Dnešek je světovým dnem boje proti AIDS. Ředitel České společnosti AIDS pomoc připomíná, jak se chránit a bojovat s rostoucími čísly nemocných

Na dnešní den připadá světový den boje proti AIDS. Ačkoliv se může zdát, že nad touto nemocí máme vyhráno, opak je pravdou. V letošním roce je v Česku očekáván zvýšený přírůstek nemocných. Spolu s ředitelem České společnosti AIDS pomoc, Jiřím Pavlátem, jsme si v rozhovoru připomněli základní fakta, ale rozpovídali se také o tom, jak šíření nemoci vhodně zabránit.

Opakování je matka moudrosti, proto se zeptám, zda nám na začátek můžete stručně vysvětlit, co je HIV a co AIDS? I v mém okolí jsem zaregistroval několik lidí, kteří se domnívají, že je to to samé…

Máte pravdu, lidé si opravdu velmi často myslí, že je to to samé. Když se na začátku osmdesátých let minulého století HIV infekce objevila, říkalo se jí AIDS. Dnes o lidech, kteří se infikovali virem HIV, říkáme, že jsou HIV pozitivní (HIV+).

HIV je virus, který napadá lidský organismus a oslabuje imunitní systém a tím omezuje jeho funkci. Je zvláštní tím, že přednostně napadá specifické CD4 buňky, které se dají přirovnat k dirigentům imunitního systému. Ke svému životu a reprodukci tento virus potřebuje lidskou buňku, není schopen se rozmnožovat bez lidského organismu. Podobné infekce se také vyskytují například u koček a opic. Někdy tedy u veterináře můžete slyšet, že kočka měla HIV. Zvířecím virem se ale člověk nenakazí. Zrovna tak kočky ani opice se nemohou nakazit lidskou formou HIV.

Názvem AIDS označujeme až stav, kdy dojde k velkému snížení počtu už zmiňovaných CD4 buněk. Tento stav doprovází různé infekce, nádory, chátrání a postižení mozku. I z AIDS se dá ještě vyléčit, pokud se infekce podchytí v čas. Ale v mnoha případech AIDS končí smrtí. V dnešní době, kdy jsou na HIV dostupné velmi účinné léky, může HIV+ člověk prožít naprosto normální, plnohodnotný život a dožít se vysokého věku.

Taktéž okolo přenosu HIV se stále točí několik mýtů. Můžete je vyvrátit?

Hlavním způsobem přenosu HIV je sex, a to jak vaginální, tak anální. Sliznice jsou totiž poměrně citlivé a stačí drobná poranění, ke kterým v průběhu styku dochází. K přenosu viru může ale dojít i když sliznice nejsou porušené. Pomohou tomu i jiné poměrně běžné infekce, jakými jsou syfilis, herpes, chlamydie apod.

HIV se přenáší krví. Dříve k tomu mohlo dojít při transfúzi nebo podávání krevních derivátů. K takovém přenosu dnes dochází velmi výjimečně. Virus ale lze přenést při společném používání kontaminovaných injekčních stříkaček, jehel a předmětů používaných na míchání drog. Nemusí se přitom jednat pouze o narkomany, ale sdílení stříkaček třeba také u sportovců, kteří si píchají doping. Virus může za určitých okolností přenést matka na dítě během těhotenství nebo porodu.

Především je velmi důležité si uvědomit, kdy se nakazit nemůžete, protože to je ve většině běžných životních situací. Při líbání, a to ani při pořádně vášnivém, k přenosu HIV nedochází. Zrovna tak nedochází k přenosu během vzájemné masturbace. Virus se nepřenáší slzami, ve slinách, ani v moči. Nemůžete se nakazit použitím nádobí, které použil HIV+ člověk a nenakazíte se ani ve vaně, v bazénu, ve sprchách či v tělocvičně.

Jaké jsou nejčastější příznaky HIV?

U 30–40 % infikovaných se neobjeví žádné příznaky. U 60–70 % infikovaných osob se v průběhu druhého až šestého týdne po infikování HIV projeví příznaky připomínající chřipku nebo mononukleózu. Pacienti mají velmi vysokou horečku a zároveň mohou také trpět bolestmi hlavy, bolestmi svalů, mohou mít zažívací problémy, může se objevit vyrážka, která po pár hodinách zmizí. V tomto případě hovoříme o akutní primární HIV infekci. U infikovaným se začnou vytvářet protilátky proti HIV, které bude možné přibližně 2 až 3 měsíce po infikaci prokázat sérologickým testem. Takže pokud jste byli vystaveni rizikové situaci a máte obavu, že mohlo dojít k přenosu HIV, je dobré jít na HIV testy 2 až 3 měsíce po události. Dříve se přítomnost HIV nemusí prokázat.

