Jak funguje svět televizních reklam? Odpovídá režisér a kameraman Tomáš Sovinský, který točil klip R3VØLT4
Začneme tou nejaktuálnější věcí, kterou je natáčení klipu Revolta. Jak bys tuto spolupráci s magazínem LUI zhodnotil?
Snažil jsem se video natočit tak, aby splňovalo atributy videoklipu, což se myslím povedlo. Ze všeho nejdřív jsme vymysleli určitý koncept a postupně se začaly nabalovat další věci jako kaskadéři, herec s maskou atd. Je pravda, že díky tomu trochu narostl i rozpočet, ale došlo k oboustranné spokojenosti, což je důležité.
Často spolupracuješ s profesionálními herci, ale při natáčení klipu Revolta jsi měl na starosti šéfredaktora LUI Jakuba Starého, který v tomto směru profesionál není. Jak se ti s ním spolupracovalo?
Jakub v klipu Revolta nemusel nikoho hrát. Ve chvíli, kdy by měl ztvárňovat někoho, kým není, myslím si, že by to nemuselo fungovat. Ale tak dobře Kubu zase neznám. Mám rád minimalismus a přirozené věci a přesně o tom v klipu Revolta šlo. Záměr byl, aby Jakub nehrál, ale recitoval. Tím pádem ze sebe nemusel vydávat něco, co by v sobě neměl. V rámci hiphopu se nejedná o něco úplně typického. Není to klasická rapová píseň. Ani co se týče flow či hudby. Cpát Jakuba do pozice rappera, který bude mávat rukama, by dle mého příliš nefungovalo.
Jak vnímáš smysl projektu Revolta a jak moc revoltuješ třeba ve své práci? Je dobré občas vybočit z davu a dělat věci trochu jinak?
To určitě, ale je důležité vědět proč. Nejhorší je jít proti proudu, ale nevědět z jakého důvodu. Svoji revoltu jsem zažil v období, kdy jsem byl ještě na základní škole. Byl jsem pankáč a revoltovali jsme v rámci všeho, co se dalo. Ale z jakého důvodu jsem příliš nevěděl. (smích) V té době skoro každý patřil do nějaké subkultury. Téměř všichni museli mít nějakou nálepku. Z dnešního pohledu to je celkem vtipné. Proč by se lidé měli rozdělovat podle toho, co poslouchají za muziku?
Co se týče mé práce, přijde mi občas škoda, že dost firem jede klasické reklamy podle stejné osnovy. Naštěstí to je mnohem lepší, ale dříve bylo hodně reklam jako přes kopírák. Když jsem zkoušel nějaké odvážnější věci, některé firmy se toho bály. Na jednu stranu jsem chtěl revoltovat, ale na druhou stranu to příliš nešlo. Firmy měly z něčeho odvážnějšího strach.
Myslím, že firmy se bojí, aby se jim nedostalo přehnané kritiky…
To máš pravdu, ale to je další věc, která mě mrzí. Lidé jsou k některým věcem přehnaně kritičtí. Mně přijde super, že se někdo snaží tvořit a pokud to někoho nezajímá, nemusí na to přece koukat. Proč mají potřebu psát, že tohle je špatně a tamto ještě horší? Nevidím k tomu důvod. Pokud se navíc jedná o nějakou firmu, vlna hejtu je o to větší. Lidé by mohli mít trochu otevřenější mysl a říct si, že u nich se to možná nechytlo, ale u někoho jiného asi ano. Proto kdykoliv se někdo vydá trochu jiným směrem, velmi si toho cením.
Ale jistě si pamatuješ kauzy, jako „černoch v letáku“ apod. Jak moc se tedy během tvé tvorby musíš hlídat?
Ono je to hodně o klientech a o tom, co snese jejich marketingové oddělení. Kdykoliv jsem tvořil nějaké odvážnější věci, bylo to většinou proto, že jsem hovořil přímo s lidmi, kteří firmu vlastnili a neměli své marketingové oddělení. Ve chvíli, kdy jsou ve hře lidé z marketingu, málokdy se pustí do něčeho odvážnějšího, protože se z pochopitelných důvodů bojí a nechtějí riskovat.
Věnuješ se natáčení, ale i režii, co z toho tě baví víc?
Když děláš kameru, můžeš se zaměřit pouze na jednu věc, ale jako režisér vlastně vedeš menší firmu, musíš odpovídat na všechny otázky a zodpovídáš de facto za vše. Ačkoliv reklama většinou trvá do 30 sekund, je s tím spojeno opravdu hodně práce, ale baví mě to a rád dotahuju každý detail. Musím říct, že mi vyhovuje dělat obojí, protože se obě věci navzájem doplňují.
K režii jsem se dostal tak trochu náhodou. Začínal jsem jako kameraman, což jsem vlastně i vystudoval a postupně jsem se pustil do vlastních projektů. Chtěl jsem vše dělat co nejlépe a pak se z toho vyvinulo režírování.
Jakým způsobem je možné do několikasekundové reklamy vměstnat vše potřebné? Vymýšlíš i scénář, nebo zpracováváš již hotové náměty?
Někdy dostanu už finální koncept, který následně zpracovávám, ale někdy vymýšlím vše od píky, což mě baví daleko víc. Vždy je potřeba počítat s tím, čeho chce klient dosáhnout a podle toho se skládá scénář.
Jak dlouho taková několikasekundová reklama vzniká?
Bývá to různé. Čím více času na to máme, tím lépe, ale někdy to nejde. Já vždy říkám, že když už nejsou peníze, ať je alespoň čas. Většinou se však jedná o nějakých čtrnáct dní až měsíci příprav a samotné natáčení pak proběhne obvykle během jednoho dne.
Jak moc se česká produkce liší od té zahraničí?
Myslím si, že jsme hodně daleko. Náš obor za poslední roky opravdu hodně vyrostl a je to znát. Je to o tom, jak moc jsou klienti schopni investovat. I na první pohled nepatrné prvky můžou video pozvednut na úplně jinou úroveň. Pro mě je však vždy klíčové, že chci natáčet opravdu hezké a kvalitní věci.
Jak moc tě v rámci tvého přání točit hezké a kvalitní věci omezuje právě zmiňovaný rozpočet? Asi často vidíš, že by se něco dalo udělat daleko lépe, kdyby byly peníze?
Tohle se stává téměř vždy. (smích) Často si představím, jak by to mohlo být skvělé, ale pak přijde rozpočet od scénografky a je po všem. Ale je jasné, že i firmy si vše musí nějak spočítat, aby se jim investice vrátila. Občas tedy zažívám zklamání, ale beru to jako realitu a vždy se snažím udělat to nejlepší.
Neuvažoval jsi někdy o tom, že vyrazíš do zahraničí, kde jsou pravděpodobně trochu větší produkce?
Chvíli jsem pracoval jako kameraman v USA, ale lépe se cítím tady. Kolikrát lidé vycestují do Ameriky nebo kamkoliv jinam a mají pocit, že udělají díru do světa, ale konkurence je tam obrovská. A Hollywood už také není, co býval. Tedy nerad bych, aby to vyznělo jako nabádání k tisku červený čepic Make Hollywood Great Again. Samozřejmě jsou tam skvělí lidé, ale už se vše necentralizuje jen do Hollywoodu.
Autor: Jan Witek
