Být mužem dnes není žádný med. Jakým novým výzvám mužská populace čelí oproti generacím předchozím?
Zhoubná společenská očekávání
Jedním z největších tlaků, kterému jsou dnes muži vystaveni, jsou rozličná společenská očekávání. Očekávání, která se od chvíle, kdy byla nastavena, nijak nezměnila a učinila z mužů „monstra“ bez emocí, která prahnou po sexu a zářné kariéře. Bohužel již potlačování emocí, k němuž jsou muži vedeni od dětství (kluci přeci nebrečí), se na jejich psychice nezvratně podepisuje – a podle psychologů je to také důvod, proč stále více mužů trpí závažnými psychickými problémy, ale také proč roste v této skupině sebevražednost. Tedy – v tomto případě platí, že nebýt v pořádku je úplně v pořádku, každý (bez ohledu na pohlaví) by měl mít možnost ventilovat své emoce, ať už ty pozitivní, tak i negativní.
Ani se sexem to ale muži nemají zrovna snadné. Ačkoliv o mužském libidu již byla napsána řada textů, ne každý muž je sexuální mašina, která myslí na sex prakticky nonstop. Jenže těm, kteří nestřídají partnerky s podobnou četností jako ponožky (příp. delší dobu nemají žádný intimní vztah), nezřídka okolí dává jasně najevo, že možná nebudou tak úplně ti správní muži. Vedle toho ale dnešní muži údajně pociťují také tlak na samotný sexuální výkon. V této souvislosti je ale možné říci jediné – sex není jen a pouze o sexuálním aktu, ale také o intimitě. A na tu je třeba soustředit se víc než na to, jaké číslo v posteli pánové předvedou.
A podobné je to i s kariérou. Až překvapivě velké množství mužů si myslí, že jejich vlastní „hodnota“ se odvíjí od toho, kolik peněz mají nebo vydělávají. Přidá-li se k tomu klasický stereotyp muže – živitele rodiny, na problém je opět zaděláno. Pokud totiž muži nedosáhnou své vysněné pracovní pozice, nejsou povýšeni nebo dokonce o práci přijdou, podle psychologů se nezřídka začnou utápět v přesvědčení, že jsou vlastně úplně bezcenní. Je smutné, že dnešní svět, resp. postavení lidí, stojí a padá na objemu majetku a bankovního konta, ale pravdou je, lidstvo existovalo i v dobách, kdy rozhodně neexistovaly peníze. Nechat je, aby určovaly, kým ten který je, je tedy možná v dnešní době běžné, ale člověk by se tímto principem rozhodně neměl nechat „semlít“.
Zdroj: Giphy
Mocné ženy na obzoru
Není to tak dávno, co ženy bojovaly o volební práva – a ani dnes není možné říci, že by např. na trhu práce dosáhly rovnocenného postavení jako muži (o dalších sférách, které jsou maskulinizované, jako je např. politika, by bylo možné popsat řadu dalších stran textu). Přesto vzedmutí vlny feminismu začalo nabourávat zažité pořádky a narušovat do té doby ryze mužská teritoria. I když se to může zdát neuvěřitelné, muži se tak cítí ohroženi – ženy totiž postupně začaly „narušovat“ řadu ryze „mužských“ rolí a úloh, o tom, že po mužích nyní chtějí, aby oni zase začali pronikat do sfér ryze ženských, ani nemluvě. Jednoduše řečeno, na „rovnost“ řada mužů zatím není připravena, což ale neznamená, že by ji v reálu nebyli schopni přijmout. Jen nezřídka opět naráží na celou řadu společenských očekávání a stereotypů, kvůli nimž se cítí jako by byli vehnání do slepé uličky.
Macho muži na ústupu
Všechno souvisí se vším, chtělo by se říci. A přesně to platí také pro představu, že muž se projevuje dominantně, vystupuje rozhodně a nebojí se projevit svou mužnost. Od dob lovců mamutů se ale svět velmi změnil. A ani bouchání pěstí do stolu a další „mužné“ projevy vlastně na mužství nikomu nepřidají (a rozhodně podobná praxe mužům nevrátí ani jejich někdejší výsadní společenské postavení). Rozezlenost ale nepomůže nikomu. Tím, co je u mužů oceňováno, je dnes laskavost, empatie a respekt. Větší uznání v sobě tedy (místo demonstrace ryzího mužství) skýtá moderní gentlemanství. I v tomto případě ale platí, že ze zažitých vzorců se obtížně vybočuje – ne každý se tedy s danou proměnou toho, jak jsou muži vnímáni a co je od nich očekáváno, dovede snadno vypořádat.
A na konec i penis…
Muži se trápí řadou poměrně závažných věcí, které mohou negativně ovlivňovat jejich psychiku a v důsledku i chování navenek. Ovšem jak se zdá, jedním z problémů, s nímž se mnoho mužů také potýká, je velikost a tvar penisu. Právě penis jako by byl naprostým základem mužského sebevědomí (vedle bujné kštice) – vlastně platí, že penis je opravdu nejcitlivějším mužským místem, a to ve všech aspektech (a tedy i v rovině slovního žertování).
Paradoxně zrovna v případě penisu platí, že potenciální protějšek jeho velikost a ani tvar příliš nezajímá (pokud se tedy nejedná o rozměry skutečně extrémní). Jak navíc naznačují mnohé výzkumy realizované napříč celým světem, muži mají tendenci hodnotit své nádobíčko naprosto neadekvátně. Na vině pak do jisté míry může být i pornoprůmysl, který v „běžných“ mužích vyvolává pocit, že jejich přirození standardům (ovšem těm, které nastavuje pornoprůmysl) neodpovídá. Pravdou ale je, že to, co odborníci označují jako „mikropenis“, je tak výjimečným problémem, že je značně nepravděpodobné, že by trápil polovinu mužské populace (čemuž však nasvědčuje míra mužských pochyb o „dostatečných“ rozměrech).
