Daniel Žižka (18): „Pokrok by měl být ve spolupráci s přírodou a měl by spočívat v udržitelnosti. Aktuálně směřujeme do záhuby, jsme v tom dost hloupí“
Jak dlouho se hudbě věnuješ a kdy přišel ten zlom, kdy sis řekl, že do toho budeš fušovat profesionálně?
To, že se chci hudbě věnovat profesionálně, jsem si řekl asi v patnácti letech, kdy jsem napsal první píseň, se kterou jsem byl spokojen dostatečně na to, abych si ji nechal profesionálně nahrát. Musím teda říct, že tehdy jsem s ní byl spokojen, teď už se na to tak nedívám. (smích) Písně jsem však psal už od 10 let. Odjakživa jsem věděl, že chci dělat umění a zhruba v šesté třídě na základce jsem se rozhodl, že bych chtěl studovat Ježkovu konzervatoř. Do toho mě však lákalo i divadlo a přemýšlel jsem, jak to udělám. Nakonec jsem se rozhodl to spojit a studovat muzikál. Zatím se mi daří dělat obojí a byl bych rád, kdyby to tak bylo i nadále.
Díky muzikálu alespoň budeš mít různorodou průpravu?
Přesně tak, navíc si díky herectví mohu vydělat na to, abych se mohl věnovat hudbě, v opačném případě bych na to neměl prostředky. Navíc aktuálně nemám žádné další výdaje v podobě nájmu apod. a všechny prostředky z hraní tak mohu použít na hudbu a nemusím si songy nahrávat doma v pokoji.
Pokud se nemýlím, na Instagramu máš napsáno, že bys rád svou hudbu dostal do celého světa?
Je to tak. Je to cíl, za kterým chci jít a vlastně ani není důležité za ním dojít, ale důležitá je ta cesta. Když má člověk nastavenou nějakou laťku, věci, které dělá, jsou kvalitnější a není tolik limitován. Takže se snažím co nejvíc přibližovat zahraničnímu standardu, i když samozřejmě nejsou moc velké šance, že se to někdy povede.
Proč jsi tak skromný? Naopak! Když budeš věřit, můžeš dokázat cokoliv… Tvůj zpěv se trochu vymyká tomu, co tady můžeme běžné slyšet a určitě se nemýlím, když řeknu, že tohle vás asi na konzervatoři neučí?
Díky za podporu. Přesně tak. Věci, které tvořím sám za sebe a jsou vidět například na mém Instagramu, jsou úplně něco jiného, než co se učím ve škole. Tam děláme více klasiku, hudbu 20. let a české písně. Za svým profesorem však naštěstí můžu přijít s čímkoliv a on mi v tom vyjde vstříc. Podle mě je důležité umět s hlasem dělat různé věci a používat jej vícero způsoby. Ale učím se i sám. Díky tomu, že dnes máme internet a sociální sítě, naše generace vstřebává strašně moc obsahu a možná i proto je nyní daleko víc zpěváků, než bylo dříve. Inspirace je hrozně lehce dostupná a to platí i pro mě. Čerpám inspiraci od různých zpěváků a učím se techniku a různé kudrlinky.
Zkoušel jsi někdy nějakou známou pěveckou soutěž?
Nic takového jsem zatím nezkoušel. Dříve mě to lákalo, ale pak jsem si uvědomil, že to není úplně tak jednoduché, jak to vypadá a že s tím přichází spoustu věcí, které člověk přes obrazovku nevidí a zároveň je to taková zkratka k úspěchu, která pro někoho může být hrozně fajn a pro někoho ne. Já jsem zrovna z těch lidí, pro které to asi úplně není, protože by mě to spíše svázalo, i když je to za cenu popularity, kterou teď v takové míře nemám. Pro mě je daleko cennější si vše vybudovat spíše krůček po krůčku a poznávat, zda to má nějaký smysl. Tím však tyto soutěže rozhodně nechci odsuzovat, protože spoustu zpěváků z těchto soutěží zbožňuju a jsou skvělí.
Patříš do ročníku lidí, kteří již vyrůstali ve světě chytrých technologií a ukazuje se, že spousta lidí z tvé generace se zabývá různými světovými tématy spojenými s ekologií apod. Ostatně i ty máš něco takového napsáno na Instagramu. Jak vlastně vnímáš nynější svět?
Určitě se mohu označit za aktivistu, který bojuje proti globálnímu oteplování a dalším věcem, které jsou pro mě v životě hodně důležité. Tvoří to velkou část mé osobnosti a toho, co dělám, proč to dělám a jak to dělám. Mohli bychom se o tomto tématu bavit klidně dvě hodiny, ale kdybych to měl nějak shrnout, naše generace vyrostla s moderními technologiemi a plně si uvědomuje i jejich nevýhody. Určitě nejsem sám, komu vadí spousta aspektů této doby, proto si jako člověk říkám, že nemůžu nic nedělat proti tomu, co se děje, takže aktivně řeším stav planety, přírody a vnímám, že se lidstvo za posledních 50 let od přírody hrozně odpojilo. Spousta lidí nechápe, že něco takového není pokrokové. Pokrok by měl být ve spolupráci s přírodou a měl by spočívat v udržitelnosti.
