Má smysl vyplňovat dlouhé dotazníky? Výzkumy zaměřené na LGBT+ lidi konečně přinesly důležité poznatky a pomáhají měnit společnost

Pokaždé, když aktivisté vystoupí s návrhem, že něco nefunguje a je to potřeba změnit, zazní z oficiálních míst tatáž reakce: „Máte na to data?“ Dnešní svět miluje čísla a exaktní údaje. Nejde stavět jen na „dojmologii“. V Česku dlouho chyběly pořádné výzkumy zaměřené na LGBT+ lidi, které by o jejich životě a postavení ve společnosti přinesly konkrétní fakta. Jednak o ně jako o okrajové téma nebyl moc zájem, a navíc zkoumat neheterosexuální lidi není tak snadné, jak by se na první pohled zdálo.

Představa veřejnosti o životě queer lidí je příliš růžová

Ne že by se o situaci LGBT+ lidí v České republice nevědělo nic. Na evropské úrovni každoročně sleduje Eurobarometr pociťovanou diskriminaci, Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) provedla velké výzkumy mezi LGBT+ lidmi v letech 2012 a 2019. V Česku každoročně zjišťuje postoje veřejnosti vůči LGBT+ výzkumná agentura CVVM, Michal Pitoňák se věnuje menšinovému stresu neheterosexuálních lidí v Česku, předsudečné násilí i vůči LGBT+ lidem monitoruje In IUSTITIA a téma se objevilo i v několika výzkumech bývalé veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové.  

Její velký výzkum zaměřený na zkušenosti LGBT+ lidí s předsudky, diskriminací, obtěžováním a násilím z nenávisti Být LGBT+ v Česku z roku 2019 ukázal řadu alarmujících skutečností. Například že 13 % LGBT+ studentů zažilo homofobii ve škole, a to i přímo od vyučujících; že 91 % LGBT+ lidí nikam nehlásilo své napadení a nechali si to zcela pro sebe; nebo že během posledních pěti let před výzkumem se více než třetina LGBT+ Čechů a Češek cítila někdy diskriminována či obtěžována– což je zhruba třikrát tolik než u běžné populace.

Projevilo se také, jak odlišné představy o životě LGBT+ osob v Česku mají lidé z heterosexuální většiny. Pouze třetina veřejnosti si myslí, že LGBT+ lidé jsou u nás stále diskriminováni, zatímco mezi LGBT+ respondenty jsou o tom přesvědčeny tři čtvrtiny. Veřejnost tedy vidí situaci LGBT+ lidí příliš optimisticky a problémy, s nimiž se potýkají, moc nevnímá.

Je splněný sen podílet se na proměně módní krajiny, říká první transgender modelka z obálky prestižního magazínu Vogue11. 8. 2021

Křeček: Berme společnost vlídněji, než jak vychází z výzkumů

Podobně optimistický postoj ukázal i současný veřejný ochránce práv Stanislav Křeček při diskuzi během týdne Prague Pride pořádané organizací In IUSTITIA. „Veřejný ochránce práv má prosazovat rovnost, a ne vyčleňování lidí. Ten výzkum ukazuje, že pocity LGBT lidí se liší od stavu společnosti. Tu to nezajímá, nezabývá se tím. Kdybychom udělali výzkum mezi blondýnami, ty by taky měly pocit, že jsou diskriminovány,“ okomentoval Stanislav Křeček výzkum Být LGBT+ v Česku.

Podle jeho vlastních slov si na diskriminaci v Česku nikdo nestěžuje (nyní hovoříme o všech typech diskriminace, nejen LGBT+). „Jen necelých 5 % stížností, které dostáváme, je na diskriminaci. A ty se většinou týkají zaměstnání. Tady z výzkumu vyplynulo, že se nějakých 80 % cítí být diskriminováno, ale je to osobní pocit. Navenek to nikdo neprojevuje,“ řekl Křeček. Zároveň vyzval, abychom se na společnost dívali vlídněji, než jak vychází z těchto výzkumů. Jeho závěr „podle našich zjištění společnost netrpí diskriminací“ ale vyzněl podobně jako tvrzení autoritářského státníka, že v jeho zemi žádní gayové nejsou.  

