Když oblíbené jídlo „voní“ jako odpadky – bizarní postcovidový syndrom trápí čím dál více lidí. Pomůže „čichový trénink“
Nežádoucí změna vjemů
Ačkoliv prozatím neexistují data, která by přesně určila, kolik lidí parosmie – tedy zkreslení čichových vjemů – postihla, prý tímto problémem trpí minimálně polovina těch, kteří jako jeden z příznaků onemocnění covid-19 zaznamenali ztrátu čichu. Určitým ukazatelem toho, nakolik se parosmie rozšířila, pak může být i nárůst tematických skupin na sociálních sítích, v nichž stále noví „pacienti“ přibývají jako pověstné houby po dešti. Stejně tak roste popularita podcastů, které se na parosmii zaměřují, o rapidním nárůstu popularity tzv. „čichových tréninkových souprav“ ani nemluvě.
Konkrétní důvody vzniku parosmie sice nejsou zcela známy, převládá však teorie, že jsou-li čichové nervy spojující nos s mozkem poškozeny (jakýmkoliv) virem, a to včetně koronaviru, ale třeba i poraněním hlavy apod., dojde k přerušení spojení mezi nosem a mozkem. Jakmile se nervy začnou obnovovat, mohou v mozku vést jinudy než dříve, což údajně zapříčiňuje zkreslený čich.
I když „zkreslení čichových vjemů“ v základu nezní nijak „katastroficky“, pravdou je, že v drtivé většině případů je toto „zkreslení“ velmi negativní – a jídlo a pití svým odérem připomíná spíše odpadky. Mnozí se právě kvůli parosmii již museli vzdát i svých oblíbených pokrmů. „Tatarka u mě v kuchyni platí v podstatě za ´základní potravinu´,“ popisuje tak se smíchem Tomáš, ale dodává, že by měl již mluvit spíše v minulém čase. „Po té, co jsem měl covid, mi najednou moje milovaná tatarka začala smrdět. V podstatě mi kazí kompletní požitek z jídla a před pár dny jsem dokonce obědval smažený květák s kečupem, což by mě nikdy dřív ani ve snu nenapadlo,“ upřesňuje s tím, že sice konkrétně vzdání se tatarky nejspíš pro jeho tělo nebude žádná tragédie, problémem ovšem je, že podivné (a nepříliš příjemné) čichové vjemy má i v případě mnoha dalších potravin. Rozhodně přitom není sám.
Co na to věda?
Z hlediska lékařských definic je parosmie změna v normálním vnímání pachů – či narušení vnímání pachů něčeho známého. V důsledku tak řada za normálních okolností voňavých věcí (a rozhodně nejen jídel a nápojů) může doslova zapáchat. „Obvykle tento stav není nezvratný, ale náprava chvíli trvá – někdy v řádu týdnů, může ale přetrvat i měsíce,“ vysvětluje Eric Holbrook, docent v oboru otorinolaryngologie. Podle jeho aktuálních zkušeností pak lidé trpící parosmií mohou cítit neustále stejný zápach, neobvyklá ale není ani poměrně široká variabilita čichového vjemu – nejčastěji však nepříjemného.
Zdroj: Giphy
Mnozí lidé se setkávají také s tzv. fantomovými pachy, což v praxi znamená, že např. cítí v místnosti cigaretový kouř, ačkoliv v ní nikdo se zapálenou cigaretou není. Ničím neobvyklým pak podle vědecké pracovnice Jane Parker není ani to, když nepříjemné pachy přetrvají v nosních dírkách i několik hodin či dokonce dní. Profesor Barry Smith, který vede globální konsorcium pro chemosenzoriku, zase upozorňuje na velmi zvláštní „převrácený“ aspekt parosmie, který spočívá v tom, že to, co běžně zapáchá, těm, kteří mají tuto čichovou poruchu, voní, a zase naopak. „Pro některé lidi se např. dětské pleny a další pachy z koupelen staly najednou příjemnými. Jako by lidský odpad voněl přitažlivě jako jídlo a jídlo vyluzovalo odér jako lidský odpad,“ shrnuje. Je tedy zřejmé, že se jedná o poruchu, která se ve svých projevech může značně lišit, i tak je ale většina z nich nežádoucí.
Zdroj: Giphy
Trénink čichu: 3-2-1
Pokud by někdo doufal, že na parosmii existuje standardní léčba dostupnými medikamenty, bohužel jej musíme zklamat. Přesto jsou ale způsoby, jak vrátit čich do zajetých kolejí – jedním z nich je tzv. čichový trénink. Ten zahrnuje vdechování konkrétní vůně a snahu vybavit si, jaký čichový vjem by za normálních okolností měla vyvolat, např. při přičichnutí k růži by se člověk měl snažit představit si, jak běžně růže voní. Možná to nezní příliš vědecky, ale podle souvisejících výzkumů se jedná o poměrně efektivní metodu. Je však nutné připravit se na to, že změna se nedostaví tak říkajíc „ze dne na den“. Podle dostupných studií totiž ke klinicky významnému zlepšení dochází až cca po šesti měsících čichového trénování. Motivací pro každého, kdo parosmií trpí, by pak mohl být právě fakt, že nervy se prokazatelně regenerují, i když jim to nějaký ten pátek trvá.
Ti, které parosmie postihla, zároveň již vytipovali potraviny, které jim působí největší čichové potíže (jedná se o jídla smažená, pečené maso, cibuli, česnek, vejce, ale i kávu či čokoládu), a naopak potraviny, které na čich působí poměrně neškodně (tj. rýže, nudle, toastový chléb, dušená zelenina, bílý jogurt). Tyto tipy jsou pak určeny zejména těm, u nichž narušení čichových vjemů došlo tak daleko, že kvůli pociťovaným zápachům mají problém se najíst. Protože bez tatarky se sice jistě žít dá, pokud se ale drtivá většina potravin z hlediska čichového vnímání změní v haldu odpadu, jedná se sice o poměrně efektivní možnost, jak zhubnout, která je však z hlediska dlouhodobého (a vzhledem k tomu, kolik týdnů či měsíců může parosmie přetrvávat) docela neudržitelná…
