Využijte lockdown jako jedinečnou příležitost a vytvořte si nové zvyky, které s vámi zůstanou

Většina z nás má seznam věcí, které by na sobě a svém životě chtěla změnit. A neustále se o to pokoušíme při různých příležitostech, ať už je to novoroční předsevzetí, jarní hubnutí do plavek nebo třeba dovolená – taky se z ní vždy vracíte rozhodnutí svůj život změnit? Odhodlání se pak nepodaří dodržet, protože zaplujeme zpět do zažité rutiny a ta nás strhne k původním zvykům. Velké změny, které nám do životů přinesl koronavirus, jsou však příležitostí se starých zvyků nadobro zbavit.

Jediná změna zvyk nezmění

Podle průzkumu si novoroční předsevzetí dává téměř polovina lidí, ale splnit ho se podaří jen osmi procentům z nich. Důvodů je několik. Především je potřeba nedat si cílů moc, zvolit si takové, pro které jsme skutečně motivovaní, a ideálně by mělo být snadné zaznamenávat svůj pokrok. Ale především je potřeba změnit i všechno ostatní, na co je chování, jehož se chceme zbavit, nějak navázáno. Když chceme přestat jíst sladké, musíme změnit svou obvyklou trasu, která vede kolem voňavé pekárny. Když chceme víc číst, musíme vypínat televizi i počítač, aby naši pozornost nezaujalo něco jiného.

Proto je covidová doba vymknutá z kloubů ideálním časem pro změnu našich zvyků a vytvoření nových návyků, které z nás udělají lepšího člověka. Pojďme chytit příležitost za pačesy. Do léta, kdy snad koronavirus zase poleví, máme dostatek času na to, aby se nám nové zvyky pěkně zažily.

Koronavirus mění naše životy

O tom, že teď je ta pravá doba, není pochyb. Vloni v srpnu v britském výzkumu s téměř 70 tisíci účastníky čtvrtina lidí uvedla, že covid zcela nebo podstatně změnil jejich život. Podle únorového výzkumu agentury STEM/MARK pro Českou televizi koronavirus negativně zasáhl do ekonomické situace třetiny českých domácností. Ty se novým podmínkám musejí přizpůsobit a provést celou řadu změn.

I covidový barometr Kantar, který výzkumná agentura provádí ve více než 60 zemích, ukazuje na velké změny v každodenních rutinách lidí. „Bavíme se o tom, jestli a jak se naše chování změní. Psychologové a sociologové to velmi zkoumají. My ale vidíme, že už jsme se měnit začali,“ uvedla na konferenci o vzdělávání PREF 2020 Petra Průšová, ředitelka agentury Kantar pro střední a východní Evropu. Jako příklady uvedla to, že se více staráme o zdravou výživu, čteme, trávíme čas s rodinou, víc finančně plánujeme. Angličané se prý dali na zahrádkaření, zatímco Francouzi víc doma pečou. Češi byli podle zjištění Kantaru skeptičtí k tomu, co covid přinese a zda se opravdu změníme. Ale i tak 49 % z nás věří, že se po pandemii nevrátíme úplně zpátky do zajetých kolejí. Nejvíc změn očekávají mladí lidé, ale i víc než polovina starších 60 let si uvědomuje, že změny přijdou, a ve svých životech je čekají. 

Primátor Zdeněk Hřib o lidských právech a společenské revoltě: Ženy mají právo na potrat a lesby a gayové na sňatek18. 3. 2021

Co nám zůstane i po pandemii

Koronavirus pomohl oživit pozitivní návyky, na které jsme v uspěchané moderní době téměř zapomněli. Například návrat k domácí kuchyni nebo k pěstování sousedských vztahů. Pětina Britů říká, že v kontaktu se sousedy bude pokračovat i po odeznění pandemie. Další, čemu Evropané teď přišli na chuť, je ježdění na kole. Cyklistická doprava stoupla i u nás, lidé si oblíbili bike sharing. Podle Vratislava Fillera ze spolku Auto*mat některé zdroje hovoří o třetinovém nárůstu, jiné až o polovinu. U bike sharingu Rekola je teď průměrná délka výpůjčky 20 minut a stále více jízd se uskutečňuje po osmé hodině ráno a páté odpoledne. Znamená to, že kolo se stává prostředkem běžné dopravy do práce a z práce. „Dle zpráv uživatelů vidíme, že lidé kolo využívají na dvě věci – na zmiňovanou dopravu do práce a na vyčištění hlavy od home officu, ať jen tak v rámci projížďky v parku nebo s využitím kola při cestě na nákup či k výdejovému okénku,“ říká Jan Střecha z Rekol.

Domácí vaření, tlachání se sousedy i cyklistika nám nejspíš zůstanou i po pandemii. Pokud totiž něco pravidelně opakujeme, činnost si zautomatizujeme a stává se z ní zvyk. Další a další opakování zvyk jako ustálený vzorec chování dále upevňuje. Jak dlouho je potřeba na to, aby se opakované chování pořádně zažilo a nehrozilo nebezpečí, že ho při první příležitosti opustíme?

Jan Jirka: „Gayové by neměli využívat náhradní mateřství. Měli by se zajímat především o adopci“13. 2. 2021

Do konce pandemie času dost

Studie University College v Londýně z roku 2009 zkoumala 96 účastníků, kteří si dali za cíl osvojit si nový zvyk. Takový, co budou praktikovat opravdu denně. Například se rozhodli jít si každý den večer na čtvrt hodinky zaběhat, dát si po obědě kousek ovoce nebo si ráno zacvičit. Ze studie vyšlo, že účastníci pro zafixování zvyku potřebovali průměrně 66 dní – to je délka lockdownu od posledního rozvolnění z počátku prosince. Podobně dlouhé období nás ještě čeká, než s letními měsíci (a snad i rozšířením očkování) začne koronavirus ustupovat. Takže chutě do toho!

Údaj 66 dní na vytvoření zvyku je však značně pofidérní. Jedná se totiž o průměr. Někteří účastníci měli nový zvyk vybudovaný za pouhých 18 dní a jiným by to podle analýzy výzkumníků trvalo celých 254 dní. Je zřejmé, že zvyknout si dodržovat pitný režim – například vypít litr vody dopoledne a litr odpoledne – nebude zas tak těžké. Rozhodně to bude snazší, než se přemluvit, že si každé ráno zacvičíme. Automatičnost, s níž činnost provádíme, je klíčem k úspěšnému zvyku.

Zdroj: Bohdana Rambousková