Říkat baculkám, že jsou krásné, je její pracovní náplň. „Mnoha lidem chybí především sebeláska,“ popisuje podnikatelka Bohdana

Proč jste se rozhodla, že budete tvořit módu a co vás k tomu motivovalo?

Odmalička jsem byla plus-size a už když mi bylo zhruba 16 let, začaly se mi líbit docela „zvláštní“ věci. Líbila se mi extravagantní móda a docela mě mrzelo, že jsou baculky často jako šedé myšky, ale chápala jsem je, protože všechny ty ženy, které vidíte v časopisech a na billboardech, působí naprosto bezchybně.

Problém je také v tom, že baculkám často nesedí móda, která je vidět na figurínách v běžných obchodech. Proto jsem už v mládí začala něco málo šít, ale to bylo to jediné, co jsem měla s módou společného. Později mě osud zavál do jedné oděvní firmy, kde jsem dělala obchodní ředitelku. Poprvé jsem tak k tomuto oboru přičichla i profesně. Nakonec jsem se rozhodla, dělat módu tzv. „po svém“ a rozjela jsem vlastní značku, která nabízí 95 % autorských věcí.

Jak jste říkala, spousta plus-size lidí působí jako „šedé myšky“ a nějakým způsobem na ně působí nátlak společnosti, který vědomě, ale i nevědomě určuje, jak by měli „hezcí lidé“ vypadat. Všude jsou štíhlé modelky a modelové těch „nejlepších“ tvarů a křivek. Vy jste s tím nebojovala?

Největší boj jsem paradoxně vedla sama se sebou. Toužila jsem být štíhlá, ale na druhou stranu jsem rozhodně neměla problém najít si kluka. Bylo to spíše o mé vnitřní nespokojenosti, která pramenila z toho, co na nás skáče z různých ženských časopisů a médií. A podle mě to tak má i spousta dalších žen, na které jsou často kladeny obrovské nároky.

Občas je to možná i nechtěná chyba rodičů. Mám několik kamarádek a všechny máme stejně staré děti. V partě našich dětí byla i jedna baculatá holčička. Když si holky chtěly hrát na princezny, její máma ji pořád říkala, že se to k ní nehodí a sama ji tak nějak připomínala, že není moc hezká, ale ta malá holčička přitom také chtěla být princeznou. Je jasné, že si následky chování své maminky ponese s sebou až do dospělosti. Přitom za mě můžu říct, že jí to jako princezně moc slušelo.

Kdy jste se odhodlala a tzv. jste se na to vykašlala?

U mě to bylo až kolem čtyřicítky. Do té doby jsem měla často ten pocit, který maminka vyvolávala v té malé holčičce, že se mi sice něco líbí, ale nevím, jestli bych si to měla dovolit. Je velká škoda, že většina boubelatých žen často nosí beztvaré a tmavé věci, aby vše zakryly. Já si tak paradoxně až v pozdějším věku dovoluju nosit oblečení a barvy, které jsem například ve 20 letech vůbec nenosila.

Jak jste v sobě našla sebelásku, která je k tomuto odhodlání potřeba?

Byla jsem baculatá odmalinka a po nějaké době jsem si uvědomila, že není na co čekat. Asi to sám znáte, že si občas řeknete: „Až zhubnu. Až tohle a tamhleto…“ Ne! Zkrátka jsem se smířila s tím, že asi nikdy nebudu štíhlá. Ale jsem si jistá, že krásně upravená baculka vypadá opravdu dobře, každý se za ní rád podívá a díky tomu se zvyšuje i její sebevědomí. Já můžu říct, že se dnes sama sobě opravdu líbím. Možná to zní trochu nafrněně, ale je to tak. Je potřeba občas odložit stranou takovou tu českou skromnost. Mnoho žen se často odsouvá až na poslední místo, ale je potřeba si občas dopřát a celý život se pak otočí o 360 stupňů.

To je určitě věc, kterou zažila spousta žen, které přijdou k vám do butiku, nemyslíte?

