Juana Calderóna z Kolumbie do Česka přivedla touha po dobrodružství: „Překvapilo mě, kolik zde vypijete piva“

Juan David Calderón Ardila pochází z města Pasto, které se nachází na jihu Kolumbie. Touha po dobrodružství jej však přivedla do vzdušnou čarou 10 000 kilometrů vzdálené Prahy, kde zakořenil, vystudoval školu, našel svou lásku a nyní pracuje na několika zajímavých projektech, včetně fotografií pro magazín LUI. Jaké jsou největší rozdíly mezi Českem a Kolumbií a co Juana na Češích překvapilo ze všeho nejvíc?

Jak a proč ses rozhodl, že změníš svůj život a vycestuješ do pro tebe neznámé země uprostřed Evropy?

Bude to asi tím, že jsem vždy byl tak trochu dobrodruh. Již ve dvanácti letech jsem například získal stipendium v americkém Seattlu, kde jsem měl možnost chvíli studovat. Bylo to zajímavé vycestovat v tak mladém věku do země, která nabízí zcela jinou kulturu, jiný jazyk a nikoho tam neznáš.

Po návratu z Ameriky jsem se přestěhoval z mého rodného města Pasto do Bogoty. Po nějaké době jsem získal skvělou práci v jedné kolumbijské televizní stanici, kde jsem fotil a zastával i další funkce. Pamatuji si, že jsem měl opravdu špatný den, kdy se mi nic nedařilo a přesně v ten den mi přišel e-mail, že se mohu potkat s lidmi z New York Times a rozšířit si tak portfolio pracovních kontaktů. Odcestoval jsem tedy do New Yorku a setkal jsem se s vydavateli New York Times, editory Getty Images, Vogue Italy, Variety a francouzského Le Monde. Všem jsem ukázal svou práci a získal jsem cenné kontakty. V té době mi však bylo teprve 21 let a uvědomoval jsem si, že jsem ještě hodně mladý a musím pochopit a naučit se spoustu věcí, na čemž aktuálně pracuji.

Během rozhovoru s tamním agentem jsme došli k tématu uměleckých škol. Říkal mi o nějaké velmi dobré škole umění někde uprostřed Evropy, ale neřekl mi, kde přesně se nachází. Jakmile to bylo možné, ihned jsem hledal na internetu a do vyhledávače jsem zadal „nejlepší školy fotografování v Evropě“. Jako jedna z prvních se zobrazila pražská FAMU. Ačkoliv jsem nevěděl nic o Praze, ale ani o Česku, přihlásil jsem se.

Poté následoval tvůj přesun do Česka?

Ano. Rozhodl jsem se vše opustit a vyslyšet volání po dobrodružství. Bylo to pro mě těžké a velmi zajímavé. Opustil jsem de facto vše, co jsem vybudoval. Měl jsem dobrou práci a jelikož jsem pracoval opravdu tvrdě, začínal jsem mít i dobré klienty. Pracoval jsem pro televizi, ale například i pro Warner Music, ale pak jsem se jednoho dne sbalil, rozloučil s rodinnou, s pár nejbližšími přáteli a vyrazil na cestu.

Jaký byl tvůj příjezd do Česka?

Bylo to strašné. Nikoho jsem tady neznal, navíc jsem přijel se svou mámou a tátou. Rodiče chtěli vidět, jak to tady vypadá. Nikdy v životě v Praze nebyli. Problém je v tom, že nemluví anglicky, ale pouze španělsky. Když jsme přijeli do Prahy, musel jsem se o ně starat, protože by se jinak vůbec nedorozuměli. Do toho všeho jsem se však musel starat o sebe, abych se tady nějak uchytil, zařídil si bydlení a všechny další potřebné věci. Bylo to hodně stresující.

Pamatuji si, že jsem vkročil do obchodu a nikomu a ničemu jsem nerozuměl. Vůbec jsem nevěděl, jak si mám koupit vejce, mléko a další základní věci. Dříve či později jsem ale poznal pár přátel a už to bylo v pohodě. Určitě toho rozhodnutí za žádnou cenu nelituji.

