Úspěšný projekt pomáhá lidem ohroženým sociálním vyloučením k návratu na pracovní trh i do společnosti

Charitativní obchod Restart Shop v Praze funguje již 7 let. Sociálně znevýhodněným nabízí přes efektivní proces tréninkového zaměstnání nácvik kompetencí i individuální podporu a pomoc s hledáním nové práce. O činnosti charitativního obchodu jsme hovořili s Martinou Zikmundovou – ředitelkou České asociace streetwork, která mimo jiné prozradila, že za průměrnou dobu 12 měsíců si zaměstnanci osvojí základní pracovní návyky a kompetence, nabudou v nich zdravé sebevědomí a získají ve svém životě stabilitu, díky které se mohou soustředit na další rozvoj. Ačkoliv tento projekt nelze legislativně řadit mezi sociální služby, ukazuje velmi pozitivní výsledky. Po absolvování tréninkového procesu uspělo na trhu práce 19 z 25 zaměstnanců.

Jak byste svými slovy popsala činnost Restart Shopu a jak tato myšlenka vůbec vznikla?

Restart Shop je obchod s darovaným zbožím, inspirovaný britskými charity shops. Nabízíme v něm tréninková pracovní místa pro lidi, kteří bojují se svou minulostí. V České asociaci streetwork, která zastřešuje sociální služby pomáhající hlavně dětem a mladým lidem, jsme vnímali absenci podpory v zásadním milníku dospívání – osamostatnění se a vstupu na trh práce. Mladí lidé často naletěli, pracovali bez smlouvy, nedostali zaplaceno za práci a podobně. Pokud zažili takovou zkušenost, do další práce se jim pochopitelně nechtělo.

Na koho přesně se tedy tréninkové zaměstnání v Restart Shopu zaměřuje?

Dříve jsme pracovali s mladými dospělými, kteří kromě špatné zkušenosti z trhu práce měli nízkou kvalifikaci, odešli předčasně ze školy, chybělo jim rodinné zázemí a měli nízkou finanční gramotnost. Postupem času jsme věkovou hranici zrušili a nyní místa nabízíme všem bez rozdílu věku. Naše tréninkové zaměstnance kromě už uvedených charakteristik spojuje, že jsou bez domova, tedy v širším slova smyslu mají nevyhovující bydlení. Často jde o lidi z azylových domů, z domů na půli cesty, kam se dostávají například po odchodu z dětského domova. Měli jsme i zaměstnance bydlící přímo na ulici. Další věc, která je spojuje, jsou dluhy a exekuce. Minulost, se kterou bojují, může být trestní, nebo závislostní, nejsou výjimkou ani psychické obtíže, zkušenost s násilím a traumata různého druhu. Musím říct, že mnohé z nich upřímně obdivuji, jak problémy překonávají, s jakou odvahou a pokorou k životu přistupují. Učí nás si vážit maličkostí.

Jak konkrétně těmto lidem pomáháte a co si lze představit pod nácvikem kompetencí, individuální podporou a pomocí s hledáním nové práce?

Někdy zaměstnanci stačí, že si u nás potvrdí, že pracovat zvládne, získá sebevědomí a posílí víru v to, že dokáže řešit situace lépe než dříve. Takový zaměstnanec odchází třeba už po půl roce práce, někdy i dříve. Jindy se však potřebuje učit dennímu rytmu, pravidelnosti, komunikaci se světem a lidmi a pak zaměstnání u nás trvá i přes rok. Nácvik kompetencí v zaměstnání doplňují kompetence při řešení záležitostí s úřady, financemi, náladami i osobním životem. Společně pak vybíráme, jakou práci by chtěl dělat, kudy svou energii směřovat.

Kromě pomoci s prací u vás lidé mohou získat i individuální podporu v oblasti sociální, ekonomické i duševní, můžete mi k tomu povědět více detailů?

