Z Česka přes Británii až do Hollywoodu aneb Český herec Ondra Dorian slaví úspěchy v zahraničí

Ondra Dorian je herec a model, který opustil Česko v šestnácti letech. V současnosti žije, pracuje a studuje napůl ve Velké Británii a Spojených státech. Ihned po příchodu do Velké Británie započal svou kariéru na poli módy, záhy zaujal svým přirozeným šarmem a chlapeckou tváří a začal spolupracovat s několika módními návrháři. V Londýně však začal navštěvovat Herecké centrum, kde si ho všiml učitel herectví Terry Besson, který je známý svými metodami rozvíjejícími přirozený talent žáků a mezi jehož žáky patřil například i Dustin Hoffman a mnoho dalších renomovaných herců. Má za sebou spolupráci s producenty Matrixu, hraní v Královském národním divadle v Londýně, ale i spoustu dalších zážitků. Kromě toho se také zasazuje o zlepšení společensko-sociálních problémů, se kterými se potýkají tisíce cizinců v Londýně.

Kdy a proč jste se rozhodl, že odjedete do Velké Británie?

Můj sen byl poznat svět a zdokonalit se v cizím jazyce. V Praze jsem udělal pár reklam. V jedné dokonce hrál i samotný Chuck Norris. Pobavilo mě, že mi dal podepsanou kartičku se sítí jeho tělocvičen v Texasu. Poté v roce 2012 jsem na doporučení americké castingové režisérky odjel do Londýna.

Co na to říkali rodiče, že se jako nezletilý vydáváte za hranice? 

Ze začátku nebyli moc nadšeni. Měli nějakou představu o tom, co budu v životě dělat a já je tímto rozhodnutím zaskočil. Báli se, že se mi tam něco stane, ale pak mě podpořili. Původně jsem měl vycestovat rovnou do USA. Měl jsem bláznivou představu, že prostě sednu na letadlo a zavolám, jsem v USA. Pak jsem zjistil, že je potřeba vízum. Takže jsem realizoval druhou možnost, což byla cesta do Velké Británie, kde jsem kromě letenky nic nepotřeboval.

Nepociťoval jste žádný strach, když jste byl tak mladý? 

Ano i ne. Převažovalo vzrušení, touha po poznání nových věcí a cestování. Když jsem chtěl vycestovat do Hollywoodu, neřešil jsem, kde budu bydlet, co budu jíst a zpětně si říkám, jak naivní představy jsem měl. Díky této naivitě jsem měl ohromnou svobodu to rozhodnutí udělat.

Pokud se nepletu, v zahraničí jste začal prvně s modelingem? Co vás přivedlo právě k modelingu?

Jednou se mi v Londýně stalo, že si ke mně přisedla paní a řekla: „You are the most beautiful here“, tak jsem na ní civěl s otevřenou pusou, protože na tohle jsem z naší země nebyl zvyklý. Tato paní mě doporučila její známé, která vedla modelingovou agenturu. Díky tomu jsem mimo jiné předváděl u Czech Fashion Council na London Fashion Week a velice se mi líbil přístup jejich úžasné ředitelky Olo Křížové.

Jak jste se od modelingu dostal k herectví? 

Herectví mě lákalo víc než modeling, proto jsem začal navštěvovat Herecké centrum v Londýně. Podmínkou přijetí je přednést monolog. I přes to, že jsem neuměl anglicky, šel jsem do toho. Místo toho, aby mě vyhodili, navrhli mi kurzy a učitele na akcent, angličtinu a herectví a řekli mi, že mám za půl roku znovu přijít na vyzkoušení. Nezavrhli mě, ale naopak mi dali možnosti. To mě ohromilo. 

Dnešek je světovým dnem boje proti AIDS. Ředitel České společnosti AIDS pomoc připomíná, jak se chránit a bojovat s rostoucími čísly nemocných1. 12. 2020

V té době jste navázal spolupráci s Terry Bessonem? Jaké to bylo spolupracovat s tak renomovaným člověkem? 

Jedním z učitelů, kteří mi byli doporučeni, byl coach Terry Besson. Připravoval mě na konkurz do filmu Jupiter vychází od tvůrců Matrixu. Terry byl od začátku velice profesionální a chápavý. Snažil se dostat z mého výkonu to nejlepší. Vštěpoval mi, že za každým dobrým kumštem je vždy pokora, dřina a vůle jít si za svým cílem. Jedna hodina probíhala u něj doma v kuchyni, kde mi sdělil, že na stejné židli seděl i Dustin Hoffman nebo Eddie Redmayne, se kterým jsem se sešel i na projektu.

Poté přišlo studium na Královské akademii dramatického umění v Londýně? 

Dva roky poté jsem se přihlásil na akademii. Nejprve jsem studovat nechtěl, ale přivedl mě k tomu právě Terry Besson, který mě přemluvil, ať to zkusím. Přijímací zkoušky byly hodně těžké, takže mě ani nenapadlo, že bych se tam mohl dostat.

Poté jsem se dostal i do USA, které mě lákalo už do začátku a když jsem dostal nabídku na jeden festivalový film a focení, nebylo proč čekat. V Los Angeles jsem začal navštěvovat Actors Studio, kde mimo jiné působila i Marilyn Monroe, ale kvůli situaci kolem koronaviru jsem nemohl pokračovat.

Jaké je to spolupracovat se zahraniční produkcí? 

