LGBT+ vlajka se opět mění a už se neskládá jen z duhových pruhů. Souhlasíte s jejími úpravami, nebo vyznáváte jen klasickou verzi?
Duhová vlajka se vyvíjí
Autorem letošní verze vlajky je Valentino Vecchietti, intersex aktivista z britské organizace Intersex Equality Rights a redaktor známého londýnského časopisu Diva pro LGBTQI ženy a nebinární osoby. Nová podoba vlajky staví na tzv. progresivní verzi, která vznikla před pár lety úpravou klasické duhové vlajky.
Progresivní Pride vlajka začala vznikat v roce 2017, kdy americká lidskoprávní aktivistka Amber Hikes přidala ke klasické duze černý a hnědý pruh. Tyto dvě barvy reprezentují lidi jiné než bílé barvy kůže. O rok později k tomu Daniel Quasar přidal barvy transgender hnutí – růžovou, světle modrou a bílou. Tím se zrodila „progresivní“ verze vlajky a také zvyk upravovat její design.
Intersex lidé vycházejí na světlo
Vlajka intersex lidí vznikla v roce 2013. Jejími autory jsou aktivisté z Austrálie Morgan Carpenter a Tony Briffa. Záměrně vybrali barvy, které nejsou na první dobrou spojeny s některým z genderů. Proto má vlajka žluté pozadí a na něm fialový kruh. Jeho celistvost a úplnost symbolizuje právo intersex lidí být tím, kým chtějí být, bez ohledu na představy a očekávání společnosti. Vždyť dodnes bojují za právo na svoji tělesnou autonomii.
Organizace Intersex Equality Rights UK novou verzi vlajky sdílela na sociálních sítích a dostalo se jí velmi pozitivního přijetí jak od samotných intersex lidí, tak od jejich podporovatelů a spojenců. Není divu, intersex lidé byli dlouho zcela neviditelní a zbytkem společnosti ponecháni svému osudu, který zahrnoval korektivní operace v útlém věku, nedostatečnou informovanost rodičů a různé invazivní terapie.
Intersex lidé jsou i v ČR, jen zatím veřejně nevystupují
Intersex není sexuální orientace ani genderová identita. Jedná se o pohlavní variaci, která se neshoduje s jasně vymezenými lékařskými definicemi muže a ženy. Variance se mohou projevit v anatomii, chromozomální nebo hormonální výbavě. Mnohdy jsou zjištěny ihned po narození, v některých případech se projeví až v pozdějších fázích života, obvykle během dospívání, kdy se mladý člověk v nějakém aspektu vyvíjí jinak oproti jeho vrstevníkům.
Intersex lidé tvoří zhruba 1,7 % společnosti a jejich skutečná emancipace probíhá teprve v posledních letech. V zahraničí pracují organizace, které šíří osvětu a bojují za jejich práva. V České republice zatím žádný takový spolek nefunguje a není u nás žádný intersex člověk, který by byl ochoten veřejně vystupovat a stát se hlasem ostatních intersex lidí.
Původní duhová vlajka po 43 letech nalezena
Tvůrcem duhové vlajky, která dlouhá léta sloužila jako symbol reprezentující všechny části LGBTQ+ komunity, byl Gilbert Baker. Od sám nikdy proti aktualizaci duhové vlajky nebyl. Před svou smrtí v roce 2017 chápl, že to, co stvořil v roce 1978, nemusí v dnešní době již vyhovovat.
První duhovou vlajku, ještě s osmi barevnými pruhy, Gilbert jako zručná drag queen sám ušil doma na stroji. Vlajka poprvé zavlála v San Francisku v roce 1978 během průvodu na Den svobody gayů a leseb, a to ve dvou obřích exemplářích o velikosti 9 x 18 metrů. Jeden z nich byl další rok během Pride průvodu ukraden, druhý po akci uskladnili v gay komunitním centru. Jenže tomu protékala střecha a vlajka chytla plíseň. Dál se o jejím osudu nevědělo.
Až nyní, čtyři roky po smrti Gilberta Bakera, byl zbytek této vlajky objeven v jeho pozůstalosti. Gilbert tehdy jednoduše odtrhl tu část, na niž se plíseň zatím nerozšířila, a odnesl si ji domů. Tehdy ještě netušil, že v rukou drží budoucí předmět vysoké historické hodnoty. O tom, že se skutečně jedná o původní originál, svědčí to, že látka je ručně barvená a pruhy jsou sešité na domácím stroji. Znovuobjevenou vlajku letos v červnu sanfranciská GLBT historická společnost vystavuje jako jeden z nejcennějších exponátů své vzpomínkové výstavy.
