Překonala domácí násilí i rakovinu, teď se loučí s fanoušky. „Nebyl to dobrý život, ale musela jsem ho přijmout,“ shrnuje Tina Turner
O kariéře Tiny Turner by toho bylo možné říci mnohé, žádná slova by ale nebyla dostatečná. Stopa, kterou v populární (rockové) hudbě zanechala, je bez debat nesmazatelná. A nohy, jimiž ji v jistém slova smyslu prošlapala, jsou zároveň těmi nejdražšími nohami světa (údajně na ně totiž Tina uzavřela u britské společnosti Lloyd´s pojistku ve výši několika milionů liber). Ovšem jak sama zpěvačka v unikátním dokumentárním pořadu přiznává, úspěch samozřejmě nepřišel jen tak – bez obětí a vedlejších ztrát.
Nenávist není cestou…
Příběh Tiny Turner by s ohledem na vše, co ji v životě potkalo, vydal prakticky na několik samostatných knih. Bouřlivé manželství s Ikem Turnerem, který ji zneužíval a bil, by mohlo být tématem jedné z nich. Stejně jako nenávist, kterou k němu Tina dlouho cítila. „Když ale Ike zemřel, uvědomila jsem si, že to byl nemocný člověk. Přesto mě přiměl začít s kariérou a v počátku našeho vztahu se ke mně choval hezky. Takže to, že jsem ho potkala, byla možná dobrá věc. Dnes jsem dospěla k odpuštění. A to je vlastně úleva. Protože když člověk neodpustí, jen stále trpí – protože o všem přemýšlí stále znovu a znovu,“ rekapituluje Tina své první manželství v jedné z pěti částí dokumentu nazvané jednoduše „Ike & Tina“.
Právě Ike Turner, hudebník a také producent, kterého si zpěvačka vzala v roce 1958 (a vyvdala s ním i dva syny), ji skutečně v počátku její kariéry podporoval, resp. vystupovali spolu, Tina tehdy ještě pod svým občanským jménem Anna Mae Bullock. Ike však trpěl závislostí na alkoholu i drogách, což se projevovalo i v manželství – svou ženy tedy bil a sexuálně napadal, zpěvačka se dokonce pokusila o sebevraždu a manželství nakonec v roce 1976 skončilo rozvodem. Ike pak zemřel v roce 2007, příznačně na předávkování.
Odchod od manžela ale pro Tinu neznamenal jen určité osvobození se, ale i pád na dno – kariérní i finanční, v rámci porozvodového vyrovnání totiž ex partnerovi ponechala i autorská práva ke společným písním. V době po rozvodu tak byla zpěvačka dokonce odkázána na potravinové lístky, přesto se odmítla vzdát a po několika letech, kdy zpívala jen v malých klubech a kasinech, vydala v roce 1984 album Private Dancer, které se stalo prvním krokem k celosvětovému úspěchu. Největší slávy totiž Tina dosáhla mezi lety 1984-1992, právě tehdy posbírala řadu cen Grammy, získala také svou první zlatou desku a v roce 1988 ji na koncertě v Rio de Janeiru sledovalo 182 000 diváků – což byl také rekord, který byl zaznamenán v Guinessově knize rekordů. Do klasické pop kultury se pak Tina vepsala i ústředním hitem k „bondovce“ Golden Eye.
Ruku v ruce s profesním úspěchem šlo i štěstí v osobním životě. Lásku totiž Tina nalezla až u o 16 let mladšího německého hudebního producenta Erwina Bacha, kterého si také v roce 2013 – po 27 let trvajícím vztahu – vzala za muže. „Potkala jsem ho na letišti, byl mladší, v té době mu bylo třicet a měl tu nejkrásnější tvář. Říkala jsem si, kde se tu vzal? Vypadal opravdu fantasticky. A moje srdce začalo hrozně rychle bít, a to znamenalo, že naše duše se potkaly,“ popisuje zpěvačka „osudové setkání“ – a to i proto, že jí Erwin v podstatě zachránil život. Když totiž Tina trpěla závažným onemocněním ledvin – a kvůli odmítání života na dialýze uvažovala o asistované sebevraždě, která je ve Švýcarsku, kde dlouhodobě žije, legální – rozhodl se jí manžel darovat svou.
Kdy (a jak) odejít?
Zpěvačka se v dokumentu samozřejmě nevyhýbá ani bilancování a dotýká se logicky i tématu, s nímž se (různě úspěšně) potýká pravděpodobně každý umělec/umělkyně. Tedy určení momentu, kdy – a jak – odejít ze scény. „Někteří lidé říkají, že život, který jsem žila, a show, které jsem předváděla, byly skvělé. A ano, měla bych na to být hrdá. Jsem na to hrdá. Ale kdy má člověk přestat být hrdý – myslím tím, kdy a jak z té slávy ustoupit? Nebo prostě jen tak odejít?“ A právě to je asi ta stěžejní otázka, která se jako červená nit vine celým dokumentem, v němž se Tina vlastně se svými fanoušky loučí. A to poté, co překonala řadu osobních i zdravotních problémů od prodělání mrtvice, rakoviny, transplantace ledviny přes domácí násilí až po smrt nejstaršího syna. Erwin Bach přitom na kameru v souvislosti s poslední zpěvaččinou cestou do USA (v roce 2019) na premiéru muzikálu nesoucího její jméno přiznává, že dokument je skutečně uzavřením jedné velké kapitoly a kariéry. „Tina mi řekla: ´Jedu do Ameriky, abych se rozloučila se svými americkými fanoušky, a pak to zabalím.´ A já si myslím, že právě její muzikál a tenhle dokument je to definitivní uzavření.“
A sama Tina pak rekapitulací řady vlastních vzestupů, ale i pádů, s nimiž se musela vypořádat, do jisté míry poskytuje všem i základní a cenný recept, jak zvládnout to, co člověka může potkat. „Nebyl to dobrý život – a to dobré nedokázalo vyvážit špatné. Neexistuje ale jiný způsob, jak můj příběh vyprávět. Je to realita. Je to pravda. To, co člověk od života dostane, musí přijmout,“ shrnuje.
Dokument TINA měl premiéru na HBO a na streamovací platformě HBO Max v sobotu 27. března 2021, právě na HBO Max je tedy již pro předplatitele také volně ke zhlédnutí.
