„Freddie Mercury byl velká osobnost a za to ho velmi uznávám. Proč bych měl řešit, zda byl gay?“ říká „český Mercury“ Michael Kluch

Pražská kapela Queenie byla založena roku 2006 a během několika let se z ní stala suverénně nejúspěšnější Queen tribute kapela v České republice, ale taktéž jedna z nejuznávanějších Queen tribute kapel na světě. Dokonalé ztvárnění písní legendy světového rocku živě v původních aranžích a tóninách, fyzická podoba a perfekcionismus – to vše Queenie charakterizuje a díky tomu si zasloužila uznání odbornou kritikou i zisk řady ocenění. V rozhovoru pro magazín LUI jsme vyzpovídali frontmana kapely a „českého Mercuryho“ Michaela Klucha.

Nazval jsem vás českým Freddiem Mercurym, ale vy už dávno nejste jenom český Freddie Mercury, je to tak?

Tuto narážku chápu, ale nikdy jsem se s ní neztotožňoval. „Český Mercury“ by podle mého názoru byl někdo, kdo se ve světě prosadil podobným způsobem – tedy jako skladatel a performer zároveň. Někdo s analogicky stejným životním příběhem, což já nejsem. Čili ano, dávno nejsem českým Mercurym, protože jsem jím ani nikdy nebyl.

Kapela Queenie vznikla v roce 2006. Je nějaký koncert, na který dodnes vzpomínáte ze všech nejvíc? Pokud se nepletu, pro kapelu Queen byl jedním z největších koncert Live Aid, který pro vás?

Nikdy nezapomenu na vyprodaný koncert v rámci našeho španělského turné v Palau de la Música Catalana, což je takové krapet větší „Národní divadlo“ v Barceloně. Všech téměř 1 500 diváků nadšeně zpívalo a skandovalo i dlouho poté, co jsme před přídavkem odešli z jeviště. To bylo opravdu elektrizující. Tento koncert měl ale ještě jednu zajímavou paralelu týkající se produkce, kdy byl problém sehnat například obyčejnou kávu. Těch koncertů, které by si zasloužily vzpomenout, je ale více. Uskutečnili jsme přes 1300 vystoupení a postupně, jak jsme se vyvíjeli, se stupňovaly i zážitky s nimi spojené.

Vystoupili jste na vzpomínkovém festivalu na poctu Freddieho Mercuryho ve švýcarském Montreux, ale i na narozeninách královny Alžběty II. Co pro vás tyto koncerty znamenaly?

Ano, oba koncerty pro nás znamenaly jisté zadostiučinění. Na ten první, který se uskutečnil v roce 2008, nás pozval Mercuryho dlouholetý osobní tajemník pan Peter Freestone. Toho si ceníme dodnes. A pochopitelně, když jste pozváni na oficiální narozeninovou oslavu královny Alžběty, tehdy prostřednictvím české ambasády, velice si toho vážíte. Znamená to pro nás ocenění naší práce, protože na takovéto akce se zkrátka nedostane každý.

Pokud se nemýlím, jste jediný český zpěvák, který vyprodává shows po celém světě. To je obrovský úspěch, nemyslíte?

Nemám úplně přehled mimo náš rybníček populární muziky, ale určitě jsou zpěváci jako například Adam Plachetka, kteří objíždí celý svět podobně jako my. Máte ale pravdu, že když pomineme vážnou hudbu, česká kapela nemá moc šancí dostat se za hranice, nepočítaje tedy Slovensko. Je to dáno více faktory a dvěma významnými jsou jazyková bariéra a ekonomické zázemí. Showbusiness v zahraničí se točí v úplně jiných číslech. Navíc britská nebo americká formace si automaticky získává posluchače po celém světě, kdežto od nás se musíte k posluchačům v jiných zemích teprve dostat. Globálně je to skoro nemožné. V našem případě vyvážíme britské Queen z Prahy, v tom to máme jednodušší. Nicméně o to složitější je naplnit očekávání diváků a setrvat na naší současné úrovni.

Jak dlouho jste se vlastně do role Freddieho Mercuryho dostával?

