Místo kariéry a vysokého platu pasou ovce nebo učí jógu. Kvůli silnému tlaku společnosti hledá řada lidí smysl života mimo běžný shon
Při pohledu zvenčí se některé životy druhých mohou zdát naprosto dokonalé a do jisté míry záviděníhodné. Skvělá práce, vysoký příjem, zázemí. Jenže pod povrchem, který je viditelný, se může odehrávat řada skrytých problémů.
Dnes jsou obtíže související s přetlakem práce, jež ústí v řadu různých problémů nejen na těle, ale i na duši, označovány jako tzv. burnout, tedy syndrom vyhoření. A že se jedná o problém, který je výsledkem dnešního životního stylu, pak dokazuje i fakt, že ještě poměrně před nedávnem se jednalo o psychologický koncept, o němž se nejvíce hovořilo ryze v akademické rovině. Dnes se ale chronický stres, který zanechává člověka fyzicky i emočně naprosto na dně, objevuje více než by komukoliv mohlo být milé. Z vyhoření jako by se stal určitý „trend“, který může každého postihnout prakticky v jakékoliv rovině. Vyhořet lze v práci, ve vztahu, v rodině. Hojně se hovoří o vyhoření uměleckém, ale dá se říci, že plíživý problém vlastně může číhat úplně na každého. Dokonce existují náznaky, že práce z domova, která se v posledním více jak roce pro mnohé stala denním chlebem, by mohla situaci ještě zhoršit. Co je řešením? Někdy např. naprostý životní obrat…
Od úspěšné kariéry k životu na farmě a pomoci druhým
Vše výše popsané byl přesně případ Melanie, která v Americe působila v úspěšné firmě, vedla tým lidí a zdánlivě jí ke štěstí nic nescházelo. „Můj život se ostatním musel zdát dokonalý. Jednoho dne jsem se ale probudila a už nebylo z čeho brát. Den předcházející jsem odvezla otce do nemocnice s infarktem a ještě totéž odpoledne jsem musela z práce propustit několik lidí,“ popisuje s tím, že se potýkala s depresemi, úzkostmi a lékař měl podezření i na žaludeční vředy. Právě on jí nakonec postavil před tvrdou realitu, když jí oznámil, že jen pár týdnů pracovní neschopnosti jí nijak nepomůže. A tak Melanie podala výpověď, rok cestovala po světě a snažila se naučit relaxovat. „Uvědomila jsem si, že už nemohu žít svůj život tak, jak jsem jej žila dřív,“ dodává. Nakonec si udělala kurz koučky a založila vlastní společnost, aby ostatním pomohla vyhnout se podobnému stavu, jaký zažila sama.
„Myslím, že celá společnost se ocitla ve zlomovém bodě, kde starý svět již nemá místo,“ tvrdí dnes s tím, že lidem jako by bylo již od chvíle, kdy se začnou připravovat na vstup do pracovního života, vštěpováno, že nikdy nelze mít vše. Pro kariéru je třeba vzdát se rodiny, přátel, a naopak že kariéry nelze dosáhnout bez řady ústupků a kompromisů. „Lidé dnes žijí v obrovském spěchu, nic z toho jim ale neprospívá,“ uzavírá s tím, že jí se podařilo „uniknout“, resp. uvědomila si, že pokud svůj život nezmění, vlastně jej ani pořádné neprožije. Dnes tak svou firmu vede z farmy, kde se mj. stará o divoké koně a ovce a nemůže si tento nový životní styl prostý stresu, shonu a především honby za čímsi nehmatatelným vynachválit. Její příběh přitom není nijak ojedinělý.
Velmi obdobný příběh vypráví také Mays Ai-Ali, která pracovala v reklamní branži, ale dnes působí jako učitelka jógy a specialistka na výživu. Také její život byl zdánlivě skvělý, ovšem jen do chvíle, než jí začaly padat vlasy a také začala trpět kožními a střevními problémy. Skvělé práce se nakonec i Mays vzdala a vyměnila ji za život na španělské Ibize. „Opustit kariéru bylo velmi obtížné, v dnešní doobě se vlastně stává součástí identity každého z nás,“ popisuje s tím, že vydělává také mnohem méně peněz. Ovšem cítí se mnohem spokojeněji a je šťastná. „Rozhodnout se pro tak radikální změnu bylo samozřejmě velmi obtížné, ale vlastně to byl pro mě krok k záchraně sebe sama,“ vysvětluje.
Radikální změna pro každého?
Příběhů určitého zotavení z vyhoření existuje celá řada. Zatímco většina z nich stojí a padá právě na radikálních změnách, ne vždy se jedná o ideální a tu nejlepší cestu. Ačkoliv dramatické životní změny mohou být pro někoho skutečně prospěšné, nelze říci, že by se jednalo o univerzální recept na šťastný život. Podle Stely Salminem, která je spoluautorkou několika studií zaměřených na syndrom vyhoření, existuje i méně extrémní řešení. Těm, kdo se s vyhořením potýkají, totiž obecně pomáhá dosažení zjištění, že mají vše – a tedy i svůj život – pod kontrolou.
„U lidí, kterým se podařilo dosáhnout plného zotavení, byla klíčem změna myšlení. Pokud lidé začnou věřit, že mohou ovlivnit prostředí, v němž žijí a pracují, obvykle sami podniknou také nezbytné kroky k tomu, aby zvrátili všechny faktory, které je k vyhoření přivedly,“ vysvětluje. To v praktické rovině může zahrnovat jak zlepšení spánkové hygieny, tak i nastavení pevných hranic mezi pracovní dobou a volným časem. „Lidé, kteří si uvědomí svůj problém a mají určitou míru disciplinovanosti, provedou změny v práci, v rodině, více se o sebe starají a také si intenzivněji uvědomují vlastní limity,“ dodává Salminem. K tomu pak lze dospět různými způsoby, a to včetně zapojení se do různých podpůrných programů, které mohou mít např. podobu luxusních pobytů, ale i online kurzů – vždy ale zahrnují nějaký druh tzv. kognitivní terapie, která pomáhá člověku lépe zpracovávat a přetvářet zkušenosti.
Vždy je ale třeba mít na mysli, že konkrétně vyhoření není problém jednotlivce. Jak Salminem vysvětluje, ačkoliv o určitou část změny se skutečně musí zasadit člověk sám a zapracovat na individuálních a mentálních proměnách, pokud nedojde také ke změnám na pracovišti (např. vzhledem ke kladeným nárokům), rozhodně není vyhráno. A tak se lze vlastně kruhem vrátit k těm, co úspěšné kariéry vyměnili za spokojený život. Ačkoliv tedy radikální změna nemusí být všem po chuti, zejména nabydou-li problémy extrémních rozměrů, je nepochybně lepší vzdát se prestižního povolání a s ním souvisejících benefitů než skončit v nemocnici bez přátel a rodiny. I když tedy nepochybně platí, že je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný, ne vždy toho je možné bez ústupků dosáhnout…