Docela mě zaráží, že jsi ze začátku neměl zařízeno ani bydlení…

Úplně na začátku jsem bydlel v krátkodobě pronajatém bytě na Vinohradech. A opravdu chceš vědět, jak to probíhalo dál? (smích) Otevřel jsem několik online seznamek, kde jsem k popisku napsal, že jsem tzv. „new in the city“. Dostal jsem opravdu hodně zpráv. Ale pamatuji si jednoho kluka, se kterým jsem si psal trochu víc. Mimo jiné jsem se mu svěřil s tím, že jsem docela ve stresu a že nevím, jak si zde najít trvalejší bydlení apod. On odepsal, že je realitní makléř, takže mi pomáhal ukázat dostupné byty a přesně tak jsem se dostal ke svému prvnímu bydlení. Byla to neuvěřitelná náhoda a měl jsem obrovské štěstí.

BMW X7 M50i aneb Královský palác na kolech, ve kterém je každá jízda potěšením3. 1. 2021

Jediné, co jsi měl zařízeno, bylo studium fotografie na FAMU?

Ano, měl jsem potvrzenou pouze školu. Neměl jsem práci a nic dalšího. Na školu jsem se hlásil už z Kolumbie, poté jsem absolvoval online pohovor, na základě kterého mě přijali. Ze začátku jsem pouze studoval a žil ze svých úspor, ale nebylo to tak lehké, protože v Česku jsou ceny o něco vyšší než v Kolumbii.

Po nějakém čase už mě nebavilo pouze studovat a říkal jsem si, že musím někde pracovat, aby v mém CV nebylo prázdné místo. Rozhodl jsem se začít s nějakými jednoduššími pracemi. Při škole jsem nemohl dělat nic na plný úvazek. Naskytla se mi možnost pracovat v baru jako tzv. bar-back (asistent barmana, pozn. red.). Nikdy předtím jsem v baru nepracoval. Později jsem získal pozici barmana a byla to velmi dobrá zkušenost, díky které jsem si uvědomil, jak je hezké mluvit s lidmi a poslouchat je. Postupem času jsem začal více pracovat jako fotograf a spojil jsem se například s Mercedes-Benz Prague Fashion Week, ale právě i s magazínem LUI.

Pokud se nepletu, jsi v Česku již dva roky a dokonce sis zde našel i českého přítele?

Ano. V Česku jsem již více než dva roky a s mým přítelem jsme spolu něco málo přes rok. Učím se česky a s mým klukem objevuji českou kulturu. (smích)

To už asi docela dobře můžeš popsat hlavní rozdíly mezi Kolumbií a Českem?

To si piš! Největší problém, který zde pociťuji je, že latinos mají neuvěřitelný problém s časem. Vždy se snažím být všude včas, ale nějak to nejde. (smích) Dalším rozdílem je, že jsme velmi horkokrevní. To znamená, že jsme více energičtí a rychle se rozhodujeme. Když něco chceme, prostě to jdeme udělat. Myslím si, že tohle Čechům trochu chybí. Vy obecně více analyzujete a nad vším strašně moc přemýšlíte.

Když jsem v úvodu hovořil o těch online seznamkách, musím říct, že kluci v Kolumbii jsou mnohem více zdrženliví a skromní. Ze zdejších kluků jsem byl občas dost vystrašený. Mnoho z nich se totiž snaží sebe sama vykreslit jako kluka s perfektním tělem a až moc okatě dává najevo své preference. Překvapilo mě, jak moc některým klukům záleží na tom, kdo ten druhý je nebo není a co má nebo nemá. Někteří kluci měli na svých profilech dokonce napsaný seznam s přesnými parametry. Ačkoliv jsou Kolumbijci horkokrevní, na těchto aplikacích jsou poněkud zdrženlivější.

Řekni mi o pár dalších zajímavých rozdílech mezi našimi kulturami?

Dost mě překvapilo, že jíte strašně moc guláše, knedlíků a dalších těžkých jídel. Na to si nemohu zvyknout. I když musím přiznat, že máte ten nejlepší guláš, který jsem kdy ochutnal. Jsem však naučený jíst více zeleniny a čerstvého jídla, protože Kolumbie je tropická země. Dost mi chybí například víc stánků s fresh nápoji. Když už někde jsou, je to nechutně drahé. V Kolumbii jsem každé ráno vstával s čerstvým džusem, který byl navíc velmi levný. Fresh džus, který zde stojí sto korun, vyjde v Kolumbii třeba na patnáct.