Občas trvá, než výsledky výzkumu přinesou ovoce

Pojďme se ale od kuriozity vrátit zpět k výzkumům. Kromě lepšího pochopení života LGBT+ lidí přinášejí i informace o tom, co a jak změnit, aby se této skupině obyvatel ve společnosti žilo lépe. Ne lépe než ostatním, ale stejně dobře jako ostatním. Bývalá veřejná ochránkyně práv vydala k výsledkům výzkumu Být LGBT+ v Česku sérii doporučení adresovaných různým institucím. Autorka výzkumu Marína Urbániková při diskuzi přiznala, že většina doporučení nebyla zatím přijatá.

Nicméně Státní úřad inspekce práce, kam se mají lidé obracet kvůli diskriminaci v oblasti práce a zaměstnávání, na základě těchto doporučení vytváří metodický postup pro stížnosti na diskriminaci z důvodu sexuální orientace nebo genderové identity. Národní pedagogický institut rozšířil nabídku dalšího vzdělávání pedagogů základních a středních škol o LGBT+ problematiku. Policejní prezident přislíbil zařadit podobné školení do systému další odborné přípravy příslušníků Policie ČR. Všechna doporučení ombudsmanky jsou zohledněná v připravované Vládní strategii rovnosti a odstraňování bariér důstojného života LGBT+ lidí v ČR pro roky 2021–26.

Dopad mají ale i další výzkumy. Poznatky o vyšší psychické zátěži způsobené diskriminací byly brány v úvahu při sestavování Národního akčního plánu prevence sebevražd, který jako první dokument u nás definuje LGBT+ lidi jako skupinu ve vyšším riziku. V Národním programu řešení problematiky HIV/AIDS je díky poznatkům v oblasti stigmatizace lidí s HIV pasáž o potřebě destigmatizace. „Výzkumná stanoviska se neztratí, ale občas trvá, než najdou své uplatnění,“ řekla Marína Urbániková.

„Freddie Mercury byl velká osobnost a za to ho velmi uznávám. Proč bych měl řešit, zda byl gay?“ říká „český Mercury“ Michael Kluch23. 8. 2021

Na koho se vlastně vztahují výsledky výzkumu?

I když se často používá výraz komunita, LGBT+ lidé jsou velmi rozmanitá skupina, kterou nelze jednoduše charakterizovat ani snadno oslovit. Jejich názory se mohou před coming outem a po coming outu výrazně lišit, nejsou rovnoměrně rozprostřeni po celé republice, protože se často stěhují do větších měst… jednoduše pro výzkumníky představují tvrdý oříšek. Jak tedy zajistit, aby výsledky výzkumu byly reprezentativní a opravdu platily pro celou LGBT+ populaci?

Michal Pitoňák z Národního ústavu pro duševní zdraví a ze spolku Queer Geography upozorňuje, že jsme si historicky vytvořili spoustu lékařských i identitních škatulek – gay, lesba, queer, nebinární osoba apod. Všechny popisují lidi, kteří nemají heterosexuální orientaci (nejsou tedy přitahováni k osobám opačného pohlaví). Sexuální orientace má ale kromě přitažlivosti i další složky – chování a identitu. Ve výzkumu se můžeme zeptat, zda respondent měl v posledních pěti letech sexuální zkušenost s osobou stejného pohlaví. „Ale když to 20letý gay v 17 letech jednou zkusil s holkou, zařadím ho ve výzkumu jako heterosexuála?“ ptá se Michal Pitoňák. Podobné problémy nastávají s identitou, protože ne všichni lidé se potřebují nějak identifikovat. Zejména starší generace s tím budou mít potíž, zatímco mládež dnes zcela samozřejmě přijímá identitu pansexuální, demisexuální apod. „Míra reprezentativity je špatně položená otázka. Máme se ptát na to, zda vzorek, který jsme získali, má dostatečnou sílu na to, aby odpověděl na otázky, které si klademe,“ uzavřel Pitoňák.

Pokud vás předchozí řádky přesvědčily, že dotazníky nejsou zbytečná otrava a sběr dat o LGBT+ lidech má smysl, můžete se aktuálně zapojit do průzkumu LGBT+ zdraví: mapování poskytované péče, který je určen zejména lidem z oblasti psychoterapie, psychologie, klinické psychologie, psychiatrie, sexuologie,  mediačních služeb, koučingu, duchovní podpory, pastorační práce, sociální práce apod.

Zdroj: Bohdana Rambousková