V Česku vzniká dokument o manželství pro LGBT+. Podpora ze strany veřejnosti je nebývalá. Zeman novelu zákona nepodporuje
Jak vznikl nápad vytvořit dokument Zákon lásky?
Někdy na jaře roku 2018 mě na ulici oslovili lidé z organizace Jsme Fér a zeptali se mě, zda bych nepodepsala petici za manželství pro všechny. Jakožto člověk, kterého se to osobně netýká, jsem se těch lidí zeptala, jestli vůbec existuje nějaký rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím. Když jsem zjistila, že registrace vlastně téměř nic neznamená, byl to jeden z důvodů, proč jsem se tímto tématem začala zabývat. Samotnému natáčení filmu samozřejmě předcházelo spoustu rešerší a řešení toho, jak tohle téma uchopit a zpracovat.
Musím se přiznat, že spousta mých kolegů a kamarádů mě od toho trochu odrazovala, a to především z toho důvodu, že jim nebylo jasné, proč budu v roce 2018 natáčet dokument o homosexuálech, že je to v této době přece už trochu přežitek. Nechápali, v čem by mohl být zajímavý. U dokumentů na začátku samozřejmě nikdy nemáte podrobný scénář, protože je lepší jít rovnou do terénu a zjistit, s jakými kartami můžete hrát. Proto jsme prvně natáčeli u sbírání podpisů pod peticí za manželství pro všechny a já jsem mohla viděla, jak na to česká společnost reaguje. Poté jsme s iniciativou Jsme Fér začali chodit do poslaneckých klubů, ale zároveň, protože pro mě byl velmi důležitý i opoziční názor, jsme natáčeli například veřejné akce Aliance pro rodinu a dalších hnutí, která jsou opozicí v rámci této novely zákona.
Takže jste se snažila zachytit názory a argumenty obou stran?
Ano, já samozřejmě vnímám názorovou pestrost a bylo pro mě velmi důležité, aby ve filmu zazněli všichni účastníci debaty. Film měl vlastně mapovat debatu a proces schválení či neschválení novely, ale tím, že se návrh zákona zasekl v prvním čtení, pochopitelně to změnilo i zamýšlenou podobu filmu a já teď Zákon lásky považuju spíše jako příspěvek do celé debaty.
Původně jsem myslela, že na začátku bude nějaká diskuse a na konci rozhodnutí, zda ano nebo ne. Místo mapování procesů a přijímání nebo odmítání této novely a významné celospolečenské změny, film zaznamenal absurdní, nikam nevedoucí a dlouhou debatu ve sněmovně a myslím si, že je tak zároveň velmi dobrým zrcadlem české politiky.
Podařilo se vám tedy zachytit, že české politikaření je občas doslova marné a mnohdy se ani po dlouhé době politici nedostanou k nějakému konečnému výsledku?
To byl vlastně další důvod, proč jsem to téma zpracovávala, protože jak už jsem řekla, není to mé osobní téma, ale začalo mě to zajímat i z hlediska občanského. Nikdy předtím jsem se u lobbingu a řešení nějakého zákona nevyskytla a bylo pro mě osobně velmi zajímavé vidět, jak celý proces funguje, respektive nefunguje. Často jsem přemýšlela nad tím, jestli bych měla tolik trpělivosti a síly prosazovat něco, co je v mém osobním zájmu.
Jak dlouho od té doby, co vás lidé ze Jsme Fér oslovili o podpis petice, trvalo zahájení prvních kroků k tvorbě dokumentu? Napadlo vás to ihned?
Oslovili mě, když jsem zrovna byla se svým zvukařem Adamem Bláhou, se kterým jsme se o tom následně bavili, protože jsme byli docela překvapeni, jak se věci mají. Začali jsme to rozebírat a pak vznikl nápad celý proces zdokumentovat. Pamatuju si, že jsem po nějaké době zašla do kanceláře Jsme Fér, kde jsme to spolu začali diskutovat a musela jsem hlavně zjistit, jestli jsou ochotní s námi natáčet, protože jsem nikoho z nich neznala. Bylo zapotřebí, aby se nám u takového časosběrného dokumentu nějakým způsobem otevřeli a aby nás nechali natáčet třeba i v situacích, kdy se jim to samotným moc nehodí, protože přece jenom při nějakém vyjednávání kamery způsobí, že je člověk trochu více zdrženlivý.
Teď už víme, že se to podařilo a v roce 2018 tedy začal dokument vznikat?
Ano, ale myslím si, že to trvalo tak rok a půl, než si na porty a kameru nějakým způsobem zvykli. Ale abych to ještě upřesnila, na začátku jsem si představovala, že budou existovat dva hrdinové filmu. Jedním měl být Czeslaw Walek, který je šéfem iniciativy Jsme Fér a druhým měla být Jana Jochová, což je předsedkyně Aliance pro rodinu. Myslela jsem, že to bude taková argumentační přestřelka a že s těmito hlavními „hrdiny“ projdu celou cestu až do konce, kterým bude buď schválení nebo neschválení novely, ale poté, co Jana Jochová vystoupila v jedné talkshow, rozhodla jsem se, že to bude jinak.
