Dominantní alfa muži jsou přežitkem, nahrazují je ti, kteří se označují jako sigma. Čím se liší a proč je jejich vzorem filmový hrdina?

Představy o mužském ideálu se sice mohou různit, v základu jsou ale dány tradičním archetypem tzv. „alfa muže“. Jenže jak se zdá, s nástupem moderní doby a také se souvisejícími změnami ve společnosti týkajícími se rozdělení a podoby rolí žen a mužů, je alfa muž spíše škodlivým přežitkem. Tedy, minimálně ve své extrémní – nezřídka velmi dominantní a dobyvatelské – podobě. A proto se na výsluní zájmu dostává tzv. sigma muž...

Vůdce vs. následovník

Ačkoliv společenské archetypy jsou hluboce zakořeněné a v některých ohledech je poměrně problematické je zpochybňovat, za určitou „polarizací“ správného a nesprávného mužství stojí podle socioložky a sexuoložky Sarah Melancon výzkum na šimpanzech (…člověk přeci pochází z opice), ale především na vlcích, jenž probíhal mezi 60. a 90. lety minulého století. Ten totiž naznačil, že samci šimpanzů i vlků se dělí do dvou základních skupin – vůdců a následovníků. Na základě tohoto poznatku pak vznikl v podstatě velmi černobílý obraz maskulinity, který však zejména v posledních letech narazil na své limity. Jak se navíc ukázalo, vlci ve skutečnosti vůbec žádný přírodou daný smysl pro zaujímání konkrétních pozic nemají, o tom, že rozhodně nejsou rozenými vůdci (a ani „podřízenými“) ani nemluvě. A tak – i na základě těchto poznatků – se začalo opět diskutovat o „mužské hierarchizaci“ a také o tom, zda náhodou „alfa muž“ již dávno nebyl překonán. Byl. A tak se v centru zájmu ocitl archetyp nový, otázkou ovšem je, zda jeho popularizace pro muže není spíše medvědí službou.

Politici za LGBT práva. Zdeněk Hřib i Markéta Pekarová Adamová podpořili Prague Pride3. 8. 2021

Rok 2021 – rok sigma mužů

Silný, tichý, asertivní a skromný – to jsou stěžejní charakteristiky sigma mužů. A vlastně se podle odborníků nejedná o žádnou převratnou novinku, také sigma muž je svými vlastnostmi docela typický, ovšem konkrétně označení „sigma“ novinkou do jisté míry je. Poprvé jej údajně užil v roce 2010 spisovatel Theodore Beale, o čtyři roky později se pak termín objevil přímo v názvu knihy Johna Alexandera (The Sigma Male: What Woman Really Want). Teprve rok 2021 ale znamenal ten pravý boom „sigma mužů“, a to díky jedinému příspěvku na Twitteru, který opět rozvířil všeobecnou diskusi o tom, jací muži jsou – či by měli být. A podle sociologů vlastně není divu – podobné situace obvykle nastávají právě v historických etapách, kdy se společnost vypořádává se změnami v zažitých konceptech a normách. Aktuálně je přitom zřejmé, že ve společnosti dochází k přijímání mnoha nových náhledů nejen na ženy a muže, ale obecně na pohlaví/gender a jeho vyjadřování. I díky tomu postupně mizí určitá polarizace a proměňuje se ve prospěch dosažení větší rovnováhy. Jak tedy nově nahlížet na muže? Rozhodně ne jen a pouze jako na silné (alfa) a slabé (ten zbytek, pro který bývá užíváno také označení beta ad.).

