Zpěvák a herec Marcel Bendig: „Dětem z ghetta dáváme naději, že mohou dokázat cokoliv, když budou chtít“

Marcel Bendig je mladý herec a zpěvák, který má za sebou role v seriálech České televize, ale nedávno se na televizních obrazovkách objevil také v souvislosti se soutěží Česko Slovenská SuperStar. Baví ho víc zpěv, nebo bude raději usilovat o herecké role? Jak jeho tvorba ovlivňuje další mladé lidi, kteří pocházejí z podobných poměrů jako Marcel, který sám o sobě tvrdí, že v dětství moc ambicí neměl?

Hned na začátek se zeptám, co u vás převažuje víc – hudba, nebo herectví?

Ke každému řemeslu mám úplně jiný vztah. Každý den, když vstanu, hned od rána doslova žiju s hudbou. S hudbou jsem se doslova narodil. Rodiče nás se sourozenci k hudbě směřovali již odmalička. Poslouchali jsme Věru Bílou, Stevieho Wondera a další velká muzikantská jména, takže hudba je doslova ve mně a cítím se být její součástí.

Herectví je ale další koníček, který mě moc baví. Chtěl bych jej dělat a živit se tím. Nemohu říct, zda je pro mě jedna z těchto věcí prioritou. Je to opravdu padesát na padesát. Nemohu ani říct, zda bych přestal zpívat, kdybych měl hodně hraní a dařilo by se mi v tom, a samozřejmě i naopak.

Máte za sebou už několik hereckých rolí a mimo jiné teď hrajete v seriálu Roma Place. Chystá se něco dalšího?

Náš vlastní seriál a další autorská videa jsou určena především pro YouTube. Moc mě to baví. Můžeme si vymýšlet scénář a celkově mluvit do konceptu, což je super. Navíc to lidé doslova hltají. Neustále chtějí další a další díly. Ale natáčel jsem také seriál Lynč pro Českou televizi a před několika měsíci jsem měl menší roli v jednom z dalších projektů České televize. Aktuálně o ničem konkrétním nevím, ale určitě budu dál chodit na castingy a zkoušet další věci.

Jaký žánr vás nejvíc baví? Do jakého filmu či seriálu byste si přál být obsazen?

Strašně rád bych si zahrál v nějakém hororu. Mám hodně rád dramata. I náš vlastní seriál je velké drama. Já se vlastně neúmyslně dostanu do situace, kdy mi hrozí vězení, a dojde i na přestřelku. Na začátku seriálu jsme totiž měli jakoby konflikt s mým bratrem Honzou Bendigem, který v seriálu hraje také. Musel si za mě odsedět dva roky. Zatímco byl ve vězení, byl jsem víc vidět a lidé mě měli více rádi, pak jsem mu převzal písně, holku apod.

Ačkoliv v seriálu jste s bratrem Honzou bojovali, jak je to v reálu? Jaký máte vztah?

Nedáme na sebe dopustit. Oba se strašně podporujeme a máme se rádi. Dali bychom za sebe ruku do ohně.

Stává se vám, že si vás lidé pletou? Jste si totiž strašně podobní…

Dost často se to stává. Jednou jsme šli s bratrem po ulici a zastavila nás starší paní. Podívala se na mě a povídá: „Vy jste ten zpěvák ze SuperStar, Honza Bendig!“ a já jsem jí vysvětloval, že ne, že je to bratr, který stojí vedle mě. Ona se jen podívala a odvětila: „Ne, to jste vy!“ (smích)

Lidi to dost plete, protože Honza je starší a já jsem mladší a vzhledem k tomu, že si jej hodně lidí pamatuje ze SuperStar, vzhledově jim ho jako mladší brácha hodně připomínám. Ale díky tomu, že spolu máme už několik písní a projektů, začínají nás rozeznávat. Do budoucna budeme spolupracovat dál, ale nic velkého se teď neplánuje. Snažíme se jít každý svým směrem a pracovat na sobě.

Takže nám tady nikdy nevznikne něco jako „duo Bendig“?

Jéžiš. To ne. (smích) Každý se soustředíme na svou kariéru a skupina z nás asi nevznikne. (smích)

Několik songů už máte venku, ale co vás nejvíc baví právě v rámci hudby? Jak byste popsal svůj styl?

Jsem dost multižánrový. Nechci se zcela vymezovat a zaměřovat jen na jeden styl hudby. Rád napíšu baladu, ale i taneční věc.

Ale ve velké míře se zaměřujete na romskou muziku, mám pravdu?

Ani na tu se nebudu zaměřovat bezvýhradně. Moc mě těší, že mám smíšené publikum. Mezi mými fanoušky jsou Romové i bílí. Proto se nechci zaměřovat čistě na romskou hudbu, romsko-český text je ideální volba. Chci dělat hudbu pro všechny své fanoušky. Moc se mi líbí, že na koncertech zpívají mé romské texty i bílí.

Čím myslíte, že to je, že jsou Romové tak muzikální?

Nevím, proč to tak je, ale máte pravdu, že to tak asi je. Říká to spousta lidí. Asi je to díky tomu, že romští rodiče děti k hudbě opravdu vedou. Už když se dítě narodí, od rána do večera všude okolo něj hraje hudba a všude je veselo. (smích) Podle mého to děti vnímají, vidí a zkrátka v tom vyrůstají. Proto možná máme trochu větší cit k hudbě. Je součástí naší kultury.