Ten proces trval určitě několik let, ale sám jsem ho přímo jako proces nevnímal. Začali jsme jako parta kluků, kteří si ve zkušebně hrají své oblíbené písně bez zásadnějších ambicí. Postupem času jsme si našli cestu ke Queen, potom před první diváky, a krůček po krůčku jsme si kladli stále větší a větší výzvy, s čímž přicházely i zkušenosti. Nikdy jsme si nic neplánovali. Ten proces vlastně trvá dodnes, ačkoli teď už objevuji více sám sebe jako umělce. Když vás to baví, moc o tom nepřemýšlíte. Je to neustálý proces a jistě platí pravidlo, že nejlépe se naučíte bojovat právě na bojišti. To platí i pro zpěv, kde by se to ale bez profesionální průpravy neobešlo. Ještě před touto nevyžádanou pauzou jsem každý týden navštěvoval hodiny zpěvu u svého profesora Pavla Towena Veselého. Díky němu můžu zpívat náročné písně Queen, aniž bych svému hlasu ublížil. Čili ten proces byl plynulý a nemusel jsem se na něj zásadněji soustředit, ovšem o to déle trval. Nikdy jsem ale nestál před zrcadlem a pohyby Freddie Mercuryho nenacvičoval.

Jiří Grof (32): „Nikdo nemůže očekávat, že budu věrný jednomu muži 40 let“18. 8. 2021

Není vám občas líto, že na koncertech nevystupujete tak úplně sám za sebe?

Není herci líto, že nehraje sám sebe například v Hamletovi? Sami sebe definujeme jako koncertní divadlo a řekl bych, že už to dávno za nás nehraje knír se žlutým sáčkem. Diváci naši práci znají, a proto na naše koncerty chodí, stejně jako promotéři, kteří naše koncerty objednávají. Je pravda, že jsme poměrně úzce zaměření, ale díky tomu je naše show mnohem vytříbenější, můžeme jít dále za hranice žánru. Jsem zároveň i producentem naší show. V tom vnímám velikou kreativitu a možnosti. Jsem pyšný na oba naše vyprodané koncerty v O2 aréně, kde se nám podařilo jako vůbec prvnímu českému interpretovi vyprodat tuto druhou největší evropskou arénu do posledního místa. Bohužel pak přišly záležitosti související s pandemií covid-19 a koncerty se musely odložit na letošní září. Tak jako tak se ale na jevišti cítím být naprosto sám sebou.

Je obecně známo, že Freddie Mercury byl bisexuál, možná gay. Jak se k tomuto faktu stavíte? Nespojují si vás lidé s Freddiem také v tomto ohledu?

Musím přiznat, že tato otázka mě od vás překvapila. Nejsem si totiž jistý, že bych se k tomuto faktu nějak stavět měl. Freddie Mercury byl velká osobnost a umělec. Za to ho velmi uznávám a neřeším, zda byl gay nebo jestli měl předkus a chlupaté ruce. Podle toho nelze člověka hodnotit, přistupovat k němu a priori s nějakými předsudky.

Spousta lidí předsudky vůči gayům má, proto se ptám… Co vás kromě pěveckého umu a talentu s Freddiem pojí? Jsou nějaké věci, které nejsou na první pohled vidět a vy víte, že je máte společné?

Řekl bych, že nijak zvlášť spojeni nejsme. Snad jen pouze smysl pro detail a určité pedantství by mohlo být charakterovým rysem, který máme společný. Pochopitelně vnímám, že pracuji s odkazem umělce, který tu již není. O to pečlivěji se k němu snažím přistupovat. Když se vyskytne nějaký problém – ať už technický, nebo ze strany produkce, který může negativně ovlivnit naši show, není mi to líto kvůli nám, ale právě kvůli tomu odkazu. Mám velikou úctu k této příležitosti a daru, že můžu s takovouto velkou muzikou pracovat.

Měl jste někdy možnost se reálně s někým z původních členů kapely Queen setkat? Jestli ano, jací byli?

Ano, měl jsem možnost navštívit Briana Maye (kytaristu Queen) v šatně po jeho vystoupení s Kerry Ellis v Praze 2016. Přiznám se, že jsem tuto příležitost odmítl, protože vím, jak náročné to po koncertech bývá. Dal bych přednost setkání, které souvisí s naší prací. Tím nemám prosím na mysli, že bych si s ním chtěl zazpívat, ale spíše by mě zajímal jeho názor na obří show, které nyní v rámci projektu Queen Relived do O2 arény chystáme.

