Ideálem mužství již nejsou super-hrdinové. Ramba nahradil „měkký muž“, jehož ctnosti jsou ovšem v mnohém podobné

Koncept mužství (stejně jako koncept ženství) existuje již tisíce let. Zatímco stereotypní představy o tom, jak se mužství – a mužnost – projevuje, se i dnes, ve 21. století, poměrně shodují s ideály let dávno minulých, realita se zdá být na míle vzdálená. Kam zmizeli stateční a silní Herkulové? A další hrdinové nejen z epických bájí, ale třeba i z filmů z dob nepříliš vzdálených? A jak se dnešní ideální mužství proměnilo?

Pokud bychom k celému poměrně širokému tématu přistoupili „od lesa“ (tedy, konkrétně od lesa v dobách starověkého Řecka), zjistili bychom, že popsat tehdejší ideální mužství je poměrně snadné. Hrdina. Přesně to byl prototyp ideálního řeckého muže. Zatímco tělesná konstituce, odvaha, chrabrost a všechny další četné lidské ctnosti mohou být i dnes nepochybně inspirativní, faktem je, že pro řecké hrdiny byla charakteristická ještě jedna věc. Umírali docela mladí, vlastně v nejlepších letech. Ovšem i u toho vypadali dobře…

I drag queen může být zdrojem moudrosti a inspirace. RuPaul ukazuje celému světu, že úspěchu, slávy i sebelásky může dosáhnout každý7. 5. 2021

V zahraničních odborných textech se lze setkat s mnoha příklady a popisy hrdinských úmrtí (a toho, jak hrdinové ani ve smrti o svou mužnost nebyli připraveni), ale je tu jeden, který nad ostatními jasně vítězí, a to i proto, že je opředen tajemstvím týkajícím se povahy (a intimity) „hrdinského vztahu“. Jedná se totiž o Homérův popis smrti hrdiny Patroklose očima Achilla, tedy postav, které dle některých pojilo mnohem více než jen přátelství. Ačkoliv v češtině existuje pouze jazykově archaický překlad (dohledat lze zde, jedná se o pasáž označenou číslem 65), anglický překlad z roku 2007 pracuje s verzí cca následující: „…a přiblížil se mu v každém směru, v jeho krásných očích a postavě, dokonce i v jeho hlasu a duchu ubohého Patroklose“.   Jednoduše řečeno, hrdina Patroklos nejenže byl krásný, byl krásný i po smrti, a dokonce byl krásný i jako duch. Ačkoliv i hrdinská smrt může být jistě zajímavou perspektivou, jak na ideální mužství nahlížet, jistě se shodneme, že touto cestou se dnes nikdo dobrovolně vydat nechce. A tak je třeba zkusit najít ideál jiný, méně dramatický… 

Noví muži

Je možná až s podivem, jak málo se ve společnosti za několik tisíc let změnilo. Namísto mytologických hrdinů, jako byl např. i Herkules, se prototypem mužství stali hrdinové novodobí, filmoví, konkrétně třeba Rambo. Byl svalnatý, zvládal těžkou fyzickou práci a v roce 1985 byl ideálem, podle kterého byla mužnost posuzována. Nakolik se svalnatý a drsný Rambo stal kulturním fenoménem a vepsal se do představ o tom, jaký je mužský ideál, svědčí i to, že se ve slovnících objevil jako samostatný termín. Rambem byl někdo, „kdo používá silné a násilné metody – nebo jimi vyhrožuje – směrem ke svým nepřátelům“.

