Adrian Brandýs: „Největší hrozbou nejsou sociální sítě samotné, ale jejich uživatelé“
Na Instagramu máš dnes necelých 60 000 sledujících. Jak ses k takovému číslu dostal? Máš nějaký skrytý recept?
Sociální sítě u mě byly vždy bokem. Jsem za to rád, protože mi to dovoluje být velmi objektivní. S Instagramem jsem začal, když se teprve rozjížděl, což byla jedna z výhod. V té době se zkrátka sledovalo a lajkovalo hned. (smích)
Když jsem se z Ostravy přestěhoval do Prahy, založil jsem svůj vlastní blog, kde jsem psal především o péči o pleť. Myslím si, že se tohle téma v pánské kosmetice stále řeší velmi málo. Nejen díky tomu čtenost a čísla mých sledujících rostla a dostavily se první spolupráce. Ta úplně první byla se Sephorou a poté se začaly přidávat další značky. Povědomí o těchto značkách jsem šířil já a ony zase o mně, takže jsem se dostával k většímu počtu lidí. Ale jak říkám, dělám to hlavně proto, že mě to baví, nikdy jsem v tom primárně neviděl peníze.
Tudíž nejsi na sociálních sítích až tak závislý?
Vůbec ne, a možná proto jsem postupem času dost zlenivěl. Reklama není můj hlavní příjem a nemusím tak každý den přidávat nějaký obsah a tvořit. Pravidelnost je ale pro růst důležitá. Když nejsi konstantní, začne tě znevýhodňovat i samotná síť, a navíc lidi rádi sledují život jiných lidí.
A co obsah na tvých sociálních sítích? Ten se časem nějak změnil?
Mé sociální sítě vždy odráží můj život a to, co mě v danou chvíli baví a čemu se věnuji. Občas pak zjistíš, že to, co baví tebe, úplně nebaví ostatní, a v tom je pak rozdíl mezi profesionalitou a neprofesionalitou. Protože profesionálové často hodně přizpůsobují obsah tomu, co chtějí vidět a slyšet ostatní. Profesionálem myslím člověka, který chce za každou cenu prostřednictvím sítí něco vydělat.
Což asi není moc dobře? Takhle často vznikají na sociálních sítích přehnané iluze?
Je to špatně, protože když se podíváš na instagramovou scénu, zjistíš, že se začíná vytrácet diverzita mezi tvůrci. A obsah si začíná být dost podobný, protože to prostě mnoho z nich dělá jako svou práci, takže celý život vypadá jako neustálé otevírání PR balíčků, cool snídaně a návštěvy akcí, ale takhle většinou tvůj den nevypadá.
Je pravda, že to pak mate mladé lidi, kteří nedokážou rozlišit, co je realita a co lež… Ale na druhou stranu je to vlastně tak trochu princip fungování všech médií, která zkrátka zveřejňují to, co lidé chtějí slyšet. Pracovat s tím, co nikoho nezajímá, by trochu postrádalo smysl…
Vždy to bude tak trochu iluze, protože svůj život nezachytíš do 15 vteřin na stories či videa na YouTube… Jsou to kousky tvého dne, kde nemusí být vždy vše, co prožíváš. Je fajn mít jedinečnou osobnost a být svůj, ale zároveň musíš mít určitý filtr, protože ať už se jedná o jakýkoliv počet sledujících, každý příspěvek má vliv. Je proto nutné si informace ověřovat a vyhnout se šíření vysloveně negativních věcí a hejtu.
S přibývajícími čísly zodpovědnost nepochybně roste…
Ano, ale jak říkám, vliv mají i lidé, kteří budou mít třeba jen pět sledujících. Tak či onak by každý měl dodržovat jakýsi zdravý balanc.
Jsi jedním z těch, kdo s Instagramem začal hned v první vlně, jak vnímáš třeba aktuální hit TikTok?
Účet na TikToku jsem si založil někdy minulý rok. Tehdy spíš pro pobavení a konzumaci obsahu. Poté jsem tam pár videí nahrál, ale pak jsem nebyl téměř vůbec aktivní. Nicméně zrovna minulý týden jsem přišel na to, co bych tam mohl sdílet. Nahrál jsem tam jedno video o skincare a zjistil jsem, že to lidi dost zajímá. Jde to vidět na číslech zhlédnutí.
Podle mého je TikTok super médium, ale z pohledu byznysu si myslím, že to výhledově bude mít těžké. Ne, že bych nevěřil médiu samotnému, ale jde o to, co se děje okolo – konkurence, omezení, větší kontrola sdíleného obsahu apod. Ale podobné problémy, kdy státy šlapou velkým technologickým společnostem na paty, řeší třeba i Facebook. Ten totiž například v Evropské unii vydělává miliardy eur, ale v Evropě tyto peníze nedaní, což se EU samozřejmě nelíbí. To samé řeší TikTok. A vzhledem k tomu, že se jedná o čínskou společnost, bude se ji Amerika i Evropská unie snažit omezovat. Takže obsahově mě baví, ale uvidíme, jak se vše okolo ní bude vyvíjet.
Jak moc přemýšlíš nad tím, co budeš sdílet a co ne? Určitě tuto otázku řešíš i v rámci práce...
