Kvůli změnám klimatu hrozí „peklo na Zemi“. Nejvíce uvědomělá je dospívající generace – kdo jsou a oč usilují mladí klimatičtí aktivisté?
Peklo na Zemi?
I když globální oteplování je téma, o kterém by minimálně určitá část společnosti byla i dnes schopná polemizovat, poslední zpráva specializovaného panelu zaměřeného na změny klimatu hovoří poměrně jasně: planeta se stále více otepluje a do budoucna se stav bude zhoršovat. To ostatně dokládají jak ničivé požáry, které zachvátily Kalifornii, Řecko či Turecko, tak i ojedinělé vlny horka, které byly zaznamenány v oblastech Sibiře či v Kanadě. Stejně tak nelze přehlížet další živelní katastrofy, jako jsou masivní záplavy nebo i neobvyklé klimatické jevy včetně tornád. „Zpráva ukazuje, že brzy bude naprosto nemožné udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia, pokud nebudou přijata okamžitá opatření k rychlému a drastickému snížení emisí,“ upřesňuje pak Lara Werner, klimatická aktivistka z Německa.
Dopady klimatické krize jsou tedy stále patrnější – a jak ti, kdo se ochraně životního prostředí věnují, upozorňují, je třeba skutečně radikálních opatření k tomu, aby globální oteplování bylo alespoň zpomaleno. Proč? Protože jinak nás podle Tima Palmera, profesora z Oxfordu, čeká doslova a do písmene „peklo na Zemi“. Ovšem člověk nutně nemusí působit na prestižní univerzitě, aby se aktivně mohl zasazovat o změnu – což dokazuje právě dospívající generace.
V boji proti globálnímu oteplování je samozřejmě aktivní celá řada různých organizací a spolků, jedním z těch, který je tvořen mládeží, je pak skupina označovaná jako Arctic Angels, jež je zaštítěna environmentální platformou Global Choices. Ta sdružuje dospívající aktivisty ze 23 zemí světa a podporuje je ve tvorbě a podpoře národních politik k prosazování řady ekologických plánů od ochrany lesů či arktického ledu až po snahu o zastavení hlubinné těžby.
Mladí klimatičtí aktivisté (či spíše aktivistky) z celého světa
Ačkoliv klimatický aktivismus je spojován nejčastěji s Gretou Thunberg, rozhodně to neznamená, že by právě ona byla tou jedinou, která se popularizaci tématu ochrany klimatu věnuje. Jednou z členek zmiňované platformy Global Choices je pak Američanka Lexi Haskins, která se zaměřuje zejména na problematiku akutních klimatických změn, jimž čelí celý svět. „Země je schopna určité samoregulace, ale lidé na ní způsobily nebývalé množství změn, s nimiž příroda nestačí držet krok,“ tvrdí. A hlavní zájem tak soustředí na zvyšování povědomí o nutnosti ochrany arktického mořského ledu a také o dopadech zvyšujících se teplot právě na hladiny řek, ale také vlivů na zásoby s pitnou vodou. „Nedostatek vody je dnes patrný po celém světě, důkazem jsou oblasti, kde je velmi omezený nebo žádný přístup k pitné vodě, ale souvisí s ním i šířící se lesní požáry a podobně,“ dodává.
Svou vlastní zástupkyni mají ochránci životního prostředí také v Latinské Americe. Maria Alejandra Aguilar pochází z Kolumbie a možná i proto staví klimatickou krizi do kontextu také se spravedlností a lidskými právy. „Přestože klimatická krize je univerzálním problémem, který zasahuje celý svět bez výjimky, nepřiměřeně postihuje jen určité skupiny či populace,“ vysvětluje tak s tím, že vybrané národy, které jsou historicky marginalizovány, jsou zároveň kvůli kulturní, ekonomické i sociální segregaci vůči klimatickým změnám nejzranitelnější. „Klimatická krize je tu a můžeme sledovat, jak v reálném čase postupuje. Nejzranitelnější populace, jako jsou ženy, děti, migranti a etnická či venkovská společenství, nesou její důsledky nejhůře. Pro ně totiž není boj o přežití hypotetickou otázkou dnů budoucích, ale jedná se o jejich každodenní život,“ vysvětluje tak Maria s tím, že právě posílení a naplnění těchto přehlížených skupin tvořených zejména původním obyvatelstvem, je součástí boje za spravedlnost v oblasti klimatu a životního prostředí, protože bez řešení této otázky žádná ´klimatická spravedlnost´ jako by de facto neexistovala.
Zrcadlo společnosti pak do jisté míry nastavuje i Mitzi Jonelle Tan z Filipín, která je také jednou z členek globální klimatické skupiny. A upozorňuje právě na problém s táním ledovců – ač sama žije na Filipínách, kde nikdy ani nesněžilo. „Někteří se mohou ptát, proč zrovna mě, když žiju na Filipínách, zajímají nějaké ledovce. Musíme si ale uvědomit, že s klimatickým systémem nelze nakládat izolovaně, jedná se o systém komplexní a propojený a vše začíná Arktidou, která se ohřívá rychleji než kdy dříve,“ vysvětluje.
Klimatický aktivismus jako doména žen?
Ve výčtu dospívajících či mladých klimatických aktivistů by samozřejmě bylo možné pokračovat – ovšem jednalo by se spíše o výčet aktivistek. Právě v boji za klima a záchranu planety se totiž ženy angažují mnohem více než muži, někteří v této souvislosti dokonce hovoří o tzv. gender clima gap, tedy určité genderové klimatické propasti (jde o termín odvozený z původního označení pro nerovnoměrné finanční hodnocení žen a mužů – gender pay gap). Podle některých výzkumů se jedná o důsledek toho, že ženy mají větší tendence být prosociální, altruistické a empatické, takže také projevují větší zájem o své okolí a také jeho budoucnost. „Výzkumy naznačují, že ženy vykazují vyšší úroveň socializace v oblasti péče o druhé a společenské odpovědnosti – a to je následně vede k vyššímu zájmu o problémy životního prostředí a také k ochotě přijmout více udržitelné chování,“ vysvětluje odborná lektorka Rachel Howell.
Podle některých se ale udržitelnost a ekologie staly tak moc ženským tématem, že v důsledku jeho „ženskost“ řadu mužů odrazuje. Ovšem bez ohledu na to, zda ženy myslí na planetu opravdu více než muži (o důvodech ani nemluvě), faktem je, že na Zemi žijeme všichni, a tak – bez ohledu na pohlaví/gender – bychom se o ni také měli starat...
