Místo kariéry a vysokého platu pasou ovce nebo učí jógu. Kvůli silnému tlaku společnosti hledá řada lidí smysl života mimo běžný shon

Může to být honba za kariérou, může to být zaměstnání, které je náročné fyzicky, psychicky nebo časově. Může to ale být také prosté zabřednutí do stereotypu všedních dní a pocit zbytečnosti. Přesně to jsou klasické důvody, jež vedou k dnes poměrně běžnému syndromu vyhoření. Někdy může pomoci kompletní změna životního stylu, jindy ani to ne…

Při pohledu zvenčí se některé životy druhých mohou zdát naprosto dokonalé a do jisté míry záviděníhodné.  Skvělá práce, vysoký příjem, zázemí. Jenže pod povrchem, který je viditelný, se může odehrávat řada skrytých problémů.

Love Island, nebo spíš Gay Island? Podezření se hromadí a lidé komentují: Petr, dvojčata, dokonce i Nathan!21. 10. 2021

Dnes jsou obtíže související s přetlakem práce, jež ústí v řadu různých problémů nejen na těle, ale i na duši, označovány jako tzv. burnout, tedy syndrom vyhoření. A že se jedná o problém, který je výsledkem dnešního životního stylu, pak dokazuje i fakt, že ještě poměrně před nedávnem se jednalo o psychologický koncept, o němž se nejvíce hovořilo ryze v akademické rovině. Dnes se ale chronický stres, který zanechává člověka fyzicky i emočně naprosto na dně, objevuje více než by komukoliv mohlo být milé. Z vyhoření jako by se stal určitý „trend“, který může každého postihnout prakticky v jakékoliv rovině. Vyhořet lze v práci, ve vztahu, v rodině. Hojně se hovoří o vyhoření uměleckém, ale dá se říci, že plíživý problém vlastně může číhat úplně na každého. Dokonce existují náznaky, že práce z domova, která se v posledním více jak roce pro mnohé stala denním chlebem, by mohla situaci ještě zhoršit. Co je řešením? Někdy např. naprostý životní obrat…

Od úspěšné kariéry k životu na farmě a pomoci druhým

Vše výše popsané byl přesně případ Melanie, která v Americe působila v úspěšné firmě, vedla tým lidí a zdánlivě jí ke štěstí nic nescházelo. „Můj život se ostatním musel zdát dokonalý. Jednoho dne jsem se ale probudila a už nebylo z čeho brát. Den předcházející jsem odvezla otce do nemocnice s infarktem a ještě totéž odpoledne jsem musela z práce propustit několik lidí,“ popisuje s tím, že se potýkala s depresemi, úzkostmi a lékař měl podezření i na žaludeční vředy. Právě on jí nakonec postavil před tvrdou realitu, když jí oznámil, že jen pár týdnů pracovní neschopnosti jí nijak nepomůže. A tak Melanie podala výpověď, rok cestovala po světě a snažila se naučit relaxovat.  „Uvědomila jsem si, že už nemohu žít svůj život tak, jak jsem jej žila dřív,“ dodává. Nakonec si udělala kurz koučky a založila vlastní společnost, aby ostatním pomohla vyhnout se podobnému stavu, jaký zažila sama.

„Myslím, že celá společnost se ocitla ve zlomovém bodě, kde starý svět již nemá místo,“ tvrdí dnes s tím, že lidem jako by bylo již od chvíle, kdy se začnou připravovat na vstup do pracovního života, vštěpováno, že nikdy nelze mít vše. Pro kariéru je třeba vzdát se rodiny, přátel, a naopak že kariéry nelze dosáhnout bez řady ústupků a kompromisů. „Lidé dnes žijí v obrovském spěchu, nic z toho jim ale neprospívá,“ uzavírá s tím, že jí se podařilo „uniknout“, resp. uvědomila si, že pokud svůj život nezmění, vlastně jej ani pořádné neprožije. Dnes tak svou firmu vede z farmy, kde se mj. stará o divoké koně a ovce a nemůže si tento nový životní styl prostý stresu, shonu a především honby za čímsi nehmatatelným vynachválit. Její příběh přitom není nijak ojedinělý.

