Dokument Zákon lásky o boji za manželství pro všechny v Česku je tragikomedie, která na poslední chvíli dostala šťastný konec
Za filmovým námětem stojí náhoda
Nechybělo mnoho a dokument Zákon lásky by nevznikl. Jeho režisérku Barboru Chalupovou zastavili před třemi lety na ulici aktivisté a aktivistky z iniciativy Jsme fér a požádali ji o podpis petice za manželství pro gay a lesbické páry. Chalupová si stejně jako většina české společnosti tehdy myslela, že manželství a registrované partnerství jsou jedno a to samé, jen s rozdílným názvem. Jaké bylo její překvapení, když u petičního stánku Jsme fér zjistila, že páry stejného pohlaví nemají společné jmění, právo na vdovský či vdovecký důchod ani možnost být společně úředně rozeznanými rodiči dítěte, které vychovávají.
Z původního překvapení režisérky vznikl nápad na dokumentární film, který měl být podle prvních plánů časosběrným dokumentem. Jednak je mají Češi hodně rádi, navíc by bylo úžasné, kdyby příběh končil slavným okamžikem, kdy manželství pro gay a lesbické páry vstoupí v platnost. Mohlo se to stihnout, zákon byl ve Sněmovně předložen v červnu 2018. Jenže to by poslanci a poslankyně museli být ochotni dělat svoji práci a nesměli by se vyhýbat ožehavému tématu tím, že zákon nechali celé roky ležet ladem.
Prosazování zákona není filmová nuda
Pro filmaře není snadný úkol natáčet o iniciativě, která se snaží protlačit ve Sněmovně něco tak nehmatatelného, jako je zákon. Většina aktivit Jsme fér jsou jednání, porady, řečnická vystoupení, maximálně diskuze v médiích. Na kameru zrovna moc akce není, leda tak hroutící se petiční stánek nebo duhová vlajka pověšená vzhůru nohama. Přesto film přináší napjatý divácký zážitek, rozhodně žádné sklouznutí do byrokratické šedi.
O zábavu se totiž starají odpůrci manželství, kteří vypouštějí z úst hloupé a často i záměrně zlé věty na adresu LGBT+ lidí. Jsou to politici zasedající v parlamentu, zástupce a zástupkyně ultra zpátečnické Aliance pro rodinu, extrémisté protestující proti průvodu Prague Pride, ale i běžní občané, kteří se přišli vyjádřit na veřejná slyšení v parlamentu. Člověk většinou nesleduje celé poslanecké debaty a už vůbec se nedostane na veřejné diskuze ve výborech. Z médií se k němu proto nedostanou všechna ta prohlášení o exotech, přežití civilizace a svatbách se psy.
Filmové svědectví o tmářství a ubohosti
Režisérka zvolila observační metodu, kdy dění dokumentuje a nijak do něj nezasahuje. Naprosto nejšílenější okamžik přichází přesně v polovině filmu, kdy se na veřejném slyšení chopí slova pán, který o sobě říká, že má penzion a neubytovává v něm homosexuálně nemocné lidi. „Nechtěl bych, abychom se za dvacet nebo třicet let dostali do tak obludných rozměrů, že bych mohl být označen slovem homofob za tenhle můj zcela normální přístup,“ pokřikuje do mikrofonu, který se mu přitom nešikovně daří vypínat.
Chalupová tyto vypjaté okamžiky do filmu sestříhala záměrně. Usvědčuje tím českou společnost z toho, že u nás v některých ohledech ještě nenastalo 21. století. A zároveň natvrdo ukazuje, čemu musejí lidé ze Jsme fér již několik let čelit. Jejich identitu a samotnou lidskou existenci při hádkách o zákon veřejně propírají a komentují různé existence, které odmítají věřit, že homosexualita je vrozená a Země je kulatá. V pekelném ohni boje proti otevření instituce manželství párům stejného pohlaví se často zapomíná na to, že v centru toho všeho stojí živí lidé, a ne kusy kamenů. Nejvýmluvnější připomínkou toho jsou slzy dojetí, které při tiskové konferenci k předložení zákona ve Sněmovně přemohly právničku Jsme fér, a dokumentární kamera je zachytila.
Happyend na poslední chvíli
Štáb Barbory Chalupové strávil s lidmi ze Jsme fér několik let. Filmaři se účastnili týmových porad, školení dobrovolníků, příprav na mediální vystoupení i významných událostí jako předání petice se 70 tisíci podpisy ve Sněmovně nebo první diskuze k zákonu, která proběhla v listopadu 2018. „Minimálně první rok a půl jsme si na sebe museli vzájemně zvykat. Ale myslím, že se to vyplatilo. Tím, že v dokumentu nejsou žádné inscenované scény a vše jsme skutečně točili observačně jako kdybychom tam nebyli, máme teď v rukou velice upřímný a živý film nabízející autentické situace v průběhu celých tří let," říká o vzniku filmu režisérka.
Jenže v určitou chvíli se projednávání zaseklo a ani po 1050 dnech od předložení novely poslanci a poslankyně nehlasovali. Režisérka se proto v určitý moment rozhodla přestat čekat a film dokončit – cítila jistě i tlak očekávání všech těch, kdo na Hithitu podpořili natáčení filmu neuvěřitelnými 716 tisíci korun, což o 43 % převýšilo cílovou částku.
Proto můžeme v legraci říct, že Barbora Chalupová byla z týmu Jsme fér asi jediná, kdo si při mimořádné schůzi věnované manželství 29. dubna 2021 přál, aby poslanci zákon zařízli. Do premiéry filmu zbýval necelý měsíc. Jenže novela postoupila do 2. čtení, což je báječná zpráva pro všechny otevřeně smýšlející lidi. Pro režisérku to však znamenalo stresující dny ve střižně, aby Zákon lásky opatřila novým, nadějnějším koncem. „Vyznění filmu to neovlivnilo," upozorňuje Barbora Chalupová, „poslanci totiž poslali dál i ústavní novelu - tedy zcela opačný návrh. Což ve zkratce znamená, že téma manželství tři roky naprosto záměrně ignorovali, aby pak poslali do druhého čtení dvě vzájemně si odporující se novely. K tomu všemu si odhlasovali prodloužení jednání ve výborech, aby se to do voleb už nestihlo projednat. Což je naprostý alibismus a předvolební vyčůranost."
Na naprostý happyend si tedy budeme muset ještě počkat a nejspíš nastane až v příběhu, v němž sehraje hlavní roli až nějaká jiná Sněmovna v jiném složení.
