Vzrůstem malí muži čelí (nejen) při seznamování velkým problémům, ve vztahu přitom mohou nabídnout více než vyšší konkurenti
Barva očí, vlasů, velikost nosu nebo i vzrůst – přesně to jsou aspekty, jejichž ovlivnění není jednoduše v lidské moci. Bohužel zatímco v případě vlasů či očí rozhodně nelze říci, že by některá z barev byla přímo „vztahově diskriminační“ (o velikosti nosu ani nemluvě), s výškou muže je to zcela jiný příběh. Vyšší muži jsou totiž klasicky považováni za dominantnější a asertivnější, což jsou přesně rysy, které jsou u mužů ceněné. Výška je pak vnímána také jako určité „synonymum“ pro sílu a vliv – i když tedy z hlediska sociologie je jasné, že upřednostňování výškových rozdílů mezi muži a ženami je jen a pouze společenským konstruktem, jedná se o konstrukt velmi rigidní. „Společnost jako by všem podsouvala, že muži by měli být vždy vyšší než ženy, se kterými chodí – páry, které tento předpoklad nenaplní, jsou pak nezřídka terčem posměchu, a to i v případě, že se jedná o páry tvořené známými a vlivnými osobnostmi. Stačí si vzpomenout na vtipy na adresu Nicol Kidman a Toma Cruise, když spolu chodili,“ popisuje Erika W. Smith, publicistka, která se věnuje mezilidským vztahům a sexu. A jelikož Tom Cruise není zrovna nejvyšší (měří 170 cm), situace se opakovala i v momentě, kdy se dal dohromady s Katie Holmes.
Malý vzrůst je třeba „kompenzovat“
Ačkoliv i menší muži mohou být samozřejmě přitažliví (Daniel Radcliffe či Bruno Mars s výškou okolo 165 cm jsou toho důkazem), již jsou na ně kladeny vyšší nároky. Sice není nutné, aby se každý muž měřící pod 170 cm musel kvůli zvýšení své atraktivity stát hercem nebo zpěvákem, fyzický vzhled je ale v takových případech naprosto zásadní. Stručně řečeno, aby menší muži mohli konkurovat těm vyšším, musí na svém těle odvést skutečně hodně práce.
Vypracované tělo, sem tam nějaký sval (ale ne příliš výrazný), to je základ úspěchu, ovšem důležitá je také sebedůvěra, správné (sebevědomé) držení těla, schopnost navazovat přímý oční kontakt a také umění komunikace. V podstatě totiž platí, že neexistuje nic méně přitažlivého než zahořklý malý muž (ostatně, termín Napoleonský komplex je všem nepochybně znám), který se s vlastní výškou stále nevyrovnal.
Ano, je pravda, že řada vzrůstem menších mužů během celého života právě na tento svůj „limit“ naráží – a to nejen ve vztazích, ale vlastně i během každodenních interakcí (mnozí zároveň čelí posměchu a poznámkám o trpaslících apod.). Nic z toho není ničím, po čem by člověk zrovna toužil, ale ani opakované odmítání ze strany potenciálních partnerů/ek či verbální útoky by se neměly stát důvodem k tomu, aby se z člověka stala právě oběť těchto praktik. Jak se totiž shodují také psychologové, čím více hraje v životě mužů roli jejich „nedostatečná“ výška, tím více ztrácí na atraktivitě. Vlastně je to takový začarovaný kruh – pokud totiž člověk sám sebe přesvědčí, že „není dost dobrý“ (třeba právě i kvůli malému vzrůstu), nakonec se z tohoto přesvědčení stane žitá realita.
Malý gay? Pasivní a „neranditelný“
I když by se mohlo zdát, že výška je limitem pouze ve vztazích heterosexuálních (jelikož ženy přeci chtějí nosit podpatky a přesto mít partnera ještě o hlavu vyššího), opak je pravdou. Také v gay komunitě je malý vzrůst při seznamování docela limitující – a v tomto případě se vlastně stereotyp popsaný v souvislosti s hetero vztahy replikuje, kdy malí muži jsou nezřídka vnímaní jako zženštilí (a z hlediska sexuálního vztahu pasivní). Podle psychoterapeuta Austina Eklunda je právě výška v případě gayů častým důvodem k sebepohrdání a de facto poukazuje na souvislost mezi mocí a dominancí v gay komunitě, kdy muži, kteří jsou vysocí a na pohled silní (fyzicky, nikoliv co do hmotnosti), jsou automaticky považováni za aktivní (a ti malí zase za pasivní). V každém případě je ale určitá averze vůči menším mužům v gay komunitě až absurdně běžná, kdy onou „magickou velikostní hranicí“ je údajně cca 160 cm.
Zdroj: Giphy
Seznamovací parametr: výška
Seznamování se je pak pro menší muže samozřejmě také komplikovanější, zejména využívají-li k němu rozličné online platformy – tam totiž člověk (pokud tedy přímo nechce potenciální protějšek při následném setkání vystavit „šoku“) jen stěží projde „výškovým filtrem“, který jej v podstatě diskvalifikuje z účasti v jakémkoliv dalším „seznamovacím kole“. V případě gayů lze pak rovnou říci, že seznamky jako Grindr jsou vlastně postaveny na „rozkladu“ mužského těla na části a bylo by tak možné hovořit o pomyslném trhu s hmotností, svalovou hmotou a výškou. A pokud člověk nenaplní kritéria, již jen stěží dostane šanci prokázat, že má mnoho jiných kvalit, které nějaký ten scházející centimetr (sval či naopak nadbytečné kilo) bohatě vyváží. A tyto „jiné kvality“ jsou dokonce i vědecky podložené!
Pokud bychom setrvali specificky u menších mužů, ačkoliv právě oni v obecně rovině čelí větším obtížím při hledání protějšku, když už jej naleznou, jsou jejich vztahy trvalejší ve srovnání s muži vyššího vzrůstu. Možná k tomu přispívá i fakt, že podle studie realizované New York University se právě menší muži více zapojujíc do domácích prací. A podle výzkumu Medical Daily dokonce muži menšího vzrůstu vydělávají více peněz (prý v 79 %!) než muži – čahouni. Bez ohledu na to ale výškové stigma ve společnosti stále přetrvává, a dokonce jde i nad rámec pohlaví, orientace a identity. Jak ale shrnuje Eklund, „člověk má jen jedno tělo, a tak by se měl alespoň pokusit o to, vytvořit si k němu láskyplný vztah.“
