Tereza Kadlecová, autorka příručky Ona a ona plánují rodinu: Ne všechny ženy, které spolu v páru mají děti, jsou lesby
Lesby to při pořizování rodiny mají snazší než gayové. Proč je pro ně potřeba vydávat příručku o tom, jak mít dítě?
Je pravda, že v něčem to mají snazší. Zároveň se ale mohou k rodičovství vydat řadou různých cest. Proto musejí při rozhodování hledat odpovědi na spoustu otázek. V Česku dosud nevznikl žádný ucelený materiál, v němž by se informace o lesbickém rodičovství daly dohledat. Z toho, s čím se setkáváme v kurzech Rodičovské přípravky i ve facebookových skupinách pro duhové rodiny, je zřejmé, že lidé informace nemají nebo se k nim dostanou značně zkreslené. Když při diskuzi o duhovém rodičovství nabídneme výčet možností, jak tyto rodiny mohou vypadat, naprostá většina lidí v tom najde něco, co je pro ně zcela nové nebo co je ani nenapadlo, že může existovat. Proto jsme se snažily vytvořit příručku, která shromáždí k tématu vše, co v současnosti víme.
Jaká jsou ta hlavní rozhodnutí, která musejí dvě ženy na cestě k mateřství udělat?
Jako první je odpověď na otázku, jestli do mateřství vůbec jít a která z žen by dítě porodila. Druhé velké rozhodnutí se týká otce, případně dárce, a jakou roli v rodině mu přisoudit. Mám pocit, že u nás se mnohem víc řeší ta druhá záležitost – nastavení pravidel s otcem. My jsme se ale snažily zaměřit i na tu první otázku, která se týká vztahu mezi ženami: jaké kvality přináší biologické a jaké sociální rodičovství. V zahraničí k tomu už existuje literatura, ale u nás to zůstává málo probádanou oblastí. Proto jsme se ji v příručce snažily víc otevřít.
Jaký způsob rodinného uspořádání české lesby nejčastěji volí?
To nedokážu říct. Nemáme žádná data z výzkumu a setkaly jsme se jen s malou částí duhových rodin, které dnes v Česku žijí. Navíc každá rodina je úplně jiná a často mají rodiče na začátku nějakou představu a pak je všechno jinak. To je asi nejtypičtější. Na začátku se například rozhodnou, že chtějí dárce, který v rodině bude figurovat co nejmíň. A za rok zjistí, že tam mají člověka, se kterým si rozumí, a dávají mu dítě jednou týdně na hlídání.
Co naopak není zatím moc časté, je sdílené rodičovství. (Plně aktivní rodičovskou roli spolu s matkami zastává i otec, případně otec a jeho partner jako gay pár – pozn. red.) To je model, který většinu lidí obvykle překvapí. Vůbec je nenapadlo, že by to tak bylo možné.
Takže není známý ani údaj, kolik lesbických párů má děti…
Není. Zde je ještě zajímavá nuance, že nezanedbatelné procento žen, které vychovávají dítě s jinou ženou, se neidentifikuje jako lesby. Některé jsou bisexuální a některé se označují za heterosexuální. To může být samozřejmě projev zvnitřnělé homofobie. Zároveň ale existují páry, kde partnerky za sebou mají manželskou zkušenost a říkají o sobě, že jsou primárně „na chlapy“. Nicméně se zamilovaly do jedné konkrétní ženy a s ní mají i dítě, i když je jinak ženy nepřitahují. Proto jsme se v příručce snažily vystříhat automatického předpokladu, že při rodičovství dvou žen jde o lesby.
Při pořizování dítěte se páry stejného pohlaví občas pohybují v šedé zóně zákona. Objevuje se v příručce opravdu všechno, nebo jste nějaké detaily musely vynechat?
Neoznačila bych to za šedou zónu. Na páry dvou žen zákonodárce v mnoha ohledech prostě nemyslel. To s sebou nese komplikace pro všechny zúčastněné – pro daný pár, pro muže, který v tom figuruje, a především pro dítě. Vznikají různé situace, které jsou právně neošetřené. U každého rodinného uspořádání jsme proto v příručce popsaly platný právní rámec a také informace ze života, jak tyto rodiny reálně fungují. Nevynechaly jsme žádné detaily. Popisujeme realitu takovou, jaká je, aby ženy mohly dělat informovaná rozhodnutí a být si přitom vědomy, jaký to bude mít dopad.
Ty sama máš rodinu, kterou tvoří dvě matky. Jaké jsou hlavní námitky přežívající ve společnosti vůči lesbickým rodinám?