BMW X7 M50i aneb Královský palác na kolech, ve kterém je každá jízda potěšením3. 1. 2021

Jak se tedy můžeme před virem nejúčinněji chránit?

Za naprosto spolehlivý prostředek ochrany můžeme považovat kondom, ale pouze v případě, že je testovaný výrobcem a je správně skladován. Vyberte si opravdu tu správnou velikost a následně kondom také správně použijete. V podstatě jde o to, že se při výběru kondomu trochu zamyslíte, jaký potřebujete, vyberete si kondom od renomovaného výrobce a nebudete ho před použitím vystavovat vysokým teplotám, slunečním paprskům ani vlhkému prostředí.

Existují však ještě další druhy prevence proti HIV, o kterých se zatím poměrně málo ví. Jedná se o pre-expoziční profylaxi (PrEP) a post-expoziční profylaxi (PEP). V případě PrEP jde o preventivní užívání léku, který zabrání nákaze i v případě, kdy se HIV dostane do vašeho těla. Pokud se PrEP používá správně, ochrání uživatele až na 99 %. Tento lék je určený především pro lidi, kteří jsou například díky své práci, nebo svému životnímu stylu, ve vyšším riziku nákazy HIV. PrEP může samozřejmě předepsat pouze lékař, a to po velmi pečlivé diskusi s pacientem.

PEP jsou naopak léky, které se použijí jednorázově po vysoce rizikové situaci, během které mohlo dojít k nákaze. Může jít jenom o noc strávenou s neznámým partnerem, nebo třeba také o znásilnění. Tento lék dokáže zabráni množení HIV a jeho šíření v těle. Lék je ale nutné použít co nejdříve, aby byl účinný, nejpozději však do 3 dnů od možného vystavení se viru. Například v Norsku je PEP dostupný na všech pohotovostech zdarma všem pacientů. V Čechách je zdarma pouze obětem trestných činů a pouze v osmi HIV centrech. V Norsku mají jiný přístup i k předepisování PrEP. Lidem ve zvýšeném riziku infekce je i tento lék dostupný zdarma.

V Česku by mělo probíhat větší množství testů HIV

Zmínil jste rizikovou situaci. Co má tedy dělat člověk, který se do takové situace dostal a potřebuje zjistit, zda se nakazil?

Pokud se jednalo třeba o trestný čin, při kterém mohlo dojít i k infikování, třeba již zmiňované znásilnění, je dobré požádat o PEP léčbu. Ale je nutné jednat rychle. Jak jsem již zmiňoval, na testy HIV má význam jít nejdříve po dvou až třech měsících od rizikové situace. To už tělo vytvoří protilátky proti HIV a testy budou spolehlivé.

Testy na HIV jsou stále velmi citlivá záležitost. Pokud se někdo chce nechat otestovat bezplatně a naprosto anonymně, může přijít do některého z našich osmi pevných CheckPointů, které jsou napříč Českou republikou v Praze, Teplicích, Ústí nad Labem, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Ústí nad Orlicí, Brně, Ostravě, Olomouci a na Slovensku v Bratislavě. Testujeme také v mobilních CheckPointech, což jsou sanitky, které jezdí po celé České republice. Veškeré informace o testování najdete na stránkách https://www.hiv-testovani.cz/.

Existuje také možnost otestovat sám sebe přímo doma. Což se teď, v době covidu, může hodit. Zájemcům o sebetestování pošleme testy zcela zdarma. Aby testy získali, stačí vyplnit dotazník na našich webových stránkách. Výsledky testu následně pacient zadá do našeho systému. Pokud je výsledek pozitivní, pacienta kontaktujeme a pracujeme s ním dál.

Je nutné zahájit léčbu ihned, nebo lze třeba čekat několik měsíců, let?

Léčbu je dobré začít co nejdříve a nedat viru šanci poškodit organismus. Pokud pacient začne s léčbou pozdě, může mezitím dojít k vypuknutí AIDS a s tím se už pracuje daleko hůře. Myslím, že dnes už není důvod, proč by to měl někdo riskovat. Dnešní léky jsou na tak vysoké úrovni, že pacient, který se léčí, může prožít naprosto plnohodnotný život a dožít se vysokého věku.

