Jan Čermák: „S make-upem jsem začal v pubertě, abych zakryl akné a další nedokonalosti. Dnes jej používám běžně“
Musím říct, že mě zaujal tvůj profil na Instagramu, kde máš mimo jiné spoustu fotek s make-upem. Ten nosíš běžně, nebo se jedná jen o jakousi kreativní tvorbu pro sociální sítě?
V první řadě bych rád zmínil, že mě oslovení pro rozhovor překvapilo a napřed jsem si myslel, že se jedná o nějaký hloupý vtip. Poté jsem pochopil, že asi ne. Co se make-upu týče, řekl bych, že jej nosím běžně téměř každodenně. To však neznamená, že mám vždy namalované oči apod. Ve velké míře hlavně zahlazuji různé nedokonalosti.
Kdy jsi přišel na to, že tě make-up baví?
De facto to začalo někdy v pubertě. Už tehdy jsem se snažil především o to, abych zakryl akné a další nedokonalosti mé pleti.
Jak to vnímají lidé okolo tebe? Pozastavují se nad tím?
Občas vidím, že se lidé zadívají, protože si toho všimnou, ale většinou nereagují. Spíše se setkávám s tím, že mi občas holky závidí, že samy nezvládnou make-up tak dobře jako já. (smích) Kluci se k tomu vesměs vůbec nevyjadřují.
Takže nikdy proti tobě nikdo nevedl žádný “útok“? I rodiče s tím byli v pohodě? Mám totiž takové tušení, že většinová společnost pravděpodobně stále vnímá, že je make-up určený spíše pro holky…
Musím říct, že naštěstí ne. Máma si napřed myslela, že se jedná pouze o nějaký pubertální manýr, ale postupem času si na to zvykla. Táta se k tomu také vesměs nijak detailně nevyjadřoval.
Před půl rokem jsem se před rodiči vyoutoval i se svou sexuální orientací, kdy jsem jim prozradil, že jsem homosexuál. Poznal jsem jednoho kluka, který mi pomohl se před rodiči otevřít. Jsem rád, že i tohle u našich proběhlo naprosto v pořádku. Máma mi akorát pověděla, že chce, abych byl šťastný a že se s tím sice bude muset srovnat, ale je to v pohodě. Díky tomu, že pocházím z Hradce Králové, což je přeci jen větší město, brali to naprosto v pohodě i mí spolužáci a kamarádi. Nicméně i kdyby se nějaký problém vyskytl, jsem optimista a snažím se tak pohlížet na vše. Jsem šťastný takový, jaký jsem, nehodlám se skrývat a jsem rád, že už to není tolik odsuzováno, jako v dobách minulých.
To jsi měl docela štěstí. Asi víš, že ne každý to má takto v pohodě…
Určitě ano. Byl jsem dokonce ve vztahu s klukem, jehož rodiče o jeho sexuální orientaci nevěděli, případně se za něj styděli. Vím, že nic takového pro dotyčné rozhodně příjemné není.
Když vezmu v potaz make-up u mužů, ale i menšinové sexuální orientace obecně, myslíš, že někdy dojdeme do stádia, kdy tyto skutečnosti bude společnost vnímat jako zcela běžné?
Určitě bych byl rád, kdyby se tak do budoucna stalo a řekl bych, že k tomu postupně směřujeme. Nicméně myslím si, že nebude tolik mužů, kteří budou používat make-up tak hodně jako já a mně podobní.
Avšak obecně si myslím, že čím dál tím víc mužů zakrývá nějaké nedokonalosti lehkým make-upem. To je dle mého dnes již běžné. Make-up je ostatně hodně používán také u herců, zpěváků atd. Pomalu a jistě se tento trend přesouvá i na ulici.
Myslíš, že se na tento trend budou adaptovat i výrobci make-upu? Možná jsem teď trochu mimo, ale zatím jsem nezaregistroval žádnou pánskou řadu…
Máš pravdu, že většina výrobků je zaměřena spíše na ženy. Nevím, jak je to v cizině, ale u nás zatím žádná pánská řada make-upu neexistuje. Myslím, že postupem času to přijde. Kdysi například nebylo běžné, aby bylo tolik různých stylingových přípravků na vlasy, ale třeba i pánských krémů. V drogeriích se pánské sekce poměrně rozrostly, takže lze očekávat, že podobně to bude i s make-upem.
Co bys vzkázal lidem, kteří něco podobného neakceptují či dokonce odsuzují?
Vzkázal bych jim, že jejich názor chápu a taktéž rozumím, že se jim to nemusí líbit, ale přece na to nemusí pohlížet jen tak, že ze sebe chci udělat ženu. Můžou to vnímat jako uměleckou činnost. Výtvarné umění má velké rozpětí a dle mého se do umělecké činnosti řadí i tohle.
Podobně to vnímáš i ty? Že kromě zahlazení nedokonalostí tvoříš i jakési umění?
Přesně tak. Osobně mě velmi baví kombinovat barvy a zkoušet různé možnosti a tvary. Je to zkrátka moje záliba.
Ještě před rozhovorem jsi mi prozradil, že studuješ cestovní ruch, ale když tě teď poslouchám, není nějakým způsobem možné, že se budeš profesionálně věnovat právě make-upu?
To asi ne. Když už, tak budu mít make-up jen jako jakousi bokovku. Cestovní ruch mě baví a strašně rád cestuji. Je však možné, že během cest naberu jiné znalosti a zkušenosti a třeba se má profesní dráha změní. Nicméně v obou případech hezky propojím mé koníčky s prací. Ze všeho nejraději bych však dělal průvodce. Již nyní provázím na jednom českém zámku a nabírám zkušenosti.
Vzhledem k tomu cestování, přemístil by ses raději do zahraničí, nebo jsi věrný Česku?
Je pravda, že dříve jsem se chtěl odstěhovat do zahraničí, ale postupem času si uvědomuji, že patřím do Česka. Mám tady své přátele, rodinu a další lidi. Nicméně mým vysněným místem je například Paříž, protože to město miluju. Je to Mekka kultury, umění a módy. Takže kdyby někdy došlo na přemístění, jednoznačně bych zvolil Paříž.
Existuje případně alespoň něco, co bys na Česku změnil?
Asi ne. Myslím si, že Česko má své kouzlo a nic bych na něm neměnil. Tedy možná premiéra, některé politiky a další vysoce postavené lidi. Takže pár věcí mě trochu pálí, ale není to až tak horké.