Hollywoodská studia jsou monumentální. Zlatá léta má tohle místo ale již za sebou a spíše upadá, řehole je tam však pořád. Vnímal jsem to jako okouzlující místo. Ono to tak i vypadá, ale zdání klame. Je to opravdu jen obyčejná „továrna“. Místo, kam chodíte denně do práce a nevidíte denní světlo. Jdete do práce před rozedněním a domů se nedostanete dřív než za tmy. Celý den jste ve studiu. Jednou jsme měli zpoždění, ale všichni mě ujistili, že je to v pořádku a nic se neděje. Až na konci měsíce přišla tučná pokuta, což mě okamžitě probudilo a nechalo nahlédnout za zrcadlo. Tato přetvářka nejvyšší míry musí šokovat každého.

Na jakou práci naopak vzpomínáte nejraději?

Velice zábavné bylo představení Žáby od Aristofana, kde jsem hrál mluvící mrtvolu. Naše divadlo dostalo pozvánku na recepci od člena parlamentu, kde se scházelo mnoho významných lidí. Hostitel se ujal slova, přičemž držel v jedné ruce sklenku brandy a v druhé občerstvení. Z ničeho nic mu ale spadly kalhoty, které si nemohl rychle nasadit. Což každého okamžitě odbouralo, ale přitom každý dělal, že se to nestalo. Při odchodu dodal, že pokud chcete, aby si vás lidé zapamatovali, tak už víte, co máte dělat.

Kam až byste to jednoho dne chtěl dotáhnout? Zaslechl jsem, že vaším snem je dostat Oscara?

Kdo by nechtěl vyhrát Oscara? Ale není to můj primární cíl. Můj cíl je být sám sebou, zahrát si hlavní roli ve sci-fi filmu a oprostit se od nároků společnosti. Uvědomil jsem si, že pokud je vaše štěstí závislé na mínění ostatních, budete navždy zklamáni.

A nějaký sen v podobě hereckého kolegy či kolegyně, nebo vysněná role?

Chtěl bych hrát s mnoha osobnostmi, které už nejsou mezi námi. Třeba s Danou Medřickou. Ze světa například s Kate Winslet, se kterou jsem se už jednou potkal a musím říct, že mě ohromila svou přirozeností. Co se role týče, rád bych si zahrál v Obrazu Doriana Graye, který bravurně napsal Oscar Wilde.

Kromě hraní se však zajímáte a aktivně zapojujete do řešení o zlepšení společensko-sociálních problémů, se kterými se potýkají tisíce cizinců v Londýně? Co si pod tím mohu představit? 

Politika ovlivňuje každého. Začal jsem to aktivně vnímat při vyřizování víz a během života v Londýně, kde bydlet a uživit se jako cizinec, vám přináší nejrůznější úskalí. Proto se snažím pomáhat třeba s touto vízovou problematikou a s tím, jak začít ve Spojeném království, co si vyřídit a obstarat. Můj názor je, že lidé mezi sebou neumí moc komunikovat. Ovlivňují nás předsudky a první dojmy. Společnost nám předkládá obraz a pokud se ho nedržíte, jste svým způsobem vyvrhel. Sociální sítě mají neuvěřitelnou moc, ale ztrácí se právě ta obyčejná a přirozená komunikace. Lidé ztrácejí schopnost rozlišovat realitu od pozlátka online světa. Každý by se měl snažit, pokud zrovna trochu může, aby se stal hlasem těch, kteří za sebou nemají někoho, kdo by je podporoval. Ať už se jedná o práva menšin nebo stejných příležitostí pro všechny.

Smutný návrat slavné Fantovy kavárny – kvůli korona krizi je na pokraji krachu. Pomůžete ji zachránit?16. 12. 2020

S jakými problémy jste se po přesunu do zahraničí potýkal vy osobně?

Zjistil jsem, že neumím pořádně anglicky. Musel jsem lámanou angličtinou a posunky říkat, co potřebuji. Lidé kolem mě reagovali různě, ale většinou mi pomohli. Což mi paradoxně dávalo motivaci nevzdat to. Po půl roce se lze naučit snad každý jazyk na světě, pokud se obklopíš jen lidmi z té dané země.

Co s odstupem času hodnotíte jako nejtěžší?

S odstupem času se „nejhorší“ a „nejlepší“ změnilo. Nejvíc překvapující byla jiná mentalita. Jak reagují na pravidla a projevy emocí. Pro mě byl první půlrok nejtěžší a zároveň i nejlepší. Nejtěžší bylo zajistit si kvalitní bydlení a separovat se, než jsem se naučil mluvit. A nejlepší bylo, že jsem překonal sám sebe a dokázal se naučit mluvit, prosadit se a teď nemám problém orientovat se ve světě.

Uvažujete o tom, že se někdy na stálo vrátíte do Česka? 

Nikdy neříkej nikdy. Mám rád různorodost a cestování. Baví mě způsob, který praktikují Britové, že půl roku cestují po světě a půl roku žijí v Anglii. Do Česka se vracím vždy na Vánoce. Až za hranicemi jsem pochopil, co znamená láska k vlasti a jaké jsou přednosti a výhody pocházet z tak krásné krajiny. Jak bohatou máme historii, architekturu a na kolik výjimečných osobností můžeme být pyšní.

Autor: Jan Witek

Zdroj: Jan Witek