Zajímavé je i to, jak moc pijete pivo. V Kolumbii jsem pil pivo tak jednou za měsíc, zde mi přijde, jako by se pilo každý den, ale opět musím říct, že máte opravdu skvělé pivo.

Na druhou stranu se mi velmi líbí kvalita života v Česku, která je na velmi vysoké úrovni. Oproti Kolumbii je Česko i daleko bezpečnější zemí. Když v Kolumbii jedete například městskou hromadnou dopravou do práce a cestujete zhruba 45 minut, během tohoto času na trase stoprocentně potkáte imigranta, který vás žádá o peníze, bezdomovce, který žebrá peníze, začínajícího pouličního umělce, který vám nabízí své služby za peníze a osobu, která se vás snaží okrást. Všechny tyto čtyři věci prostě každý den potkáte pouze při cestě do práce a zpět, což je hrozné.

Jaká věc spojená s Českem v tobě v první moment probudila tzv. wow efekt? Co zkrátka bylo tím nejvíce překvapujícím?

Určitě architektura. Praha je přenádherná. Velmi mě překvapili i místní lidé, kteří se ze začátku zdají být docela chladní, ale když je poznáte blíže, jsou z toho opravdu krásné přátelské vztahy. No a pak samozřejmě to pivo! (smích)

Vzpomínám si, že mě hodně zaskočilo i místní klima. U nás v Kolumbii je de facto trvale jaro (14 až 22 °C), ale zde se teploty v ročních obdobích opravdu hodně střídají. V zimě na sobě nosím dvoje kalhoty, několik vrstev triček a svetr. (smích) Bylo to pro mě něco neuvěřitelného, když jsem zde poprvé zažil zimu.

Zároveň je Česko oproti Kolumbii hodně ateistická země. U nás jsou všichni nějakým způsobem závislí na náboženství.

Zpestřete si večer sklenkou červeného se sýrem – je to nejen příjemné, ale ochrání vás to před demencí7. 1. 2021

V tom případě mě zajímá, jak se v Kolumbii staví k homosexuálům? Byl i tohle důvod, proč jsi chtěl vycestovat někam jinam?

Vůbec ne. Musím říct, že ačkoliv jsme hodně náboženská země, je to docela v pohodě. Můžeme uzavírat sňatky a máme všechna možná práva. Teď to bude znít, jako bych vyhrál Miss Universe, ale myslím si, že láska je láska a náboženství zkrátka nemůže zasahovat do tvých plánů milovat někoho a utvořit s ním rodinu. Náboženství by se mělo brát jako určitá filozofie, ne jako nějaké přímočaré pravidlo, které bys měl slepě následovat.

Ale velký rozdíl mezi Českem a Kolumbií je, že lidé v Česku jsou dle mého s homosexuály naprosto v pohodě. Když jdu se svým klukem po ulici, tak si mě ani nevšimnou, ale kdybych to stejné udělal v Kolumbii, každý by mě viděl. Neznamená to, že by na mě útočili, ale zírali by na mě. Takže i když v Kolumbii můžeš být svobodný gay, stejně tě budou kritizovat. Přijde mi, že v Česku občas probíhá největší boj paradoxně uvnitř komunity, než aby ke komunitě nějak negativně přistupovala většinová společnost.

Pokud se nepletu, v listopadu jsi úspěšně ukončil studium na FAMU? Byl jsi mezitím vůbec někdy v Kolumbii?

Ani jednou. Měl jsem to v plánu v nejbližší době, ale kvůli pandemii koronaviru to není možné. Na druhou stranu však za mnou přicestovala moje máma s babičkou a také můj bratr.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Musím říct, že úplně přesně nevím. (smích) Teprve se rozhoduji, jakým směrem se vydám. Rád fotím, natáčím videa a píšu, takže určitě se budu pohybovat v těchto oborech.

Dokážeš si představit svůj život v Česku natrvalo?

Ano, ale rád bych zároveň díky své práci cestoval. To znamená, že v Česku bych měl jakousi pevnou základnu, ale pohyboval bych se různě po Evropě.

Takže vůbec nepřemýšlíš nad tím, že by ses někdy vrátil zpět do Kolumbie?

To nikdo neví. Miluji svou zemi, ale nyní mám svůj život zde a změnu zatím neplánuji.

Zdroj: Jan Witek