Zbavte se spodního prádla – chození „naostro“ je zdraví prospěšné a mužům pomůže i ke zvýšení plodnosti23. 12. 2020

Jak vlastně probíhá léčba HIV?

V Čechách probíhá léčba velmi standardně. Používají se antiretrovirotika, která pacient bere každý den. Podle druhu léků se může jednat o léčbu jednou tabletou 1x denně, nebo třeba o kombinovanou léčbu skládající se z více tablet. Ve světě se používá také injekční léčba, která je měsíční.

Co když HIV+ pacient přestane užívat léky, zastaví se jeho nemoc na té určité úrovni, kdy je přestal brát, nebo se stav pacienta může začít zhoršovat?

Pokud pacient vysadí léky, virová nálož v jeho těle se začne opět zvyšovat. Virus HIV se totiž v těle ukládá v tzv. rezervoárech. Postupně tak může vypuknout i AIDS. Ale i AIDS se dá zvrátit, pacient se může léčit a vrátit se na velmi nízkou hladinu virové nálože, ale je to náročnější, ale hlavně zbytečné. Zvlášť když dnes existuje léčba, která dokáže srazit virovou nálož na nedetekovatelnou hladinu a pacient může žít normální život.

Nicméně úplně vyléčit se z HIV nelze?

Ne, běžně dostupnou léčbou se to bohužel zatím nedá. Výjimkami jsou experimentální situace, ale ty se staly ve světě zatím jen ve dvou případech. Při správné a pravidelné léčbě klesne u většiny pacientů virová nálož na takzvanou nedetekovatelnou hladinu. V tu chvíli je pacient neinfekční pro své okolí. Tento stav se označuje N=N – tedy nedetekovatelný = neinfekční. Pro HIV+ člověka to znamená, že může mít se svým partnerem nechráněný pohlaví styk, aniž by ho nakazil. Bez obav může založit rodinu a mít zdravé děti. Z jeho krve se nikdo nemůže nakazit. A to se samozřejmě týká homosexuálů i heterosexuálů. Je to obrovský úspěch medicíny.

Zatím tak nemáme lék na HIV, který by infekci definitivně vyléčil, ale se současně dostupnou léčbou, pokud bychom všude na světě intenzivně testovali, máme šanci HIV definitivně vymýtit. Což je naprosto úžasné! Bohužel ale musíme stále brát v úvahu problémy s testováním i léčbou v rozvojových zemích. Jak už jsem zmiňoval, HIV+ pacienti se dnes mohou dožít vysokého věku. Loni například zemřel ve věku 100 let nejstarší HIV+ pacient na světě.

Červená stužka je symbol solidarity s lidmi HIV

Dříve se HIV a AIDS považovaly za nemoci převážně homosexuálních mužů, případně narkomanů. Platí to stále?

Ne úplně. V České republice je stále převaha HIV+ lidí mezi homosexuálními muži. V Evropě, ale i u nás, však v poslední době stále roste počet nakažených mezi heterosexuály. A možná se budete divit, ale HIV+ případy se stále více objevují také mezi seniory. Studie jako důvod uvádí, že senioři už nemusí řešit problémy s rodinou, začínají si více užívat života…

Myslíte, že dnešní společnost se na HIV pozitivní lidi dívá jiným pohledem, než tomu bylo před 30 lety, nebo jsou stále cítit určité předsudky?

Naše společnost je bohužel stále plná předsudků a mýtů o HIV. Není vůbec jednoduché se o informaci, že je člověk HIV pozitivní, podělit už jenom s vlastní rodinou a přáteli. Pro HIV+ je těžké najít přátele a životního partnera. A to je pro většinu pacientů na onemocnění velmi často to nejtěžší.

Jak je to s lékařskou péčí pro/o HIV pacienty?

Co se týče péče v HIV centrech, ta je na vysoké úrovni. Na některých běžných pracovištích bohužel neznají novinky v léčbě, netuší, kam už dnes léčba pokročila a pacientů se bojí.

Dnes je pro nás ústředním tématem covid-19 a na spoustu dalších nemocí se zapomíná. Jaký problém pro HIV+ lidi představuje případné nakažení covidem?

Je to úplně stejný problém, jako pro zbytek populace. Pokud se člověk s HIV léčí a je v dobré kondici, není covidem bezprostředně ohrožen víc, nežli kdokoliv jiný z běžné populace. Pokud má dotyčný další zdravotní problémy jako obezitu, cukrovku či rakovinu, nebezpečí samozřejmě roste.

