S partnerem našel v metru miminko, rozhodli se jej adoptovat. Mladík nyní studuje na vysoké škole a dva tátové jsou konečně svoji. Takhle vypadá happy end
LGBT+
Zdroj: Pete Mercurio / se souhlasem

S partnerem našel v metru miminko, rozhodli se jej adoptovat. Mladík nyní studuje na vysoké škole a dva tátové jsou konečně svoji. Takhle vypadá happy end

Začátek i konec příběhu jako z hollywoodského filmu – přesně to je životní story partnerů Dannyho a Petea. Když Danny našel v metru odloženého novorozence, ani netušil, jak významný okamžik jeho života se právě odehrál…
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
11. 10. 2022

Výchova dětí páry stejného pohlaví ve společnosti stále budí vášně. Ačkoliv mnoho zemí po celém světě již gayům a lesbám umožňuje i (společné) adopce dětí, neznamená to samozřejmě automatické a všeobecné přijetí tohoto „duhového“ modelu rodiny. Česko ale bohužel nedošlo ani do této fáze – proces schvalování novely souvisejícího zákona zamrzl ve Sněmovně a zatím to nevypadá, že by se na stavu mělo cokoliv změnit. A to navzdory faktu, že nakloněnost společnosti gay/les párům a také výchově dětí stejnopohlavními dvojicemi roste. Naštěstí ale v jiných koutech světa jsou podmínky odlišné, a tak příběh z newyorského metra, který začal jako jedna velká (ne)šťastná náhoda, také šťastně skončil…

<Path> Táta na mateřské: „S partnerem jsme na dítě čekali pět let. Máme štěstí, že nás naše okolí bere jako běžnou rodinu“Zdroj: Jan Witek

Když Danny Stewart spěchal 28. srpna 2000 na večeři za svým přítelem, běžel ve stanici metra kolem podivného balíku. „V první chvíli jsem si myslel, že je to panenka. To mě zmátlo a říkal jsem si, kdo by nechal na zemi v dece zabalenou panenku?“ popsal Danny to, co ho napadlo jako první. „Ohlédl jsem se ještě jednou a v tu chvíli jsem si všiml, že se v tom uzlíku pohnuly nohy, tehdy jsem si uvědomil, že je to ve skutečnosti miminko zabalené v tmavé mikině,“ dodal s tím, že následně zjistil, že miminko je nahé a má ještě zbytky pupeční šňůry, takže bylo jasné, že se jedná o novorozence. „Celá situace se mi zdála naprosto nereálná a snažil jsem se všechny upozornit na to, co se děje. Začal jsem křičet, ať někdo zavolá policii, ale nikdo mi nevěnoval pozornost,“ popsal.

Nutno říci, že v roce 2000 mobilní telefony skutečně nebyly samozřejmostí, takže muži nezbylo, než vyběhnout k telefonní budce a odtamtud policii zavolat. Zároveň ale po oznámení záhy dostal strach, aby jeho volání někdo nepovažoval za žert, tak zavolal ještě svému příteli, Peteovi, aby nález dítěte oznámil také. Pete se okamžitě vydal za partnerem a jak v jednom z rozhovorů přiznal, když si policie dítě odvážela, Dannymu řekl, že s ním bude nějak spojen po celý zbytek života. To ale ještě netušil, jak velkou pravdu měl.

„Daru nelze říct ne…“

Ačkoliv Danny se následně snažil zjišťovat, jak se dítěti daří, žádné informace mu nebyly poskytnuty, s partnerem se tedy vrátili ke svým běžným životům. Danny k práci sociálního pracovníka a Pete k webovému designu. Po čase – na počátku prosince 2000 – byl však Danny úřady vyzván, aby šel k soudu svědčit o tom, jak dítě našel. Soudkyně jej zároveň požádala, aby zůstal po celou dobu slyšení. V jeho závěru se na něj obrátila se slovy, že když je nalezeno opuštěné dítě, soud se snaží co nejrychleji jej umístit do adoptivní pěstounské péče. „A pak se mě zeptala, zda bych měl zájem o adopci,“ vzpomíná Danny s tím, že sám jako sociální pracovník věděl, jak je takový proces (nejen administrativně) náročný. „Na adopci jsem vůbec neměl pomyšlení, ale nemohl jsem se ubránit myšlence, že tohle není jen tak ledajaká příležitost, ale dar – a daru nelze říct ne,“ popisuje.