Jana Jochová totiž v talkshow nahlas přemýšlela o tom, zda homosexualita není nemoc, ale zároveň řekla, že pokud by její syn byl gay, chtěla by, aby zůstal sám, což není argument pro manželství, ale jsou to otázky, které jsem si myslela, že má dnešní společnost ve 21. století už dávno vyřešené. Z toho důvodu pro mě najednou ztratila váhu, aby mohla být tím pomyslným druhým hrdinou filmu, protože něco takového s debatou o manželství opravdu nemá nic společného. Takže jsem od toho, že bych šla natáčet k ní domů a ukázala, jak vlastně žije ve své tradiční rodině, upustila. Nicméně i tak jsme samozřejmě názor opozice zachytili a když jsem to počítala, zjistila jsem, že ve více než 30 % filmu zaznívají skutečně opoziční názory.
Došlo i na to, že vás kvůli dokumentu někdo slovně napadl, že například podporujete homosexualitu apod.? Přece jen je to téma, které v mnohých vyvolává vášně…
Díky tomu, že film ještě není venku a zveřejnili jsme pouze trailer, který má za cíl podpořit naši crowdfundingovou kampaň, se zatím nic takového naštěstí nedělo.
Co by mělo být cílem crowdfundingové kampaně, která aktuálně stále běží na HitHitu? Vím, že už nyní jste zaznamenali docela velký úspěch, kdy jste překonali první milník 500 000 Kč?
Kampaň běží do konce března a mohou nás podpořit všichni lidé, kterým se líbí myšlenka toho, že takový film vznikl a že tohle téma někdo vzal a časosběrně zmapoval. Díky tomu, že nás podpořila spousta umělců a celebrit, kteří nám věnovali buď věcné dary nebo různé zážitky, není to pouze o podpoře filmu, ale něco hezkého si každý fanoušek může odnést nebo zažít.
Ten půlmilion jsme skutečně potřebovali k dokončení dokumentu, takže tři dny před spuštěním kampaně jsem nespala a bála jsem se, jak to dopadne a jestli za měsíc a půl budeme schopni takovou částku vybrat. To, že jsme během týdne vybrali 100 % požadované částky nás samozřejmě znovu podpořilo k tomu, abychom film dodělali a jsme rádi, že k tomu aktuálně máme všechny podmínky.
Nicméně kampaň běží dál a pokud vybereme víc, máme v plánu další věci. Proto jsme si vytyčili další dva milníky. Díky větší částce můžeme do filmu přidat další vychytávky, případně uskutečnit například jeho distribuci na východ, protože je pravda, že v rámci této problematiky jsme pro východní země tak trochu vzorem, což nám může připadat absurdní, ale opravdu to tak je. Zaznamenaná debata pro ně může mít kladný dopad a může do východních zemí přinést něco pozitivního.
Kdy bychom se měli dočkat uvedení filmu Zákon lásky?
Původně jsme uvažovali o červnu, ale začínám o tom silně pochybovat. Možná budeme rádi za září či říjen, ale všechno určitě budeme komunikovat a uvidíme, jak to půjde. Určitě půjdeme do kin po celé České republice. Ještě před tím nás čekají nějaké české a zahraniční festivaly.
Je asi pravda, že pandemie koronaviru dala ránu nejen uvedení filmu, ale i samotnému projednávání manželství pro všechny, které bylo aktuálně odsunuto na druhou kolej, i to jste nějakým způsobem pocítili?
Určitě ano, ale zároveň bych nerada, aby to bylo alibi poslanců, že právě koronavirus jednání zastavil, protože novela zákona byla v prvním čtení poprvé někdy ke konci roku 2018, takže byl dostatek času k tomu, aby se vyjádřili, ať už by se jednalo o připojení k dalším 30 zemím světa, kde manželství pro všechny existuje, nebo jeho odmítnutí. Ale to, že od toho poslanci utíkají, jelikož téma vzbuzuje obrovské vášně, je prostě špatně a opravdu největší frustrace je sledovat politiky, jak nepracují. Naší ambicí je, aby se o tomto tématu mluvilo a aby jej společnost neignorovala tak, jako jej ignorují naši volení představitelé.
Když jste teď měla možnost do celé situace hluboce nahlédnout, myslíte si, že v Česku existuje šance, že tato novela zákona projde?
Myslím si, že velká část české společnosti manželství pro všechny podporuje a ti, kteří váhají, podle mého jen nemají dostatečné informace, případně vůbec nevědí, že takový rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím existuje, stejně jako jsem to nevěděla já. Co se týče toho, jestli naše sněmovna novelu zákona projedná a bude hlasovat pro, nebo proti, to záleží na dalších volbách, které budou v říjnu.
Sněmovna je aktuálně složena spíše ze starších lidí a také si myslím, že často se celé téma scvrkává jen na debatu o tom, zda se stejnopohlavní svazky mají jmenovat manželství nebo ne. Aktuálně mám dojem, že k projednání není dostatek odvahy, proto teprve uvidíme, jaké bude složení sněmovny a senátu po volbách a jak se k tomu postaví pan prezident, který však hned na začátku řekl, že bude tento zákon vetovat. Proto teď opravdu nedokážu věštit z koule.
Je dost pravděpodobné, že se po tom všem, co se aktuálně děje, síly ve sněmovně dost promění…
Určitě. Zároveň se během koronakrize ukazuje, jak je manželství důležité. Spousta lidi vidí, jaké mají nesezdané páry najednou problémy, protože nemůžou k sobě a některé z nich se neviděly třeba rok, protože jeden z páru je například ze zahraničí. I z tohoto důvodu si myslím, že se v dobách, kdy potřebujeme jistoty, pohled na manželství docela mění a není to jen jakýsi přežitek.
Budete-li chtít dokument Zákon lásky podpořit, můžete si vybrat jednu z odměn zde.
