
Registrované partnerství připravuje lesby a gaye o výhody v práci. Napravit se to snaží firmy, které na ně nahlíží jako na manžele
Lidé by si měli být rovni, bez ohledu na pohlaví, barvu pleti, věk, náboženské vyznání a samozřejmě i na sexuální orientaci (a další možné faktory). To je nepochybně ideál, od nějž se ale realita v mnoha zemích světa liší a v některých zásadně odchyluje. Pokud bychom se ale soustředili zejména na státy vyznávající „západní hodnoty“, ačkoliv ani v nich nelze vždy hovořit o „ideálu“, minimálně se tomuto stavu snaží přiblížit. Důkazem může být nejen snaha narovnávat podmínky pro soužití osob stejného pohlaví (a také tzv. duhové rodiny), ale i prosazování rovnosti na pracovišti. I když konkrétně v Česku se zatím lesby a gayové možnosti uzavřít sňatek (a ani vychovávat děti tak, aby každý z partnerů byl očima zákona rodičem) nedočkali, alespoň jejich situace v zaměstnání se postupně zlepšuje. A některé firmy dokonce registrovaným partnerům/kám přiznávají tatáž práva jako manželům. Jednou z nich je nově i skupina MONETA, která se zapojila do aktivit platformy Pride Business Forum a podepsala také související Memorandum o podpoře LGBT diverzity a inkluze na pracovišti.
Odlišnost = tabu
Vyrovnání se s vlastní sexuální orientací/genderovou identitou je samo o sobě nesnadné. Po coming outu v rovině rodiny a přátel však LGBT+ lidé často stojí před otázkou, zda se o informaci podělit i na pracovišti. A nikoho asi příliš nepřekvapí, že i nezávisle na sobě vzniklé výzkumy shodně uvádí, že se LGBT+ osoby snaží informace o své orientaci/genderové identitě v zaměstnání spíše tajit. Ačkoliv přesná čísla variují, výzkum veřejného ochránce práv „Být LGBT+ v Česku“ z roku 2019 uvádí, že to, kým jsou, vždy nebo často na pracovišti skrývá cca 51 % LGBT+ lidí. Jak potom naznačil dlouhodobý průzkum realizovaný platformou Prague Business Forum, svou identitu v zaměstnání neskrývá jen 24 % LGBT+ lidí. Kromě toho se až čtvrtina z nich potýká v zaměstnání s negativními postoji vůči LGBT+ osobám. Kolem 5 % LGBT+ lidí se navíc kvůli své sexuální orientaci/genderové identitě setkalo s nerovným zacházením (to pak platí jak pro ČR, tak i celou Evropu, což dokazuje rozsáhlý výzkum Agentury Evropské unie pro základní práva, FRA).
Důvodem, proč se LGBT+ lidé ke své orientaci/genderové identitě nehlásí, jsou nejčastěji obavy z reakcí kolegů a kolegyň a také strach z možného zhoršení vztahů na pracovišti. Méně časté jsou obavy z diskriminace a ohrožení kariérního postupu. Nejlepším způsobem, jak situaci změnit, je pak samozřejmě firemní kultura, která otevřeně přijetí LGBT+ osob deklaruje. A pokud firemní kultura postoupí i od slov k činům, kdy LGBT+ lidi podpoří konkrétními aktivitami, je to ideální cesta k úspěchu.
Podpora diverzity na pracovišti v české praxi
I když česká vláda sama nijak výrazné kroky v podpoře rovnosti a přijetí LGBT+ osob na pracovišti nepodniká, neznamená to, že by se o problematiku nikdo nezajímal. LGBT rovnosti ve firmách se již celé desetiletí v Česku věnují platformy Prague Business Forum a Byznys pro společnost, druhá jmenovaná je zároveň koordinátorem evropské Charty diverzity v ČR a také největší nevládní neziskovkou, jež rozvoj odpovědného podnikání a diverzity podporuje.
V tomto kontextu je tedy třeba říci, že související průzkumy ukazují, že určitou strategii prosazování diverzity na pracovišti již mnohé firmy v Česku mají, ačkoliv ty společnosti, které jsou v daných aktivitách nejdále, jsou firmami nadnárodními. Jednou věcí je ale otevřenost vůči LGBT+ lidem, druhou pak uznání jejich práv nad rámec toho, co určuje platná česká legislativa. Zatímco tedy v mnoha zahraničních zemích je již běžné, že lesbické a gay páry, které své soužití stvrdí uzavřením registrovaného partnerství/manželství, mají na pracovišti stejná práva jako osoby žijící v manželství heterosexuálním (např. poskytování zákonného volna při důležitých osobních událostech, a to včetně doprovodu rodinného příslušníka k lékaři, účast na vlastní svatbě, pohřbu partnera/ky ad.), u nás se stále jedná spíše o zářné výjimky. Mezi ně nově patří i skupiny MONETA.
„Rozhodli jsme se odstranit diskriminaci, která v tomto kontextu v českém právním prostředí panuje. Pokud LGBT rodinám a párům z řad našich zaměstnanců tuzemská legislativa tyto nároky a práva nepřiznává, pomůže jim těchto práv dosáhnout MONETA. Jsme připraveni poskytnout naprosto rovné podmínky. K našim zaměstnancům, stejně jako k našim klientům, budeme vždy přistupovat naprosto transparentně a nehodláme je jakýmkoliv způsobem diskriminovat,“ uvedl generální ředitel a předseda představenstva MONETA Money Bank Tomáš Spurný. Tímto krokem společnost v podstatě všem zaměstnancům/kyním, kteří/é žijí v registrovaném partnerství, dává možnost čerpat tytéž benefity, jako kdyby byli sezdáni.
Jinak to nejde?
Samozřejmě, že je skvělé, že alespoň mnozí zaměstnavatelé si uvědomují, jak nerovné podmínky tu pro lesby a gaye panují. Ačkoliv narovnávání práv v rovině pracovní je nepochybně záslužné, nebylo by jej třeba, kdyby čeští zákonodárci konečně přistoupili ke schválení možnosti uzavřít manželství bez ohledu na sexuální orientaci. Nejenže by tak již nebylo nutné, aby firmy samy musely v tomto směru činit kroky nad rámec svých zákonných povinností (za to jim samozřejmě patří velké uznání), ale lesby a gayové by již nebyli odsunuti na pomyslnou druhou kolej. Ostatně i stávající pandemie koronaviru odhalila, jak je registrované partnerství diskriminační. Aktuálně, kdy je omezen pohyb na území okresů, lze do partnerství vstoupit jen na 14 krajských matrikách, v rámci podzimní vlny vyvolalo velkou bouři následně zrušené pravidlo, že do partnerství lze vstoupit jen v případě krajní nouze, potažmo hrozící smrti. Jak navíc uvádí platforma prosazující manželství pro všechny Jsme fér, rozdílů mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím je více jak 100. A zatímco manželství pro všechny podporuje na 67 % Češek a Čechů, novela občanského zákoníku, která by jej umožnila, leží již třetím rokem ve sněmovně…