„Pro mladou generaci je rovnost žen i LGBT lidí v práci velké téma, a to je dobře,“ myslí si majitel krejčovství, jež si osvojilo myšlenky Pridu
The Owners, to je české zakázkové krejčovství, kterému – navzdory nepříliš velkému týmu – rozhodně nejsou otázky diverzity a prosazování rovných příležitostí na trhu práce nijak cizí. I proto se majitel firmy, Matěj Rázga, rozhodl zapojit do „LUI pride týdne“, v jehož rámci jsou právě lidé působící v různých oblastech byznysu vyzpovídáni ohledně vlastní firemní (nejen LGBT-friendly) praxe. Jak tedy v The Owners téma diverzity vnímají? Co se jim líbí na myšlence právě probíhajícího Pridu? A proč je vlastně prosazování diverzity pro každou firmu, která chce být úspěšná, nutností?
Matěji, jak obecně nahlížíte na principy prosazování diverzity ve firemní praxi a v čem tkví dle vašeho názoru její největší přínosy?
Celý ten proces, kdy se ve firmách, ale obecně i napříč společností, prosazují heterogenní pracovní týmy, bych označil za přirozený vývoj. Žijeme ve 21. století, ve kterém, alespoň dle našeho názoru, mají lidé bez ohledu na pohlaví, sexuální orientaci a sociální poměry stejný přístup ke vzdělání i pracovním příležitostem. Diverzita je důležitá a vlastně i zábavná v tom, jak na stejnou věc můžete získat více pohledů, ideální stav je pak většinou někde uprostřed.
Ačkoliv krejčovský ateliér samozřejmě není klasický „podnikový kolos“, daří se vám alespoň v měřítku, v jakém vám to velikost vaší firmy umožňuje, utvářet pestrý pracovní kolektiv? A jaký je váš obecný názor na tzv. kvóty?
Je to právě o rovném přístupu. Když k nám přijde na pohovor zájemce o zaměstnání, tak jeho pohlaví není určující. Na pohovoru musíte něčím zaujmout. V našem krejčovském ateliéru chceme, aby člověk měl vizi a motivaci ji realizovat, byl kreativní a uměl přijmout osobní zodpovědnost. Kvóty tohle rozhodně neřeší, protože je úplně jedno, zda jste žena, muž, heterosexuál či homosexuál. Naopak jdou proti přirozené diverzitě a vedou k nerovnosti.
Během pride měsíce řada firem deklaruje, že jsou LGBT-friendly. Jaká je v tomto směru vaše firemní kultura?
LGBT komunita v České republice usiluje o to, aby byla vnímána jako běžná součást našeho života, kterou bezesporu je. My k tomu tak v rámci našeho krejčovského ateliéru přistupujeme. Není pro nás vůbec rozhodující orientace našich zaměstnanců nebo zákazníků, a to nejen v době Pride měsíce. Nikdy by nás nenapadlo s kýmkoliv jednat jakkoliv jinak kvůli orientaci v negativním, ale ani pozitivním smyslu. Jakékoliv přehlížení, ale i nadřazování je vlastně přidělením určité nálepky. A ty my nikomu dávat nechceme. Na Pridu se nám líbí, že usiluje o to, aby se LGBT komunita cítila komfortně v české společnosti, aby bylo v pohodě přihlásit se ke své orientaci bez následků. Přesně takové prostředí, o jaké Pride usiluje, najdete u nás v ateliéru.
Diverzita samozřejmě není jen tématem týkajícím se LGBT. Existuje podle vašeho názoru nějaký „ideál“ přijetí rozmanitosti či přímo celospolečenské „rovnosti“?
Cílem naší společnosti by mělo být vytvořit všem stejné podmínky a zároveň zachovat přirozenou volnost v prosazení. Matkám samoživitelkám nebo otcům samoživitelům umožnit skloubit práci a péči o rodinu tím, že bude více míst ve školkách a budou více zvýhodňovány nižší pracovní úvazky. Lidem odsouzeným za nenásilné trestné činy umožnit více alternativních trestů, abychom je úplně nevyloučili ze společnosti a měli jednodušší integraci po odpykání trestu. Nebo třeba tělesně postiženým vytvořit pracovní podmínky, aby jejich hendikep nebyl překážkou v zaměstnání.
V Česku stále platí, že inkluze, diverzita i podpora jinakosti jsou prosazovány zejména společnostmi s nadnárodní působností. Čím to? A lze vůbec s těmito koncepty pracovat i v malých tuzemských firmách třeba podobných té vaší?
Spíš bych řekl, že společnosti s nadnárodní působností o inkluzi, diverzitě a podpoře jinakosti více mluví a lépe ji prezentují. Je spousta českých společností, pro které je to přirozené, jenom to tolik marketingově neprezentují. Takže ano, s těmito koncepty lze pracovat prakticky kdekoliv. Zároveň ještě jednou zmíním, že sám nevidím cestu k větší inkluzi a diverzitě pomocí kvót, ale skrze vytvoření přirozeně rovných podmínek a usnadnění cesty pro každého, kdo jinak může být znevýhodněn.
Jaké argumenty byste – a to vzhledem k vlastním zkušenostem – použil pro přesvědčení těch, kdo jsou vůči prosazování diverzity a inkluze na pracovišti spíše skeptičtí?
Žijeme v jiné a nové společnosti, než na jakou byly předchozí generace zvyklé. Naše doba je neskutečně technologicky rychlá a některé zažité věci prostě přestaly platit. Třeba už nehledáme moudrost a inspiraci u starších a zkušenějších, ale na internetu. Dorůstá nová, ekonomicky aktivní, generace lidí, kteří jsou vysoce tolerantní a liberální, a kromě toho, že je zajímá cena, je také zajímají podmínky, v jakých zboží vzniklo. To, zda mají ženy rovné pracovní podmínky jako muži, či zda jsou na pracovišti LGBT lidé plnohodnotnými členy týmu, je pro ně téma a je to dobře. Jedině tak se můžeme v tomto směru zásadně posouvat. Přirozené prosazování diverzity je klíčové téma pro každou společnost, která se chce dožít daňového přiznání v dalším roce své existence.
