Matku a otce mají nahradit pojmy rodič 1 a rodič 2. Přicházejí tím děti o matku a otce, nebo jde jen o zbytečnou hysterii?

Záleží nám jen na dětech ze správných rodin?

Bouřlivé téma rodič 1 a rodič 2 vždy zazní spolu s varováním, že tak děti ztratí právo na svou matku a otce. A neslyšíme to jen v diskuzích v parlamentu a na televizní obrazovce. Například součástí pozvánky na mši svatou v bazilice v Třebíči – což by měla být akce plná křesťanské lásky a vzájemného porozumění – je odstavec s nadpisem „Matka a otec nebo rodič 1 a rodič 2?“, který straší: „Z dětí se stává zboží, z matek inkubátory na splněná přání homosexuálních párů. Podpořte petici, aby práva dítěte byla na prvním místě. Váš podpis politikům ukáže, že na dětech záleží.“

Pokud se diskuze o rodiči 1 a rodiči 2 podobným způsobem zredukuje, je jasné, že část společnosti znervózní. Především ta část, které je ultrakonzervativní agenda vtloukána do hlavy z kazatelen a při návštěvě kostela je vyzývána k podpisu petice požadující ústavní definici manželství jako výlučného svazku muže a ženy. Zavedení takové definice by ale ukázalo jediné: že na některých dětech naší společnosti vůbec nezáleží.

Každé dítě má dva rodiče, jen duhové děti mají jednoho

Smyslem snah o rodiče 1 a rodiče 2 není jen hra se slovy. Tato změna by měla přijít spolu s právem dětí stejnopohlavních párů mít v úředních dokumentech zapsané oba rodiče. Znamenalo by to, že duhové děti získají stejnou právní ochranu, jakou mají ostatní děti – práva i povinnosti k nim budou mít oba jejich rodiče, děti budou mít právo na sirotčí důchod a dědictví po obou svých rodičích a v případě rozpadu vztahu nepřijdou o kontakt s tím z rodičů, kterého nemají napsaného v papírech.

Dnes je totiž postavení dítěte z rodiny dvou žen nebo dvou mužů takové, že v úředních dokumentech má zapsaného pouze jednoho rodiče. Obvykle je to rodič biologický, v případě osvojení z dětského domova je to prostě jeden z páru (partneři si můžou třeba losovat kratší sirku). Druhý – sociální nebo faktický rodič – se sice v životě dítěte vyskytuje fyzicky, ale ne úředně. Prostě se vznáší někde v právním meziprostoru mezi rodičem a cizím člověkem. Má k dítěti určité povinnosti vyplývající z toho, že spolu žijí ve společné domácnosti. Pokud se vztah dospělých rozpadne a nebudou schopni rozumně se domluvit na kontaktu s dítětem, sociální rodič bude mít u soudu postavení „další osoby blízké“. Ani úplně cizí, ani úplně náš. Něco jako v pohádce o královně Koloběžce.

Za hádkou o rodiče 1 a rodiče 2 je snaha zabránit gayům a lesbám mít děti

Děti gay a lesbických párů se rodí a nadále rodit budou. Nedochází přitom k žádnému kupčení. Naopak lze říct, že duhové děti jsou těmi nejchtěnějšími, protože jejich rodiče čeká při zakládání rodiny řada překážek. Každé duhové dítě je plánované. Nepřihodí se nečekaně, jak se tomu stává u potomků heterosexuálních párů.

Náhradní rodičovství, na které naráží varování adresované třebíčským farníkům slovy „z matek se stávají inkubátory“, vzniklo jako řešení pro neplodné heterosexuální páry. České gay páry se k němu rozhodují spíše v zahraničí, kde na rozdíl od ČR je surogace právně ošetřená, odborně vedená a všichni zúčastnění procházejí i psychologickými testy. A především nezapomínejme na to, že české gay páry úspěšně osvojují děti z dětských domovů, a to děti menšinového původu a s různými typy postižení, o které v adopčním procesu upřednostňované heterosexuální páry obvykle nestojí.

Žena nepřijde o mateřství, když se označí jako rodič 1

Pokud se například podaří v Česku přijmout manželství pro všechny, které v minulém týdnu v Poslanecké sněmovně postoupilo do druhého čtení, dva manželé nebo dvě manželky dostanou i právo být oba/obě úředně rodiči svých dětí. Pak ale při vyplňování rodného listu, žádosti o pas nebo přihlášek do školy dostanou předtištěný formulář s kolonkami matka a otec. Má druhá matka dítěte napsat své jméno do kolonky otec? Který z gay otců, již si osvojili těžko umístitelné dítě z dětského domova, se má napsat do kolonky matka? Právě takové situace řeší přejmenování kolonek rodič 1 a rodič 2.

A tím změny končí. I po přejmenování kolonek bude každé dítě vědět, do jaké rodiny patří a kdo jsou jeho nejbližší. Žádné heterosexuální matce nepoškodí vztah s dítětem to, když ve formuláři vepíše své jméno do kolonky rodič 1. V lesbické rodině bude dítě nadále svým matkám říkat mami, mamko, maminko, nebo třeba přezdívkou či křestním jménem, protože každá rodina bez ohledu na sexuální orientaci rodičů má své vlastní zvyky. Navíc některé školní formuláře už dávno používají formulaci zákonný zástupce dítěte a nikomu to ještě rodinu nepoškodilo. Dětí, za které papíry podepisuje někdo jiný než matka a otec, ale například babička nebo sociální pracovnice, je totiž celá řada.

Připravte se na genderově neutrální jazyk

Celá záležitost je tedy také součástí diskuze o genderově neutrálním jazyku, jehož zavedení vyžaduje prostý fakt, že společenské role se postupem času mění. Slova, která používáme, jsou velmi důležitá, protože ukazují, jak o věcech přemýšlíme. Proto snaha o jazyk, který nikoho neopomíjí a nikoho nevylučuje, je přeci na místě.

V roce 2017 například londýnské metro nahradilo tradiční oslovení „ladies and gentlemen“ ve svých hlášeních genderově neutrálním „hello everyone“. V Česku tato zpráva vzbudila klasickou vlnu ošklíbání. U nás zrovna tento problém nemáme, protože v pražské MHD slyšíme inkluzivní sdělení: „Žádáme cestující“. Genderově neutrální rodič 1 a rodič 2 jsou založeni na stejném principu. Je fakt, že rozlišení pomocí číslic nestaví oba rodiče na úplně stejnou úroveň a v některých párech se může strhnout hádka o to, kdo je jednička a kdo dvojka. Klíčem k řešení může být třeba to, kdo z páru pak ve škole odsedí většinu rodičovských sdružení.