Máte ve svém šatníku třeba i nějaký originál přímo od Freddieho?

V tomto směru nejsem nijak interesován, čili nemám.

Jaká píseň kapely Queen vás osobně baví ze všeho nejvíc a nejvíc vám přirostla k srdci?

Všechny jsou nádherné, ale kdybych si měl vybrat jednu, byla by to píseň, kterou v našem repertoáru nenajdete. Jmenuje se Princess of the Universe a má v sobě neskutečný náboj. Zároveň je to hezké zpívání. Není ale příliš známá a na zahrání patří mezi ty obtížnější. Každá píseň se pečlivě zkouší, než se s ní jde na jeviště. V tomto případě by to trvalo ještě déle a pak bychom ji zahráli možná jednou. Obávám se, že to mi kapela neschválí. Ale kdo ví.

Jak dlouhou může mít kapela Queenie životnost? Přemýšlíte o tom, co budete případně dělat dál?

Těžko odhadovat, zda to bude ještě 10 nebo 15 let. Záleží, jak dlouho budeme schopni udržet současnou muzikální úroveň a jak dlouho nám vydrží prezentovatelná vizáž. Nebojím se toho, že by o hudbu Queen, respektive o její prožívání naživo, přestal být zájem. Je to tedy spíše o tom, zda budeme mít divákovi stále co nabídnout. Jednou ten den přijde a já se jen modlím, abychom měli dostatek sebereflexe a poznali ho včas.

El Camino Norte! Podívejte se na (trochu) crazy video ze Svatojakubské cesty, která člověka přesvědčí, že má žít tady a teď7. 9. 2021

Jak pracujete na tom, abyste udrželi současnou muzikální úroveň a též vizáž, kterou zmiňujete?

Životospráva a pohyb, jinak to nejde. Jsme de facto vrcholoví sportovci a musíme tak k vlastnímu tělu přistupovat. Samozřejmě to není tak drastické jako u atletů, ovšem alespoň pravidelné procházky a nějaká střídmost v konzumaci jídla i pití je žádoucí. V mém případě je to ještě hlasová hygiena a pravidelná hlasová cvičení. U muzikantů je to zase pravidelné cvičení na jejich nástroje. Když už jsme na jevišti, vše působí zcela samozřejmě, ale aby to tak mohlo vypadat, musí se odvést obrovský kus práce.

Právě teď chystáte podzimní show v O2 aréně, která se podle aktuálních informací opravdu uskuteční. Na co všechno se fanoušci můžou těšit?

Mohou se těšit na něco, co tady ještě neviděli. Celá show je koncipována tak, aby odpovídala velkým koncertům známých zahraničních hvězd, které sem jezdí koncertovat. Nabídneme opravdovou vizuální extravaganci a pompéznost. V našich podmínkách to snese srovnání snad jen se show Leoše Mareše. Máme velice podobný tvůrčí tým, v čele se show designerem Martinem Hruškou – ty nejlepší lidi v zemi a okolí. Postavíme největší LED obrazovku, jaká kdy u nás v hale stála, budeme se vznášet vzduchem nad diváky na tunových svítících blocích, nebude chybět ani pyrotechnika a velká světelná show. A středem všeho bude hudba kapely Queen v našem podání. Moc se na to těšíme, protože to bude obří. Mým přáním bylo postavit vše tak, aby se na takové jeviště nestyděl postavit ani samotný Freddie Mercury s Queen.

Jaké další plány máte s kapelou do budoucna?

S Queen Relived chceme objet celý svět. Máme už podepsanou smlouvu na 10–15 velkých halových koncertů v Jižní Koreji a okolí, ale současná krize nám je z roku 2022 odložila na rok 2024, jelikož v sezoně 2022/2023 je obrovský přetlak na termíny. Uvidíme, jako obvykle nic neplánujeme, soustředíme se na současnost a budoucnost se teprve stane.

Zdroj: Jan Witek, Michael Kluch