Hodně často padá otázka na mužské vzory. Ta je v české společnosti velmi hluboce zakořeněná. Někteří lidé řeší klasický genderový stereotyp – mají pocit, že dítě nebude umět vyměnit žárovku. Jiní o tom přemýšlejí hlouběji, ale bez zamyšlení nad tím, že dítě je obklopeno různými vzory a že i v tradičních hetero rodinách mívá třeba matka víc mužské energie, nebo mají rodiče role v lecčem prohozené. Prostě svět je mnohem pestřejší než to, jak se to někde zjednodušeně prezentuje.
Pak se lidé ptají, kdo je máma a kdo táta. To plyne z neznalosti gay a lesbického partnerského života. A lidi taky zajímá, jak se vlastně stalo, že dvě ženy spolu mají dítě.
Obvyklý je i argument, že dítě nebude umět rozlišit mezi rodiči, když jim oběma bude mít říkat „máma“. Což mi přijde úsměvné, když většina lidí měla dvě babičky a dva dědečky a u nich se nikdy nikdo nepozastavoval nad tím, že se rozlišují.
Jak časté jsou obavy ze šikany?
To je obava nejen okolí, ale i duhových rodin samotných. Proto tuto záležitost mnohem víc řeší, zatímco v běžných rodinách se rodiče šikanou začnou zabývat, až když se objeví. Přitom šikana je velmi rozšířený jev a dítě může být šikanováno z jakýchkoli důvodů. Dítě dvou matek má teoreticky slabé místo, které si na něm můžou ostatní najít. Ale rozdíl je v tom, že kvůli obavám tyto rodiny často usilují o výchovu k prevenci proti šikaně a jsou celkově k tématu citlivější.
Příručka se zabývá nejen založením rodiny, ale i možností, že se rozpadne. Jaká jsou hlavní úskalí rozpadu lesbické rodiny?
To je v současné době nejpalčivější téma. Protože rodičovství osob stejného pohlaví není podchycené zákonem, jsou tu samozřejmě nejistoty a rizika. Už nějakou dobu se mluví o tragických případech, kdy jedna z žen v páru zemře. O čem se mluví míň a co je mnohem častější, je situace, kdy se pár rozpadne. To se děje, stejně jako se rozpadají hetero rodiny s malými dětmi. Osobně to považuji za nejslabší místo té zákonem neošetřené situace.
Dítě může ze dne na den ztratit kontakt s pro něj velmi blízkou osobou. A nejde se tam moc ničeho dovolat. Jak se k situaci pár postaví, je celé ponecháno jen na něm. Sociální matka spadá do kategorie „další osoby blízké“, ale není považována za rodiče. Když se obrátí na soud, může to taky dopadnout tak, že si vymůže právo vidět své dítě jednou za 14 dní na dvě hodiny. Anebo soud dopadne tak, že ani malá míra styku není přiznaná. Nedávno se udály případy, kdy se přesně tohle stalo. V takový moment dítě o jednoho z rodičů úplně přijde.
Jaké máte na příručku ohlasy?
Příručka vznikala metodou human centered designu, kdy jsme se čtenářek, jimž je určena, ptaly na zpětnou vazbu už v průběhu práce na ní. Reakce nám přicházejí velmi pozitivní.
Taky se k nám nyní dostávají další informace, které jsme při psaní příručky nemohly sehnat. Například jsme řešily reciproční IVF, což je metoda, kdy jedna partnerka poskytne vajíčka k oplodnění a druhá partnerka je odnosí. To je možnost, na kterou se často ženy ptají. Jenže v Čechách se vajíčka mohou darovat jen anonymně, není možné přímé darování vajíčka konkrétní osoby konkrétní osobě. Poté, co naše příručka vyšla, se nám ozval pár, který touto metodou právě prochází ve Španělsku. Takže už sbíráme materiály pro aktualizované vydání příručky.
Otázka, která se nabízí: kdy bude příručka pro gaye?
Měla by být letos. Lesbických rodin je přeci jen víc, protože jejich boom trvá o něco déle. Proto bylo snazší sehnat ženy i s pestrostí různých rodinných modelů. Na příručku pro gaye teď sháníme finance a také mužské rodiny, které by s námi sdílely svoje příběhy. U mužů se navíc právě situace mění, přibývá těch, kteří jdou cestou náhradní rodinné péče.
Příručka Ona a ona plánují rodinu anebo jak jít štěstí naproti je ke stažení zdarma na webu spolku Prague Pride.
Zájemci o kurz Rodičovská přípravka se mohou předběžně hlásit k účasti.
