„Pestrost a různorodost u nás přichází zcela přirozeně,“ popisuje přístup k diverzitě Jana Hradecká z designové školy Intermezzo

Tvůrčí prostředí je samozřejmě v mnoha směrech odlišné od běžného „korporátu“, a tak klasické prosazování diverzity na pracovišti nabývá trošku jiných podob. Škola designu Intermezzo, kterou vlastní a provozuje Jana Hradecká, je však důkazem toho, že umělecký svět je v mnoha směrech otevřenější vlastně sám od sebe . A jak také rozhovor – pořízený v rámci LUI pride týdne – naznačuje, právě v designu je možné naleznout i řadu paralel se samotnou podstatou diverzity…

Jano, v čem tkví dle vašeho názoru největší přínosy diverzity?

Hlavním přínosem diverzity je pro mě zachování rovnováhy. A to v mé profesi platí dvojnásob – design je totiž vždy o určité rovnováze, jíž lze klidně dosáhnout i různými kombinacemi prvků, které jsou třeba na první pohled naprosto nesourodé, ve výsledku ale tvoří harmonický celek. A přesně to je dle mého názoru také „kouzlo“, které se k diverzitě pojí.  

Letošní Pride kolekce jsme si nemohli obléknout do duhového průvodu, ale budeme je nadšeně nosit po celý rok7. 10. 2021

Jakým způsobem utváříte pracovní tým tak, aby byl pestrý? A zohledňujete nějak principy diverzity i při náboru studentů/ek?

Co se týká našich lektorů, vybírám hlavně dle profesionality v oboru, schopnosti předávat znalosti dál zábavným způsobem a také dle osobního charismatu. Podstatným kritériem při výběru lidí, které do své firmy přijmu, je ale také otevřenost a tolerance. Na druhou stranu – určitá barevnost a různorodost těchto lidí přichází naprosto přirozeně. Lidé odlišné barvy pleti, vyznání, národnosti a sexuální orientace jsou mezi lektory i studenty.

Během pride měsíce řada firem deklaruje, že jsou LGBT-friendly. Můžete upřesnit, jaká je v tomto směru vaše firemní kultura?

Chci, aby se každý v mé škole cítil bezpečně a svobodně. Pomáhá tomu i prostředí školy samotné, které je dle mého názoru z podstaty věci ukázkou barevnosti, otevřenosti různým stylům a také kreativity. A stejnou otevřenost a pestrost v naší škole vítáme i u studentů, lektorů, partnerů školy a všech příchozích. Vždyť kreativní prostředí, které je designu vlastní, přeci samo o sobě nabízí obrovskou škálu pestrosti…

Diverzita samozřejmě není jen tématem týkajícím se LGBT. Které skupiny lidí dle vašich zkušeností v Česku nejvíce naráží na různé překážky na trhu práce? A jak tyto překážky případně odstranit?

Z vlastních zkušeností příliš vycházet nemohu, přeci jen se snažím skutečně obklopovat lidmi, jimž je otevřenost vlastní. Pokud bych ale vycházela z informací obecnějšího charakteru, jistá znevýhodnění se nepochybně týkají třeba žen, a to třeba i po mateřské dovolené. Samostatnou kapitolou jsou pak lidé s různými typy postižení. V každém případě je ale cesta ke zlepšení, a to v jakékoliv z problematických oblastí, především o osvětě. A vlastně třeba také o sledování programů těch, které volíme – protože politické elity také formují svět, v němž žijeme. A mohou jej kultivovat, nebo činit pravý opak…

Tělo, věc veřejná. Proměna zpěvačky Adele ukazuje, že tělesná pozitivita je mýtus. Definuje váha to, kým člověk je?11. 10. 2021

V Česku stále platí, že inkluze, diverzita i podpora jinakosti jsou prosazovány zejména společnostmi s nadnárodní působností. Čím to? A lze vůbec s těmito koncepty pracovat i v malých tuzemských firmách?

Přiznávám, že tuto zkušenost nemám a opravdu netuším. Ale možná, že právě malé české firmy, které „stojí a padají“ na konkrétním člověku a jeho jméně, se podpory rovnoprávnosti v jakékoliv její podobě obávají. U nás se totiž zatím právě diverzita příliš „nenosí“ a v očích některých by tak mohlo být její prosazování spíš na obtíž.  

Jaké argumenty byste použila pro přesvědčení těch, kdo jsou vůči prosazování diverzity a inkluze na pracovišti spíše skeptičtí?

Především by mne zajímaly argumenty pro skepsi. Čeho konkrétně se kdo obává?