Přesně tak. A moc mě těší, když k nám přijdou s nadšením, že konečně našly obchod pro sebe. Je pravda, že hezké věci většinou končí ve velikosti 42, takže když k nám přijde žena, která má velikost 44, překvapuje mě, když říká, že na sebe nemůže najít nic hezkého. Přitom velikost 44 je za nás stále malá velikost. Samozřejmě v některých obchodech najdou i větší velikosti, ale postrádají to zázemí a podporu prodavačky, kterou mají u nás. Proto k nám jezdí i ženy z Čech a ze Slovenska. Můžou u nás být, jak dlouho chtějí, a často tady stráví třeba i čtyři hodiny a jsou opravdu spokojené. Často nás právě ženy z Čech bombardují, abychom i u nich udělaly pobočku.

Ono si někdo může říct, že jde přece jen o „obyčejnou módu“, ale jak se říká, šaty dělají člověka a hezké oblečení může změnit všechny aspekty života, protože když se člověk cítí dobře, ovlivní ho to například i v práci, ve vztahu a celkově v životě.

Co by se dle vás z toho obecného pohledu mělo změnit, když tady vidíte vaše zákaznice, které jsou často dojaté z toho, co pro ně děláte?

Určitě bych všem doporučila, aby se měli víc rádi a rozhodně to není myšleno pouze pro baculaté lidi. Není to jednoduché vybudovat lásku sám k sobě, ale je potřeba začít právě sám u sebe. Dle mého pomůže už jen úsměv a narovnání se. Když je někdo shrbený a neusměje se, je to známka toho, že je jeho sebevědomí nějakým způsobem poškozeno.

Jednou jsme u nás měli krásnou paní, pódiovou zpěvačku, ale když se tato žena podívala do zrcadla, úplně se nenáviděla a každý kus oblečení ze sebe strhávala. Bylo psychicky náročné ji pozorovat, jak moc se nemá ráda. Nakonec ale i ona odcházela spokojená. Z toho máme vždy velkou radost.

Tím chci říct, že sebeláska a úsměv lidem často chybí a poznáváme to dnes a denně díky našim zákaznicím. Může za to výchova, ale často i společnost. Přitom obyčejným milým chováním jednoho k druhému v každodenním životě určitě nemůžeme nic pokazit. 

A co partner? Může mít také vliv na nízké sebevědomí?

Nešťastná volba partnera je určitě velkým problémem. Známe zákaznice, které mají špatné zkušenosti s partnery a hluboce je to poznamenalo. Je to potom začarovaný kruh. Najít svobodu, mít se rád a být rád tím, kým jsem, je těžké, ale vše je to o vnitřním pocitu a člověk to do sebe musí zkrátka „navrtat“. Snažíme se v tomto směru ženám pomoci. A vypadá to, že se nám to zatím daří.

Na druhou stranu musím říct, že se nám docela rozmohlo, že k nám chodí i páry společně. My pánům vždy říkáme, že jsou jako Richard Gere a jejich Pretty Women jim dělají módní přehlídku. (smích) Jde vidět, že často i muži chtějí své paní něco dopřát. Kolikrát je sem ti muži musí doslova dotáhnout a my pak dotyčné například řekneme, že má krásné nohy, ptáme se, proč je pořád schovává a muži jen prohlásí, že konečně jí to řekl i někdo jiný. A to je opravdu moc krásné zjištění, že hodní a galantní muži ještě stále nevymřeli.

Jedna věc je, že výsledkem vaší práce je spousta spokojených žen, ale vy jste dokonce získala cenu podnikatelky roku, je to tak?

Ano. Je to skvělé a je to velký úspěch. Já jsem tomu skoro nevěřila. Přihlásila jsem se poslední den, kdy to bylo možné, a pak jsem to pustila z hlavy, protože jsem onemocněla koronavirem. Pak mi přišla zpráva, že jsem mezi prvními pěti, ale že je potřeba natočit video. Rychle jsme na poslední chvíli s kolegyněmi natočily video, má dcera ho sestříhala a poslaly jsme ho. Nakonec jsem se umístila na druhém místě. Jediné, co mě mrzí, že neproběhl nádherný galavečer, který tuto soutěž vždy doprovází. Byl kvůli pandemii koronaviru zrušen. Obecně se těším, až to skončí a my zase budeme moci naplnit naše zákaznice sebevědomím.