Zdroj: Giphy

To, co se nezměnilo za více jak tři tisíciletí, se ale změnilo za 30 let. Dnes už není možné jen tak obdivovat Ramba za to, jaký to je chlapák. Dnešní moderní mužství se proměnilo, dokonce již byly definovány tři jeho základní podoby – mužství toxické, měkké a pozitivní. Toxická maskulinita odkazuje ke stereotypnímu chování mužů, které škodí společnosti, ženám i mužům, projevuje se totiž dominantním chováním, nezodpovědným riskováním a misogynií (pohrdáním ženami). Vlastně se jedná o hypermaskulinitu ve všech jejích podobách (promiň, Rambo), přičemž toto chování může být vědomé, ale může se jednat také o určitý obranný mechanismus spojovaný s dnešním trendem zpochybňování mužnosti. Měkká mužnost tedy vznikla de facto v reakci na mužnost toxickou a vlastně se jedná o její protipól a také o kombinaci ideálů mužských projevů z 80. a 90. let – a to včetně konceptu metrosexuálů a zaměření se na „nového člověka“ (bez ohledu na pohlaví). Právě měkké mužnosti se dnes dostává stále více pozornosti, když se ideálem stává spíše stírání hranice mezi mužstvím a ženstvím a mužské osvojování charakteristik považovaných za ženské. Tito muži (pokud bychom měli zvolit konkrétní zástupce této kategorie, byl by to nepochybně Harry Styles, ale třeba i Timothée Chalamet ad.) mají zájem o módu, kosmetiku, péči o sebe sama.

Je ale jasné, že toxická a měkká mužnost jsou tak trošku extrémy.  A tak je tu také maskulinita pozitivní, která se snaží prosazovat pozitivní lidské vlastnosti mužů, mezi které patří odvaha, síla, loajalita, ale třeba i tzv. „generativní otcovství“ – tedy schopnost péče, vedení, a samozřejmě i ono hrdinství, to vše ale v adekvátní míře.

Zdroj: Giphy

Správné mužství, to je „maso“…

To, jak je mužství vnímáno, ale nutně nemusí souviset jen se vzhledem a tím, zda muž projevuje své vůdčí schopnosti (či svou fyzickou sílu). Jsou tu totiž i další aktivity, které mohou pohled na dostatečnou „mužnost“ ovlivnit. Např. maso, resp. jeho konzumace. Protože právě maso je spojováno s maskulinitou, kdežto inklinace k vegetariánství či veganství si vysloužily stereotypní spojení se (slabšími) ženami. Již před třemi lety tak byla dokonce publikována studie, která se zaměřovala na to, jak vnímání mužskosti samotnými muži ovlivňuje to, kolik masa konzumují. Vědci k tomu navíc vyžili tzv. index New Masculinity Invetory (NMI), který byl vytvořen v roce 2017 k tomu, aby bylo možné zjistit, nakolik se muži ztotožňují s tzv. „novými mužskými normami“ zahrnujícími mj. také zvýšený zájem o udržení pozice muže ve společnosti. Výzkum pak poukázal na fakt, že ti muži, kteří se ve vyšší míře s novou podobou maskulinity sžili (ale také ti, kteří měli vyšší vzdělání), obvykle konzumovali masa méně, příp. byli myšlence snížení jeho spotřeby více otevřeni – a také měli pozitivnější názory na vegetariány. Objevil se tak dokonce názor, že právě nová maskulinita, resp. její celospolečenská podpora, by mohla být ke stimulaci snižování spotřeby masa cíleně využita…

Mercedes-Benz EQC aneb Elektrizující výkon v podání Mercedesu3. 3. 2021

Mužskost tedy nejenže může být různě vnímána, ale také projevována – což samozřejmě platí i pro dosažení určitého ideálu, který je také velmi proměnlivý. Na konec by ale měli muži (bez ohledu na to, zda vypadají jako Rambo, jako androgynní hollywoodští herci, konzumují kilové krvavé steaky anebo dávají přednost stravě ryze bezmasé) usilovat především o dosažení určitých ctností, které jsou tradičně s mužskostí spojovány, a to přesně v rovině zmiňovaného „pozitivního mužství“. Může to být tedy získání respektu druhých, víra v úspěchy spojené s tvrdou prací, může to být férový přístup jako základní životní filozofie, projevení lidskosti, pomoc druhým, ale také zajištění vlastního pocitu sebeuvědomění a bezpečí v takové míře, že se člověk (tedy, muž) nebude cítit být ve své vlastní identitě ohrožen kýmkoliv, kdo vypadá, myslí nebo se chová jinak než on sám…