Lidé z měst začali nacházet útočiště před koronavirem na venkově. A pro gaye to kupodivu platí dvojnásob
Přesuny populace z venkovských oblastí do měst (za prací) a naopak z měst na venkov (kvůli klidu a pohodě) jsou poměrně dobře popsané fenomény. Koronavirová pandemie ale spustila nový trend návratu LGBT lidí, kteří tradičně vyhledávají spíše velké městské aglomerace, právě do méně zalidněných oblastí, do přírody a doslova „mimo centrum společenského života“. Zahraniční média pak v této souvislosti dokonce hovoří o trendu „rurálních hot gayů“. Ti nově nachází životní štěstí právě mimo ruch velkoměst.
I když by bylo možné domnívat se, že LGBT komunita se snaží soustředit především do větších měst, kde jsou obyvatelé obvykle vstřícnější vůči odlišnostem (ale obecně je tu i více příležitostí k zábavě, seznámení i sexu), je třeba říci, že queer komunita je také dlouhodobě spojována s tzv. urban konceptem. Ostatně, sexy venkovští gayové jsou také nezřídka vyobrazováni jako specifická subkultura – i když největší pozornosti se jim dostalo snímkem Zkrocená hora, rozhodně to neznamená, že jsou jen doménou venkova v USA. Jak se navíc ukazuje, koronavirová pandemie utvořila zbrusu novou „migrační vlnu“ – kdy mnozí LGBT lidé opouští města a usazují se právě na vesnicích (či obecně ve venkovských oblastech).
Zatímco zcela specifickou kapitolou jsou LGBT lidé, kteří se na venkově narodili, vyrůstali a stále v těchto oblastech žijí, nyní přibývá i těch, kdo se na venkov stěhují poté, co prožili část života ve městě. Oproti hektickému městskému životu je jasné, že vesnický poklid může mít i něco do sebe. Je to sousedská pospolitost, ale jednoduše i bezprostřední dotek přírody. „Vstávám za úsvitu, jdu nakrmit zvířata, povídám si se slepicemi, krůtami. Přestal jsem pít a maso jím minimálně. V minulosti jsem si přitom užíval gay život ve velkoměstě plnými doušky, chodil jsem do klubů, barů, pil jsem, domů chodil nad ránem,“ popisuje pak jeden z gayů na internetovém diskusním fóru svou zkušenost.
Zpátky do lesů!
Trend přesunu gayů z měst do venkovských oblastí je přitom možné zpozorovat jak na území USA, tak i v Evropě. Jak např. naznačuje disertační práce nyní již doktora sociologie Alexise Annese, který se zaměřuje na migrační cesty 15 gayů na americkém středozápadě a také 15 gayů na jihozápadě Francie, většina z nich zamířila do měst na prahu dospělosti. Důvod byl pak velmi prostý – snaha poznat sebe sama, prozkoumat vlastní sexualitu, identitu. Nakonec ale tito muži města opustili a odešli na venkov. „Po dlouhou dobu byla LGBT migrace vykládána ve smyslu přesunu těchto lidí z menších obcí do velkých měst a metropolí – a důvodem bylo jednoduše to, že na venkově nebylo možné vybudovat si vlastní LGBT identitu,“ tvrdí Annes s tím, že jeho výzkum právě tuto premisu významně zkomplikoval.
Zdroj: GiphyPřitom jak dokládají statistické údaje z Velké Británie, počty lidí, kteří se identifikují jak LGBT, v méně zalidněných oblastech klesají až o polovinu ve srovnání s městy. Pomineme-li již zmíněné důvody, britská data naznačují, že na venkově mají lidé problémy také s nedostatkem služeb, a to včetně podpory duševního zdraví, což zejména pro LGBT populaci může být stěžejní.
Vlastně je to takový začarovaný kruh – mladí LGBT lidé z méně zalidněných oblastí odcházejí, protože ve svém okolí nemají ty, kdo jsou podobní jako oni, mají problém najít přátele, natož partnery. Když ale venkov opustí, ve výsledku tak tento stav ještě podpoří. Proto je návrat LGBT lidí zpět do menších měst a obcí také příslibem možných změn. Ačkoliv pak různé průzkumy naznačují, že např. právě témata týkající se variability sexuální orientace či genderové identity rozhodně nepatří mezi ta, která by LGBT lidé se svými sousedy na vsi jakkoliv důkladně probírali, nachází tu obvykle pochopení. A přijetí možných odlišností pak přichází časem – ruku v ruce s tím, jak se lidé poznávají, seznamují a sbližují. „V posledních letech došlo k masivnímu zlepšení v přijetí a porozumění LGBT lidem na venkově, příležitostí k seznámení a navázání kontaktů s dalšími LGBT lidmi je tu ale i vzhledem k menšímu počtu obyvatel samozřejmě méně,“ popisuje tak 38letý gay farmář z britského Walesu.
Navzdory možným komplikacím a problémům se ale venkov v mnoha koutech světa, od USA až po centrální Evropu, stává skutečně novým „útočištěm“ mnoha LGBT lidí. Ti zde namísto party života hledají klid a pospolitost, tedy to, čeho se jim jinak ve městech nedostává. Jak navíc dokládají aktuální průzkumy, právě koronavirus tuto „LGBT migraci na venkov“ uspíšil. V USA tak v posledním roce LGBT lidí, kteří opouští metropole a stěhují se do oblastí ryze rurálních, začíná přibývat.
Pryč se stereotypy
Tím, co některé LGBT lidi brzdí v tom, aby se vydali hledat štěstí mimo velká města, jsou ale i předsudky týkající se jejich typických profesí apod. I když Česká republika nenabízí příliš velké množství odlehlých lokalit, které žijí doslova vlastním životem (jako např. farmy v některých státech USA, ale třeba i rozsáhlá hospodářství v Británii ad.), neznamená to, že by se LGBT lidé nemuseli potýkat se stejnými problémy – a základním předpokladem, že konkrétně do drsného a špinavého světa zemědělství prostě nepatří. I proto (a předsudků je samozřejmě více) není divu, že např. v Británii dokonce již v roce 2009 vznikla linka psychologické pomoci pro gay farmáře.
Samozřejmě, že je možné žít na vsi, do práce dojíždět a starat se maximálně o psa – gaučového povaleče. Ovšem základní podstata LGBT migrace směrem na venkov je jiná – a zahrnuje právě únik před moderním zrychleným světem a soustředění se na přírodu a život v ní. A nakonec rozličným stereotypům a předsudkům musí nezřídka čelit i ryzí heterosexuálové, kteří se rozhodnou pro kompletní změnu životního stylu a z města zamíří na venkov. Bez ohledu na sexuální orientaci totiž jistě není snadné proniknout do zcela odlišné komunity lidí a vlastně i diametrálně odlišného životního stylu. I tak je ale možné dočkat se happy-endu. Což dokládá i narůstající počet LGBT lidí, kteří se ve venkovských oblastech usazují a vlastně tak i pomáhají celé LGBT komunitě. Nejenže ve svém okolí mohou změnit negativní názory na odlišnosti, ale mohou být i pozitivním příkladem pro LGBT lidi, kteří již v dané oblasti žijí či dospívají – a např. naráží na odmítnutí. Ačkoliv tedy v českých podmínkách úplný „útěk do divočiny“ možný není, možná se i k nám tento trend brzy dostane a třeba i svým dílem pomůže LGBT lidem k dalšímu posunu v dosahování rovných práv.
