Zákulisí Výměny manželek s Danielem Krejčíkem a Matějem Stropnickým aneb Co se na obrazovky nevešlo
Již několik let profesionálně hraješ v divadle, natáčíš a dabuješ. Jaké pro tebe bylo ocitnout se v reality show Výměna manželek?
Natáčení v našem případě byla jedna velká jízda a asi nemůžu říct ani půl špatného slova. Je to zajímavé, přece jen vás osm hodin denně sledují kamery, které zachytí strašnou spoustu materiálu a samozřejmě jsem byl trochu v napětí, co z toho vyleze, ale mám pocit, že se jim velmi dobře podařilo zachytit autentickou atmosféru a když jsem hotový díl viděl, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Klobouk dolů před celým týmem. Byli skvělí v tom, že ukázali, jak to doopravdy proběhlo.
Obvykle jsi v práci zvyklý na scénář a režii, ale ve Výměně manželek ti tyto věci asi chyběly?
Máš pravdu. Já jsem vlastně vůbec nevěděl, co se bude dít. Ten pořad jsem znal a zhruba jsem věděl, jakým způsobem funguje, ale v paměti mi utkvěly jen výroky typu „mačkáš mi hada“ a podobně. Matěj dokonce Výměnu manželek neviděl nikdy. Vzhledem k tomu, že nemáme televizi, šlo to mimo nás a po pravdě jsme se od našich kamarádů, kteří se na pořad dívají, doslechli, že se jede podle nějakého scénáře. Nejede, žádný scénář ani umělé situace se nevyvolávaly. Ale je to pochopitelné, protože když prohodíš dva účinkující do cizích domovů, je jasné, že se zajímavé věci dějí samy. Nota bene, když kolem tebe běhá šest dětí. Možná to bylo snadnější v tom, že mě hodili do vody a musel jsem plavat, ale tahle voda byla fakt hodně divoká, nicméně jsem se prostě nějak zapnul a fungovalo to.
V podobné pozici se asi před třemi lety ocitl i Osmany Laffita se svým manželem. Osmany tenkrát dostal na starost sedm dětí, takže jsi mohl trochu čekat, že tě potká něco podobného?
Samozřejmě mě napadlo, že půjdu do rodiny, která bude mít děti, ale že těch dětí bude šest, to jsem si tedy nemyslel. (smích) Upřímně jsem ani nevěřil, že takové rodiny ještě jsou, takže jsem z toho byl trochu mimo a myslím si, že to na mně bylo dost poznat. My jsme totiž opravdu do poslední chvíle nevěděli, co nás čeká.
Když jsem poprvé vstoupil do bytu v Jablonci a viděl jsem dvě školní tašky, říkal jsem si, že dvě děti jsou tak akorát, ale s každou další prozkoumanou místností se počet navyšoval, takže jsem nakonec děkoval, že těch místností nebylo jako u nás na zámku. (smích) Je pravda, že v tomto směru mi televize připravila velkou výzvu.
S náhradní rodinou si kluci dodnes často volajíFoto: Se souhlasem Daniela Krejčíka
Pokud vím, museli vás k účasti přesvědčovat?
Ano, trvalo to dlouho a když za námi přijela paní Rezková, která je vedoucí projektu Výměny manželek, říkal jsem jí, že i když mám děti moc rád, nemám sourozence, v životě jsem dítě nepřebaloval a bojím se, abych neudělal něco špatně. Ona pouze odvětila, ať se nebojím, že všechno bude dobré. První noc u mé náhradní rodiny jsem byl docela vyjevený a podle mě nespali ani lidé ze štábu, protože nevěděli, jestli jim neuteču. Svěřte čtyři děti a dvě mimina někomu, kdo nikdy naživo neviděl dudlík (smích).
Přemýšlel jsi i nad tím, že se dostaneš do rodiny, která nebude mít zrovna přívětivý přístup k homosexuálům?
