Spáchat zločin bude zas o něco těžší – vědci objevili, jak odebrat vzorky DNA ze vzduchu
Celý vlas už nikdo nepotřebuje
Ale to možná zatím trochu předbíháme. Tým docentky molekulární biologie Elizabeth Clare z Queen Mary University of London se rozhodl prověřit, zda je možné získat vzorky DNA ze vzduchu. Tak by se totiž dal potvrzovat výskyt zvířat v těžko dostupných místech, jako jsou jeskyně nebo podzemní nory. Týmu se ale podařilo mnohem víc – kromě zvířecí DNA ze vzduchu extrahoval i tu lidskou.
Dosud vědci uměli získávat DNA pouze z vody a z hlíny. Jde o tzv. eDNA – environmental DNA neboli DNA v okolním prostředí. Každý z nás – lidí i zvířat – kolem sebe neustále trousí kousíčky DNA. A věda je už tak pokročilá, že k provedení analýzy už není potřeba najít celý viditelný vlas nebo kus tkáně. Vědcům stačí z prostředí sesbírat eDNA pomocí velmi jemných filtrů. Tuto metodu už používají ve vodě, kde tak monitorují populace ryb nebo sledují přítomnost invazivních druhů. Docentku Elizabeth Clare, která se zaměřuje na studium netopýrů, však zajímala právě eDNA ze vzduchu. Z airDNA by vyčetla, kdo se pohybuje ve vzdálených koutech jeskyně, kam se nemůže dostat. (A taky možná jestli do těch míst už vkročil nějaký výzkumník před ní.)
Analýza odhalí, kdo byl v místnosti
K pokusu si výzkumný tým vybral uzavřenou místnost biologické laboratoře, kde univerzita chová rypoše lysé. Neznáte je? To je velmi ošklivé zvířátko někde na půl cesty mezi krtkem a krysou s téměř slepýma očima a obřími hlodavčími zuby. Má holou kůži bez srsti, což vyhovovalo experimentu, protože se do okolního prostředí místo jejich chlupů uvolňovaly kožní buňky.
Vědcům se ze vzduchu podařilo zachytit vzorky dokazující nejen přítomnost rypošů, ale i lidí, kteří je do laboratoře přicházejí krmit. Lidskou DNA doktorka Clare nejdřív brala jako znečištění výzkumného vzorku, ale pak ji napadlo, že to naopak otevírá obrovské možnosti v oblasti archeologie nebo forenzních věd zaměřených na odhalování zločinů.
Pachatel odhalený do půl hodiny
Není tedy zřejmě daleko doba, kdy policejní vyšetřovatelé pouhou analýzou vzduchu v místnosti, v níž došlo k vraždě, zjistí, kdo se na místě činu pohyboval. K tomu ale zbývá dopilovat ještě řadu detailů, například jak daleko může eDNA vzduchem cestovat. Na druhou stranu, pro diváky krimi seriálů to asi dobrá zpráva není. Pachatele se s novými metodami nejspíš podaří odhalit tak rychle, že celé vyšetřování bude úspěšně uzavřeno hned v prvním díle…
Doktorka Clare na získávání DNA přímo ze vzduchu vidí i další přínosy: airDNA by se dala využít k mapování toho, jak se vzduchem šíří nakažlivé choroby včetně koronaviru, různé mikroorganizmy, pyly i spóry hub. Alergici by tak mohli dostávat velmi přesné zpravodajství, jaké alergeny se právě kolem nich nacházejí. Jen ty detektivky už nebudou to, co bývaly.