Pokud bychom měli jmenovat nějaký konkrétní příklad sigma muže, mohla by to být např. postava Johna Wicka (ztvárněná Keanu Reevesem) – ten je totiž cool, disciplinovaný, není agresivní (přesto je zřejmé, že svou sílu v případě potřeby dokáže projevit a užít). A co je důležité – kdybychom stále uvažovali o nějaké mužské hierarchizaci, na pomyslném trůně by sigma muž seděl vedle toho, který si vysloužil označení alfa. „Sigma muž se podobá osamělému vlkovi – riskuje, je nezávislý a působí introvertně,“ shrnuje Melancon. Přirovnání k osamělému vlkovi přitom vychází z toho, že sigma muži potřebují významnou míru osobní nezávislosti. A údajně jsou také těmi nejvzácnějšímu muži v celé „mužské hierarchii“ a v podstatě si je lze představit jako sexy muže osamoceně cválající na koni do západu slunce – nepotřebují totiž společnost k tomu, aby mohli plně vyjádřit, kým jsou. Podle kritiků se ale ve výsledku jedná jen o muže, kteří jsou osamělí, chladní, nezávislí a osvojili si nové označení.

Kategorie sem, kategorie tam

Vedle alfa a sigma mužů navíc stále existují beta muži, ale dokonce i gama či omega muži – přičemž všem v rámci dané hierarchie patří pozice hluboce pod prvními dvěma jmenovanými (což údajně také značí, že budou mít obtíže najít např. finanční stabilitu či sexuální/ho partnera/ku). A právě v tomto momentě by už mělo být zřejmé, že podobně redukční způsob uvažování a klasifikace má své jasné limity.

Podle psychologa Jamese Cantora je ale fenomén hierarchizace důležitý především pro mladší – romanticky i sociálně – nejisté muže, kteří právě všechny tyto zjednodušené archetypy užívají k navigaci ve vlastním životě a také k vyrovnávání se s vlastními nedostatky. Jak? Právě skrze řadu videí, článků a diskusních fór, kde se muži dělí o své poznatky týkající se rozdílů v mužských archetypech, ale také o tipy, jak se „transformovat“ např. z beta muže v muže alfa (a díky tomu např. upoutat větší pozornost potenciálního protějšku).   

A samozřejmě existují také tipy, jak se stát oním ideálem, tedy mužem sigma – muži si tak vzájemně doporučují třeba tzv. afirmace (krátké posilující věty, které by člověk sám měl často nahlas opakovat) jako „mám pevný pohled a jsem silný“ apod. Podle Cantora má ale snaha „napasovat se“ do určitého archetypu samozřejmě nejen klady, ale i zápory. „Je tu nesporně přínosná a zdravá část experimentování a snahy rozvíjet svou vlastní identitu. Ale je tu i negativní aspekt – podobné smýšlení může být velmi omezující a limitující v rámci dalšího seberozvoje,“ upřesňuje.

Návrat Teletubbies ve vší parádě – postavy se vrací v duhové kolekci na podporu LGBT lidí a jedna z nich se dočkala i coming outu1. 6. 2021

A pak je tu náhled ještě střízlivější – dle něj jsou sigma muži jen dalším produktem specifického průmyslu, který lidem servíruje, jací by měli (nebo neměli) být. V USA již tento „průmysl mužství“ zahrnuje celou řadu nových skupin a mužských hnutí, pro které je charakteristická nenávist vůči ženám, vůči ostatním mužům, ale i vůči sobě sama. Není tedy divu, že v některých případech situace vyústila v reálné fyzické střety. Ačkoliv největší konflikt doposud panoval mezi muži alfa a beta, tedy mezi těmi, kteří jsou z hlediska hierarchie nadřazení a podřazení, sigma mužů se tyto struktury mužství zatím netýkaly. Přesto ale kolem nich začínají opět vznikat určité postupy a systémy, které „usnadňují“ právě mladým a zranitelným mužům orientaci v tom, kam patří. A to za nijak přínosné vlastně označit nelze. Není tedy divu, že ačkoliv sigma muži právě od počátku letošního roku budí stále více zájmu, odborníci jsou poměrně zdrženliví s vynášením soudů, nakolik nový mužský ideál může být opravdu přínosem. Někteří pak přímo tvrdí, že existuje nepochybně celá řada rozmanitějších vzorů, kterým by měli být především mladí muži vystavováni – ostatně, být Johnem Wickem může znít sice skvěle, ovšem s „osamělým vlkem“ je to již o poznání horší...