„Žádná transka není tvoje kamarádka.“ Umělec poodhaluje zákulisí travesti show, podle kterého je gay publikum výrazně náročnější
Jak dlouho už se travesti umění věnuješ?
Bude to již 10 let, co jsem začínal v klubu Friends. Před těmi 10 lety bylo hrozně těžké dostat se na pódium. Proto jsem zhruba rok vystupoval zadarmo, a to na všech různých místech. Určitě jsem si ze začátku nemohl z kšeftů moc vybírat a bral jsem vše, co přišlo, abych se někam dostal.
Nicméně pokud vím, po nějakém čase se ti podařilo s vlastní skupinou objíždět různá města a vesnice v okolí Prahy? Jak na vás reagovali tamní diváci? Ono se přece jen říká, že právě v menších městech a na vesnicích jsou lidé více konzervativní a něco jako muži, kteří se převlékají za ženy, by v nich mohlo vzbudit pozdvižení, ale na druhou stranu je zase známo, že travesti vystoupení zde doslova frčí…
Je pravda, že většina těch lidí si pořád myslí, že jsme kluci, kteří se z legrace převlékají do dámských šatů a do maminčiných bot. Najde se hodně lidí, kteří to nevnímají jako umění a nevědí, že opravdu dřeme, abychom něco dokázali. Neuvědomí si, že představení dáváme dohromady hodně dlouho a že trávíme hodiny a hodiny v tělocvičně. Do toho samozřejmě musíme cvičit text a dáváme dohromady look, který k vystoupení bude sedět. Přijde mi, že nás tohle publikum bere jako ženy a vnímají to zkrátka jako legraci a tak to má být. Podle mě si nás vůbec nespojují s LGBT+ komunitou. Často mě překvapuje, že někteří lidé vůbec nevědí, co je to travesti a myslí si, že je to jen nějaký fetiš, případně že děláme striptýz. (smích)
Takže na jedné straně publikum v gay baru a na straně druhé lidé z menších měst a vesnic, případně úplná směsice, co se firemních akcí týče. Jak bys tato odlišná publika popsal?
Svým stylem se zaměřuju spíše na gay publikum, protože mému stylu nejvíc rozumí. Je však pravda, že spousta našich „bratrů a sester“ z gay barů je daleko náročnějších a nedá vám nic zadarmo. Navíc je tohle publikum dost kritické, jinde vám toho trochu víc prominou.
Foto: se souhlasem Juan David Calderón ArdilaFoto: se souhlasem Juan David Calderón Ardila
A jak je to se vztahy uvnitř komunity? Dá se říct, že vesměs všechny umělkyně drží spolu?
Jedna nejmenovaná travesti umělkyně mi hned v začátcích řekla pravidlo, které zní: „žádná transka není tvá kamarádka“, což je pravda a tímto se řídím. Samozřejmě jde o to, jak se chováš. Je důležité být dobrým člověkem a teprve pak to můžeš někam dotáhnout. Musíš vždy myslet na to, že všechno, co řekneš, se může otočit proti tobě. Existuje spousta umělkyň, které nedělají úplně dobré věci a samozřejmě i za mnou se táhnou nějaké pomluvy, ale svou pověst si tvoří každý sám a když budeš dělat špatné věci, vrátí se ti to. Zažil jsem například i kolegyni, která kradla paruky a kostýmy, ale tím nechci hanobit českou travesti scénu, protože si myslím, že špatní lidé se najdou úplně všude.
Co říkáš na nastupující mladou generaci umělkyň, které si často říkají drag queen a kterých se najednou vyrojilo strašně moc? Přijde mi, že například českým zpěvačkám se nová generace moc nevěnuje a většina dělá jen zahraniční scénu…
Z těch nových umělkyň je pár, které to mají zasloužené, jsou fakt dobré a vědí, co je drag a hlavně vědí, kdo jsou na pódiu a kdo v reálném životě, což je strašně důležité. Pokud tohle nerozlišíš, máš v hlavě maglajz. Jinak si myslím, že dnešní scéna je tak trochu šitá horkou jehlou.
V jakém slova smyslu?
Ve smyslu toho, že přijdeš na vystoupení a vidíš osmnáctileté kluky, kteří vystupují potřetí nebo počtvrté v životě a od té doby jsou na pódiu každý týden. Přijde mi, že je to strašně rychlé a podle toho vypadají i jejich vystoupení a kostýmy, které jsou často sepnuté sichrhajskou. Takhle to rozhodně vypadat nemá. Když chceš dělat velkou show, máš mít všechno tip ťop. Samozřejmě se ti někdy stane, že ti nedrží šaty, něco ti praskne a na poslední chvíli si to opravíš, ale neměl by to být standard. Většina těchto umělkyň pak za nic nestojí a jejich vystoupení podle toho vypadají.
