Stovky nových identit a orientací? Svou mají i heterosexuálové, říkají si "super-hetero", nic "super" na tom ale není
Na sebeurčení nepochybně není nic špatného. Ať už se člověk označuje jako heterosexuál, gay/lesba, pansexuál, demisexuál… či klidně i asexuál, rozhodně proti tomu nelze nic namítat. Proti identifikování se s kategorií super-hetero je naopak možné namítat více než dost. Podle Urban Dictionary totiž daný termín mj. znamená „preferenci opačného pohlaví s vyloučením trans lidí“. Ačkoliv preference samozřejmě není totéž, co sexuální orientace, na sociálních sítích se postupně rozpoutala doslova válka proti trans lidem. Tím, co vedlo k raketovému nárůstu těch, kteří se houfně začali hashtagem #superstraight označovat, pak bylo mj. toto nepochopení. Tedy, nepochopení, že nenávist vůči druhým opravdu není možné považovat za sexuální orientaci…
SS měsíc hrdosti, Sieg heil…
Super straight trend se začal šířit z TikToku a autorem prvního příspěvku byl pravděpodobně uživatel Kyle Royce. Ten na konci února zveřejnil video s názvem „Kdo další je také super-hetero?“ a tvrdil, že „vytvořil novou sexualitu“. Důvodem pak bylo, že ho okolí označuje za transfobního, když odmítá jít na rande s trans ženou. „Randím jen s opačným pohlavím. Se ženami, které se rodí jako ženy. Takže teď už nemůžete říct, že jsem transfobní, protože super-hetero je jen moje sexualita,“ uvedl Kyle Royce ve videu, které bylo ze sociální sítě následně smazáno (stejně jako z Youtube), přesto jej vidělo více jak milion lidí (a jelikož bylo znovu přesdíleno, můžete se na něj podívat v závěru článku). A nová orientace začala žít vlastním životem, např. se v podobě zkratky dočkala i srovnání s nacistickou SS, „We are SS now, let´s make march SS pride month! Sieg Heil!“ (tj. „Nyní jsme SS, pojďme udělat z března měsíc SS hrdosti“), stálo tak např. na ultrapravicovém diskusním fóru (obsah byl následně smazán, stejně jako účet Kylea Royce na TikToku)…
Těm, kdo s šířením „nové orientace“ začali, se ale podařilo přesně to, oč usilovali. Tematický hashtag se dostal na Twitter a na Redditu mělo související diskusní vlákno před smazáním téměř 30 000 členů.
A nakonec se super-hetero orientace obrátila vůči celé LGBT komunitě a nahrála do karet všem zmiňovaným odpůrcům dalších podob lidské sexuality. Protože je normální být normální. „Myslím, že je namístě, aby se konečně vyoutovali i heterosexuálové. Jsme zde, abychom světu řekli, že jsme hrdí na to, že jsme hetero – a že to není žádný zločin,“ tvrdí tak přívrženec nového „hnutí“. Je ale opravdu podstatou super-hetero trendu hrdé hlásání toho, že je člověk heterosexuál…a nebo se jedná jednoduše o snahu vyvolat další nenávist vůči LGBT+ osobám a zejména trans lidem/trans ženám?
Úkrok do popkultury i k „tvrdým“ datům
V roce 2006 natočila Agnieszka Holland snímek Dívka jako já: Příběh Gwen Araujo. Film je založen na skutečných událostech, kdy právě Gwen byla brutálně zavražděna muži, s nimiž měla poměr a kteří kvůli tomu zjistili, že vlastně není fyzicky ženou (změnu pohlaví podstoupit nestihla). Podle skutečných událostí byl ale ještě o pár let dříve natočen snímek Vojákova dívka. V něm se obětí vraždy (rukou mužů – vojáků, pro které je právě jasná hranice mezi mužstvím a ženstvím ve filmu tak důležitá) stává muž – voják, který danou hranici překročil právě vztahem s trans ženou. Zatímco v prvním případě bylo důvodem vraždy poznání, že muži měli vztah vlastně s biologickým mužem, v případě druhém to bylo víceméně narušení (a znehodnocení) mužství spojovaného s uniformou.
Podobných příkladů by samozřejmě bylo možné jmenovat celou řadu. O tom, čemu trans lidé čelí, ale kromě filmů docela jasně vypovídají statistiky zachycující počty vražd z nenávisti cílených právě na trans komunitu. Jak potom – právě s odvoláním na dostupná data – uvádí magazín Forbes, jen v roce 2020 bylo zavražděno, udušeno či upáleno zaživa 350 trans lidí (v roce 2019 pak bylo číslo nepatrně nižší, o život bylo připraveno 331 translidí), kdy nejstaršímu bylo 31 let a nejmladšímu pouhých 15. Téměř čtvrtina trans lidí byla navíc zavražděna ve svých vlastních domovech. Je také nutné dodat, že statistiky zdaleka o hloubce problému nevypovídají, jelikož jsou lokality, kde vraždy trans lidí z hledáčku zájmu naprosto vypadávají.
Ačkoliv nejvíce těchto vraž z nenávisti je zaznamenáváno ve Střední a Jižní Americe, neznamená to, že by se jiných částí světa tento problém netýkal. Co přesně se děje v Rusku či Čečensku, kde různým formám násilí čelí i gayové a lesby, v podstatě nelze nijak dokumentovat. Pro příklady zhoršující se situace navíc není třeba chodit ani tak daleko, stačí se zaměřit na Maďarsko či Polsko, kde nenávist vůči LGBT+ lidem také eskaluje. A to i díky podpoře politických struktur a církve. Pokud se tedy objeví podnět, v němž se někteří „najdou“ (k čemuž přesně mohou směřovat podobné online skupiny, které k nenávisti podněcují), lze čekat jediné – další radikalizaci napříč společností.
Proč nebýt super-hetero…
Na sebeidentifikaci má samozřejmě právo každý/á. Ale konkrétně super-heterosexuální orientace nemá s orientací společného zhola nic. Přesto jediný příspěvek na sociální síti rozpoutal doslova peklo. V důsledku vlastních nejistot se totiž i příslušníci gay/les komunity začali označovat jako „super-gayové“, „super-lesby“ ad., což znamená, že je přitahují jen gayové/lesby, kteří neprošli tranzicí. To vše se pak odehrává pod záštitou inkluzivity, tedy určitého práva vymezit se vůči ostatním. Jen všem těm super-heterosexuálům (ale i super-gayům a super-lesbám) nějak nedochází, že je přeci ke vztahům/sexu s trans lidmi nikdo nenutí. Jestli na to, že jejich partner/ka je trans, přijdou až dodatečně, svědčí to jen a pouze o tom, že lásku tento faktor nijak nepodmiňuje. A pokud nic z toho super-heterosexuálové nechápou asi by se místo orientace měli zabývat zcela jinými věcmi.