Velmi obdobný příběh vypráví také Mays Ai-Ali, která pracovala v reklamní branži, ale dnes působí jako učitelka jógy a specialistka na výživu. Také její život byl zdánlivě skvělý, ovšem jen do chvíle, než jí začaly padat vlasy a také začala trpět kožními a střevními problémy. Skvělé práce se nakonec i Mays vzdala a vyměnila ji za život na španělské Ibize. „Opustit kariéru bylo velmi obtížné, v dnešní doobě se vlastně stává součástí identity každého z nás,“ popisuje s tím, že vydělává také mnohem méně peněz. Ovšem cítí se mnohem spokojeněji a je šťastná. „Rozhodnout se pro tak radikální změnu bylo samozřejmě velmi obtížné, ale vlastně to byl pro mě krok k záchraně sebe sama,“ vysvětluje.

Radikální změna pro každého?

Příběhů určitého zotavení z vyhoření existuje celá řada. Zatímco většina z nich stojí a padá právě na radikálních změnách, ne vždy se jedná o ideální a tu nejlepší cestu. Ačkoliv dramatické životní změny mohou být pro někoho skutečně prospěšné, nelze říci, že by se jednalo o univerzální recept na šťastný život. Podle Stely Salminem, která je spoluautorkou několika studií zaměřených na syndrom vyhoření, existuje i méně extrémní řešení. Těm, kdo se s vyhořením potýkají, totiž obecně pomáhá dosažení zjištění, že mají vše – a tedy i svůj život – pod kontrolou.

„U lidí, kterým se podařilo dosáhnout plného zotavení, byla klíčem změna myšlení. Pokud lidé začnou věřit, že mohou ovlivnit prostředí, v němž žijí a pracují, obvykle sami podniknou také nezbytné kroky k tomu, aby zvrátili všechny faktory, které je k vyhoření přivedly,“ vysvětluje. To v praktické rovině může zahrnovat jak zlepšení spánkové hygieny, tak i nastavení pevných hranic mezi pracovní dobou a volným časem. „Lidé, kteří si uvědomí svůj problém a mají určitou míru disciplinovanosti, provedou změny v práci, v rodině, více se o sebe starají a také si intenzivněji uvědomují vlastní limity,“ dodává Salminem. K tomu pak lze dospět různými způsoby, a to včetně zapojení se do různých podpůrných programů, které mohou mít např. podobu luxusních pobytů, ale i online kurzů – vždy ale zahrnují nějaký druh tzv. kognitivní terapie, která pomáhá člověku lépe zpracovávat a přetvářet zkušenosti.

Barbora Urbanová (STAN): Nová Sněmovna by se měla víc otevřít lidem. Někteří poslanci stále žijí v časech, kdy jim občan nemohl napsat přes Facebook14. 9. 2021

Vždy je ale třeba mít na mysli, že konkrétně vyhoření není problém jednotlivce. Jak Salminem vysvětluje, ačkoliv o určitou část změny se skutečně musí zasadit člověk sám a zapracovat na individuálních a mentálních proměnách, pokud nedojde také ke změnám na pracovišti (např. vzhledem ke kladeným nárokům), rozhodně není vyhráno. A tak se lze vlastně kruhem vrátit k těm, co úspěšné kariéry vyměnili za spokojený život. Ačkoliv tedy radikální změna nemusí být všem po chuti, zejména nabydou-li problémy extrémních rozměrů, je nepochybně lepší vzdát se prestižního povolání a s ním souvisejících benefitů než skončit v nemocnici bez přátel a rodiny.  I když tedy nepochybně platí, že je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný, ne vždy toho je možné bez ústupků dosáhnout…

Zdroj: Theguardian.com, Bbc.com, Ps\chologytoday.co