Já se koukám například na RuPaul's Drag Race a vidím, jak na sobě ty drag queens pracují a jak si vše dělají samy, ale myslím si, že se nikdy nedostaneme k tomu, aby to u nás bylo na takové úrovni.
Takže u nás dle tebe nikdo tak dobrý není?
To samozřejmě je. Pro mě byla odjakživa top kvalita Diva Noxx, která sice už skončila, ale od začátku se mi líbila tím, že je jiná a svá. Z nové generace bych vypíchla například Layllu Riel, Hayley The Strange a Nairu Delario. Tyhle tři mají u mě obrovský respekt a jsou to umělkyně, které vědí, co dělají.
Co se týče těch, ke kterým jsem vzhlížel a od kterých jsem se učil, nejvíc to byla právě Diva Noxx, ale i umělkyně ze skupin Screamers a Crazy Goddess, ty se však věnovaly spíše tomu „typicky českému stylu“. Ačkoliv jsou skvělé a vyprodávají sály po celém Česku, já jsem chtěl jít trochu jinou cestou. Chtěl jsem imitovat Rihannu, Beyoncé, Lady Gagu, Madonnu a další, takže jsem se musel inspirovat jinde a vyrůstal jsem na videích, která jsem hledal na internetu a nechybělo ani sledování RuPaul's Drag Race.
Jak moc je travesti schizofrenní činnost? Sám jsi hovořil o tom, že je důležité rozlišit, kdo jsi na pódiu a kdo v reálném životě…
Já jsem to měl vždy tak, že když jsem byl na pódiu, vypadal jsem úplně jinak a v reálném světě mě nikdo nepoznal. Některé umělkyně se však chtějí ukazovat pořád a vypadají stále stejně i mimo vystoupení, což osobně nechápu, protože už tak je těžké oddělit tyto dva světy. Jakmile se totiž zavřeš do šatny, začneš „lalovat“, což znamená, že říkáš: koupiLA, udělaLA apod.
Takže občas žena a občas muž?
Někdy si člověk samozřejmě udělá legraci a ujede mu to, ale já jsem byl vždy hrdý muž a jsem rád, že jsem muž a nikdy bych se své mužské stránky nezbavil. Dle mého je důležité, aby si každá umělkyně už na začátku nastavila, jak k tomu bude přistupovat, aby věděla, co je realita a co iluze.
Nicméně asi to není tak jednoduché, když to člověk dělá tzv. na plný úvazek? To byl i tvůj případ, nepletu-li se?
Ano, v jeden čas jsme vystupovali od čtvrtka do soboty, což byly tzv. „třídeňáky“, které byly super a hrozně mě bavily, ale po čase z toho vznikl určitý stereotyp, protože jedeš jedno a to samé vystoupení třeba půl roku v kuse a už ti z toho hrabe. Já například miluju Pink a rád ji během vystoupení imituju. Musím říct, že po půl roce jsem některé její songy začal doslova nenávidět. (smích)
Co v rámci tvé kariéry chystáš do budoucna?
Travesti už jsem se trochu nasytil a v posledních letech jsem objevil animátorství, které mi vlastně tak trochu umožňuje být „travesti umělkyní“ v civilu. Nemusím na sebe patlat spoustu make-upu, dělat si prsa a chodit na podpatcích, ale jinak vlastně dělám stejnou práci, která mě strašně baví a naplňuje. Zjistil jsem, že zábavu mohu dělat pouze v tričku a v kraťasech a můžu říct, že je to osvobozující. (smích)
Kde práci animátora vykonáváš?
V Egyptě, kde jsem se do této práce zamiloval. Je to skvělé, protože jsem u moře, nabíjí mě sluneční svit a díky tomu, že jsem tanečník, mívám v hotelu i vlastní taneční kurzy, což mě hrozně baví. Travesti pro mě byla určitou částí mého života a rozhodně už se tomu nikdy nechci věnovat na fulltime, protože je to fakt makačka. Teď už je to spíš o tom, že se tím budu bavit a občas udělám nějaké vystoupení.
Mrzí mě, že je animátorství aktuálně pozastavené, vzhledem k tomu, co se děje, ale doufám, že ihned, jakmile bude možnost, odletím. Vždy jsem fungoval tak, že jsem byl půl roku v republice a půl roku někde mimo. Určitě budu cestovat dál, protože je to skvělá zkušenost a neustále potkávám nové lidi. Miluju lidi, strašně rád s nimi komunikuju a baví mě je poznávat. Především také proto jsem se věnoval travesti show, protože jsem chtěl být mezi lidmi. Teď už jen doufám, že pauza způsobená koronavirem bude co nejkratší.
