými rodiči. Dle časosběrných studií nejenže výchova rodiči stejého pohlaví dětem nijak neškodí, ale dokonce má na ně pozitivní vliv – právě děti z duhových rodin jsou tak dle vědců vnímavější, empatičtější, a dokonce mohou dosahovat lepších studijních výsledků. Vlastně by se dalo říci, že neexistuje jediný rozumný argument, proč by lesby a gayové děti nemohli vychovávat (protože teorie o scházejících vzorech již dávno spadly pod stůl, o absurdních tezích pracujících se zneužíváním ani nemluvě).
Zdroj: Giphy
Ovšem zatímco se společnost pře o zachování „tradiční rodiny“, právě ta jí doslova umírá pod rukama. Nejenže heterosexuální manželství dnes již se samozřejmostí sobě vlastní rozhodně netrvají celý život, ale řada žen vlastně vůbec po mateřství netouží. Jen v USA porodnost v poslední dekádě klesla o 2 % a v době pandemie se – navzdory počátečním spekulacím o baby boomu – toto číslo zdvojnásobilo. Ačkoliv totéž úplně neplatí pro ČR, dle údajů Českého statistického úřadu se v populaci průběžně zvyšuje počet svobodných lidí a ubývají vdané ženy a ženatí muži. Zvyšuje se tak logicky i počet dětí narozených mimo manželství. A jak souhrnná zpráva ČSÚ uvádí, i když plodnost lehce roste, aktuální hodnota 1,71 dítěte na jednu ženu „v dlouhodobém pohledu nezajišťuje prostou reprodukci populace.“ K té by totiž byla třeba plodnost minimálně ve výši 2,1 dítěte na jednu ženu, což je hodnota, která byla v Česku naposledy zaznamenána v roce 1980. I české ženy tedy mateřství odkládají a mnohé zcela zavrhují. Podle demografů jsou důvody nasnadě: ekonomická a politická nejistota a také snižující se stigma týkající se bezdětných. Vzhledem k tomu, že většina péče o dítě stále leží na bedrech žen (a např. v Česku jen naprosté minimum mužů nastupuje na rodičovskou dovolenou), není divu, že mnohé z nich upřednostňují před založením rodiny svobodu, kariéru a své zájmy.
Právo na rodičovství: pro každého
Je možná až paradoxní, že v případě heterosexuální orientace se nikdo rodičovskými schopnostmi žen a mužů nezabývá. Je-li splněna „tradiční biologická úloha“, je vše v pořádku. Bez ohledu na věk, zázemí, kompetence. Jak tristní situace může reálně být, pak dokresluje i bizarní sonda do českých rodin – reality show Výměna manželek, z níž by bylo možné čerpat adepty na okamžitý zásah sociálky. Ovšem jako by se nad námi stále vznášelo heslo: heterosexuální rodina = správná rodina. A to navzdory faktu, že doslova zástupy leseb a gayů by se o děti nezřídka mohly postarat tisíckrát lépe (ostatně, to také již mnozí dokazují, a to i když jim české úřady hází klacky pod nohy a v jejich péči tak z dětských domovů končí nezřídka děti, o které „tradiční páry“ nemají zájem).
Samozřejmě, že bez ženy a muže dítě na svět nepřijde. Ovšem konkrétně surogátní mateřství, které je mezi gayi čím dál populárnější, je spíše otázkou „trhu“, nikoliv naplněním „úlohy matky“. A žen, které jsou ochotné „pronajmout svou dělohu“, je zjevně na světě dost. Stejně jako žen, které jednoduše děti nechtějí, a gayů, kteří po nich naopak touží. Ti jsou přitom odkázáni buď na adopci, nebo právě na surogátní mateřství. Proč by jim to tedy nemělo být umožněno?
