„Potřeboval jsem se vyléčit z homosexuality, abych nešel do pekla. Jiní kolem mě tvrdili, že se jim to podařilo,“ říká Don Hall, který poznal muka konverzní terapie

„Konverzní terapií, která ze mě měla vyhnat démona homosexuality, jsem procházel celých osm let a dobrovolně. Strašně jsem se totiž bál, že půjdu jako gay do pekla. Tomu mě učila moje pentekostální církev,“ říká bývalý pastor Don Hall. Jednoho dne však našel sílu vzbouřit se a odejít. Dnes žije se svým partnerem v Praze a o tom, co různé církve páchají na mladých LGBT lidech, otevřeně hovoří.

Náboženské snahy o změnu sexuální orientace

Takzvanými konverzními terapiemi se církve snaží své věřící vyléčit z homosexuality. Jedná se o nefunkční postupy, které účastníky poškozují psychicky a často i fyzicky. Proto řada států již tyto praktiky zakázala, navíc věda dávno prokázala, že sexuální orientace je vrozená věc a nelze ji libovolně měnit. Přesto mají konverzní terapie stále nové klienty – rodiče do nich nutí své děti nebo se LGBT lidé dokonce hlásí dobrovolně. Motivací je přestat být hříšníkem a stát se dobrým křesťanem, tedy heterosexuálem.

V Česku známe konverzní terapie spíš jen z doslechu. V médiích se občas objeví články o děsivých institucích v Jižní Americe a víme o několika případech mladých LGBT lidí z Česka, které jejich rodiče odvezli na „léčbu“ do Polska. Polská biskupská konference vloni po sjezdu v klášteře Jasná Hora veřejně oznámila záměr zřizovat kliniky k nápravě sexuální orientace gayů a leseb.

„Léčbu“ provádí každý malý kostel, jen se o tom veřejně neví

Bývalý pastor pentekostální církve Don Hall říká, že propracovanou, systematickou podobu mají konverzní terapie v USA až od konce 80. let. Existují podle něj tři základní typy, které mají jeden společný rys: člověk v nich setrvává, dokud pastor nebo samozvaný psycholog neuzná, že terapie byla úspěšná – klient je heterosexuální, tzv. ex-gay. Účastníky však použité praktiky tak akorát psychicky zlomí.

Veřejnost nejvíc zná první typ – pobyty v léčebnách, kam obvykle dovezou mladého LGBT člověka jeho rodiče. Praktikuje se skupinová terapie, kdy se lidé musejí vyznávat ze svých homosexuálních myšlenek a procházejí různými pseudopsychologickými cvičeními. „Mohou ale používat taky extrémní metody, jako jsou elektrošoky, vymývání mozku, deprivace nedostatkem jídla nebo pobytem na samotce,“ popisuje Don.

Druhým typem jsou skupiny fungující na stejném principu jako Anonymní alkoholici. Řídí se jednotnou metodologií – duchovní vůdce skupiny zaplavuje účastníky láskou a manipuluje je. Tento typ terapie ztratil důvěru veřejnosti po opakovaných incidentech, kdy byli různí vůdci přistiženi v gay barech. „Veřejně se pak gay komunitě omlouvali a přiznávali, že sexuální orientaci nelze změnit,“ říká Don s úsměvem.

Třetím, zdaleka nejnebezpečnějším typem, jsou podle Dona konverzní terapie, které si provozuje jakýkoli malý kostel. Každý pastor si v podstatě se svými ovečkami provádí, co chce. „Může to být cokoli od vymítacích obřadů, kde z vás vyženou démony, přes intenzivní zpovědi pastorovi až po recitování Písma nazpaměť. Věří se totiž, že čím víc textů z Bible si člověk pamatuje, tím míň místa pro homosexuální myšlenky zůstává,“ prozrazuje Don. Tyto lokální skupiny jsou mimo jakoukoli kontrolu a veřejnost o jejich činnosti obvykle ani neví. Tímto typem terapie si prošel i Don.