Rozhodně. V práci se starám o některé projekty, ale dejme tomu, že sociální sítě naší televize dohromady sledují cca tři miliony lidí. Proto je dobré přemýšlet nad obsahem, který jde ven. Stačí drobná chyba a na značku to bude mít velký dopad. Ale samozřejmě přemýšlím i nad tím, co říkám ve svém vlastním životě. Nechci záměrně někomu ublížit a také bych řekl, že není tak úplně nutné vše ventilovat ven, protože co dáš jednou na internet, to už tam zůstane.
I proto si myslím, že není nezbytně nutné se za každou cenu ke všemu vyjadřovat. Nemyslím tím vyjádření nesouhlasu nebo rozumnou kritiku, ale opravdový hejt. O takové vyjádření názoru ve finále vlastně nikdo nestojí, ale jsou jich plné sociální sítě.
Takže bys hejtující komentáře nejraději zakázal?
Zakázat asi úplně ne, ale například na mladé lidi to může mít velmi negativní dopad, protože si přečtou odporné komentáře a sami sebe se ptají, co udělali špatně. Přitom většina lidí nedělá věci primárně proto, aby je ostatní hejtovali. A mnohdy tě některé komentáře fakt překvapí, i když s hejtem počítáš. Každý komentář by proto měl mít nějaký smysl. V reálu také k někomu nepřijdeš, nezaklepeš mu na dveře a neřekneš mu do obličeje, že je hnusný nebo jakoukoliv jinou narážku a nadávku.
To víš, za klávesnicí je každý hrdina…
Přesně tak! Sociální sítě dodaly všem jistou dávku anonymity a odvahy.
Jak lze tyto nevhodné hejtující komentáře pustit z hlavy?
Na začátku to většinou prožíváš, ale pak zjistíš, že to nejsou komentáře, které z tebe dělají to, co jsi, takže tyhle věci bereš dost s rezervou.
Troufám si říct, že ty už nepatříš mezi naivní mladé lidi a dokážeš rozumně zvážit, z čeho bys měl vyvozovat nějaké závěry a co tě naopak nezajímá?
Rozhodně ano. Stárnutím člověk většinou poněkud zmoudří. Navíc postupem času vůči těmto negativním věcem otupíš. Už si to tolik nebereš. Dnes má možnost vyjádřit svůj názor každý, ačkoliv je to někdy nevhodné. Nechápu některé lidi, proč mají tu potřebu, protože když něco nechceš vidět a nebaví tě to, můžeš to hned přepnout. Ale dnešní sociální sítě jsou prostě uzpůsobeny tak, aby na nich lidé vyjadřovali své názory, takže…
O tomto problému, ale třeba i o tom, že člověk žije ve své sociální bublině a často konzumuje fake news, pojednává i letos vzniklý dokument Sociální dilema, který poukazuje na to, jak mohou být sociální sítě toxické. Předpokládám, že jsi jej viděl?
Základní princip sociálních sítí je, že tě mají na platformě udržet co nejdéle. Takže pokud ti ukazují obsah, který v tobě vyvolává nějaké reakce a emoce, zůstáváš na nich déle a konzumuješ více obsahu a tím i reklamy, která je zaplatí. Je pochopitelné, že nějak to fungovat musí. Takhle dnešní média fungují. Chtějí si urvat co nejvíce tvé pozornosti pro sebe. I o tom zmiňovaný dokument hovoří.
Ale podle mého ve finále vlastně není zlá ta sociální síť, ale její uživatelé. Člověk u telefonu či jiného zařízení je ten, kdo rozhoduje. Lidé jsou ti, kdo píšou komentáře a sdílejí fake news. Rozhodnutí je vždy na každém z nás.
Jsou tedy sociální sítě spíš prospěšné, nebo nám čím dál tím víc ubližují? Jak bys to zhodnotil?
Pro mě jsou sociální sítě skvělým nástrojem, protože svět nikdy nebyl tak malý. Díky tomu, že tyto nástroje máme, můžeme komunikovat s rodinou, nyní během pandemie to platí dvojnásob. Můžeme přenášet kousky našich životů ke své rodině a svým známým a též bavit neznámé. Pro mě osobně jsou sociální sítě skvělým nástrojem pro komunikaci, inspiraci, spojování lidí a sdílení různých informací. Ale to, zda jsou špatné, nebo dobré, je na lidech.
A nevadí ti, kolik informací o nás mají?
Mají jich mnoho, ale na druhou stranu jsme jim je většinou dali sami. My tam píšeme, zda jsme svobodní či ženatí, co se nám stalo, co se nám líbí apod. Takže nemá moc cenu si pak stěžovat. Já vlastně ani nemám problém sdílet své osobní údaje, pokud teda nerozdávám svůj PIN.
Na druhou stranu samozřejmě chápu, že skrze sociální sítě se dá snadno pracovat s tvým názorem a jeho ovlivňováním. Vyrůstal jsem v době, kdy sociální sítě nebyly, a proto to možná vnímám trochu jinak. Vím, že ne všechno, co je na Facebooku, je pravda, a když mě něco zajímá, tak se zkrátka podívám na více zdrojů. Určitě si nedělám názor podle jednoho příspěvku na Facebooku.
V tomto případě však sociální sítě skvěle fungují i naopak, kdy dokážou zpochybnit fake news a manipulace jinými médii – například celebrity sdílejí, co se v jejich životech opravdu děje, a mohou tak vyvrátit spoustu drbů, které se o nich píšou v bulvárech. Každý by měl zkrátka jen trochu víc přemýšlet, když konzumuje informace, to by podle mého názoru bohatě stačilo.