<Path> Japonský výrobce plenek končí s dětmi. Zaměřit se chce totiž na dospěléZdroj: bbc.com, ojiholdings.co

Dannyho partner Pete také v první chvíli nápad na adopci nepovažoval za zrovna šťastný. Pár nejenže neměl peníze, dostatek prostoru, ale navíc sdílel byt se spolubydlícím. Po ostrých hádkách, které vedly téměř k rozchodu, ale Danny partnera přesvědčil, aby se s ním šel na miminko – malého chlapečka – podívat ke stávajícím pěstounům. Již tehdy bylo oběma jasné, že se nejedná o ideální prostředí, dítě mělo po těle boláky a ošklivou vyrážku v okolí plenek. „Když jsem se k němu naklonil, najednou mi celou ručičkou stiskl prst. Jen na mě zíral a já jsem se díval na něj a bylo to jako by na mém prstě našel tlakový bod, který mi otevřel srdce. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že opravdu můžu být jedním z jeho rodičů – otců – právě já,“ vzpomíná Pete na osudový okamžik života. A pár na adopci kývl.

Samozřejmě proces adopce není otázkou několika dní, a tak dvojice očekávala celou řadu kontrol domácnosti, spolehlivosti a spoustu otázek. Když 20. prosince přišli partneři k soudu jen stvrdit svůj záměr, předsedala tatáž soudkyně. Zeptala se jich, zda by miminko chtěli na svátky. „Myslím, že jsme oba automaticky přikývli, já jsem si ale říkal – jaké svátky? Snad ne Vánoce?“ vzpomíná Pete. Ale soudkyně opravdu myslela Vánoce – a rozhodla o vydání chlapečka do adopce 22. 12. 2000. Danny a Pete tedy měli na přípravu pouhé dva dny, s pomocí rodin se ale jejich byt záhy změnil v místo s dětskou postýlkou, hromadami hraček a samozřejmě kupami plenek. „Když jsme si ho vyzvedli, začalo sněžit. Bylo to naprosto magické. Myslím, že ten večer jsme si poprvé vydechli, ale stále jsme nemohli uvěřit tomu, že je to realita,“ popisuje Danny. Ačkoliv administrativně probíhal proces adopce až do 17. prosince 2002 (zpozdily jej totiž útoky na Světové obchodní centrum), chlapeček, kterého partneři pojmenovali Kevin, mohl celou tuto dobu být s nimi.

Od rodičovství ke svatbě

Když pak v roce 2011 New York legalizoval sňatky párů stejného pohlaví, přišel již Kevin s nápadem, aby se jeho tatínci vzali. A aby je oddala tatáž soudkyně, která jim všem před 11 lety změnila život. A tak Pete kontaktoval manhattanský rodinný soud s tím, zda by to bylo možné – souhlasná odpověď přišla záhy. Soudkyně pak dvojici při společném setkání vysvětlila, že právě před 11 lety byla zapojena do krátkodobého pilotního projektu umisťování opuštěných dětí do předadoptivní pěstounské péče a zároveň tak měla oprávnění tento proces urychlit. Proto se tedy Kevin k Dannymu a Peteovi dostal tak rychle. „Bylo to jako by se kruh uzavřel. Tahle žena, která byla pravým důvodem, proč jsme rodina, byla tím, kdo nás spojil podruhé,“ vzpomíná Danny.

Putujte časem (a nedotčenou přírodou) na severu Španělska. Za jednu návštěvu poznáte paleolit i středověk, a to včetně kulis Hry o trůny12. 4. 2021

Dnes je Kevinovi 20 let a na vysoké škole studuje matematiku a informatiku, miluje běhání a také závodně tančil. „Je empatický a laskavý, vždy projevuje respekt ostatním,“ popisuje vlastnosti svého syna Pete. „Nedokážu si představit, jak by vypadal můj život, kdyby se tohle všechno nestalo. Změnilo to můj pohled na svět, celou mou perspektivu,“ dodává Danny. A Pete, pro kterého bylo před 20 lety rodičovství nepředstavitelné, si dnes nedovede představit, že by rodičem nebyl. „Nedokázal jsem si představit, že existuje tak hluboká úroveň lásky, dokud do mého života nepřišel náš syn,“ uzavírá.