„Chceme-li něco změnit, nemůžeme čekat, až to udělají ostatní,“ popisuje přístup k začleňování LGBT zaměstnanců ředitel společnosti SEAT2. 8. 2021

Za homosexualitu dítěte mohou jeho rodiče

„Pocházím z Georgie na jihu USA. Když tam někdo zneužívá dítě, nemluví se o tom, je to rodinné tajemství. Ale gayové a lesby jsou tam veřejně zostuzováni. Každou neděli v kostele ti vtloukají do hlavy, že shoříš v ohni pekelném, pokud jsi gay. Ta bolest bude nekonečná, agonie navždy. Tohle vštěpují dospívajícím dětem, které si teprve začínají uvědomovat svou sexuální orientaci a hledají se,“ rozhořčeně popisuje Don.

Že je gay, mu začalo docházet v 16 letech. V kostele poznal manželský pár psychiatrů, o jejichž synovi se šířilo veřejné tajemství, že je údajně napravený ex-gay. Donova matka již tušila, že je s jejím synem „něco špatně“, a tak mu navrhla, zda si s těmi manželi nechce promluvit. Don souhlasil, protože v tom viděl šanci vyhnout se peklu. Ti dva nevyznávali metodu exorcismu a démonů. Věřili, že homosexualita je důsledkem slabého otce a dominantní matky. Takže menšinová sexuální orientace byla zkrátka chybou rodičů. Začali do Dona vtloukat náboženské texty, ale bez úspěchu. Byla to jeho první zkušenost s konverzní terapií.

Univerzitní kampus byl plný skrytých gayů

Don se toužil stát teleevangelistou a objíždět se svojí show města. Proto po střední škole odešel na křesťanskou univerzitu, aby se připravil na dráhu pastora. Urputně se snažil být hetero, neměl dosud žádnou sexuální zkušenost. Zkusil se svěřit školnímu psychologovi, ten mu ale jen řekl: „Budeme předstírat, že jsme tento rozhovor nikdy neměli. Kdyby se přišlo na to, že jsi mi přiznal homosexualitu a já tě nenahlásil a nevyloučil ze školy, přijdu o práci.“ Taky ovšem Donovi sdělil, že v kampusu je spousta dalších kluků jako on.

Po roce Don potkal svého prvního přítele: „Byl o čtyři roky starší, oba jsme před sebou měli dráhu pastorů. Šíleně jsme se do sebe zamilovali.“ Aby je v kampusu křesťanské univerzity nikdo neodhalil, Don si pronajal volný pokoj v domě matky svého přítele. Když v noci spala, oni dva se tajně scházeli v ložnici.

Vymýtání ďábla s pytlíkem na zvratky

„Byli jsme oba strašně zamilovaní, ale zároveň jsme se oba strašně báli pekla. Žili jsme dvojí život,“ vzpomíná Don. Oba tehdy patřili k megasboru, který měl 10 tisíc věřících. Při této velké instituci fungovala i skupina konverzní terapie. Donovi bylo 20 let, když do ní s přítelem začali chodit.

V neděli před večerní bohoslužbou se scházela skupina deseti lidí, kteří potřebovali očistit od různých démonů. Pastoři chodili kolem dokola a hodinu je z nás vyháněli. „Byli přesvědčení, že když démon vyjde z těla, pozvracíš se. Měli papírové pytlíky na zvratky, ubrousky na otírání slin. Když jsi zakašlal, byl to démon, který vycházel ven. Měli jsme zkrátka úplně vymyté mozky,“ hodnotí dnes s odstupem Don. Když mu skupinová terapie nepomohla, zkusil individuální sezení s profesionálním vymítačem ďábla. „Vymítal 8 až 10 hodin, sedm dní v týdnu. Byl celebrita, protože údajně pomohl lidem s různými problémy. Chodil jsem k němu dvakrát týdně. Byl jsem zoufalý a potřeboval jsem konečně vidět nějaké výsledky, protože jsem neustále slyšel o lidech, které se podařilo od démonů očistit. Pokaždé jsem ale odcházel ještě víc zničený, protože to na mě nefungovalo,“ říká Don.