To se klidně mohlo stát, protože štáb přiznal, že na tuto otázku se rodiny neptal, takže reakce tatínka Pavla byla pro všechny velkým překvapením. Musím říct, že i mně spadl obrovský šutr ze srdce, protože když vám do místnosti přijde dvoumetrový a 150kilový chlap a bývalý kulturista, nechcete s ním mít žádný problém. (smích) Když pak přišel a uviděl mě, řekl, že je rád, že má doma chlapa a že to bude jako z filmu S tebou mě baví svět. Tím rozbil všechny mé obavy a myslím si, že i jemu se během natáčení upravil názor na gay vztahy, rodičovství apod. Ne, že by na to měl dříve nějaký pevný názor, protože přes všechny své každodenní starosti, kterých má nespočet, o těchto věcech nikdy moc nepřemýšlel, ale myslím si, že mu během té doby došlo, že jestli se má někdo starat o děti, fakt nezávisí na tom, jakou má orientaci. Sexuální orientace podle mě vážně nijak neovlivňuje mateřské pudy, touhu být rodičem a ani vám nijak nezabraňuje v tom, abyste dítě přebalil nebo s ním udělal úkoly.
Je pravda, že žádná hluboká debata na tohle téma se ve vaší epizodě neobjevila…
To máš pravdu, protože k ní ani nebyl žádný důvod. Pavel mi asi po dvou minutách, co jsme se znali, vrazil do ruky to nejmladší pětiměsíční dítě, Pepíčka, a řekl: „Hele, já taky vím h****, ale držím ti palce.“ (smích) Bylo to tím, že hodně pracoval a s rodinou moc nebyl, takže domácí práce šly mimo něj. Nicméně jsem si řekl, že není čas se hroutit a být zmatený, vzal jsem si dítě do rukou a všechno jsem se snažil co nejdřív odvodit nebo naučit. Nezkušenost jsem se rozhodl přebít odhodláním. A šlo to. Takže vlastně vůbec nebyl důvod k nějakým pochybám, nebo vést rozhovor na téma sexuální orientace. Bylo to prostě přirozené, že to tak je. Moc mě však překvapilo, že několikrát za mnou sám přišel a řekl, že bychom opravdu měli mít děti a že je úplně na hlavu, že nám to zákony neumožňují. Nechal jsem ho k tomu dojít samotného. Zkušeností. Během výměny byl také párkrát u sebe v práci, kde dělá svářeče a chlapi se ho samozřejmě ptali, koho má doma a on jim prý říkal: „Hele, místo manželky mi teda poslali chlapa a jsem spokojenej. A jestli to někomu vadí, rozbiju mu hubu.“ Aneb krásný projev něžné lásky tohoto obra. (smích)
V epizodě jsi ukázal, že se toho nebojíš, a i když jsi měl velký strach, postaral ses dobře. Ostatně i děti z náhradní rodiny si tě oblíbily natolik, že tě namalovaly na společný obrázek jejich rodiny. Nicméně mnoho lidí, kteří tento pořad sledují, určitě nebudou mít úplně přívětivý přístup k homosexuálům. Myslíš si, že jsi jim takto mohl trochu otevřít oči?
Já doufám. Byl to také jeden z důvodů, proč jsem do toho nakonec šel. Jsme už několik let pod palbou kampaní spolku Jsme Fér, který bojuje za manželství pro všechny, což je super a jsem za jejich sílu a odhodlání moc vděčný. Ale myslím si, že reality show má v sobě ještě trochu jiné kouzlo, protože diváci mají pocit, že jsou uvnitř toho baráku a žijí život s účastníky soutěže. Můžou zároveň vidět, zda to ten člověk zvládá, nebo nezvládá a pak nad těmi věcmi přemýšlejí, jako by jich sami byli součástí. Píše mi obrovská spousta lidí a překvapilo mě, jak často se objevuje, že bychom měli mít právo vychovávat děti. Napsala mi i spousta lidí, od kterých bych vůbec nečekal, že svůj názor někdy změní.
S Matějem žijeme v opravdu malé vesnici, která má zhruba 200 obyvatel a myslím si, že jsme tady vůbec první gayové v historii a lidé to berou vesměs velmi dobře, ale i kdyby změnili názor pouze lidé z naší vesničky a otevřeli bychom jim tím oči, je to správně a mělo to smysl.
