Kocovina nemusí být spojena jen s alkoholem – nově ji způsobuje i kontakt s druhými. Jak se projevuje kocovina společenská?
Na zahrádkách restaurací to již pár týdnů znovu zase žije. Také mnohé kluby přivítaly první hosty po dlouhé době (a je otázkou, jak dlouho jim to ještě vydrží). Příležitostí k setkání s kolegy, přáteli, rodinou apod. je aktuálně nespočet a mnozí se tak snaží dohnat i to, co v posledních měsících promeškali. Pár dní v týdnu posedět u vína může být nepochybně skvělé. Jenže stále více lidí přiznává, že po několika „společenských výpadech“ se vlastně cítí velmi vyčerpaní, unavení…a ačkoliv jejich diář konečně praská ve švech, vlastně by nejraději byli sami doma.
Koncept sociální kocoviny vychází z psychologie a na rozdíl od kocoviny, jež je spojována s konzumací alkoholu, se týká obecné malátnosti, která člověka zaplaví poté, co stráví noc ve společnosti. Nezřídka je sociální kocovina přirovnávána také k syndromu vyhoření, a to vzhledem ke svým projevům, jimiž jsou jak únava, tak i neschopnost soustředit se či určitá nevrlost směrem k druhým. „Je to podobné, jako by se člověk propadal v písku nebo byl obklopen mlhou a vše bylo velmi vyčerpávající a vyžadovalo vynaložení ohromného množství energie,“ popisuje projevy nového problému terapeutka Melissa Russiano s tím, že daný stav může mít ryze nárazový charakter a rychle odeznít, nebo může přetrvat klidně i celý den.
Ačkoliv za běžných okolností je sociální kocovina spojována spíše s lidmi introvertního založení, nyní, po více jak rok trvajících omezeních, se vlastně může týkat úplně každého. „Všichni jsme prošli obdobím, jaké si nikdo dříve nedokázal představit. Integrace a návrat zpět na společenskou scénu bude nějakou dobu trvat,“ dodává pak Russiano. A souhlasí s ní i řada jejích kolegů. „Většinu času se všichni tak trošku socializujeme – a právě díky tomu neustálému opakování se socializace stává tak snadnou. Ale nyní jsme o tu každodenní praxi přišli, takže když se socializujeme, najednou si všímáme, kolik naší tzv. kognitivní energie je na to potřeba,“ vysvětluje psychoterapeut Jack Worthy.
Vyčerpávající kontakt s druhými
Co přesně tedy člověku únavu ze společenského kontaktu způsobuje? Při běžné konverzaci se toho odehrává mnohem více, než se na první pohled může zdát – je třeba sledovat svůj jazyk, řeč těla, kontext, nuance, tok myšlenek, ale věnovat se také přemýšlení o řadě dalších aspektů, jako je třeba vlastní vzhled, vzhled druhých, či to, jak konverzaci vést vtipně a s pointou. Všechny „požadavky“ pak samozřejmě rostou ruku v ruce s narůstajícím počtem těch, kdo jsou přítomni. Přidá-li se k tomu více jak rok, který je třeba se všemi zrekapitulovat, z „nutnosti“ vyrazit na nedělní piknik s tuctem přátel, s nimiž veškerý kontakt v poslední době probíhal jen online, se může skutečně stát noční můra za bílého dne.
Zdroj: Giphy
Někteří tak aktuální stav přirovnávají k návratu do tělocvičny po skutečně hodně dlouhé dovolené. Všechny svaly budou ochablé, bude nutné na nich zapracovat a po prvních hodinách posilování se dostaví velká únava. A vlastně i znovuobnovení socializačních dovedností je „jen a pouze“ o „tréninku“. I sociální kocovinu je tedy možné překonat – a brzy v podstatě nikoho večírek s přáteli a intenzivní zcela zásadní konverzace o nesmrtelnosti chrousta nijak fatálně nevyčerpá. Mezitím ale bude nutné trošku „společensky cvičit“ a zjišťovat, kde jsou limity, za které minimálně zatím nelze jít (a tedy kolik sociálního kontaktu je již přespříliš). Základem je pak podle odborníků především dostatek času na odpočinek – a to každý den. Odpočinkem může být např. delší spánek, ale i návštěva tělocvičny nebo procházka – jednoduše jakákoliv aktivita, která „vlije krev do žil“. Podle Russiano je pak poměrně osvědčenou metodou i dvoupoložkový plán na víkend. To v praxi znamená, že na sobotu a neděli si člověk stanoví pouze dva konkrétní plány a zbytek času vyplní odpočinkem a aktivitami, které „přijdou samy od sebe“.
Pozitivní změna?
A možná ani nebude nutné navazovat úplně přesně tam, kde jsme před více jak rokem přestali. „Mohlo by být užitečné zamyslet se nad uplynulým rokem a přemýšlet o tom, zda existuje něco, co nám v době, kdy jsme nemohli chodit ven, prospělo. Může to být třeba nižší konzumace alkoholu, ale třeba i menší tlak z pociťovaných závazků nebo dokonce dostatek času pro sebe,“ vysvětluje psychoterapeutka Jemma Meeson s tím, že díky určité „rekapitulaci“ je také možné zjistit, které aspekty socializace jsou pro daného člověka těmi nejvíce vyčerpávajícími a které by bylo možné omezit i z dlouhodobého hlediska. Snad každému přitom musí být jasné, že zrovna omezení konzumace alkoholu ještě nikomu neublížilo. A nakonec ani absence na některé ze společenských akcí nemusí být koncem světa. Ačkoliv zrovna nyní se odmítání pozvání na jakékoliv setkání může zdát jako rouhání, i dnes jsou některé večírky a akce takové, že jednoduše za sociální kocovinu nestojí…