Je splněný sen podílet se na proměně módní krajiny, říká první transgender modelka z obálky prestižního magazínu Vogue11. 8. 2021

S Bobem přichází peklo na zemi

V posledním roce studia na pastora je nutné absolvovat stáž. Don i jeho přítel se stali stážisty v megasboru. V noci byli milenci a přes den dobří křesťané předstírající, že jsou hetero. Přestali se snažit o vyléčení a naučili se žít v přetvářce, která jim však přinesla vnitřní klid. Jako stážisté byli velmi úspěšní, dařilo se jim. Jenže po promoci Don přijal práci pastora pro děti a mládež v nedalekém malém anglikánském kostele.

Knězovou pravou rukou tam byl Bob, údajně vyléčený ex-gay, dříve odsouzený za sex s nezletilým, nyní šťastně ženatý. „Druhý měsíc mé práce v tom kostele, když byl kněz pryč na cestách, za mou Bob přišel a řekl: ‚Hele, já znám tvoje tajemství. Nikomu to neřeknu, pokud mě necháš ti pomoct. Máš pět minut na rozhodnutí.‘ Bál jsem se, že když ho odmítnu, veřejně mě vyoutuje a přijdu o práci. Tak jsem souhlasil s tím, co nazýval pomocí,“ vzpomíná Don na nejhorší období svého života. A pak to začalo: dennodenní zpovědi z homosexuálních myšlenek, podávání zpráv, kolik času se modlil a kolik náboženských textů přečetl. Bob na Donovi prováděl svou vlastní verzi vymýtání a ovládl celý jeho život.

Jediná záchrana je útěk

Když Donovi skončila smlouva v anglikánském kostele, vrátil se do rodné Georgie. Bob ho ale pronásledoval i tam. Kontaktoval tamního pastora a zařídil, aby Don pokračoval v konverzní terapii. Don byl nyní odloučený od svého přítele, čehož Bob využil a přesvědčil ho, že má vztah ukončit. „Kariérně jsem byl tou dobou velmi úspěšný. Měl jsem vlastní rozhlasovou show, zvali mě do různých kostelů, pracoval jsem v bance. Začínal jsem si uvědomovat, že to, co mi celý život říkali o pekle a gayích, asi není pravda. Byl jsem populární, dával jsem poslední pomazání v nemocnicích, kázal jsem ve věznicích, křtil jsem děti a oddával manželské páry… a přitom jsem měl být přece prokletý!“ popisuje Don. 

Teprve tehdy, po mnoha letech strachu a psychického nátlaku našel odvahu se vzepřít. V roce 2001 udělal nepředstavitelné – ukončil kariéru pastora, dal výpověď v bance a odjel do Londýna, kde se na čas připojil ke komuně pracující s mladými bezdomovci. Později se Don přesunul do Prahy, kde žije dodnes se svým českým partnerem. „Vím, že to všechno zní neuvěřitelně. Pentekostální církev ale staví na silné bázni před peklem, která člověka úplně ovládne. Měl jsem zkrátka vymytý mozek,“ dodává ke svému životnímu příběhu. 

Na Netflixu je nyní k vidění film Boy Erased natočený podle skutečného příběhu Garrarda Conleyho, jenž prošel léčbou homosexuality u organizace Love in Action. Jeho tvůrci uvádějí, že konverzní terapie zasáhla do životů více než 700 tisíc mladých LGBTQ Američanů a Američanek. Další statisíce ovšem prošly skupinami při místních kostelech a nejsou zaznamenány v žádných statistikách.

Zdroj: Bohdana Rambousková