Většinou nepracujeme se zaměstnancem sami, spolupracujeme se sociálními službami, azylovými domy, domy na půl cesty, s terapeuty či institucemi, kam dochází řešit například závislost, duševní zdraví, exekuce či bydlení. Je to velice individuální. Celkově se dá říct, že podporujeme zaměstnance ve stabilizaci jejich situace v oblasti bydlení, financí, vztahů a fyzického i duševního zdraví.

Když se ale vrátím k práci, což je jedna z hlavních věcí, kterou se lidé u vás učí, jakým způsobem společně s klienty hledáte pozice, na kterých by se mohli uplatnit?

V průběhu tréninku zjišťujeme, co zaměstnance zajímá, kde jsou jejich silné stránky, kde by mohli uspět, jaké mají kompetence. Potom hledáme vhodné zaměstnání, oslovujeme i potenciální zaměstnavatele, píšeme doporučující dopisy. Zápis v trestním rejstříku, životopis s mezerami způsobenými závislostí, situací bez domova nebo léčbou, můžou být při žádosti o zaměstnání překážkou. Pracujeme také na měkkých dovednostech, na komunikaci, sebeprezentaci, snažíme se dodat motivaci nenechat se odradit, ale hlavně odvahu do nového začátku, do restartu.

Cvičení je moderní výdobytek spojený s řadou mýtů. Naši předci by nad snahou zvedat činky a běhat nechápavě kroutili hlavou23. 6. 2021

Jaký je o tyto kandidáty zájem?

Není to špatné, ale určitě bychom uvítali zájem větší. Po absolvování tréninkového procesu uspěje na trhu práce 19 z 25 zaměstnanců. Naši zaměstnanci jsou loajální a jsou rádi za dobrou práci a dobré vztahy na pracovišti a určitě jsou také motivovaní. Když už překonají startovní obtíže a balvany na krku typu exekucí apod., pak se hodně snaží si práci udržet. Je to pro ně kromě příjmu i prostředek ke získání stability a vztahů třeba mimo rodinu.

Jak se lidé mohou do vašich služeb „přihlásit“?

Většinou se k nám hlásí lidé na doporučení sociálních služeb. Již jsem také zmínila, že pracujeme v síti, tedy spolupracujeme se specializovanými službami, poradnami, terapeuty i institucemi. Může k nám přijít i člověk z úřadu práce.

Mohla byste se se mnou podělit o konkrétní příběh člověka, se kterým jste se setkala a který díky vám získal lepší vyhlídky do budoucnosti?

Teď aktuálně máme asi dva měsíce na volném trhu práce zaměstnanou paní, které je 43 let. Deset let byla na ulici, má za sebou i nějaké užívání drog. Začalo to úplně nevinně, pár půjčkami. Pak si na její doklady někdo vzal další půjčky, nesplácel, stala se tzv. bílým koněm, přišla o bydlení, měla pobyty ve vězení, zpřetrhané vztahy v rodině, přišla o možnost vychovávat dítě. Sama říkala, že po deseti letech se rozhlédla a řekla si: „To snad není možné, už je to 10 let, už nemám šanci na návrat.“ Ale dokázala to. Přišla střízlivost i řešení dluhů, bydlí teď u maminky, která je nemocná a o kterou se stará. Postupně pracuje na možnosti vídat dítě. Ještě je před ní dlouhá cesta, ale je trpělivá a říká, že díky restartu si uspořádala život a priority. Byla u nás rok.

Vím, že se potýkáte s menším problémem, kdy váš projekt nelze zařadit mezi sociální služby. Proč tomu tak je?

Nesplňujeme žádnou definici ze zákona o sociálních službách. Činnost jako je naše není v zákoně definována jako sociální služba.

Martina Zikmundová je ředitelkou České asociace streetwork
Foto: se souhlasem Martiny Zikmundové

Určitě by si však takové zařazení zasloužila? Nemělo by se něco změnit?