Nemůžeme být inteligentní rasa, pokud víme, že spějeme do záhuby a nic s tím neděláme. Proto je pro mě důležité s tím něco dělat a zároveň inspirovat ostatní. Mnoho lidí to bohužel vnímá tak, že „udržitelné chování“ znamená se doslova obětovat, ale není to tak. Já jsem přestal jíst maso a nyní jím téměř pouze rostlinnou stravu, vůbec nenakupuju jednorázové plasty a nepřijde mi, že jsem něco obětoval. Naopak mi přijde, že to pomáhá, cítím se lépe, mám více energie a jsem šťastnější. Zároveň mám dobrý pocit z toho, že dělám něco pro naši planetu.
Ale přesně tohle přece někoho může omezovat, že si nemůže dát jídlo, které chce apod. Nedávno jsem psal článek o tom, jak a proč vznikají rostlinné náhražky masa a proč jsou ekologičtější a pro planetu přijatelnější (více zde). Tento článek měl obrovský zásah a objevila se pod ním velká spousta nenávistných komentářů, že se lidí cítí omezeni…
Já jim asi rozumím a chápu, že celý život žili v nějakém standardu a teď přichází doba, kdy jim někdo pomalu zakazuje dát si kus masa. Chápu jejich počáteční pohled na věc, ale když už to neudělají pro sebe, ať to alespoň udělají pro své děti a vnoučata. Mnohdy jde třeba jen o to, aby něco vyzkoušeli a neodsoudili to na první dobrou a třeba přijdou na to, že jim to vyhovuje. Ale je to těžké, protože je to společensky hodně kontroverzní téma a mnohdy není akceptované ani v mé generaci.
I mezi tvými vrstevníky se najdou odpůrci?
To si piš. Navíc lidé se neradi cítí špatně a když jim člověk začne říkat, jak se věci mají a tím vlastně trochu pošpiní to, jak se chovají, začnou se bránit. A pak můžeš být svědkem těch negativních komentářů, které jsi zmínil. Ale tyto lidi je potřeba pochopit a tu myšlenku jim zkusit předat jinou cestou. Stačí třeba říct: „Hele, já jsem to zkusil a cítím se opravdu lépe.“ Je prostě nutné ukázat jim především ta pozitiva.
Nepřijde ti však, že některé kampaně a názory na udržitelnost jsou už docela extrémní?
Občas asi ano. Dnešní svět bojovníků za životní prostředí je někdy drsný a dokonce to občas pociťuju i u sebe a nejradši bych někdy všem řekl, jak to je a pořádně zařval. Ale je důležité lidi přitáhnout pozitivním způsobem, protože ten má největší efekt. Když jsem přestal jíst maso, všichni se na mě dívali tím stylem, že je to špatně, ale teď už je to rok, co se takhle stravuju a všichni jsou s tím v pohodě. Dokonce i rodina už si se mnou kolikrát dá bezmasé jídlo. Lidé postupně pochopí, že to není špatné.
V dnešním světě můžeme sledovat nástup mladých lídrů, jako je Greta Thunberg, Billie Eilish a spousta dalších. Jak je vnímáš? Myslíš si, že jsou podceňováni nebo nikoliv? Starší lidé totiž mají tendenci často těm mladším říkat, že tomu přece nerozumí a že jsou „moc mladí“…
Mají tendenci to říkat, protože dříve to tak asi bylo. Mladí lidé tehdy neměli tolik informací a sbírali je spíše životními zkušenostmi. Tím pádem vždy platilo, že ti nejstarší jsou zároveň nejzkušenější. Dnes to podle mě úplně ve všem neplatí, jelikož mladí mají doslova neomezený přístup k informacím a můžou prakticky ihned čerpat informace odkudkoliv a veškerá fakta si ihned ověřit.
Nicméně abych navázal na ty osobnosti, zmínil jsi Billie Eilish a Gretu Thunberg, což jsou zrovna dvě osobnosti, které mě strašně moc inspirují, protože ukazují, jaký svět doopravdy je. Doufám, že trendy se ponesou tímto směrem a takových osobností bude daleko více, protože lidé i svět to potřebují. Hrozně si vážím toho, že osobnosti, které mají tak velký vliv, poukazují na veganství, globální oteplování a další problémy, protože mají vliv na mnoho svých fanoušků, kteří se od nich inspirují. Určitě je to ovlivní a přemýšlejí nad tím daleko víc, než kdyby to viděli u někoho, koho vůbec neznají. Myslím si, že je to potřeba, protože nám dochází čas.
Chceš, aby se o tato témata opírala i tvá hudební tvorba?
Přemýšlel jsem nad tím, ale asi to pro mě není moc realizovatelné, protože když píšu písničku, je to většinou o emoci nebo o situacích, kterými si člověk prochází. Bylo by pro mě asi hodně těžké jen tak napsat píseň na tohle téma, aby byla pravdivá. Ale třeba se tak jednou stane a asi by to byl fajn způsob, jak na problémy upozornit, ale nechci ze své hudby dělat „billboard proti kravínům“.
Kdybys měl navnadit své fanoušky, co aktuálně chystáš?
Největší věc, která mě teď čeká, je nahrávání EP, které jsem napsal. Poprvé na něčem budu dělat s lidmi ze zahraničí. Je to zatím největší a nejpropracovanější věc, na které jsem kdy pracoval. EP by mělo vyjít ještě letos, ale zatím není jasné kdy. Moc se na to těším a doufám, že se brzo zlepší i situace s koronavirem a když bude v létě vše v pohodě, budu rád, když si budu moci zahrát někde naživo a udělat minikoncert pro pár lidí.
Za redakci budeme držet palce!
Moc díky!
