Na životní změnu není nikdy pozdě – opustit práci, vše prodat a vydat se na cesty lze kdykoliv, přibývá ale i „nomádů – seniorů“
Opustit práci, po celý život budovaný domov, přátele…to se mnohým může zdát prakticky nemyslitelné. Přesto však stále více lidí, a to i ve vyšším věku, cítí potřebu jednoduše vše změnit. Přesně to byl i případ Karen DeGraffenreid, která se po přečtení knihy Home sweet anywhere: How we sold our house, created a new life and saw the world rozhodla, že přesvědčí svého muže, aby prodali dům a začali žít novým – kočovným životem. K jejímu překvapení však žádné velké přesvědčování nebylo třeba. Během pár měsíců dvojice seniorského věku prodala dům v americkém Dallasu, veškeré své věci uložila do skladu, který si pronajala, a vydala se poznávat svět. Od Mexika před Madrid, Ekvádor, Galapágy či Chile.
Možná, že tyto destinace jsou těmi, kam pravidelně cestujete, ale jen prstem po mapě – příklad zmiňovaných manželů však rozhodně není nijak neobvyklý – v posledních letech (pomineme-li tedy dobu koronavirovou, která cestování značně zkomplikovala) totiž počty starších lidí, kteří prodávají své domovy a za utržené peníze vyráží na cesty, významně rostou.
Zážitky za cenu komfortu
Samozřejmě, že život cestovatelů nemusí být vždy procházkou růžovým sadem – někdo volí ubytování přes rozličné sdílené platformy, někdo rovnou cestuje „v domě na kolech“. Vždy to ale znamená určité ústupky od zažitého komfortu. „Pohodlí, to je nepřítel pokroku,“ popisuje ale Don Wilks, šedesátník, který žije na cestách již více jak 20 let. „Každá cesta je výzva, stále se něco učíte a něco nového zkoušíte každý jeden den,“ tvrdí.
Možná, že nomádský život není tak úplně pro každého, ale jak se všichni ti, kteří tento styl života vyzkoušeli, shodují, minimálně pro ty, kdo stále hledají nové poznání a také přátele, se jedná také o možnost, jak do jisté míry utéct před přibývajícími léty. „Když člověk odchází do důchodu a stárne, tak obvykle přichází také o přátele a celou řadu aktivit. Když ale žijete na cestách, stále potkáváte nové tváře a zažíváte nové věci,“ popisuje další z těch, kdo propadli alternativnímu životnímu stylu. „Milujeme tu svobodu, že můžeme dělat, co chceme a kdy chceme. Než jsme se vydali na cesty, většinu času jsme trávili údržbou našeho domu a pozemku. Obojí jsme prodali a nic z toho nám neschází,“ upřesňuje další pár seniorů, kteří se rozhodli vyměnit pohodlí vlastního domova za dennodenní možnost poznávat vše nové.
Ne všichni „starší“ cestovatelé ale nutně musí být v důchodu. Mnoho z nich vykonává řadu příležitostných či sezonních prací, mnozí pracují třeba na částečný úvazek a jediné, co k výdělku potřebují, je internetové připojení (tím se vlastně velmi podobají klasickým digitálním nomádům, kteří se však obvykle rekrutují z generačně odlišné skupiny).
Samozřejmě, že „potulný“ život má svá jistá úskalí, a to např. vzhledem k řadě ryze úředních záležitostí – přeci jen, člověku někam musí chodit pošta, měl by mít také nějaký „spádový úřad“, kde získá nové doklady apod. V praxi to tedy znamená, že množství starších normádů si stále zachovává nějakou svou „domovskou základnu“, tedy místo, které navštěvují alespoň jedenkrát do roka kvůli vyřízení všech nutných formalit apod.
Životní styl, který nemusí být pro každého
„Je to vždy o určitém vzdání se komfortu a uskrovnění se. Žijeme v karavanu, v němž je malá sprcha i malá lednice. Zvykli jsme si a připadá nám to normální – je ale pravda, že mnoha jiným lidem by to mohlo být nepříjemné,“ popisuje další z párů, který vyměnil pohodlí vlastního domova za řadu nových cestovatelských zážitků. Právě určitá míra adaptability je jedním ze stěžejních požadavků na život na cestách. A samozřejmě, že ne každému „kočovný“ život sedne. Nijak výjimečné tedy nejsou ani příběhy těch, kteří jej vyzkoušeli, aby zjistili, že jednoduše není pro ně. „Po rozvodu jsem se rozhodl, že se všeho zbavím a se svým věrným psím parťákem v dodávce budeme cestovat. Ale začaly mi chybět výdobytky moderní společnosti, třeba pračka. Často jsme také parkovali na odlehlých místech a dopadala na mě samota,“ popisuje tak šedesátník Les Hall, který se po nějakém čase stráveném v dodávce rozhodl raději usadit na jednom místě. „Moje rada pro kohokoliv, kdo uvažuje o tomto životním stylu, je – nedělejte to, pokud nedokážete vydržet sami se sebou,“ dodává s tím, že pokud by potkal podobně smýšlející protějšek, pravděpodobně by se jeho životní cesta vyvíjela jinak.
Zatímco tedy „mladí nomádi“ možná trošku budí údiv tím, že se neženou za kariérními sny jako mnozí další – a namísto toho žijí skromněji, ale po svém, nomádi „seniorního věku“, jsou kategorií zcela odlišnou. Své produktivní životy již mají za většinou za sebou a jak se v Česku říká – „na stará kolena“ – nechtějí zajet do klasického důchodcovského stereotypu. Ať už z peněz naspořených nebo z těch, které získali za prodej majetku shromážděného během celého života, si tak konečně dopřávají svobodu a volnost. Pokud si tedy nyní – např. během stoupání ve firemní hierarchii – nedovede představit, že byste otočili svůj životní styl vzhůru nohama, může vás přinejmenším těšit to, že nikdy není pozdě na změnu. Řada příběhů seniorů na cestách je toho důkazem.