Psalo ti i hodně lidí z komunity? Je totiž pravda, že jsi všem ukázal, že i mladý gay muž se dokáže postarat o děti. Dost často to ve Výměně manželek totiž nezvládají ani matky několika dětí…
Určitě psalo. Když se epizoda s týdenním předstihem zveřejnila na Voyo, dostal jsem během toho týdne asi 600 zpráv na Instagramu. Po odvysílání epizody v televizi jich je tam už několik tisíc! Samozřejmě mi to dělá radost, ale zároveň si říkám, že jsem tak dlouho hrál v divadle, daboval, točil a dělal jsem spoustu jiných věcí a že zrovna tohle bude mít největší ohlas, mi vlastně přijde komické, ale vlastně z toho mám radost, protože většina komentářů je pozitivních. Jsme zavaleni 99 % hezkých zpráv a to poslední procento lidí, kteří mají pořád pocit, že patříme do zoo, asi ještě potřebuje čas. Ono jim to dojde.
Už v pořadu jsi zmínil, že bys jednoho dne chtěl mít i vlastní děti. Začali jste to s Matějem s odstupem času nějak řešit?
Je pravda, že od Výměny zatím neuběhl tak dlouhý čas. Je to vlastně stále dost čerstvé. Návrat domů byl pro mě strašně zvláštní. Už poslední tři dny, co jsem byl stále v náhradní rodině, se mi po té rodině začalo stýskat. Ve štábu říkali, že je to docela bizár, protože všichni chtějí většinou co nejrychleji zpět domů. Když jsem se s těmi dětmi loučil, bylo to strašně dojemné. Já jsem plakal, že odjíždím, děti taky. Když pláče patnáctiletý kluk, který říká, že by chtěl, abych tam s nimi zůstal, je to silné kafe snad i pro každého cynika. Samozřejmě jsem se těšil na mého Matěje, ale je pravda, že druhý den jsme si povídali o všech různých zážitcích a přepadl mě smutek, protože najednou se ten kolotoč, na který byl člověk zvyklý, proměnil v ticho a prázdno. Samozřejmě jsem se těšil, že se vyspím, protože během těch 10 dnů jsem spal třeba jen tři hodiny denně, ale první noc jsem se pořád budil, asi jsem prodělával nějakou laktační psychózu nebo nevím. (smích) Najednou mi přišlo, jako bych tam nechal kus sebe.
Je jasné, že jsme o tom nějaké debaty vedli, ale myslím si, že je pořád dobré připomínat, že to není zcela legální, aby pár gayů adoptoval dítě. Můžeme se tedy bavit o čemkoliv, ale je potřeba lidem říct, že to prostě nejde. Kdybychom byli holka a kluk, možná už by tady děti běhaly, ale u nás gayů jsou to místo devíti měsíců třeba i dva až tři roky zařizování, stojí to velké finanční náklady a začlenění se do legislativní šedé zóny, kterou zákony nijak neupravují. Ostatně i cesta přes příšerně zkostnatělé adopční zákony je dost dlouhá a nelehká. „Normální“ rodina čeká na dítě třeba i pět let, gayové třeba i 8 let. To, že jednotlivec může adoptovat a jeho sexuální orientace nemůže být v adopci překážkou, ale registrovaný pár ne, to přece nedává smysl. Kdyby to šlo, myslím si, že by ty debaty u nás doma nějak pokročily. Jak už jsem psal na svém Instagramu, nejsme dokonalý instagramový pár a také máme nějaké své bolístky a jednou z nich je i to, že jeden dítě chce a druhý zatím ne. Nemůžu k tomu Matěje nijak donutit, to snad ani nejde, takže buď k tomu dojdeme a nějak to dopadne, nebo nikoliv. Člověk míní, Pánbůh mění. Možná nemůžu chtít v životě všechno, máme hezký život, který je naplněný, avšak holt trochu jinak. Tak to prostě zatím je.
