„Šance na přežití HIV pozitivního jedince na antiretrovirové léčbě se blíží šancím běžné populace,“ říká profesor José M. Gatell

O HIV a jeho léčbě jsme si povídali s José M. Gatellem, MD, Ph.D., globálním ředitelem pro medicínu společnosti GSK/ViiV Healthcare a čestným profesorem medicíny na University of Barcelona.

Pane profesore, začněme základní otázkou. Jakými způsoby se vir HIV přenáší?

Nejvýznamnějším způsobem přenosu je nechráněný pohlavní styk, jak heterosexuální, tak homosexuální. Dalším způsobem přenosu je přímý kontakt s krví nakažených jedinců mezi lidmi, kteří sdílejí jehly při nitrožilním užívání drog. A nakonec existuje i přenos z matky na plod v případě, že těhotná žena není léčena antiretrovirotiky. Nejběžnějším způsobem je ale stále nechráněný pohlavní styk.

Občas slýcháme, že se virus HIV v lidském těle dokáže schovávat. Jak je možné, že ho náš imunitní systém nerozpozná?

Není to tak, že by se doslova schovával. Imunitní systém dokáže virus HIV detekovat a identifikovat. Problém je, že virus HIV má tři neobvyklé vlastnosti. Zaprvé jsou cílem viru HIV buňky samotného imunitního systému, tedy buňky, které mají za úkol spustit imunitní reakci na virus. Zadruhé imunitní systém sice HIV umí detekovat a rozpoznat, ale tento virus pořád mutuje. Neustále se mění, a tak dokáže imunitnímu systému unikat. Někdy se mu například daří získat odolnost vůči lékům a unikat tak antiretrovirovým látkám. A konečně jeho třetí vlastností je, že dokáže v některých buňkách vyvolat latentní infekci a tyto buňky pak nejsou imunitním systémem rozpoznány. Imunitní systém tyto buňky ignoruje, protože z jejich povrchu nedokáže získat vůbec žádné informace. To jsou největší překážky v boji s infekcí HIV.

Řekněme, že jsem pacient s HIV a poprvé se dostanu k vám do ordinace, kde zjistím, že jsem v rané fázi infekce HIV. Jakou kvalitu života mi můžete slíbit?

Šance na přežití HIV pozitivního jedince na antiretrovirové léčbě se blíží šancím běžné populace. Možná je o 5 či 10 let kratší, ale pokud si uvědomíme, že dnes se lidé běžně dožívají věku přes 80 let, tak u pacienta s HIV to bude 75 nebo 70 let. A kvalita života je také velmi podobná. Základní podmínkou ale je, že pacient musí brát předepsané léky. To je naprosto klíčové. Léky, které jsou dnes dostupné, jsou obvykle dobře snášené.

Jak důležitá je včasná diagnóza?

Čím dřív je u pacienta stanovena diagnóza a čím dřív je zahájena léčba, tím samozřejmě lépe. A to ze dvou důvodů. Je to lepší pro samotného nakaženého pacienta, ale zároveň je to lepší i pro celou společnost a systém veřejného zdraví, protože nakažený jedinec, který byl identifikován a u kterého je nasazena úspěšná antiretrovirová léčba, nebude pravděpodobně virus dál přenášet, a to je dobře pro všechny.

Najdou se lidé, kteří si řeknou „vždyť je to už vyřešené, už si nemusíme dávat pozor, je na to lék“.
Já bych řekl, že to je docela nebezpečný postoj, nemyslíte, pane profesore?

Dobrou zprávou z oblasti výzkumu HIV je, že léčba funguje velmi dobře a zároveň je velmi dobře snášena. Dobré zprávy je ale nutné korigovat, protože je sice pravda, že nemoc dokážeme zvládnout, ale ten virus budete mít už navždy v těle. Budete se muset celý život léčit a pravidelně docházet k doktorovi, minimálně několikrát ročně, a průměrná doba dožití se sice bude blížit průměru běžné populace, ale ne úplně, asi umřete o pár let dřív. I v roce 2020 je nákaza virem HIV stále velký zdravotní problém a rozhodně je lepší vůbec se nenakazit.

Okolo HIV koluje spousta mýtů. Lidé s touto infekcí jsou stále stigmatizováni, i více než 40 let od úmrtí prvního pacienta s HIV. Proč tomu tak podle vás je?