Nemyslím, že musíme být nutně sociální službou, jsme obchod, máme příjmy, takže z cca 60 % si na svou činnost sami vyděláme. Myslíme si však, že tréninkové zaměstnávání by měl stát podporovat systémově prostřednictvím úřadu práce. Ten by mohl pomoci financovat tréninková pracovní místa i sociálního pracovníka, jehož práce je v projektu základ úspěchu. Víme, že MPSV připravovalo zákon o tzv. sociálně integračním podniku. Zatím má však agenda práce na MPSV velmi slabé postavení. Vedou jednoznačně důchody, dávky a prevence sociálního vyloučení formou tréninkových pracovních míst bohužel nemá prioritu, ani zaslouženou pozornost. Doufáme, že se to změní a jsme připraveni o tom jednat.

Vypadá, že smysl by to mělo. Sama přece tvrdíte, že po absolvování tréninkového procesu uspělo na trhu práce 19 z 25 zaměstnanců…

Je to tak, samotné nás ta úspěšnost překvapila. Musíme ale dodat, že se jednalo o 25 zaměstnanců, kteří prošli tréninkem, tedy zůstali u nás dostatečně dlouho. Pak jsou i tací, kteří odejdou za pár dní nebo týdnů a které tak nezařazujeme mezi absolventy tréninkového zaměstnání.

Pokud se nepletu, dnes existují dva Restart Shopy? Jaký je mezi nimi rozdíl?

Ano, máme obchody na Praze 1 a na Praze 7. Jde vlastně o systém obchodů, jak nám ukázala sociologická analýza, kterou jsme si nechali zpracovat. Zaměstnanci postupují z takzvané jedničky, kde začínají, pracují pod dohledem mentora, do dvojky, kde jsou už samostatní, sami vedou obchod, mají větší kompetence i zodpovědnosti. V tréninku je přesup do druhého obchodu velkým milníkem.

Maďarsko zemí zapovězenou pro LGBT+ komunitu. České organizace vyzývají k zastavení útoků na svobodu slova a LGBT+ lidi16. 6. 2021

Jakou konkrétní práci zde lidé vykonávají?

Běžnou práci jako v obchodě, navíc je přijímání zboží od dárců. My si zboží nenakupujeme, pracujeme s tím, co nám dárci darují. Zaměstnanci pak zboží přebírají, třídí, naceňují, starají se o čistotu obchodu, komunikují se zákazníky, plánují sezónní zboží, akce, slevy, online prodej, směřování obchodu. Na tom všem zaměstnanci participují.

Kromě toho, že nabízíte práci znevýhodněným lidem, Restart Shopy taktéž podporují udržitelnost a recyklaci, což je dnes také velmi aktuální téma… V jakém slova smyslu?

Pracujeme s darovaným, většinou použitým zbožím. To, co doma překáží, nevyužíváte, a zároveň by to někomu jinému mohlo udělat radost a posloužit, k nám můžete přinést. Drobné vady opravíme, zboží vylepšíme a prodáváme dál. Musím říct, že máme síť skvělých dárců, díky kterým disponujeme opravdu pěkným zbožím, někdy dokonce cennými věcmi, třeba z pozůstalostí. Cenné věci nebo nízkoobrátkové zboží prodáváme na Aukru. Samozřejmě také recyklujeme, třídíme odpad, část věcí, například oblečení pro lidi bez domova, darujeme dál neziskovým organizacím.

Chystáte se do budoucna vaše služby ještě nějak rozšířit?

Nechystáme, máme plné ruce práce s udržením toho, co jsme již vybudovali. Potřebujeme získat kontinuální finanční podporu, myslíme na politiku zaměstnanosti. Cílíme také na soukromé dárce. Máme za to, že se naše práce vyplatí. Z jedinců, kteří jsou příjemci státní podpory, děláme účastníky pojistného systému, kteří do systému přispívají. Stát by tedy měl projekty jako je náš využívat a podporovat.

Zdroj: Jan Witek, Martina Zikmundová