Příběh rodiny se Pete rozhodl také zpracovat do knižní podoby – knihy pro děti – s názvem Our Subway Baby (Naše dítě z metra).

Zdroj: Pete Mercurio

Populární
články

Helena Valtrová se do vedení hotelu Emblem dostala nezvykle klikatou cestou. Vystudovala práva na prestižní univerzitě ve Velké Británii, několik let působila na ministerstvu životního prostředí, kde měla na starosti evropské dotace. Její život ale postupně nasměroval do hotelnictví – a dnes je už téměř patnáct let ředitelkou nezávislého butikového hotelu v centru Prahy. Emblem pomáhala otevírat v roce 2013 a od té doby stojí za jeho vizí i každodenním chodem. Její přístup je postavený na důvěře, empatii, osobním kontaktu a důrazu na detail. V rozhovoru otevřeně mluví o tom, jak těžké je skloubit vedení rodinné značky s mateřstvím, i o tom, proč luxus už dávno není o pozlátku, ale o lidech.
LIDÉ

„Luxus už není jen o posteli a mramoru. Host chce zážitek,“ říká Helena Valtrová, která řídí jeden z nejstylovějších hotelů v Praze

Autor: Šimon Hauser
Volvo XC90 okouzlí stejně jako známý most
STYL

S Volvem XC90 přes ikonický most Öresund aneb Severská preciznost v praxi, bezpečí pro každého a malé nahlédnutí „za oponu“

Autor: Mirka Dobešová
Rodičovství zůstává pro mnohé naplněním života. Pro jiné ale není tou správnou cestou – a to je v pořádku.
TRENDY

„Když vidím, kam se svět řítí, připadá mi nefér přivádět na něj další bytost.“ Stále více lidí se rozhoduje pro život bez dětí i kvůli klimatické úzkosti

Autor: Šimon Hauser
Tomáš Rajchl ve své denní rutině nezačíná meetingy, ale meditací. „Vstávám v pět, cvičím, držím půsty. Ta struktura mi dává klid i energii tvořit.“
LIDÉ

„Každé pondělí nejím. A večer už většinou nezvedám telefon.“ Tomáš Rajchl o vnitřní hygieně a balancu mezi světem a sebou

Autor: Šimon Hauser
Emocionální blízkost, která vzniká mimo tradiční vztahové rámce, často skrze digitální komunikaci.
TRENDY

Zamilovaní, ale bez vztahu. Proč Gen Z častěji volí situationship než partnerství?

Autor: Šimon Hauser
Před sídlem Evropské komise v Bruselu.
LIDÉ

„Dezinformace není názor. Je to nástroj, jak ničit důvěru v demokracii.“ Queer aktivista varuje před novou vlnou nenávisti řízenou AI

Autor: Šimon Hauser
Víra a identita se nemusí vylučovat – místo v lavici je pro každého.
LIVING

Co Bible opravdu říká o homosexualitě? Méně, než by si homofobové přáli

Autor: Šimon Hauser
Evropská a maďarská vlajka vedle sebe jako symbol propojení a evropské solidarity s LGBTQ komunitou v Maďarsku.
AKTUALITY

Rekordní mezinárodní podpora. Na Budapest Pride přijedou zástupci Evropské komise i OSN

Autor: Šimon Hauser
Polyamorní vztah může tvořit více než dvě osoby. Pro mnohé jde o naplněný partnerský model, nikoli o krátkodobé experimentování.
LIDÉ

„Polyamorie není o sexu s kýmkoli. Je to upřímnější než většina vztahů, které jsem zažil,“ říká muž, který má dvě partnerky

Autor: Šimon Hauser
Blízkost mezi dvěma muži nemusí být nutně romantická – může jít o přátelství, které přesahuje běžné definice a zvládne i zamilování bez opětování.
LIDÉ

„Chtěl jsem ho jako partnera, on mě jen jako přítele. A přesto to funguje.“ I jednostranná láska může být začátkem, ne koncem, ukazuje příběh Vojtěcha

Autor: Šimon Hauser

E-Shop