Stále více lidí si jen touží bez závazků užívat. Syndrom Petra Pana však nemusí být jen odporem k zodpovědnosti25. 11. 2020

Kolik je v současné době v ČR HIV pozitivních lidí? Snižuje se toto číslo, nebo se naopak zvyšuje?

Celkem bylo k 30. 9. 2020 diagnostikováno v Česku 3787 lidí s HIV, z toho letos 197. Situace je taková, že jsme zažívali růst případů do roku 2016, kdy roční přírůstek kulminoval na čísle 286. V roce 2017 bylo 254 případů, poté jsme klesli na 208 v roce 2018. Minulý rok jsme trochu stoupli na 222 a tento rok jsme měli k poslednímu září již 197 nakažených. Takže to vypadá, že předešlý rok překonáme. SZÚ totiž publikuje data se zpožděním, ale extrapolací dat se dostaneme k odhadu cca 250 případů za celý rok, což je 3. nebo 4. nejhorší rok v historii sledování HIV v Česku.

Dodal bych, že je to zvláštní v tom, že kvůli koronaviru jsme letos měli dvě období, kdy se testování přerušilo. Na jaře to byly skoro dva měsíce, protože nebyl dostatek ochranných pomůcek. Menší uzávěrka byla i teď na podzim, a to kvůli nemocnému personálu a karanténám. Je tedy zajímavé, že i přes to, že se testovalo méně, je číslo tak vysoké.

Neměla právě karanténa pomoct k tomu, že bylo méně šancí k nechráněnému pohlavnímu styku?

To si nemyslím. Na jaře se možná kontakty trochu omezily, ale na podzim bych neřekl. Nicméně diagnostika závisí na tom, kolik lidí se testuje a když se testuje méně, tak se méně odhalí a zde je zvláštní to, že nových případů je i přes to docela dost.

Na pohlavní nemoci se dělá desetitisíce testů ročně, ale spadají do toho především různá předoperační vyšetření apod., ale právě anonymní vyšetření na vlastní žádost, která poklesla, mívají největší záchyty.

V čem tedy myslíte, že je problém?

Těžko říct. Snažím se vyvarovat různým spekulacím, protože to jsou všechno domněnky. Ono se může stát, že je to pouze určitý výkyv. Občas se po pár letech stane, že nějaký rok vystřelí nahoru, nebo dolů a pak se čísla vrátí do „normálu“. Proto bych raději vše hodnotil až zpětně s odstupem dalšího roku, kdy si řekneme, jak to přesně bylo.

Ale musím k tomu říct, že jsme letos ve větší míře nabízeli sebetestování, které se posílá poštou. Je pravda, že se tím trochu nahradilo to, že lidé nemohli chodit ven, ale jestli se méně sexovalo? To bych neřekl. Myslím si, že se doma lidé nudili a je to podobný efekt, jako když se vypne proud a vznikne baby boom. Nicméně, co se čísel týče, jsme na tom daleko hůř než například Velká Británie, která naopak hlásí největší propad nových nákaz za 20 let.

Čím to je, že Británie hlásí největší propad nově nakažených za 20 let? Co děláme v Česku špatně?

Určitě málo testujeme, ale především se jedná o to, že v Británii a v dalších zemích se již od roku 2016 masivně používá zmiňovaná pre-expoziční profylaxe. U nás se používá až poslední dva roky, což vzniklo díky našemu nátlaku. Navíc skotská hygienička je na reklamách a billboardech a propaguje PrEP. Od českého ministra zdravotnictví, bývalé či nové hygieničky jsem žádný takový krok nikdy neviděl. Takže pokud se za to naše autority nepostaví, pravděpodobně se nikam nehneme.

Takže by stačilo pouze to, aby se za PrEP postavily naše autority?

Nejen to. Řešením by bylo umožnit hrazení PrEP ze zdravotního pojištění, jako to mají například v Německu. Tím by se stal finančně dostupnější pro mnohem více lidí. Víc lidí by jej užívalo a tím pádem by se nenakazilo. Společně s testováním by se podařilo to, co nyní v Británii, že by zkrátka několik let po sobě počty nakažených klesaly. My jsme taktéž donedávna klesali, ale nyní opět rosteme a je to problém.

Zdroj: Jan Witek, ČSAP