HIV si s sebou nese stigma od samého začátku z několika důvodů. Jedná se o pohlavně přenositelnou chorobu. Poprvé se objevila především v některých minoritních skupinách a zpočátku bohužel platilo, že se stav pacientů velmi rychle zhoršoval a mnoho případů končilo smrtí. Situace se naštěstí zlepšila a na HIV se čím dál víc nahlíží jako na jednu z mnoha chronických chorob. Pořád je ale pravda, že v některých segmentech populace a v některých zemích je s HIV spojováno stigma a pozitivní lidé jsou dokonce i kriminalizováni. Proti tomu je myslím nutné bojovat. Boj proti HIV není jen bojem proti viru samotnému, ale i proti stigmatizaci, kriminalizaci a všem formám diskriminace.

Které skupiny jsou dnes virem HIV nejvíce zasaženy?

Záleží, jak se na věc podíváte. Pokud se bavíme o počtu nově diagnostikovaných případů ročně, v západní části Evropy se ze dvou třetin jedná o mladé muže, kteří měli pohlavní styk s jiným mužem, a zbývající třetina jsou heterosexuální jedinci, především z přistěhovaleckého prostředí. V některých zemích se ale situace může lišit.

V kontextu debaty o HIV občas slýcháme, že „nedetekovatelný = nepřenositelný“. Co se tím myslí?

Jste-li infikován virem HIV a dostáváte antiretrovirovou léčbu, kterou poctivě užíváte, bude pravděpodobně hladina viru ve vaší krvi tak nízká (není možné ji při použití běžných klinických testů v laboratoři odhalit), že je nepravděpodobné, že se od vás může někdo nakazit. Proto mluvíme o tom, že virus „nedetekovatelný = nepřenositelný“. Pokud u pacienta už nejsme schopni virus detekovat, neznamená to však, že virus z jeho těla zmizel. Virus je nadále možné detekovat citlivějšími nástroji, které se používají jen v oblasti vědeckého výzkumu. Virus tam pořád je, ale jeho hladina je tak nízká, že přenos na jiného jedince je téměř nemožný. Princip „nedetekovatelný = nepřenositelný“ neplatí pouze pro pohlavní přenos, ale i pro přenos z matky na plod.

V souvislosti s HIV se zmiňuje zkratka PrEP – pre-expoziční profylaxe, tedy preventivní léčba HIV. Myslíte, že by nám tato strategie mohla pomoci snížit v budoucnu počet nových případů?

Použití antiretrovirotik k prevenci HIV je určitě důležitou a efektivní strategií, pokud se chytře používá ve správné populaci. V oblasti HIV se tato strategie začala používat teprve před pár lety a velmi dobře doplňuje standardní léčbu. Jedná se o důležitý a nákladově efektivní přístup. Náklady na prevenci infekce HIV budou vždy nižší než náklady na diagnostiku a celoživotní léčbu HIV. PrEP je tedy určitě zajímavý nástroj, který stojí za to zařadit do preventivního arzenálu.

Pane profesore, jaký je váš pohled na budoucí výzvy ve výzkumu HIV?

Výzvou pro výzkum antiretrovirové léčby dnes již není nutně hledání nových způsobů léčení. Hlavním problémem je zlepšování kvality této léčby. Existuje několik strategií, jak minimalizovat dopady celoživotní léčby, např. optimalizace počtu užívaných léků či nahrazení některých léků lépe snášenými alternativami. Tím nechci říct, že bychom nepotřebovali nové aktivní látky, protože stále tu jsou pacienti, u kterých dochází ke kumulativním, rezistentním mutacím a u kterých přestává fungovat několik antiretrovirových léků zároveň. Musíme pracovat na nových lécích pro specifická použití. Musíme i nadále zlepšovat to, co již máme k dispozici, a zároveň vyvíjet nové léky.

Pane profesore Gatelle, moc vám děkuji za zajímavý rozhovor.

Foto: GSK/ViiV Healthcare

Tento článek vznikl za podpory GSK.

Jakékoliv otázky týkající se příslušného onemocnění nebo způsobu jeho léčby je potřebné konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Ochranné známky jsou registrované/licencované pro koncern ViiV Healthcare.

© 2021 koncern ViiV Healthcare společností/poskytovatel příslušné licence.

GlaxoSmithKline, s.r.o., Hvězdova 1734/2c, 140 00 Praha 4

Datum přípravy: březen 2021

PM-CZ-HVU-ADVT-210002

Zdroj: GSK/ViiV Healthcare