Čelíme stereotypu o střídání partnerů na jednu noc, přesto hledáme lásku a vztah. Proč máme problém najít „toho pravého“?
Pokud se povzneseme nad stávající situaci a omezení „doby pandemické“, nutně musíme dojít k závěru, že i gayové již mají docela široké možnosti, jak najít protějšek. A možná právě to je jeden z dílků celé problematické skládačky. I když v minulosti byla „kontaktáž s kandidáty na partnera“ samozřejmě komplikovanější a nezřídka i nebezpečnější, dnes většina bariér odpadla. Během pár chvil je možné vyměnit si konverzační fráze (a taky ty obrázky, však vy víte) s nespočtem hypotetických budoucích partnerů a snadno je také „filtrovat“. Je jich totiž dost. Vlastně je to situace podobná nákupu v supermarketu. Dnešní třicátníci si možná ještě matně vzpomenou na doby, kdy v samoobsluze byly v regálu s jogurty na výběr dva. Bílý a růžový. Bylo docela snadné se pro jeden z nich rozhodnout. Dnešní jogurtová nabídka je ale v podstatě nepřeberná. A jak tak člověk stojí před všemi těmi barevnými kelímky (každý navíc slibuje něco jiného…), v důsledku určité neschopnosti zvolit „ten pravý“ nezřídka raději odchází s nepořízenou. Nepřipomíná vám to něco?
Usilovné (marné) hledání
Kromě zacyklení se ve fázi „vybíral, až přebral“ je tu ale další problém – příliš vysoké požadavky. Samozřejmě, že je v pořádku, pokud má člověk „svůj typ“. Někoho přitahují svalnatí blonďáci, někoho muži se vzhledem rozervaného básníka, roli sehrávají také záliby, styl života. Bohužel ale filtrace, která je běžně užívána právě na různých online/mobilních seznamovacích platformách, odvádí spíše medvědí službu. Na základě určitých (nezřídka dost nereálných) kritérií tak člověk všechny porovnává s nějakou vlastní idealizovanou představou, a pokud jí položky zanesené v profilech dalších uživatelů neodpovídají, stávají se nezajímavými.
Takže: pan Božský neexistuje. Přesto je jistě možné najít skvělého partnera, pokud mu ovšem člověk nezabouchne virtuální dveře přímo před nosem, protože a) přesahuje ideální věk o dva roky, b) nemá vlasy (panebože!) c) bydlí daleko d) má moc malou/velkou/šišatou hlavu, malý/velký/křivý nos, odstáté uši, silný krk, je celý moc malý…a nyní hitparádový důvod e) je moc vykroucený (další sadu notoricky známých filtrací si necháváme od cesty, každý může doplnit dle vlastních zkušeností). Výsledek? „Je mi 47 let, jsem sám a asi sám budu napořád,“ popisuje single gay z Olomoucka. „Kromě toho, že na seznamce mě většina uživatelů vyhodnotí jako ´mrtvolu´, mám asi divná kritéria výběru. Vlastně totiž žádná nemám, hledám jen příjemného chlapa, který bude akceptovat moji práci a koníčky – a třeba se ke mně přidá – ale bude mít i vlastní zájmy, které můžeme sdílet. To by bylo fajn. Jsem schopný kompromisů, ale mám pocit, že většina těch, co jsou ještě volní, to neumí,“ dodává s tím, že hledání partnera již v podstatě vzdal.
Zdroj: Giphy
Tedy, základem je dát mnoha z těch, kteří by jinak z perimetru vyhledávání vypadli, šanci. Úplně nejlepší by ale bylo zkusit se vrátit do reálného světa, zbavit se bezobsažných konverzací (scénář těch na Grindru je totiž obvykle až k pláči stejný) a začít hledat někoho božského právě tam. I když – uznáváme – ani to nemusí být univerzální recept na úspěch.
Proč to nejde?
Jak naznačuje praxe, někteří gayové svou snahu najít si partnera vlastně (nezřídka nevědomky) sabotují. Podle vztahového terapeuta Michaela C. LaSaly, který je sám otevřený gay, lze dokonce stále se opakující obtíže gayů s nalezením životního partnera rozdělit do několika kategorií. A hned ta první staví na tom, že mnozí gayové jsou vnitřně přesvědčeni, že si vlastně žádnou lásku nezaslouží. „Dle mých zkušeností právě to mnoha gayům brání v budování zdravého vztahu a je to také důvod, proč mnozí i vztahy již fungující nakonec pokazí,“ popisuje LaSala s tím, že příčina je jasná. „Jen málo z nás vyrůstalo v prostředí, které v některém z aspektů nebylo nějak narušené, zahrnout lze rodinu, vrstevníky, ale obecně i celou společnost, která je vůči LGBT lidem nezřídka nepřátelská,“ vysvětluje a také dodává, že mnoho gayů zažilo šikanu – fyzickou i verbální – emocionální nátlak ze strany rodiny a přátel ještě v době před coming outem apod. V důsledku toho pak mají gayové pocit, že jsou ostatními nemilovaní a že si vlastně lásku nezaslouží. Jak navíc LaSala doplňuje, „tyto pocity mohou být velmi hluboce skryté a mohou se projevovat docela nečekanými způsoby – třeba obsedantní žárlivostí.“ Ta je přitom úzce spojena právě se strachem z opuštění ale i s pocitem, že partnera si nelze udržet jinak než nepřetržitým sledováním…
Druhý z problémů pak úzce souvisí s již popsanou neschopností „vybrat si“. Zatímco ale filtrování na Grindru lze samozřejmě změnit, horší je to s filtrováním v reálném životě. Mnozí gayové přitom již razí teorii, že najít toho pravého v podstatě není možné. LaSala ale – vedle rady, že je třeba své nároky snížit – ještě konstatuje, že někteří gayové podvědomě vztah ani chtít nemusí, ale jsou hnáni všeobecnými stereotypy a standardy, tedy tím, že by partnera prostě mít měli. Od doby, kdy vztahy lidí stejného pohlaví rozhodně nebyly běžné (příp. i možné), se totiž mnoho změnilo. Nejenže párování gay/les osob je již docela neproblematické, ale v mnoha zemích se lesby a gayové již mohou i vzít či uzavřít registrované partnerství. To podle LaSaly na komunitu začalo vytvářet určitý tlak – jelikož i mezi LGBT lidmi začalo být bráno v potaz univerzální pravidlo, že „být sám je špatné a smutné“. Což není. „Ne každý musí žít v páru. Mnoho svobodných gayů je šťastných, protože si cení své svobody – naopak je tu mnoho věcí, kterých je třeba se vzdát, pokud je člověk ve vztahu. Samozřejmě, není na tom nic špatného, ale člověk by měl být k sobě ohledně svých potřeb a přání upřímný, a to bez ohledu na očekávání ostatních,“ dodává.
A tak – ačkoliv plně funkční manuál na nalezení protějšku samozřejmě nemáme – je tu alespoň základní rada: pokuste se zamyslet nad tím, co přesně vám v navázání vztahu brání (o zpětnou vazbu můžete požádat přátele, blízké nebo klidně i konzultovat s odborníky), a také zda ve vašem chování neexistuje nějaký vzorec. Ale především mějte rádi sami sebe. Ostatně, vždyť i RuPaul ;-) říká, že „pokud neumíte milovat sami sebe, jak byste mohli milovat někoho jiného?“