Vaši rodiče také byli muzikanti?

Můj táta hrál v romské kapele Terne Čhave. V roce 2009 například vyhráli Cenu Anděl. Ale teď už moc nefungují, táta s další kapelou hraje hlavně po různých romských zábavách apod. Mamka v hudbě nepůsobí vůbec.

Hvězdnou oblohu a nulový světelný smog si nejlépe vychutnáte na La Palma, ostrově, jehož srdcem je monumentální kráter13. 11. 2020

Vaše rozjetá kariéra je určitě těší?

Samozřejmě. Velmi mě podporují. Naši synovci a neteře vyrůstají na mých, ale i Honzových písních, zpívají si je, tančí na ně. Stejně jako ostatní děti, a zvlášť ty romské. Jsme pro ně i určitou inspirací do života a učíme je, aby šly správnou cestou.

Téma rasismu je bohužel stále aktuální i v Česku. Dá se říct, že v tomto směru děláte osvětu?

Je pravda, že v osobním životě jsem se s rasismem úplně nesetkal. Je to téma, které je určitě na dlouhé povídání, ale mám radost z toho, když nám píšou rodiče dětí, že jsme pro ně s Honzou inspirací a že chtějí, aby jejich děti vyrůstaly jako my a byly slušné a hodné. Oni vidí, co děláme a že se nám daří, a jsou na nás hrdí. Díky tomu se nenechají nějakým rasismem odradit a jsou hrdí na to, že jsou Romové.

Když jsem byl mladší, vyrůstal jsem v ghettu a chytil jsem se špatné party. Vím, že děti v ghettu často nemají žádné ambice a obvykle neexistuje nic, co by je hnalo k tomu, aby na sobě pracovaly. Život jim tak doslova utíká mezi prsty. Nyní mohu vidět, jak spousta těch dětí chce také zpívat a tvoří různá videa, napodobují nás, věnují se herectví, chodí na různé zájmové kroužky apod. Chtějí zkrátka něco dokázat, ať už v jakémkoliv oboru. Dáváme jim určitý příklad, že mohou být, čím chtějí, a že se mohou prosadit, aniž by to záviselo na tom, z jakých poměrů pocházejí. Stačí jen chtít.

Mnoho z nich má totiž v hlavě zakotveno, že jsou Romové a proto jsou odsouzeni k tomu, že ničeho velkého nedosáhnou. Já jsem to tak měl také, ale změnil jsem se a řekl si, že to chci. Že to prostě půjde, a od té doby mě lidé vnímají úplně jinak. Teď už například vím, že když jsem na lidi slušný, jsou slušní i oni na mě, a že když něco chci, tak toho dosáhnu. Ve finále pak vůbec nezáleží na barvě pleti, ani na ničem dalším.

Dnes máte stovky tisíc fanoušků a vaše online seriály a videa miliony zhlédnutí na YouTube. Tušili jste, že se to tak rozjede?

Vůbec ne. Bylo to pro mě něco nepředstavitelného. Hlavně pro mě. Když můj bratr Honza vyšel ze SuperStar, asi trochu věděl, že má kariéru rozjetou dobře a že se všechno bude ubírat správným směrem, pokud bude makat. Ale já jsem vůbec nečekal, že bych se dokázal takto prosadit a žít si svůj sen.

Co v rámci vašeho snu chystáte dále?

Nyní připravuji spoustu nových písní. Měl jsem teď kratší pauzu, abych mohl načerpat novou energii a napsat co nejvíce písní, a nyní spolupracuji s úžasným klavíristou Robertem Červeňákem, který hrál třeba s Věrou Bílou po dobu celé její kariéry. Společně připravujeme další hudbu.

Takže nás čeká nějaký velký projekt?

Ano. Ještě nechci nic úplně přesně prozrazovat, ale bude se to týkat Vánoc. Bude to takový můj comeback v rámci hudby.

Popularita tabákových alternativ po zákazu mentolu vzrostla. Češi si od nich slibují méně škodlivou spotřebu i udržení oblíbených příchutí1. 10. 2020

Jak vám v hudbě pomohla soutěž Česko Slovenská SuperStar?

Než jsem šel do SuperStar, dá se říct, že už jsem byl zkušený. Měl jsem za sebou songy, videoklipy, koncerty, ale když jsem přišel do soutěže, najednou byl ze mě znovu začátečník. Nevím, co se to stalo, ale najednou jsem přišel na to, že se stydím, že mám trému a že to prostě nedám. Nevím, čím to bylo.

Říkáte to teď tak, jako byste tam nepodal dobrý výkon. To si úplně nemyslím…

Nepodal jsem dobrý výkon a doslova jsem zkameněl. V porotě byla například Monika Bagárová, kterou znám i osobně, a vzpomínám, jak mě probodávala pohledem, abych se snažil. (smích) Nicméně i tak jsem měl v sobě určitý blok, který mi nedovolil podat stoprocentní výkon.

Ale i tak to pro mě byla obrovská zkušenost. Teď už vím, že kdybych šel do podobné soutěže znovu, tak bych byl stoprocentně připravený. V tomto případě jsem přípravu podcenil a říkal jsem si, že nebudu mít trému. Myslel jsem si, že jsem připravený, ale nebyl jsem. Proto všem radím, aby přípravu nepodcenili, pokud by se chtěli soutěže, jako je SuperStar, zúčastnit.
Zdroj: Jan Witek